Ceska Pozice

Pandemie připravila děti o sociální kontakt a přilepila k počítačům

„Je důležité nashromáždit co nejvíc pozorování, dokud je vše akutní. Za rok to vyšumí, musíme to dělat teď. Toto poznání potřebujeme, abychom děti uměli podpořit v tuto chvíli, ale bude se hodit i v dalších zátěžových situacích, až přijdou,“ říká v rozhovoru školní psycholožka Kateřina Lerchová.

Kateřina Lerchová, školní psycholožka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kateřina Lerchová, školní psycholožka | foto: eduzin.cz
Kateřina Lerchová, školní psycholožka

Koronavirová pandemie vystavila rodiče dvojí zátěži práce a celodenní péče o potomky, učitelé se ocitli ve zcela neznámých situacích vzdělávání na dálku a bojují s nejistotou, zda je na druhé straně drátu někdo registruje. „Roste únava, frustrace, hněv,“ říká v rozhovoru školní psycholožka Kateřina Lerchová, ale zároveň poukazuje, že těžkosti lze využít i produktivně, ve škole i v rodině.

LIDOVÉ NOVINY: Jako školní psycholožka se staráte o duševní kondici žáků. Snažíte se nějak mapovat, nakolik se dnešní doba vynucené sociální izolace podepisuje na dětech?

LERCHOVÁ: Před třemi lety jsem byla na konferenci Globální témata ve vzdělávání. Ve vzduchu tam visela otázka: Na co děti máme připravit? Co mají umět, aby zvládaly výzvy dnešní doby? A výzva přišla. Je to svého druhu sociální experiment. Je důležité nashromáždit co nejvíc pozorování, dokud je vše akutní. Za rok to vyšumí, musíme to dělat teď.

Snažím se zjistit a vyhodnotit, co se s dětmi děje. Vystudovala jsem kromě psychologie i historii a přemýšlím o dnešní době i v historickém přesahu – co si z ní odneseme, v čem nás poučí.

Toto poznání potřebujeme, abychom děti uměli podpořit v tuto chvíli, ale bude se velmi hodit i v dalších zátěžových situacích, až přijdou. Co dětem pomáhá takové situace zvládnout? Když to víme, můžeme tyto návyky a kompetence posílit. Takže se snažím zjistit a vyhodnotit, co se s dětmi děje. Vystudovala jsem kromě psychologie i historii a přemýšlím o dnešní době i v historickém přesahu – co si z ní odneseme, v čem nás poučí.

LIDOVÉ NOVINY: Jakým způsobem zjišťujete, jak se dětí cítí, když nemáte obvyklou možnost pozorovat je ve třídě?

LERCHOVÁ: Otázkami typu „S čím se potýkáš?“ a „Co ti funguje?“. Z toho je třeba vyjít. Někdy dětem připravím i dotazník, naposledy před Vánoci. U mladších dětí používám obrázky. Spíš než vymýšlet pro ně a za ně, jak se mají chovat, sleduji, jaké strategie chování děti samy našly a úspěšně používají. Některé děti mají účinnější zvládací mechanismy než jiné, nemají je třeba úplně zreflektované, ale dělají to, co se jim osvědčilo. Je třeba se na to podívat víc zblízka, popsat to a využít ve prospěch těch, které potřebují víc vedení.

LIDOVÉ NOVINY: Co děti ve vaší škole trápí nejvíc?

LERCHOVÁ: Mění se to. Na jaře to byl strach. Snad poprvé současná mladá populace pracovala s emocí ohrožení. Teď je to spíš frustrace z omezení, hněv. U velkého počtu dětí teď také vidím projevy velké únavy. Je to pro ně těžké období. Ale když se jejich strádání správně uchopí, může to alespoň u některých zvýšit odolnost, posílit do budoucna jejich frustrační toleranci.

LIDOVÉ NOVINY: Dají se při pozorování účinných strategií vysledovat další souvztažnosti? Třeba jakou roli hraje rodina nebo učitel?

Některé děti mají účinnější zvládací mechanismy než jiné, nemají je třeba úplně zreflektované, ale dělají to, co se jim osvědčilo. Je třeba se na to podívat víc zblízka, popsat to a využít ve prospěch těch, které potřebují víc vedení.

