Polská jaderná elektrárna: Děkujeme, nechceme!

Vláda současného premiéra Donalda Tuska chce vybudovat dvě. Lidé z obce Gąski, kde by jedna mohla být, ji však v místním referendu odmítli.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Ve střední Evropě jsou dva státy, které nemají jadernou elektrárnu, Rakousko a Polsko. Rakousko ji sice už v roce 1978 vybudovalo ve Zwentendorfu, ale nikdy ji nezprovoznilo. Rakouští občané ji totiž v referendu neschválili. A Polsko? Nebýt havárie reaktoru v jaderné elektrárně v Černobylu v roce 1986, možná by už také mělo svoje Dukovany a Temelín. Zatím má jen trosky po jejím nedokončení v Żarnowci.

Poláci začali budovat svou první jadernou elektrárnu o několik let později než Rakušané – v roce 1982. V roce 1989, po konci komunismu, však její výstavbu přerušili. Poté se k jejímu vybudování nejednou vraceli, ale nové přípravy začaly nedávno – v roce 2008. Vláda současného premiéra Donalda Tuska (Občanská platforma) chce dvě jaderné elektrárny. Poláci si však po Fukušimě nejspíš vzpomněli, jak po Černobylu pili Lugolův roztok, a proto jsou k jádru skeptičtí. Lidé z obce Gąski, kde by polská jaderná elektrárna mohla být postavená, už jí v místním referendu jednoznačně řekli „ne“.

Už za komunismu

Rozhodnutí vybudovat první polskou jadernou elektrárnu padlo před více než 40 lety – v srpnu 1971. V prosinci 1972 tehdejší komunistická vládní Plánovací komise rozhodla, že bude postavena ve vesnici Kartoszyno u Żarnowieckého jezera, 55 kilometrů (km) severozápadně od Gdaňsku a deset od pobřeží Baltského moře. V příštích deseti letech sice bylo podepsáno několik smluv, ale u Żarnowieckého jezera byl klid.

V lednu 1982 se situace radikálně změnila. Tehdy vláda generála Wojciecha Jaruzelského zahájila první etapu výstavby jaderné elektrárny a schválila, že bude vybavena čtyřmi reaktory WWER-440. Stejně jako Dukovany. Bylo to jen několik týdnů po vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981, a proto zpráva, která by jindy měla náležitý ohlas, zůstala téměř bez povšimnutí. Byla totiž považovaná za propagandistický krok „vojenské junty“, která se potřebovala předvést.

Rozhodnutí vybudovat první polskou jadernou elektrárnu padlo před více než 40 lety – v srpnu 1971

Už v březnu 1982 však povolila pozemní práce. Okamžitě poté bylo dodavateli předáno místo pro stavbu a 1. června 1982 vznikl Státní podnik jaderná elektrárna Żarnowiec ve výstavbě. Začalo vysídlování obyvatel vesnice Kartoszyno a na stavbu vjely stroje.

Rezignace kvůli strachu a krizi

Po havárii jaderné elektrárny v Černobylu 26. dubna 1986 začal nad Evropou kroužit radioaktivní mrak a vedení Polské lidové republiky poprvé neposlechlo Moskvu. Nařídilo, aby Poláci, zejména děti, dostávali Lugolův roztok kvůli ochraně před ukládáním radioaktivního izotopu jódu v těle.

Černobylská tragédie však pozitivní vztah tehdejší vlády k jaderné energii neovlivnila. V roce 1987 vládní Plánovací komise rozhodla o výstavbě druhé jaderné elektrárny v Klempiczi, 50 km severozápadně od Poznaně. Jaderná elektrárna Warta měla mít čtyři reaktory WWER-1000. Stejně jako Temelín.

V polské veřejnosti však narůstal strach z „Żarnobylu“. Navíc Polsko tehdy zasáhla krize jeho hospodářství a vládě začaly chybět peníze – i na jadernou elektrárnu. Proto na konci podzimu 1988 tehdejší místopředseda vlády Ireneusz Sekuła nařídil zastavit investice do Żarnowce a v dubnu následujícího roku vláda Mieczysława Rakowského rezignovala i na výstavbu Jaderné elektrárny Warta v Klempiczi.

