Podoba nespravedlnosti se v čase mění

Stanislav Mečl, který jako státní zástupce stíhal závažnou hospodářskou kriminalitu, je dnes advokátem a letos spoluzaložilSpolečnost na ochranu nespravedlivě stíhaných. V rozhovoru pak mimo jiné říká: „V praxi se setkávám s případy, kdy bylo vše v souladu se zákonem a najednou fyzická nebo i právnická osoba čelí trestnímu obvinění. Častější jsou ale kauzy, kde nastalo dílčí pochybení, ale společenská nebo ekonomická prospěšnost výrazně převyšuje škodlivost takového jednání. To je typicky kauza Opencard.“

LIDOVÉ NOVINY: Co vás vedlo k tomu založit v roce 2017 Společnost na ochranu nespravedlivě stíhaných (SONS)?

MEČL: Primárně diskuse s přáteli – Janem Kalvodou, Janem Urbanem, Ivou Vojtkovou, Evou Vorlíčkovou a dalšími – o tom, s čím v české justici nejsme spokojeni. Letos v nás uzrálo přesvědčení, že by to nemělo zůstat jen v našich soukromých rozpravách, ale měli bychom se jasně veřejně vymezit.

LIDOVÉ NOVINY: Název zjevně naráží na Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který v totalitním Československu upozorňoval na případy politického pronásledování. Proč?

MEČL: Paralela se do určité míry nabízela s ohledem na disidentskou minulost většiny zakládajících členů SONS. Sice přímo nenavazujeme na činnost VONS, ale také ctíme dodržování etických pravidel a máme zájem o věci veřejné. To je pojítko, co nás spojuje.

LIDOVÉ NOVINY: Nespravedlivé stíhání mělo jiné konotace za totality a nyní.

MEČL: Není to tak, že bychom se chtěli zabývat jen případy, kde podle nás dochází k manipulacím, zvůli nebo dokonce účelovému trestnímu stíhání. Podoba nespravedlnosti se v čase mění. V minulosti to bylo stíhání za politické názory a odpor proti vládnoucímu režimu, dnes spočívá spíše v neodborném přístupu policistů a státních zástupců, kteří nechápou podstatu řady složitých hospodářských kauz.Tak vypadají nespravedlivé procesy v demokratických poměrech, že pro stíhání nejsou věcné důvody a stíhá se jen proto, že někdo něco špatně pochopí.

LIDOVÉ NOVINY: Jedním ze zakladatelů SONS je i advokát a bývalý vicepremiér Jan Kalvoda. Z něho je cítit silná skepse vůči českému justičnímu systému. Sdílíte ji?

MEČL: Pokud jde o vysoce specializované kauzy závažné hospodářské kriminality, bohužel ano. Jejich správné řešení odvisí od toho, zda orgány činné v trestním řízení případ pochopí. Třeba zda se vyznají ve fungování obchodních společností nebo dotačních programů a dokážou rozlišit běžný pohyb v mezích zákona od jednání, které je skutečně společensky škodlivé, a tudíž trestné.

Někdy jim to bohužel splývá. Něco se jim zdá podezřelé, a proto to kriminalizují. Netýká se to jen odborných znalostí, ale i zkušeností a schopnosti vybrat důkazy, které věc opravdu objasňují.

V praxi se setkávám s případy, kdy bylo vše v souladu se zákonem a najednou fyzická nebo i právnická osoba čelí trestnímu obvinění. Častější jsou ale kauzy, kde nastalo dílčí pochybení, ale společenská nebo ekonomická prospěšnost výrazně převyšuje škodlivost takového jednání.

To je typicky kauza Opencard, kde stojí před soudem radní, kteří se věc snažili vyřešit a snížit škody způsobené hlavnímu městu bývalým vedením. Sice nastalo pochybení při zadávání veřejných zakázek, ale s ohledem na to, že jednání směřovalo k minimalizaci škod, nemůže to být vnímáno jako trestná činnost.

LIDOVÉ NOVINY: Jakými případy se aktuálně zabýváte?