LERCHOVÁ: Jde o mix vlivů. Je fakt, že se v této době ukázal význam učitele jako vzoru, blízkého člověka. Učitel, který s dětmi navázal vztah, je do velké míry dokáže motivovat a aktivovat i na dálku. Spousta učitelů nyní vidí, jak jsou vztahy důležité, učí se to za pochodu. To, co možná někdy nebylo zřejmé ve třídě, kde žáci byli přítomní – byť možná jen tělem, nikoli duchem –, je jasnější ve chvíli, kdy si žák vypne kameru.

Učitele před obrazovkami znejišťuje, když mluví do „prázdna“ a žáci nereagují, což může mít daleko silnější efekt než nějaké školení o nutné aktivizaci. Je to terapie šokem. Snažím se na to, co se teď děje, dívat produktivně. Jaké poznání z těžkostí vyplývá, v čem nás to posune či osvítí.

LIDOVÉ NOVINY: A co rodina?

LERCHOVÁ: Některé děti umějí lépe organizovat svůj čas, dodělávat úkoly, některé hůř, a je to dané i rodinnými vlivy. I v tom však může učitel kompenzovat rodinu, pokud tyto návyky chybějí. U některých svých malých klientů to vidím. Rodina příliš nefunguje, ale učitel či asistent pedagoga se stává přirozeným podporovatelem dítěte. Učitelé se také začali učit pracovat s jinými mechanismy motivace než dřív. Dlouho mnozí považovali za jediný nástroj známku, ale teď hledají i jiné způsoby, jak dítěti dávat zpětnou vazbu.

U velkého počtu dětí teď také vidím projevy velké únavy. Je to pro ně těžké období. Ale když se jejich strádání správně uchopí, může to alespoň u některých zvýšit odolnost, posílit do budoucna jejich frustrační toleranci.

Tím spíš, že jim to doporučilo ministerstvo školství, což mi přijde skvělé. Učitelé i rodiče teď hodně řeší, jak děti motivovat. Někteří to dělají dobře. Dokážou jim vysvětlit, že odevzdaný úkol je něco jako splněný slib. Záleží samozřejmě na tom, zda dospělí jsou pro děti opravdovými vzory.

LIDOVÉ NOVINY: Jsou další tendence, změny ve školním životě spojené s výukou na dálku, kterých jste si všimla?

LERCHOVÁ: Je méně jasné, kdy škola končí a začíná mimoškolní čas. Dřív byl žák ve škole dopoledne, ale po škole už o něm učitel nevěděl. Teď si učitelé se žáky píší, což se děje individuálně, toto má velký vliv. Můj desetiletý syn odešle odpoledne učitelce úkoly a pak jí ještě napíše e-mail. Učitelé na naší škole také více zařazují procvičovací hodiny, třeba i s asistentem pedagoga, kde žáci dodělávají úkoly společně. Zároveň se stalo, že do výuky nahlížejí i rodiče, často jsou prakticky její součástí.

Učitelé mají najednou i jiné diváky a posluchače, než na něž jsou zvyklí. To je může vyvádět z rovnováhy. Na druhou stranu si rodiče díky tomu uvědomují, jak náročné učitelské povolání je. Celkově vidím šanci v tom, že se různá prostředí dítěte více propojí a v jeho prospěch. Že sféry škola–rodina–kroužky budou méně oddělené.

LIDOVÉ NOVINY: Obracejí se na vás jako na školní psycholožku přímo i rodiče?

Spousta učitelů nyní vidí, jak jsou vztahy důležité, učí se to za pochodu. To, co možná někdy nebylo zřejmé ve třídě, kde žáci byli přítomní – byť možná jen tělem, nikoli duchem –, je jasnější ve chvíli, kdy si žák vypne kameru.

LERCHOVÁ: Někteří rodiče mě kontaktují jako školní psycholožku, jiní v mé soukromé praxi. Cítí potřebu rozvinout své rodičovské kompetence a dozvědět se, jak s dětmi pracovat, jak je motivovat. Tato doba je vzdělávací příležitostí i pro rodiče.

Když se dítě učí doma, rodič vidí, že známky, které dřív považoval za důležité, mu v tom, jak ho motivovat, příliš nepomáhají. Mění vztah k hodnoticímu systému, který mu předtím přišel bezproblémový. Vidí třeba pokrok dítěte, kolik příkladů vypočítalo, a trojka mu jen řekne, že je stále v průměru.

LIDOVÉ NOVINY: Jak pracujete v době distanční výuky?