Ukončení investice

Nedávno předtím skončila jednání u „kulatého stolu“ vládnoucí polské komunistické strany a do té doby zakázaného hnutí Solidarita. V částečně svobodných volbách 4. června 1989 získala antikomunistická opozice všechna křesla v Sejmu (dolní komoře parlamentu), která směla obsadit, a 99 ze 100 v Senátu. V srpnu se zformovala vláda Tadeusze Mazowieckého, prvního nekomunistického premiéra ve střední a východní Evropě.

Problémy s jadernou energií však přetrvaly. Na konci října 1989 tehdejší ministr průmyslu Tadeusz Syryjczyk ustavil 20člennou skupinu expertů, která měla rozhodnout co dál s Żarnowcem. Polovina chtěla pokračovat ve stavebních pracích, druhá je ukončit. Zastánci a odpůrci první polské jaderné elektrárny se přeli ještě téměř rok. Nakonec Rada ministrů 4. září 1990 investici ukončila.

V listopadu 2008 premiér Donald Tusk oznámil, že v severovýchodním Polsku vzniknou dvě jaderné elektrárny. A v lednu 2009 se jeho vláda usnesla na jejich výstavbě a svěřila ji Polské energetické skupině

Její hlavní argumenty zněly: jaderná elektrárna je z hlediska polské energetické bilance zbytečná, rentabilita ve srovnání s konvenčními elektrárnami pochybná, nejednoznačná bezpečnost a obavy lidí, kteří se v neformálním referendu v gdaňském vojvodství jednoznačně vyjádřili proti „Żarnobylu“. Než byl podnik vyškrtnut z registru firem, změnil název na Jaderná elektrárna Żarnowiec ve výstavbě v likvidaci.

Návrat k atomu

Podle různých odhadů byla v té chvíli výstavba Żarnowiecké elektrárny z 37 až 40 procent dokončená. Na investici se podílelo 70 polských a devět zahraničních firem. Za vrcholu stavby na ní pracovalo šest tisíc lidí. Náklady na ni sice známé nejsou, ale pravděpodobně byly ve srovnání s tehdejším potenciálem polského hospodářství mnohem vyšší než v případě rakouského Zwentendorfu.

Poláci na rozdíl od Rakušanů nerezignovali na jadernou energii, ale rozhodnutí o jejím využití posunuli do budoucna. V listopadu 1990 Sejm přijal zákon o státní energetické koncepci do roku 2010. Mimo jiné se v něm předpokládala výstavba jaderné elektrárny po roce 2005 „výhradně s využitím nové generace reaktorů zaručujících ekonomickou efektivitu a ekologickou bezpečnost“.

Toto téma se vrátilo v březnu 2005, kdy tehdejší koaliční vláda Svazu demokratické levice (SLD) a Unie práce schválila státní energetickou koncepci do roku 2025. Mimo jiné se v ní uvádělo: „S ohledem na nezbytnou diverzifikaci primárních zdrojů energie a pokles emisí skleníkových plynů je třeba zavést jadernou energii.“

Zásadní změna

V roce 2006 se ve stejném duchu vyjádřil Jarosław Kaczyński, šéf strany Právo a spravedlnost (PiS). Ten se stal premiérem další polské koaliční vlády – PiS, Sebeobrana a Liga polských rodin. Podle průzkumu veřejného mínění z prosince 2006, který na objednávku Státní atomové agentury provedl Institut Pentor, 61 procent dotázaných souhlasilo s jadernou elektrárnou a 48 procent i poblíž svého bydliště.

Tuto vysokou podporu jádra vysvětlil předseda agentury, profesor Jerzy Niewodniczański, v listu Gazeta Wyborcza obavami z dalšího ruského energetického vydírání po prvním plynovém konfliktu s Ukrajinou a uzavření severní části plynovodu Družba vedoucí k litevské rafinerii v Możejkách, kterou převzal polský naftařský koncern PKN Orlen.

