Pokouší se někdo ztížit činnost policie?

V posledních dvou dnech se objevily dvě špatné zprávy týkající se specializovaných útvarů kriminální policie. Dost důvodů k přemýšlení!

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: Česká pozice, Richard Cortés, iPhone4Česká pozice

V posledních dvou dnech se objevily dvě špatné zprávy týkající se specializovaných celorepublikových útvarů kriminální policie:

  • První se týkala podezření, že Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) nedodržely rozpočtovou kázeň při nákupu mobilních telefonů a notebooků, jimiž byli odměněni vybraní příslušníci těchto složek. Jejich velitelé Robert Šlachta (ÚOOZ) a Tomáš Martinec (ÚOKFK) však Právu sdělili, že žádný zákon neporušili.
  • Druhá zpráva se týkala ÚOKFK, jehož detektiv se opět podle Práva „vzepřel“ nadřízeným, za což musel čelit „bossingu“ a následně byl z útvaru „vyhozen“. Podle vyjádření ředitele ÚOKFK Martince však „vyšetřovatel případu CS Fondů stále pracuje na ÚOKFK SKPV, konkrétně na plzeňské expozituře (která tento případ vždy zpracovávala), a po obnově řízení věc opětovně vyšetřuje“. (Tuto zprávu komentuje na stránkách ČESKÉ POZICE rovněž Zdeněk Ondráček.)
Policejní problém?

Kauzy týkající se složek pracujících s utajením se obvykle vyznačují nedostatkem informací. Za tohoto stavu je logické připustit, že realita mohla být v článcích popsána správně. A že časová souslednost obou zpráv je náhodná. Policejní šéfové jsou jen chybující lidé, a holt mohli prostě něco „projet“.

Stejná logika však velí nezavrhovat apriori variantu, že ten popis nemusel úplně přesně odpovídat realitě, a to kvůli lidské nedokonalosti v přenosu či interpretaci informací.

Tatáž logika, obohacená o paměť a zkušenosti, co všechno se v této zemi již kolem policie odehrálo, však nedovoluje vyloučit ani možnost, že to všechno je jinak. A že příčinou není lidská nedokonalost, ale úmysl.

Oněm dvěma dodatečným variantám totiž nahrává několik okolností.

Jak to mohlo být

Úplně zkraje je třeba připustit možnost, že celá první kauza byla prostě a jednoduše uměle vyvolána neúspěšným uchazečem o dodávku přístrojů (anebo neuspokojenou ambicí neobdarovaného policisty). Nebylo by to nic nového pod sluncem.

Třeba se někdo v těžko průchodné houštině byrokratických předpisů rozhodl řídit zdravým rozumem a postupoval s péčí řádného hospodáře...Může též být, že nákup počítačů a telefonů se opravdu neuskutečnil podle předpisů, protože selhala policejní logistika. Zajímavé však je, že se nic podobného nestalo (respektive není známo, že by se tak stalo) – a nyní by se stejné chyby dopustily současně dva útvary?

Variantou předchozího může být situace, že se třeba v těžko průchodné houštině byrokratických předpisů někdo rozhodl řídit zdravým rozumem a postupoval s péčí řádného hospodáře (což, jak známo, nemusí zcela odpovídat liteře předpisů, avšak jejich původní intenci ano). Takové případy mohou běžně vyšumět do ztracena – avšak pokud dotyčný velitel začne „zlobit“, pak se na něj hledá a hodí kdejaké smítko.

Proč by to mohlo být jinak

Pomiňme nyní notebooky a telefony a podívejme se blíže na druhý případ, který je mnohem zašmodrchanější. Jasnosti nepřispívá už sám článek v Právu. Tam se píše, že se protikorupční detektiv vzepřel šéfům, ti po něm začali jít, až u policie skončil. Článek pokračuje dál a klidně zase uvádí, že policista slouží dál, ale v jiném útvaru. Šéf protikorupční policie Martinec naopak tvrdí, že policista pokračuje na útvaru ve svém šetření. To však Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která případ údajně šetří, jistě jednoduše ověří.

Zajímavější je však nařčení z bossingu v ozbrojeném sboru, nota bene když ten bossing měl spočívat v tom, že velitel vyžadoval splnění rozkazu. Jde samozřejmě o to, jakého. Do směru šetření nemá policejní velitel co mluvit, zde je pánem příslušný státní zástupce. Avšak policejní velitel odpovídá za řádný výkon útvaru (právnickou řečí „policejního orgánu“). A to se bez znalosti činnosti detektivů neobejde. A navíc je velitel povinen zajistit kontinuitu šetření policejního orgánu pro případ, že by z nejrůznějších důvodů konkrétní vyšetřovatel v šetření nemohl pokračovat.

Do směru šetření nemá policejní velitel co mluvit, ale odpovídá za řádný výkon útvaru. A to se bez znalosti činnosti detektivů neobejde.V čem spočíval podle článku onen konflikt? Protikorupční detektiv údajně získal „citlivou nahrávku“ v kauze CS fondů, jejíž šetření v tu chvíli ještě nebylo znovuotevřeno. Tuto nahrávku údajně znal státní zástupce, ale nikoliv detektivův nadřízený. Jemu ji však detektiv – s odvoláním na ústní pokyn státního zástupce (!?) – odmítl poskytnout. Pokud je to celé pravda, jde o zvláštní představu o součinnosti trestněprávních orgánů!

Jistě se v tomto okamžiku ozvou příznivci různých specifických vztahů a řešení, například nesystémově postavených (až utajených) týmů. Pravda, leccos je možné v tomto směru udělat, ale v každém takovém případě musí být jasně stanoveny povinnosti a pravomoci, aby každý transparentně věděl, za co nese odpovědnost. To však již zcela zřetelně nebyl popisovaný případ (respektive případ, jak byl popsán).

Náměty k přemýšlení

Policistům se od nástupu do služebního poměru vštěpuje, že cokoliv činí, služebně činí. Nikoliv soukromě. Detektivem získaná nahrávka není jeho, ale patří policii. Neví to, nebo je problém ještě jinde?

Není pak na místě se ptát, kdo vlastně takového detektiva řídí? Ze zákona za jeho činnost odpovídá jeho nadřízený, jemuž však detektiv odmítá dokladovat svoji činnost. Taková situace se musí bezodkladně řešit. To však opravdu není bossing!

Získaná nahrávka mohla důvodnost obnoveného trestní řízení v kauze CS fondů podpořit, ale také zeslabit! Státní zástupce nařídil znovuotevření případu, a policie tak musela učinit, i když neví, jaká je aktuální důkazní situace, protože nezná onu „důležitou nahrávku“. Takto má vzorově probíhat součinnost trestněprávních orgánů?

Je potřeba střežit nedávno vydobytý prostor pro policejní šetření a bedlivě sledovat související úkazyKoincidencí obou „špatných zpráv“ počínaje, jejich obsahovou mlhavostí pokračuje, až různými asociacemi konče, je zde povícero důvodů se mít velmi na pozoru. Vyloučit totiž nejde ani možnost, že může jít o další pokus, jak zadrhnout a ztížit činnost policie. Kontext, daný šetřením citlivých (a tušeně ještě citlivějších) případů, by tomuto podezření jen nahrával.

Proto je potřeba střežit tento nedávno vydobytý prostor pro policejní šetření a bedlivě sledovat související úkazy. Nejde o malování čerta na zeď. On tam totiž stále ještě je, a než vybledne, tak to potrvá.

Dost důvodů k přemýšlení!