LERCHOVÁ: Poskytuji online konzultace a také už jezdím do školy. Máme i případy dětí, které se propadají do subdepresivních stavů, objevuje se sebepoškozování, tyto děti musím vidět, přes obrazovku to není dost. Ve druhých třídách teď vedu program Druhý krok na podporu sociálně-emoční inteligence. Kromě práce s dětmi provádím i supervizi učitelů. Společně s nimi jsme dávali dohromady jednotná pravidla distanční výuky.

Učitelé i rodiče teď hodně řeší, jak děti motivovat. Někteří to dělají dobře. Dokážou jim vysvětlit, že odevzdaný úkol je něco jako splněný slib. Záleží samozřejmě na tom, zda dospělí jsou pro děti opravdovými vzory.

V tomto procesu jsem fungovala jako mediátor. Mluvila jsem s pedagogy prvního i druhého stupně a s asistenty pedagoga. Sdíleli jsme společně příklady dobré praxe z první a druhé vlny online vzdělávání, zahrnuli jsme připomínky rodičů a vzešla z toho myslím dobrá pravidla, ve kterých se učitelé cítí komfortně.

LIDOVÉ NOVINY: Je škola, ve které působíte, typicky českou?

LERCHOVÁ: Není to výběrová škola, jestli se ptáte na toto, i když na prvním stupni máme některé třídy s výukou montessori. Jsme na vesnici, část dětí je místních, část přijíždí z Olomouce. Mohu se potkat s celou škálou situací, různými typy dětí, cítím, že moje práce je užitečná.

LIDOVÉ NOVINY: Máte tři děti, takže i rodičovské zkušenosti. Jaké strategie „přežití“ sociální izolace jste si v rodině vypracovali?

LERCHOVÁ: Všechny, děti i dospělé, to učí, jak žít s omezeními a nemít věci úplně pod kontrolou, ani zdánlivě. Vzdát se potřeby do velké míry život předvídat a kontrolovat, kterou jsme si vypěstovali. Trochu to pustit. Rozšířit svou komfortní zónu. Na jaře to byl šok, zažívala jsem silný pocit nestability, s tím jsem musela u sebe pracovat.

Učitelé mají najednou i jiné diváky a posluchače, než na něž jsou zvyklí. To je může vyvádět z rovnováhy. Na druhou stranu si rodiče díky tomu uvědomují, jak náročné učitelské povolání je. Celkově vidím šanci v tom, že se různá prostředí dítěte více propojí a v jeho prospěch. Že sféry škola–rodina–kroužky budou méně oddělené.

Učí mě to pokoře, i mé děti. Vidím to i u svých klientů, mám teď mezi nimi hodně teenagerů. Vnímám, že pro ně slovo svoboda má najednou konkrétní obsah. Navzdory jejímu nedostatku, když najednou nemáme možnost volby, se učíme svobodu ctít. Máme šanci si uvědomit důležité hodnoty.

LIDOVÉ NOVINY: A prakticky? Jak to jako rodina zvládáte?

LERCHOVÁ: Na jaře ještě školy mých dětí neměly online výuku, vše bylo nestrukturované, proto se v úkolech dost plácaly. Jako matka jsem školu v těch měsících dost suplovala. Ale teď od podzimu už to tak není, mají online hodiny, strukturovaný čas, je jasně dáno, co kdy mají odevzdat. Teď už mě to tolik nezatěžuje a vnímám, jak se děti také osamostatnily. I na nich vidím, že se naučily rozvrhnout si dobře práci a další kompetence.

LIDOVÉ NOVINY: A co vaření? Slyšela jsem povzdechy rodičů, že už nevědí, co mají stále vařit...

LERCHOVÁ: To sdílím se spoustou matek i některých otců – nakrmit pětičlennou rodinu po celý den není legrace a zabere to dost času. Ale 15letá dcera se naštěstí teď vaření chytla, shání si recepty, dokáže nám uvařit. Možná by se jinak do toho nepustila. Moje životní i expertní filozofie je, že když nebudeme situaci popisovat jen jazykem problémů, ale i příležitostí, prospěje nám to.

LIDOVÉ NOVINY: Zní mi to jako východiska pozitivní psychologie. Orientujete se profesně tímto směrem?

Máme i případy dětí, které se propadají do subdepresivních stavů, objevuje se sebepoškozování, tyto děti musím vidět, přes obrazovku to není dost. Ve druhých třídách teď vedu program Druhý krok na podporu sociálně-emoční inteligence. Kromě práce s dětmi provádím i supervizi učitelů. Společně s nimi jsme dávali dohromady jednotná pravidla distanční výuky.

