Piazzolla snadno očaruje každého vnímavého a hudbymilovného člověka

Český hráč na lesní roh Radek Baborák skladby argentinského skladatele Ástora Piazzolly nejen poslouchá, ale i hraje. V rozhovoru říká: „Piazzolla zanechal pár orchestrálních skladeb, ale lesní roh v nich použil zřídka. Definovat, proč to tak je, není snadné. Proto stručně – je mému srdci blízký.“

Ondřej Bezr 24.4.2021
Radek Baborák | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Radek Baborák | foto: Animal Music/Jiří Thýn
Radek Baborák

Ke stému výročí narození – 11. března 1921 – slavného argentinského skladatele Ástora Piazzolly (zemřel v roce 1992) natočil proslulý český hráč na lesní roh Radek Baborák, který se narodil ve stejný den roku 1976, se svým komorním souborem Orquestrina album Cuatrocientas Estaciones de Ástor Piazzolla plné originálních úprav Piazzollových tang.

V rozhovoru o Piazzollovi říká: „Jeho pověstná tvrdohlavost a důraz na individualitu, hudebně výbušná směs melancholie a dravosti, kombinace stylů, prvky improvizace, to vše a mnohé další jsou spojnice, které při hraní a poslechu jeho skladeb pociťuji a jsou mému naturelu blízké.“

LIDOVÉ NOVINY: Nemohu se na úvod nezeptat. Slavíte narozeniny ve stejný den – 11. března – jako Ástor Piazzolla. Považujete to za „znamení“, že se máte jeho hudbě věnovat?

Nehraji Ástora Piazzollu, protože jsem se narodil ve stejný den 11. března, jen o 55 let později. Ale možná, pokud někdo víc věří na horoskopy, pak znamení Ryb se připisují charakteristické vlastnosti, které dle dokumentů, životopisu a svědectví o něm shledávám se mnou podobnými.

BABORÁK: To určitě ne, nehraji Piazzollu proto, ale možná, pokud někdo víc věří na horoskopy, pak znamení Ryb se připisují charakteristické vlastnosti, které dle dokumentů, životopisu a svědectví o něm shledávám se mnou podobnými. Jeho pověstná tvrdohlavost a důraz na individualitu, hudebně výbušná směs melancholie a dravosti, kombinace stylů, prvky improvizace, to vše a mnohé další jsou spojnice, které při hraní a poslechu jeho skladeb pociťuji a jsou mému naturelu blízké.

LIDOVÉ NOVINY: Čím vám Ástor Piazzolla učaroval natolik, že mu věnujete už druhé kompletní album?

BABORÁK: Každý vnímavý a hudbymilovný člověk se Piazzollou nechá lehce očarovat. U mě se to trochu zvrhlo v touhu jeho skladby nejen pasivně poslouchat, ale také aktivně hrát. A to je zásadní rozdíl. S tím byla trochu práce navíc, protože Piazzolla sice zanechal pár orchestrálních skladeb, ale lesní roh v nich použil zřídka. Definovat slovy, proč tomu tak je, není snadné. Tak tedy jen stručně – je mému srdci blízký.

LIDOVÉ NOVINY: Berete piazzollovský projekt jako standardní součást vaší umělecké dráhy, nebo je to „úkrok jinam“?

BABORÁK: Setkávám se s názorem, že od hráče na lesní roh se očekává standardní repertoár, tedy Mozart, Strauss a pár dalších skladeb. Moje hudební vzdělání bylo založeno na posouvání hranic těchto standardů. Takže mé výlety za hranice originálních skladeb jsou časté a beru je jako nedílnou součást svého profesního směřování, a nikoli jako úkrok stranou. Dá se říct, že si libuji v tom, že můžu na hornu prezentovat hudbu čtyř století a mnoha žánrů.

LIDOVÉ NOVINY: Měl jste možnost Piazzollu konzultovat s jeho dlouholetým spolupracovníkem, houslistou Fernandem Suárezem Pazem. Dal vám nějaké rady, bez kterých byste se neobešel?

Od hráče na lesní roh se očekává standardní repertoár, tedy Mozart, Strauss a pár dalších skladeb. Moje hudební vzdělání bylo založeno na posouvání hranic těchto standardů. Takže mé výlety za hranice originálních skladeb jsou časté a beru je jako nedílnou součást svého profesního směřování, a nikoli jako úkrok stranou.

