Policie jede tak trochu na doraz

Investovat do policie má smysl. Zlepší se podmínky pro stíhání závažných hospodářských kauz a státu se peníze brzy vrátí, píše Jan Schneider.

Jan Schneider 5.11.2012
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © repro foto, ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Již dlouho slýcháme politiky, jak si stěžují, kolik že máme v naší zemi policistů a jaký že to je totalitní rys a že by bylo třeba ten represivní aparát zredukovat. Vytvářejí se k tomu všelijaké materiály, přihýbá se k tomu metodika, až pánbůh brání, a velmi volně se při těch srovnáních nakládá s demografickými a geografickými údaji, zejména se nedbale berou v úvahu odlišné právní rámce srovnávaných zemí.

Pak se stane ministrem vnitra bývalý policista, pěkně sehne hlavu, za níž hodil vlastní zkušenosti i mínění (měl-li jaké), zařadí se a jede podle politických zadání. Devastace policie pokračuje a motivace policistů rychle klesá. Pár statečných stále odolává a bojuje. Těžko něco vyčítat těm, kteří toho měli dost a odešli do civilu.

Pak opravdu není divu, že obecně panuje mlhavé povědomí o předimenzovanosti policie, což politikům zpětně slouží jako argument pro další tlak na snižování tabulkových míst policejního sboru. Pointa těchto redukčních snah leží v devastaci odborných policejních útvarů. Těch útvarů, které rozkrývají komplikované hospodářské kauzy, jejichž zločinné výnosy slouží často i k financování politických stran. Politici tím zneužívají zákonodárných funkcí k torpédování činnosti policie.

Je redukce policie úmyslná?

Takto již docela precizně formuloval svoji otázku moderátor Václav Moravec v nedávném pořadu České televize OVM (21. října 2012). Zeptal se náměstka policejního prezidenta Václava Kučery, náměstka ministra spravedlnosti Františka Korbela a soudce Petra France.

  • Policista Kučera potvrdil, že specializované celorepublikové útvary jsou poddimenzované. Například vláda rozhodla, že tým vyšetřující metanolovou aféru má působit celorepublikově. Na moderátorovu přímou otázku, zda policie proto bude žádat navýšení prostředků, nemohl než přitakat. Jedná se prý dokonce až o stovky tabulkových míst.
  • Náměstek ministra spravedlnosti Korbel potvrdil, že i z jeho pohledu je policie poddimenzovaná a že jeho resort bude policejní žádost o navýšení prostředků podporovat.
  • Soudce Franc řekl, že nedostatečné stavy odborných policejních útvarů mají vliv na přetíženost jednotlivých vyšetřovatelů, což se negativně odráží v kvalitě trestního řízení.
Jsou úspěchy policie kontraproduktivní?

Policie však v uplnulých týdnech a dnech bodovala! Šetření metanolové kauzy jde již do pořádné hloubky. Odhaleny byly daňové podvody v souvislosti s nelegální produkcí lihu. V daleké cizině byly dostiženy a ruce spravedlnosti předány podezřelé či přímo již odsouzené osoby. Jako červená (a stále červenější) nit z těchto kauz se odvíjí tušení, že finálním beneficientem inkriminovaných aktivit byly struktury jak pijavice přisáté na politické strany. Zdá se však, že trestněprávní orgány se nelekají ani politických kontaktů podezřelých osob, což je poselství obzvlášť vítané.

Zdá se však, že trestněprávní orgány se nelekají ani politických kontaktů podezřelých osob, což je poselství obzvlášť vítanéV této souvislosti je třeba si uvědomit, že policie jede trochu na doraz. Více než 20 let je resort vnitra resortem fackovacím a jeho devastace nepostrádá systémové prvky. Snižují se platy policistů, přičemž se zvyšují nároky na dosažení (byť ryze formálního) vzdělání a od jistého data se posunuly hranice získání nároku na výsluhovou rentu. Výsledkem byl odchod zkušenějších policistů a zvýšená fluktuace ve sboru.

Příjemným zjištěním jsou v této situaci paradoxní reakce sloužících i odešlých policistů, kteří odkládají vzájemné spory, protože zjišťují, že rozhádanost policejního sboru je úmyslně podněcovaná a v konečném efektu slouží zločinným strukturám. Ty navíc hojně využívají různé lobbistické postupy, kombinované s úniky informací přes spolupracující média. Těm slouží tyto „horké novinky“ jako žádané „otvíráky“, jimiž se zvyšuje jejich prodej; a stoupají ceny inzerce.

Důsledky úniků však poškozují zainteresované osoby, někdy velmi vážně, až existenčně – často se totiž podezření rozmatlaná v médiích následně nepotvrdí. O omluvě médií si poškozené osoby mohou nechat leda zdát. To vše přispívá k potenciální negativní prezentaci trestněprávních orgánů, které „svou činností“ poškozují osoby, na něž je nutné hledět jako na nevinné. Aniž by bylo jasně řečeno, že trestněprávní orgány musejí každé podezření prověřit a že jsou schopné to učinit i velmi diskrétně, bez úniku informací. Zde by svou roli musela reflektovat média, a to bychom od nich asi chtěli opravdu příliš.