LERCHOVÁ: Do velké míry s pozitivní psychologií souzním. Umíme velmi dobře a šťavnatě vyjadřovat negativní emoce, ale nejsme si úplně vědomi, jak nás to ovlivňuje. Negativní vzorec opakováním posilujeme.Stejně jako ten pozitivní. Navíc jsem si doplnila vzdělání v oblasti koučinku SF – solution focused –, tedy zaměření na řešení.

Jde o to, jak člověk čte svou situaci, zda vidí jen negativa, nebo i příležitosti, rozhoduje to, jak se k ní postaví. Svým postojem danou situaci modelujeme. S klienty se snažím rozklíčovávat a posilovat to, co funguje. Někdy stačí změnit málo, aby celkový pocit a výsledek byly mnohem lepší. Odolnost, schopnost poprat se s výzvou se musí pěstovat. Není to samozřejmé.

LIDOVÉ NOVINY: Mluvíte o příležitostech, které krize může nabídnout. Jaká vidíte jednoznačná rizika?

LERCHOVÁ: Dost mě trápí, že neustálé změny kurzu řízení epidemie, celá ta improvizace, zavádění opatření a jejich odvolávání v rychlém sledu, sliby, které se neplní – to vše učí mladou generaci, že neplatí dané slovo. Dostává se jí to pod kůži. Dnešní mladí lidé jsou hodnotově zmatení. Často jsou zavření v rodinách, kde kolují různé interpretace reality, nevědí, co si o tom mají myslet. Takové děti teď vídám, mají strach, doma běží pořád televize a z ní se valí špatné zprávy, o kterých s nimi nikdo nemluví.

K tomu sledují své oblíbené youtubery, jsou vystaveni různým vlivům, které nemusejí posilovat jejich hodnotovou orientaci. Naopak. Tady je podhoubí, které může zadělávat na budoucí problémy. A opět, vyrovnávací role a význam školy jsou v tomto ohledu obrovské. Učitelé a další dospělí, kteří působí ve školách, musejí přistoupit na to, že jsou důležitými vzory chování. Je naší povinností táhnout děti nahoru. Máme za ně odpovědnost.

LIDOVÉ NOVINY: Mnozí rodiče řeší, jak odlepit děti od počítačů, mobilů a tabletů. Dramaticky narostl čas, který trávíme u obrazovek. A rodiče mají před sebou trpké dilema: Jak být s dětmi zadobře, nevytvářet dusno, a přitom děti ochránit od nezdravých návyků a závislostí?

Jde o to, jak člověk čte svou situaci, zda vidí jen negativa, nebo i příležitosti, rozhoduje to, jak se k ní postaví. Svým postojem danou situaci modelujeme. S klienty se snažím rozklíčovávat a posilovat to, co funguje. Někdy stačí změnit málo, aby celkový pocit a výsledek byly mnohem lepší. Odolnost, schopnost poprat se s výzvou se musí pěstovat. Není to samozřejmé.

LERCHOVÁ: I s tím se na mě teď někteří rodiče obracejí. Stejně jako děti, i ony začínají být unavené, a čím víc jsou unavené, tím spíš podléhají frustraci. Mikroklima každé rodiny je odlišné, těžko se dává univerzální rada. Rodič to každopádně potřebuje někomu sdělit. Jeho těžkosti chápu, jsem taky matka tří dětí. Snažím se soustředit na něj, objevit s ním zdroje jeho síly. Rodič může udělat jen krok, na který má sílu. Může dítěti říct „ve tři na internetu končíš“, ale musí to pak umět ustát.

Během našeho rozhovoru si rodiče často ujasní, na co v dané chvíli mají. Jedna maminka si během sezení uvědomila, že potřebuje vyřešit sebe, své strachy, že cesta k lepší komunikaci s jejím dospívajícím synem jde přes posílení její rovnováhy, že nejdřív musí podpořit sebe. Je třeba uznat, že každý rodič i učitel se na své úrovni a v rámci svých možností teď opravdu snaží. To říkám každému, kdo se na mě obrátí: děláš to dobře, děláš to, jak nejlíp umíš.

Kateřina Lerchová

  • Vystudovala historii a psychologii na FF UP v Olomouci.
  • Pracuje na poloviční úvazek jako školní psycholožka v ZŠ a MŠ Horka nad Moravou.
  • Má také své privátní terapeutické Centrum Erbenka pro děti i dospělé.
  • Spolupracuje s Národním pedagogickým institutem v Olomouci – nabízí expertní služby pro jiné školy, které nemají školního psychologa.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.