MEČL: Vznikli jsme teprve před několika měsíci, bude ještě chvíli trvat, než se to zaběhne. Chceme se ale věnovat jen kauzám, jež mají obecnější přesah. Ten u Opencard spočívá v tom, že zadávání veřejných zakázek je velmi komplikované, a pokud do něho vstoupí hrozba trestního stíhání, rozvoj měst se může zcela zastavit. Radní se budou bát vězení a raději nebudou připravovat žádné projekty. Může to také odrazovat občany od účasti v komunální politice.

Zabýváme se také letitou kauzou bývalého úředníka Radima Špačka, který byl odsouzen za údajné tunelování evropských fondů. Táhne se už dvanáct let a trestnímu stíhání tam čelí lidé, kteří na problematické praktiky na ministerstvu pro místní rozvoj naopak upozorňovali.

LIDOVÉ NOVINY: Na neoprávněná trestná stíhání upozorňuje také Unie obhájců. Je to určitý trend, že klesá důvěra v trestní justici?

MEČL: Unie obhájců sdružuje experty na trestní právo, zatímco v SONS jde primárně o angažované občany. Máme i jiné cíle, nechceme komentovat veškeré dění v trestní justici a legislativě, ale jen cíleně zasahovat v citlivých věcech, které považujeme za důležité.

LIDOVÉ NOVINY: Do roku 2013 jste byl státním zástupcem a působil v jeho nejvyšších patrech, půl roku jste řídil Vrchní státní zastupitelství v Praze. Co vás vedlo k tomu, že jste se potom jako advokát stal bojovníkem za práva nespravedlivě stíhaných?

MEČL: V naší advokátní kanceláři vedu praxi trestního práva, která je zaměřena na takzvanou kriminalitu bílých límečků. Zastupuji řadu fyzických i právnických osob v trestním řízení. A jako státní zástupce si zdaleka tolik neuvědomujete, v jaké situaci se obviněný nachází. Orgány činné v trestním řízení se jeho návrhy a opravnými prostředky málokdy seriózně zabývají a je nesmírně obtížné domoci se nápravy.

Domnívám se, že aktivity Unie obhájců i SONS pramení v neochotě reálně přihlížet k argumentům obhajoby. Ty jsou obvykle chápány jako bzučení obtížného hmyzu, které jen zdržuje. Klient se přitom často snaží poctivě policistům vysvětlit fungování jeho obchodní společnosti.

LIDOVÉ NOVINY: Na druhou stranu od orgánů činných v trestním řízení zase slyšíme stesky, že obvinění mají příliš široká práva.

MEČL: Státní zástupci mohou mít pocit, že práv a opravných prostředků je příliš a možnosti obhajoby jsou velmi široké. Jenže je třeba si uvědomit, že jejich reálný dopad v přípravném řízení je velmi, velmi slabý. Takřka nemáte šanci, že vám někdo bude reálně naslouchat. Až v řízení před soudem můžete čekat, že se někdo bude vašimi argumenty poctivě zabývat.

LIDOVÉ NOVINY: Máte dojem, že pro státního zástupce je především důležité dostat věc k soudu, ač musí přihlížet i k důkazům ve prospěch?

MEČL: Určitě to souvisí i se společenskou poptávkou, tlakem na rychlost řízení. Má to různé důvody. Ale mám pocit, že přípravné řízení se často redukuje s ohledem na tyto zájmy.

LIDOVÉ NOVINY: Je to tak vždy?

MEČL: Úplně vždy to není. Argumentovat jde počtem zproštěných věcí, který není příliš velký, to je pravda, ale bavme se o segmentu závažných hospodářských trestních věcí, těch není mnoho a poměr tam je z mé zkušenosti úplně jiný – 80 až 90 procent trestných činů jsou důkazně zcela jasné, zloděj na kameře v supermarketu. Tam není nad čím bádat. Složité věci se před soud dostávají zřídka, řízení trvá řadu let, to jsou případy, o které nám jde.