Zásadní změna postoje k atomu nastal o dva roky později za vlády koalice Občanské platformy (PO) a Polské lidové strany (PSL). Nejprve v listopadu 2008 tehdejší i dnešní premiér Donald Tusk oznámil, že v severovýchodním Polsku vzniknou dvě jaderné elektrárny. A poté – v lednu 2009 – se jeho vláda usnesla na jejich výstavbě a svěřila ji Polské energetické skupině (PGE), největšímu polskému výrobci a distributorovi elektrické energie. Vláda oznámila, že první elektřina začne z nových elektráren proudit v roce 2020.

Překvapivý krok PGE

A opět se začala hledat vhodná lokalita pro první jadernou elektrárnu. Kandidáty se samozřejmě staly obce Żarnowiec a Klempicz. Zájemců však bylo víc. Taková investice totiž představuje další příjmy pro obec, pracovní místa a šanci pro její rozvoj. Nebo například příležitost, jak vyčistit jezero, na které by díky tomu bylo možné přilákat víc turistů, což napadlo představitele šesti obcí nad Sulejowským zálivem v lodžském vojvodství.

Do soutěže se přihlásilo 28 lokalit a všechny byly podrobené důkladné expertíze. Zvítězil Żarnowiec, druhý byl Klempicz, třetí Kopań (nad Baltem, v centrální časti polského pobřeží), čtvrté Nowe Miasto nad Pilicou (75 km jihovýchodně od Varšavy), pátý Bełchatów (50 km na jih od Lodžě). Loni koncem listopadu PGE překvapila tím, že na krátký seznam potenciálních lokalit pro budoucí jadernou elektrárnu přidala k Żarnowci a Choczewu, třináct km od něj na západ, obec Gąski u Mielna, jež leží přímo u moře a 20 km severozápadně od Koszalinu.

PGE ujišťuje, že bude k výsledku referenda při rozhodování o umístění budoucí elektrárny, jež však má padnout až příští rok, přihlížet

„Zástupci firmy, která má vybudovat jadernou elektrárnu, nás chtějí přesvědčit, že stavba nemusí být ošklivá. Dokonce říkají, že se může stát turistickou atrakcí. Snad jako Pompeje, které zanikly,“ řekl v prosinci deníku Gazeta Wyborcza strážce majáku v Gąskách Piotr Laskowski. A dodal: „Nechceme být pro příští generace jako Pompeje. Turistickou atrakcí jsme už teď. Nás nezajímají přínosy jaderné elektrárny, protože tady žádná nebude. Uděláme vše, aby u nás nevznikla!“

Příprava na střet

Rychle vznikl nápad uspořádat k této otázce referendum. A uskutečnilo se už letos v únoru. Ze 4171 oprávněných občanů se ho zúčastnilo 2246 – 57 procent. Jen 135 z nich s výstavbou jaderné elektrárny souhlasilo, proti ní bylo 2382 občanů – 94 procent. Z toho vyplývá, že referendum platí. Zúčastnilo se ho totiž dle zákona přes 30 procent občanů a víc než polovina hlasujících zvolila jednou z možných odpovědí.

Referendum však není pravomocné, protože o výstavbě velké elektrárny se nerozhoduje na úrovni obce. A už vůbec ne, jde-li o elektrárnu jadernou. Proto se občané Mielna už teď připravují na střet se společností PGE, kdyby se přece jen rozhodla v Gąskách jadernou elektrárnu vybudovat. „Máme sto tisíc ubytovacích míst. Pokud se PGE rozhodne pro střet, pozveme protiatomové aktivisty z celé Evropy,“ varuje strážce majáku Laskowski, zplnomocněnec organizátorů referenda.

PGE se chová smířlivě a výsledek referenda přijímá „s pochopením“, i když se podle ní obyvatelé obce Gąski řídili „částečnými informacemi jak o tématu jaderné energetiky, tak o plánech investora“. Dle této společnosti odmítání jaderné elektrárny vyplývá z jejich obav a emocí podněcovaných odpůrci atomové energie. A ujišťuje, že bude k výsledku referenda při rozhodování o umístění budoucí elektrárny, jež však má padnout až příští rok, přihlížet.

PGE se chce předtím setkat s obyvateli všech potenciálních lokalit pro výstavbu jaderné elektrárny. Občané Mielna však nechtějí se zástupci firmy komunikovat, protože by to mohlo vypadat jako vyjednávání. „My vyjednávat nechceme,“ říká Laskowski.