Pokusný plynový králík

Polský problém se zemním plynem byl příležitostí pro EU i Rusko, aby se vyzkoušely, protože dobře vědí, jak značně na sobě závisejí

Místopředseda polské vlády Waldemar Pawlak (vpravo) se 29. října 2010 zdraví ve Varšavě s šéfem Gazprom Exportu Alexandrem Medveděvem (vlevo) po podpisu vládních dohod Ruska a Polska upravujících tranzit a dovoz ruského zemního plynu. Dohlíží na ně místopředseda ruské vlády Igor Sečin (uprostřed). foto: © ReutersČeská pozice

Místopředseda polské vlády Waldemar Pawlak (vpravo) se 29. října 2010 zdraví ve Varšavě s šéfem Gazprom Exportu Alexandrem Medveděvem (vlevo) po podpisu vládních dohod Ruska a Polska upravujících tranzit a dovoz ruského zemního plynu. Dohlíží na ně místo

Víc než 1,5 roku se Poláci a Rusové dohadovali o nové smlouvě na dodávky plynu. Tu, kterou nakonec v pátek 29. října ve Varšavě podepsali, je však podle Evropské komise (EK) třeba upřesnit. EK požaduje od Polska precizní odpovědi.

Nové smlouvy o dodávkách plynu Varšava sice nebude muset s Moskvou domlouvat, ale EK očekává písemné prohlášení Polska k budoucím ustanovením o plynovodu Jamal vedoucímu z Ruska přes Bělorusko a Polsko do Německa. Prozatím však bude pokračovat trestní řízení s Polskem za porušení práva Evropské unie. Dosud totiž není jasné, zda si obě plynárenské společnosti z Ruska a Polska – Gazprom a Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo (PGNiG) – ponechají privilegovaný přístup k tomuto plynovodu. Pokud ano, hrozí žaloba u Evropského soudního dvora v Lucemburku.

Ve čtvrtek 4. listopadu prohlásil ve Varšavě komisař pro energetické záležitosti EU Günther Oettinger, že provozní smlouva mezi oběma plynárenskými společnosti musí být zpřesněna. Mezivládní dohody na rozdíl od ní odpovídají právu EU. Několik hodin předtím však polský náměstek ministra financí Mikolaj Budzanowski po návštěvě Bruselu, během níž byly prezentované sporné části provozní smlouvy, uvedl, že všechny pochybnosti EK byly odstraněny. Zřejmě nebyly.

Zlepšení ruské pozice

Polsko je pravděpodobně jedinou členskou zemí EU, které v důsledku rusko-ukrajinské plynové krize z počátku roku 2009 hrozí dlouhodobý nedostatek zemního plynu. Jeden z dosavadních polských dodavatelů – ve Švýcarsku registrovaná a Gazpromemkontrolovaná společnost RosUkrEnergoztratila přístup k ruskému a středoasijskému zemnímu plynu. Pro Polsko to znamená výpadek 2,3 miliardy kubických metrů – zhruba šestiny jeho roční spotřeby. Kdyby to skutečně nastalo, následky by bolely. I kdyby domácnostem nebyly sníženy dodávky plynu, mohla by být tímto výpadkem postižena některá průmyslová odvětví, především chemické závody Puławy, Police a Kędzierzyn. Zatím od července vypomohl Gazprom mimořádnou dodávkou miliardy krychlových metrů plynu.

Výpadek dodávek z Ukrajiny se stal pro Rusy příležitostí ke zlepšení pozice v Polsku. To je totiž nejen odběratelem ruského zemního plynu, ale i jeho tranzitní zemí. Gazprom chtěl především nastolit původní vlastnické poměry ve společnosti EuRoPol Gaz, která spravuje plynovod Jamal.V současné době vlastní PGNiG a Gazprompo 48 procent společnosti EuRoPol Gaz. Zbytek patří firmě Gaz Trading kontrolované Poláky (PGNiG a Bartimpex) – dcera Gazpromu, Gazprom Export, drží pouze 15,9 procenta této společnosti.

Polsko-ruská jednání začala v lednu 2010 a po devíti měsících byl nalezen kompromis. Ten však okamžitě polská opozice tvrdě kritizovala. Především proto, že dodavatelská smlouva měla být prodloužena o patnáct let do roku 2037 a obsahovala klauzule zakazující reexport. To by pro Polsko mohlo v budoucnu znamenat velké problémy s přebytky zemního plynu.

Za několik let bude totiž dokončen LNG-terminál ve Svinoústí na pobřeží Baltického moře, který pojme nejprve pět a posléze 7,5 miliardy kubických metrů plynu ročně. Kromě toho Poláci doufají, že budou úspěšní v hledání nekonvenčního břidlicového plynu. Doba platnosti smlouvy sice prodloužena nebyla a zákaz reexportu byl odstraněn, ale stále není jasné, zda jsou nové smlouvy kompatibilní s právem EU. Již během rozhovorů s Rusy proto Poláci usilovali o zprostředkování EK, která vyslala jednoho ředitele.