LIDOVÉ NOVINY: Máme dva druhy trestního řízení, jedno velmi rychlé a druhé naopak velmi pomalé?

MEČL: Je to dáno charakterem trestné činnosti. Násilná trestná činnost nebývá příliš komplikovaná, často jde o nájemnou vraždu nebo organizovaný zločin. Obvykle je tělo oběti, pak je velká pravděpodobnost, že dopadneme pachatele. Obvykle to je někdo z blízkých, obchodních partnerů, bývá to důkazně velmi dobře prokázané, aby nebyly komplikace.

Ale u hospodářské trestné činnosti musíte vykládat mimotrestní normy, sbírat různé důkazy, spoléhat se na odborná vyjádření, znalecké posudky. Samostatnou kategorií je úroveň znaleckých posudků, leckdy máte čtyři, osm znaleckých posudků, každý s úplně odlišnými závěry. V takových podmínkách je mnohem složitější vést řízení. Posudky se navíc tvoří řadu měsíců, takže je to zdlouhavé. Například rozsáhlé listinné důkazy či zkoumání účetnictví.

LIDOVÉ NOVINY: U vraždy se jen hledá pachatel, zatímco tady je leckdy pochybnost, zda je to vůbec trestný čin?

MEČL: A také trestní oznámení často vůbec nemusí znamenat, že se trestný čin stal. Což u násilné kriminality je trestní oznámení podloženo konkrétními důkazy a situace je zřejmá již na počátku řízení. To je velký rozdíl.

LIDOVÉ NOVINY: TO ztratilo význam, každý podává TO na kohokoliv. Co dnes znamená, že je někdo TO, politici s tím šermují jako s běžnou věcí.

MEČL: Je to otázka určité kultury a úrovně společenské. Bohužel jsme si zvykli, že TO je způsobem řešení osobních, obchodních i politických sporů. Namísto aby si lidé sedli za jednací stůl nebo věc řešili v civilním řízení.

LIDOVÉ NOVINY: Tyto kauzy trvají dlouhé roky, pět let není žádná míra. Uvědomují si policisté a státní zástupci, jaké dopady má trestní řízení na lidi?

MEČL: Tento aspekt velmi ustupuje. Vnímání dopadů na životy obviněných osob není na úrovni, na které by být mělo. Jsem přesvědčen, že v hospodářské kriminalitě se dává přednost projednání věci před soudem. Méně se váží důvody pro a proti podání obžaloby nebo zastavení trestního stíhání.

LIDOVÉ NOVINY: Viděl jste to tehdy stejně?

Nikoli. Ale již tehdy jsem to vnímal jako nešvar.

LIDOVÉ NOVINY: Presumpce neviny je hezká, ale v občanském životě úplně neplatí.

MEČL: Neplatí a dopady do vašeho života jsou dramatické. Nejsou jen ekonomické povahy – můžete přijít o práci a máte obrovské náklady spojené s obhajobou. Platíte právní zastoupení, obstarávání důkazů, celou řadu jiných věcí, do toho vstupuje vaše sociální prostředí, zda vám lidé věří, že nejste nevinní. Dopady na život jsou dramatické. Pokud čekáte na pravomocný verdikt třeba sedm let, dopady na život jsou zničující, a to i když jste nakonec osvobozen.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik to stojí?

MEČL: Je to případ od případu, ale v příznivém případu je to mnoho stovek tisíc, ve vleklých a složitých případech to snadno může jít do milionů korun, dokonce i desítek milionů korun. Záleží na charakteru věci. Pro obhájce je to komplikovaná a časově nesmírně náročná práce, sledovat celou linii tolik let je velmi složité. A to i pro obžalované samotné, pamatovat si tolik detailů tolik let je složité. Lidi to traumatizuje, stále na to vzpomínat a s každým dalším líčením je třeba si vše pamatovat a na nic nezapomenout, co by jim mohlo pomoci nebo věc osvětlit.

LIDOVÉ NOVINY: Obžaloba se podává i při pochybnostech. Co by to mělo znamenat?

