Pohled z Walesu: Výsledky českých voleb jsou dobrou zprávou

Demokratické vládnutí znamená politickou změnu v rámci předem stanovených pravidel. Situace není tak zoufalá, jak se zdá, píše Jan Růžička.

Blíží se konec klasických politických stran? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Blíží se konec klasických politických stran? | foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés
Blíží se konec klasických politických stran?

Z Aberystwythské univerzity ve Walesu, kde Jan Růžička působí, je do Londýna i kamkoliv jinam daleko, a proto neplánoval se voleb do českého parlamentu zúčastnit. Z waleského pohledu komentuje jejich výsledek a dění těsně po nich.

Volební kampaň jsem pozoroval nejen z dálky, ale i poněkud odtažitě, což je jedna z výhod života v dobrovolném exilu. Nevýhodou naopak je, že si člověk vždy klade otázku, zda výsledky voleb nebudou náhodou takové, že se za ně bude muset příliš stydět a vysvětlovat situaci těm, kteří by se snad ptali.

Vzhledem k tomu, jak málo pozornosti waleská média věnovala nedávným důležitým volbám v Německu, byla ovšem taková možnost krajně nepravděpodobná. V úvahu přicházely v podstatě pouze tři možnosti:

  • nečekaná výhra komunistů;
  • překvapivě vysoký zisk nesourodého spolku, jejž podporoval exprezident Václav Klaus;
  • velký úspěch Tomia Okamury, u něhož by si někdo všiml výroků o Romech.

Každá z těchto variant by byla špatnou zprávou o stavu demokracie v postkomunistické zemi. A špatné zprávy, jak známo, táhnou. Ani jeden z těchto scénářů se však nenaplnil, a proto jsem mohl v duchu vyhlásit volby za úspěch již v sobotu brzy odpoledne. Nehrozilo, že by se mě v pondělí v práci kdokoli ptal na věci, o kterých bych raději nemluvil.

Důvody optimismu

Rychlost, s níž jsou vždy výsledky českých voleb sečtené a která je považovaná za samozřejmost, je v porovnání s poměry ve Walesu i celé Británii úžasná. Naposledy, když jsem se účastnil sčítání hlasů v místních volbách, čekali jsme na první výsledky v našem hrabství (pouhých 75 tisíc obyvatel) skoro celou noc. Všichni si přitom pochvalovali, jak rychle to tentokrát šlo.

Na strany založené na uctívání kultu osobnosti nikdo není zvědavý

Slovy mojí nezapomenutelné babičky Loly, stálo počasí v neděli za draka. Místo procházky u oceánu jsem proto mohl celý den pročítat zprávy a přemýšlet o právě proběhnuvších volbách. Situace se mi nadále jevila v podstatě z mnoha důvodů dobrá. Byl jsem proto poměrně skeptický k různým komentářům, včetně těch na ČESKÉ POZICI, které předvídaly, že českou politiku čekají měsíce nestability, hrátky prezidenta Miloše Zemana, a možná dokonce nové volby. Co mě vedlo k takovému optimismu?

  • Sociální demokraté nevyhráli příliš přesvědčivě.
  • Komunisté ani v době vleklé hospodářské krize nijak výrazně nezískali.
  • Různě laděná uskupení, která si myslí, že nejlépe by se společensko-politickou krizi podařilo vyřešit, kdyby se české země více uzavřely samy do sebe, také propadla.
  • Lidovcům se podařil návrat do parlamentu.
  • ODS dostala za vyučenou, čímž se ukázalo, že nelze dosáhnout volebního úspěchu, pokud je strana dlouhodobě namočená v korupci.
  • TOP 09 dostala varování, nemá důvod ke spokojenosti, a může přemýšlet, jak se vyhnout osudu ODS.
  • Strana práv občanů (Spolek přátel ochmelky) – zemanovci byla bita jako řešeto. Na strany založené na uctívání kultu osobnosti tedy nikdo není zvědavý. To ostatně potvrdily i neustále vyjadřované obavy o budoucnost a chování Andrejem Babišem vedeného hnutí ANO 2011.

Závěr se z odstupu jevil jednoznačný: strukturální problémy, které si česká společnost uvědomuje, byť na ně nemá, nezná či nechce přijmout řešení, lze odstranit pouze nápravou a zlepšením struktur právního státu.

Politický amatérismus

Lídr severočeské sociální demokracie Jaroslav Foldyna si sice může neuvěřitelně paternalisticky stěžovat, že jeho strana musí volit údernější jazyk bližší svým voličům, ale heslo „Prosadíme dobře fungující stát“, ač rozhodně není chytlavé, vyjadřovalo tento pocit. Nikoli nadarmo přišli lidovci se sloganem „Dáme zemi do pořádku“ a hnutí ANO 2011 s obsahově podobným „Má to smysl!“ I proto se po sečtení výsledků voleb jevila koalice těchto stran smysluplným řešením.