Několik otázek

Poslední říjnový pátek podepsali místopředsedové vlád Polska a Ruska Waldemar Pawlak a Igor Sečin konečně dva protokoly o změnách vládních dohod z let 1993 a 2003, které upravují tranzit ruského zemního plynu přes Polsko a jeho dodávky do této země. Mimo jiné byly navýšeny roční kvóty ruského zemního plynu prodaného Polsku o dvě až tři miliardy na přibližně deset miliard krychlových metrů ročně. To by mělo garantovat energetickou bezpečnost Polska v příštích deseti letech.

Z hlediska EK je však nejdůležitější oznámený rozchod společností Gazprom a PGNiG s polskou části plynovodu Jamal, jejíž nynější vlastník EuRoPol Gaz patří téměř stoprocentně oběma. Brzy by proto mělo být toto potrubí předáno státní společnosti Gaz-System, která spravuje všechny plynovody v Polsku. Tím budou splněna ustanovení třetího energetického balíčku EU, jenž by měl začít platit od března 2011 a který zakazuje účast producentů na plynovodech. Obě vládní dohody prodloužené nebyly. Platnost dodavatelské skončí v roce 2022 a tranzitní v roce 2019, přičemž není vyloučené její prodloužení do roku 2045, což je v zájmu obou zemí.

Evropská komise chce, aby všechny zainteresované firmy měly k plynovodu přístup za stejných podmínekKromě změn ve vládních dohodách podepsali ve Varšavě zástupci obou plynárenských společností i dodatek ke smlouvě o plynovodu Jamal z roku 1996. A právě jej EK označila za málo precizní. Brusel chce ještě vědět, jak se budou volné transferové kapacity v plynovodu počítat, zda budou zadávané transparentně, a nikoli diskriminačně vůči jiným firmám, jak bude garantován revers – možnost čerpání plynu opačným směrem – a jak se budou stanovovat tranzitní poplatky a řídit budoucí investice. Stručně řečeno, EK chce, aby všechny zainteresované firmy měly přístup k plynovodu za stejných podmínek, nejen Gazprom a PGNiG.

Další otázkou je, kdo bude stanovovat výši poplatků za tranzit plynu. Podle deníku Gazeta Wyborcza EK požaduje, aby to prováděla firma Gaz-System. Mezivládní dohoda to však ponechává na firmě EuRoPol Gaz, přičemž Gazprom by měl získat nazpět svou původní pozici rozdělením podílů firmy Gaz Trading mezi něj a PGNiG, aby každá držela 50 procent. S dodatkem, dle nějž má být rozhodování ve společnosti EuRoPol Gaz jednomyslné. To znamená posílení pozice Gazpromu. Odpovědi očekává Brusel od polského Úřadu pro regulaci energetiky, jemuž EK přidělila klíčovou roli v provádění svých požadavků.

Polsko je energeticky relativně nezávislé především díky velkým zásobám černého a hnědého uhlí. Ropu dováží nejen z Ruska ropovodem Družba, ale i odjinud po moři. Ropovodem Gdaňsk-Plock mohou být takto zásobované obě největší polské rafinerie.

Pouze se zemním plynem může mít Polsko problémy. V současnosti totiž kromě plynovodu Jamal vede pouze jedno potrubí do Německa, jež však zajišťuje jen sedm procent polské roční spotřeby plynu. Vlastní těžbou pokrývá Polsko asi třetinu své spotřeby, tři pětiny musí dovážet z Ruska. Mimo jiné i proto byla nedávná jednání natolik tvrdá a časově náročná.

Nechtěná liberalizace

Existuje však ještě jeden důvod. Problém Polska se zemním plynem byl příležitostí pro EU i Rusko, aby se vyzkoušely, protože dobře vědí, jak značně na sobě závisejí. Evropa potřebuje z Ruska zemní plyn. Rusko zase peníze. Polsko se proto stalo užitečným pokusným králíkem, na němž mohla Moskva i Brusel otestovat, jak daleko mohou zajít.

Přiznal to i šéf Gazprom Exportu Alexandr Medveděv v rozhovoru pro ruský deník Kommersant: „Polsko se stalo pokusnou oblastí pro třetí balíček energetických opatření EU.“ Tuto zkušenost bude chtít jeho koncern využít při jednáních o projektu Nord Stream.

Podle deníku Dziennik Gazeta Prawna se Poláci brání liberalizaci svého trhu s plynem, kterou jim Brusel vnucuje. Varšava se domnívá, že otevření tohoto trhu paradoxně plyn zdraží. PGNiG totiž smíchává v Rusku koupený plyn, který v současnosti přijde zhruba na 350 dolarů za tisíc kubických metrů, s levnějším z vlastních zdrojů a tento produkt prodává koncovým odběratelům za výhodnější cenu. Tu však musí při každém jejím zdražení schválit polský regulační úřad. Není však jisté, zda tento argument obstojí. Na mém říjnovém účtu za plyn se objevily dvě ceny: 0,97 a 1,031 zlotého za krychlový metr. To při průměrném kurzu 2,846 zlotého za dolar v říjnu odpovídá 341 a 362 dolarům za tisíc kubických metrů. Rozdíl v ceně za ruský plyn lze jen obtížně zjistit.