MEČL: Spor je o výklad, pravidlo samo o sobě není závadné. Je ale otázka, o jaké pochybnosti jde a jak intenzivní jsou, jak závažné. V bagatelních věcech se to neřeší, pokud některé detaily kauzy nejsou objasněné, ale je přesvědčivě dokázáno, kdo a co spáchal, je v pořádku obžalobu podat. Ale pokud existují pochybnosti, zda je dané jednání trestným činem, potom není namístě takovou věc dostat k soudu.

LIDOVÉ NOVINY: Co když státní zástupce nerozumí, co se stalo?

MEČL: Je jeho povinností si o věci udělat jasno, nelze to vyjasňovat až před soudem. Lze mít pochybnosti, zda míra zavinění jednatele je vyšší nebo nižší než míra zavinění účetního, ale nikoli, zda to, čeho se měli dopustit, je trestný čin. Není to teoretická varianta, celkem běžně se děje, že soud řekne, že vůbec nešlo o trestný čin.

LIDOVÉ NOVINY: Příliš široký výklad pochybností může vést k alibistickému žalování všeho, restriktivní naopak k zametání kauz.

MEČL: Pozor, zametání kauz vnímám jako aktivní činnost, aby věc, která je trestnou činností, nebyla projednána soudem a odsouzena. Vědomě se usiluje, aby pachatel nebyl potrestán. Pokud ale nebudu věc žalovat, protože trestný čin nebyl spáchán, to přece není zametání, ale zodpovědný postup státního zástupce v souladu se zákonem.

LIDOVÉ NOVINY: Kdo za to nese odpovědnost?

MEČL: Každý státní zástupce, značný vliv mají i vedoucí státní zástupci. Je to velmi citlivá věc, rozhodují to i soudy. Spíše to odvisí od zkušeností konkrétních státních zástupců a jejich šéfů. Pro všechny je mnohem jednodušší a pohodlnější věc předložit soudy. Kladl bych na toto důraz.

LIDOVÉ NOVINY: Je to psychologická věc, že pro státního zástupce je úspěšnou kauzou jen ta, která skončí pravomocným odsouzením?

MEČL: Je to tak. Je to důsledek čárkovacího systému, který se odvíjí od počtu skončených věcí, počtu stíhaných osob a pravomocně odsouzených osob. Čím více toho máte, tím jste lepší. V minulosti to vedlo k tomu, že některé složité věci se nestíhaly, protože čárka v nedohlednu, kdoví s jakým výsledkem.

Lehčí bylo stíhání řízení bez řádného procesu, ohrožení pod vlivem, kdy stačí postavit policejní hlídku před vesnickou diskotéku a už si jen čárkovat a opájet se tím, jak jste skvělí. Ale vůbec nic to nevypovídá o závažnosti deliktů a míře kriminality. Můžou se projevit oba trendy, kombinace různých faktorů. A je otázka, zda se stíhá, co společnost opravdu ohrožuje, nebo zda jsou to věci, které je snadné vyřešit a jisté je odsoudit.

LIDOVÉ NOVINY: Pokud si vezmeme aktuální případ, Andrej Babiš v kauze Čapí hnízdo poukazuje, že daná dotace prošla všemi možnými kontrolami a žádná neshledala pochybení. Diví se, jak je možné, že nyní za to čelí trestnímu stíhání.

MEČL: Kauza Čapí hnízdo je příkladem, kdy si státní zástupce nedovolí nepodat obžalobu, byť si o ní myslí, co chce. Nechme se překvapit, ale zde bych sázel na alibismus – ať o tom rozhodne soud. Ten byl ostatně zřejmý už z diskusí, zda o podání žádosti o vydání Babiše a Faltýnka státní zástupce věděl. Značnou roli hrála i dohledová prověrka z Vrchního státního zastupitelství v Praze, které považovalo dobu řízení za hraniční. V takové situaci si podřízené složky zřejmě netroufaly řízení dále „protahovat“ a žádost raději podaly.