Zakonspirovaní policisté

Hojné úniky z přípravného řízení do médií, nebo dokonce přímo do zločineckého prostředí, nutí policejní orgány používat velmi sofistikované taktiky – a nutno říci, že úspěšně. Jejich cílem je soustředit citlivé taktické informace a rozhodnutí do okruhu zasvěcených, který je pokud možno hermetický. Skvělým příkladem této taktiky byl případ šetření daňových úniků z nelegální produkce lihu.

Kauza „líh“

Byla to akce policejní, konaná ve spolupráci s celními orgány. Zřejmě pouze s některými, dobře vybranými. Jinými slovy, akce byla úspěšná, protože policisté si vybrali, se kterými celníky budou spolupracovat, a se kterými nikoliv.

Akce byla úspěšná, protože policisté si vybrali, se kterými celníky budou spolupracovat, a se kterými nikolivV policii daňovou problematiku šetří protikorupční policie. Je proto logické, že všichni velcí daňoví podvodníci se snaží mít právě v tomto útvaru nějaké své informátory. Daňové úniky jsou natolik obrovské, že nabízeným částkám asi občas někdo neodolá.

V této kauze však podle dostupných informací zůstali policejní „daňaři“ stranou, kauzu šetřil překvapivě Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). A aby vybraní detektivové z ÚOOZ měli „klid na práci“, byli zařazeni do týmu na policejním prezidiu, který pracoval na kauze metylalkoholu. Výtečná kombinace organizačních možností a jisté konspirace přinesla znamenité výsledky.

O taktikách a jakýchkoliv podrobnostech činnosti policejních pátračů, vulgo „lovců lebek“, není vhodné psát. Důležité je, že padá mýtus o „bezpečných rájích“ pro zločince v zemích, s nimiž Česko nemá mezinárodní smlouvy o trestněprávní spolupráci a extradikci. Velmi dobrá novinka, která má bezpochyby léčivý účinek na tu všeobecně blbou náladu. Teď ji, doufejme, budou mít ti, kteří si ji zaslouží!

Hledání systémové protizbraně

Do toho všeho se v úterý 30. října v Právu objevila zpráva, že opoziční poslanec Jeroným Tejc chce novelizovat zákon o policii, respektive chce jej vrátit do stavu před novelou někdejšího ministra vnitra Ivana Langera (ODS), kterou byl učiněn policejní prezident téměř nesestřelitelným. Langer jistě nepředpokládal, že ona suverénní pozice policejního prezidenta přispěje ke stavu, kdy policie počne vyšetřovat řadu podezřelých politiků a jejich přisluhovačů!

Ivan Langer jistě nepředpokládal, že suverénní pozice policejního prezidenta přispěje k vyšetřování podezřelých politiků a jejich přisluhovačů!Tejc argumentuje sice logicky, že ustanovení zákona, stabilizující pozici policejního prezidenta, je mrtvé, protože je obcházeno (viz nedávné odvolání Petra Lessyho). Jenomže navrhuje variantu, v níž by policejního prezidenta na návrh ministra vnitra jmenovala vláda. A to je krok špatným směrem, protože zvyšuje nebezpečí, že bude produkovat policejní prezidenty, kteří budou zase brát ohledy na stabilitu vlády a podobné nesmysly.

Řešení je přitom prosté, pouze za současného pokleslého morálního stavu těch, které jsme si demokraticky zvolili ze svého středu, je asi absurdní. Myšlenka vychází z konceptu shody širokého politického spektra na státních (národních) zájmech, jak o tom hovořil například Jiří Payne v rozhovoru pro ČESKOU POZICI. Potom by nebyla až natolik neuskutečnitelná myšlenka, že by do procesu jmenování významných funkcí v důležitých státních institucích byla systémově zapojena opozice.

Toto uspořádání – které v některých vyspělých zemích, například Izraeli nebo Velké Británii, opravdu formálně či neformálně existuje – má výhodu, že citlivé a pro bezpečnost a obranu státu podstatně důležité instituce nejsou „rozhozeny“ volbami a s nimi spojenými očekáváními a/nebo obavami z věcí příštích, ale pokračují ve své činnosti i při vítězství opozice, neboť jejich vedoucí byli jmenováni právě s jejím souhlasem.

Hne něco s ministrem?

Mínění představitelů trestněprávních orgánů se tedy shodují. Policejní útvary trpí nedostatky především kvalitativního charakteru. Začne ministr vnitra Jan Kubice s touto významnou podporou boj za zlepšení situace? Argumenty se nabízejí více než pádné:

  • Mohl by použít kvalifikované odhady o neodhalených, respektive neodstíhaných činech poškozujících národní hospodářství řádově v miliardách korun.
  • Mohl by argumentovat tím, že má-li ministrovat s péčí řádného hospodáře, bude investovat do policie, neboť zlepšením podmínek pro stíhání závažných hospodářských kauz se ty investice státu brzy vrátí.
  • Mohl by argumentovat i politicky: je členem pravicové vlády, která neustále zvyšuje daně, ačkoliv původně hovořila o opaku. Kubice by mohl navrhnout premiérovi, že se spolu s ministrem financí soustředí na daňové a další delikty poškozující příjmovou stránku státního rozpočtu, čímž se výrazně zvýší efektivita jejich výběru dle současných sazeb.