BABORÁK: Několikrát jsem v Argentině hrál v Teatro Collón jako sólista a v orchestru byla řada muzikantů, kteří hrají také tango klasické, i kteří s Piazzollou účinkovali. Od nich jsem se ledasčemu přiučil, ale nejlepší „virtuální“ učitel je Piazzolla a jeho kolegové. Mezi nimiž byl Paz naprosto nepřeslechnutelný. Ale nejen nahrávky live koncertů, mnohé se dá vyčíst i z not. A co bylo pro mne opravdu důležité – zažít Buenos Aires, charakter jeho obyvatel i nasát atmosféru tančíren zvaných milongy.

LIDOVÉ NOVINY: Je v Piazzollových skladbách něco, co dokážou správně zahrát či „vycítit“ jen Argentinci?

BABORÁK: Možná ano, některé detaily, které musí klasický muzikant spíš odbourávat. Například naučit se hrát trochu nerytmicky. My jsme zvyklí na přesnou souhru. Tento styl však vyžaduje druh jazzové uvolněnosti. Jinak ty různé typické ruchy a zvuky, vyluzované na nástroje netradiční technikou hry, se dají naučit lehce.

LIDOVÉ NOVINY: Piazzollovu hudbu interpretují hudebníci různých žánrů včetně jazzmanů, kteří se nerozpakují na jeho témata improvizovat. Vejde se improvizace i do vašeho pojetí?

BABORÁK: Vyložená improvizace to není, spíš zdobení, ornamentika melodií. Největší improvizací na novém CD je velká sólová introdukce našeho klavíristy Václava Krahulíka před skladbou Adios Nonino, které říká fixovaná. Ta, kromě jiného, rozhodně stojí za poslech!

LIDOVÉ NOVINY: Vydal jste už třetí album u vydavatelství Animal Music primárně zaměřeného na jazz. V něm se lesní roh až na drobné výjimky prakticky nevyskytuje. Neuvažujete, že byste do tohoto žánru vstoupil?

Několikrát jsem v Argentině hrál v Teatro Collón jako sólista a v orchestru byla řada muzikantů, kteří hrají také tango klasické, i kteří s Piazzollou účinkovali. Od nich jsem se ledasčemu přiučil, ale nejlepší „virtuální“ učitel je Piazzolla a jeho kolegové.

BABORÁK: Možná jsem do něj už trochu vstoupil. Rozhodně nejvíce v dalším projektu u Animal Records, na albu Prometheus s Nikol Bókovou. Tam je opravdu nakročeno tímto směrem. Ale jako jazzman se necítím. Rád jsem součástí nových projektů a pouštím se s radostí do všech skladeb, které mi dávají smysl.

A jak řekl Leonard Bernstein, „hudba je buď dobrá, nebo špatná“, jiné škatulkování není třeba. Ovšem k vydání jsou připraveny i jiné kousky. Některé úplně klasické, jako hornové koncerty s orchestrem FOK, jiné zase trošku překvapivé, například Mahlerovy písně.

LIDOVÉ NOVINY: Jste iniciátorem a tváří sbírky na podporu umělců, které připravila pandemie o možnost výdělku. Proběhla už ve dvou kolech. Jak byla úspěšná a podle jakého klíče jste rozdělovali získané finance?

BABORÁK: Díky dárcům, spoluiniciátorům, podporovatelům z řad kolegů a kamarádů, ale i některých politiků, kteří se podíleli na její propagaci a dali jim tu správnou energii, byly úspěšné. Finanční podpora byla směřována k hudebníkům z řad OSVČ, volnonohařům a jejich rodinám.

Jako jazzman se necítím. Rád jsem součástí nových projektů a pouštím se s radostí do všech skladeb, které mi dávají smysl.

I když si všichni uvědomujeme důležitost nasazení v takzvané první linii, snahou těchto sbírek byla jak pomoc, tak signál do vlastního oboru, který jsem očekával trochu silnější jak od širšího politického spektra, tak kulturních institucí. Snad jej částečně i tyto sbírky suplovaly a pomohly jednorázovou částkou deset nebo dvacet tisíc korun zhruba 170 kolegům.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.

Autor

Ondřej Bezr

Další autorovy články

Napříč žánry a generacemi

19.4.2021 - 17.17