Políček pro berlínského starostu

Berlíňané nechtějí vzácnou plochu bývalého letiště Berlín-Tempelhof uprostřed města zastavět. Rozhodně ne tak, jak jim naplánovalo vedení města. Rozhodli o tom překvapivě a jednoznačně v referendu souběžném s evropskými volbami.

Berlínské letiště Tempelhof v roce 1984. foto: Wikimedia Commons

Berlínské letiště Tempelhof v roce 1984.

Tempelhofské „pole“ je naprostý unikát. Prázdné prostranství o velikosti asi tří pražských Stromovek, čtvrt hodinky metrem z centra Berlína. Neocenitelné místo k nedělnímu odpočinku a zároveň prostor skýtající netušené možnosti, zejména pro stavbu bytových domů či komerční využití. Obojí současně, zdá se, mít nejde.

Senát složený ze zástupců SPD a CDU, který město řídí, měl až do konce letošního května jasno. Podle jeho plánu měly na okrajích plochy vyrůst bytové domy a nová městská knihovna. Zástavba měla celkově pokrýt zhruba čtvrtinu rozlohy letiště zrušeného v roce 2008. Zbytek, vnitřní část obřího letištního oválu, by podle senátorů nadále sloužil jako park.

Proti se ale postavilo občanské sdružení 100% Tempelhofer Feld (100% THF). Jeho zástupci jsou přesvědčeni, že by tím místo, kde se dnes prohánějí matky s kočárky, běžci a cyklisté, nenávratně ztratilo svůj jedinečný charakter. Podle aktivistů by zástavba měla nepředvídatelné následky pro čistotu vzduchu, faunu a flóru ve městě a navíc by „upadla v zapomnění historická dimenze plochy“. Zástupci města od počátku iniciativu, připouštějící jen zcela marginální zásahy do volného prosotru, nebrali příliš vážně. Nezbystřili ani, když se jí letos v lednu podařilo posbírat dostatek podpisů (přes 185 tisíc) k tomu, aby se o dalším využití sporného území rozhodlo v místním referendu.

Důsledkem přehlíživého postoje je bolestivý políček pro vedení města. Při hlasování 25. května se 64,3 procenta, tedy asi 739 tisíc občanů, kteří se referenda zúčastnili, vyslovilo proti senátnímu plánu na výstavbu. Hlasovat přišlo o 11 procent více lidí než při posledních eurovolbách v roce 2009. Ve čtvrtích poblíž Tempelhofu byl tento nárůst ještě patrnější. Iniciativě 100% THF se podařilo Berlíňany mobilizovat i přesto, že sama rozhodně nefungovala bezchybně, její členové se hádali o konkrétní cíle a měli problémy i s komunikací navenek.

Referendum o Wowereitovi

Tempelhof patří k místům, kudy se v okovaných botách prošla moderní německá historie. Původně měl být hlavním vzdušným přístavem Hitlerovy světové metropole Germanie, za války zde fungoval pod vedením jednotek SS pracovní tábor, v němž do kapitulace Německa v roce 1945 nuceně nasazení za nelidských podmínek opravovali a vyráběli bojové letouny pro Luftwaffe. Za první berlínské blokády v letech 1948 až 1949 byl pod americkou správou. Sloužil jako hlavní základna „rozinkových bombardérů“, které Sověty odříznuté západní sektory zásobovaly pomocí leteckého mostu. Berlíňané ale při svém letošním hlasování proti výstavbě mysleli spíše na současnost než uchování vzpomínek na minulost. Jejich rozhodnutí nelze vnímat jinak než jako vzpouru proti senátu a starostovi Wowereitovi.

Starosta německé metropole Klaus Wowereit

Klaus Wowereit je dnes nejdéle sloužícím německým zemským premiérem. Berlín vede už dlouhých 13 let. Mezi metropolí a jejím vládcem dlouho panovala symbióza. Sociální demokrat Wowereit, který se otevřeně přiznal ke své homosexuální orientaci, dobře seděl k alternativnímu image Berlína, pro který prosadil přívlastek „chudý ale sexy“. V posledních dvou letech to s ním ale jde z kopce.

Občané mu vyčítají, že rozpočet již tak silně zadluženého města zatížil řádkou nepovedených megaprojektů, především stavbou nového letiště Berlín-Braniborsko (BER). V této situaci mu rozhodně nejsou ochotní svěřit další stamiliony na obří novou knihovnu, která měla vzniknout na tempelhofském prostranství. Nedůvěru v nich vyvolaly i plány na výstavbu obytných domů v její těsné blízkosti. Senát totiž nebyl schopný zaručit, že v nich najdou bydlení „normální“ lidé za přiměřené ceny, a nikoli jen spekulanti a ti nejbohatší. Za této situace občané neváhali obětovat i lákavou perspektivu vzniku četných podnikatelských příležitostí a tisíců pracovních míst v nových objektech.

Wowereit se dlouho snažil zabránit dojmu, že referendum o Tempelhofu je ve skutečnosti hlasováním o něm samotném. Nepodařilo se mu to a nakonec svoji porážku uznal. Důsledky z ní však vyvozovat nehodlá, přestože jej někteří zástupci opozice minimálně nepřímo vyzývají k demisi. Celou věc okomentoval slovy, že „občané se rozhodli, že všechno zůstane tak, jak je“, a prohlásil, že se město podle toho zachová.

On sám se zřejmě bude snažit politicky přežít do příštích zemských voleb, které přijdou za dva roky. Co by mu v tom mohlo zabránit? Část aktivistů ze 100% THF již nyní shání podpisy pod petici za vyhlášení předčasných voleb v Berlíně. Aby se jim to podařilo, museli by splnit ještě mnohem přísnější podmínky než při hlasování o Tempelhofu. Organizátoři podpisové akce si z toho však nic nedělají. Před letošním 25. květnem jim taky nikdo nevěřil. Třeba budou mít štěstí i příště.

Související článek:

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.