Výprava místopředsedy ČSSD Michala Haška a jeho kompliců do Lán byla projevem politického amatérismu

Z dálky se sice věci mohou jevit jasně, člověk ovšem postrádá cit pro detaily, které mohou být rozhodující. První známkou toho, že pochybnosti nad budoucím politickým vývojem vyjadřované pozorovateli v Praze mohou být oprávněné, přišla záhy – poté, co se objevily zprávy o výpravě místopředsedy ČSSD Michala Haška a jeho kompliců do Lán za prezidentem Zemanem. A okamžitě bylo zřejmé, nakolik to byl neuvěřitelný projev politického amatérismu.

Jediná rozumná odpověď na otázku, jak tito klauni převlečení za politiky chtějí provést puč, nedokážou-li utajit ani jedno setkání, zněla, že si byli zcela jistí úspěchem, a proto se cestu ani utajit nesnažili. To mimochodem potvrzuje hlasy, které tvrdí, že byl puč naplánovaný bez ohledu na výsledek voleb.

Co si konkrétně představovali, že by dosáhli, i kdyby uspěli a předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku odstranili, nebylo jasné tehdy, a není to jasné ani dnes. Nemohli přece být natolik naivní, aby si dělali iluze, že se zvýší jejich šance vládnout. Nebo snad ano?

Dvě pozoruhodné věci

Hnutí ANO 2011 i lidovci by museli být smyslů zbavení, aby vytvářeli koalici s rozloženou sociální demokracií. Přicházejí v úvahu i jiné krkolomné koalice, fantazii se meze nekladou, ale vládlo by se s nimi velmi špatně.

Stejně si reálně uvažující pučisté nemohli nic slibovat od případných nových voleb. Pokud zavedené strany právě dostaly na frak, poněvadž si mnoho voličů myslí, že se starají pouze o své úzce vymezené zájmy, jaká by byla jejich šance v dalších volbách vyvolaných vnitrostranickým pučem?

Na epizodě není pozoruhodná Haškova touha po moci – tu mu coby politikovi nelze vyčítat. Není na ní nic česky malého – současní britští labouristé si s chutí vrážejí kudly do zad, což je pouhé pokračování sporů mezi Tony Blairem a Gordonem Brownem, které je stály v roce 2010 vládu.

Zajímavé není ani podrazáctví, jak označil chování Haška a spol. senátor za ČSSD Jiří Dienstbier. Nejen britské politické dějiny jsou plné podobných momentů. Mnoho Shakespearových historických her a tragédií nabírá sílu právě díky politickým intrikám a zradě. Opět tedy nejde o žádné české specifikum dnešní doby. Pozoruhodné jsou ovšem dvě věci.

  • Za prvé to, jak mimo je Haškovo vnímání reality – nikoli samotné lhaní, to je v politice běžné, ale přesvědčení, že mu zjevná a hloupá lež projde, když schůzku v Lánech nepřesvědčivě zapíral. Ambice lze pochopit, hloupost nikoli.
  • Za druhé, a to je mnohem závažnější, zaráží absolutní absence jakékoli představy, proč a za jakým účelem Hašek moc chce. Kromě mechanického opakování, že sociální demokracie dosáhla horšího výsledku než v předchozích volbách, které doprovází zajímavý genderový jazyk (Jiří Paroubek rezignoval a zachoval se jako chlap!), nezazněl jediný argument, jediná myšlenka pro Sobotkův odchod. V takto bezmyšlenkovitém kontextu se touha po moci, jež nedokáže, a ani nechce sama sebe obhajovat, stává čirou perverzí.
Chybné závěry

Politická změna nemůže být vedená pouhou touhou po moci snoubící se s nedostatkem představ o politice a společnosti. Člověk nemusí být nakloněn Babišovu hnutí ANO 2011 a dělat si iluze o jeho tvůrci (je přece jasné, že nelze vydělat tolik peněz, aniž by byl člověk dravý oportunista), ale srovnávat ho s Věcmi veřejnými a připisovat jeho úspěch dobrému marketingu je analyticky chybné.

Srovnávat ANO 2011 s Věcmi veřejnými a připisovat jeho úspěch dobrému marketingu je analyticky chybné

Andrej Babiš dosáhl v podnikání diametrálně odlišných výsledků než Vít Bárta, shromáždil kolem sebe několik zajímavých osobností, a především se na vstup do politiky dlouhodobě připravoval. Snad ani politici zavedených stran, kteří se tak vyjadřovali, nevěří tomu, že uspěl díky americkým poradcům a koblihám. A pokud si to vážně myslí, nezaslouží si nic jiného než volební prohry.

Výroky, že se neví, co je ANO 2011 zač a jak se bude chovat, jsou pravdivé. Zároveň ale postrádají větší význam. Zavedené strany propadly právě proto, že voliči vědí, co jsou zač a co od nich mohou očekávat. Jaký závěr by si pozorovatel musel udělat o voličích, pokud by například vyhrála ODS nebo TOP 09?

Demokratické vládnutí znamená politickou změnu v rámci předem stanovených pravidel. Není se jí třeba obávat. Mnozí budou možná nesouhlasit, ale fakt, že Michal Hašek narazil, je spolu s výsledky voleb dobrou zprávou. Situace není tak zoufalá, jak se zdá a jak o ní všichni mluví, kdykoli dorazím do Česka.