Osvobodí nás internet od hrůz stálého zaměstnání?

Stálé pracovní poměry prý byly nouzovým řešením. Vyměnili jsme existenční obavy a sny o kariéře za osm hodin života denně.

Německý internetový guru, bloger a kyberpankáč Sascha Lobo vyzývá k debatě o budoucnosti práce. Dle něj bude jednou z předních náplní 21. století právě hledání odpovědí na otázky typu: Jaký dopad bude mít skutečnost, že jsme dnes díky internetu všichni propojeni, na klasické zaměstnanecké poměry? A zůstane takový zaměstnanecký poměr nejobvyklejším způsobem obživy?

O tom, že by se stroj mohl stát nástrojem jakéhosi osvobození zaměstnanců, spekuloval již během třicátých let minulého století německý sociolog Siegfried Kracauer. Dle Loba se tomu tak nestalo, poněvadž 20. století bylo stoletím extrémů, které v tomto směru nepřipouštělo žádné rozrůznění.

Nové století, nová šance. Ve dveřích stojí digitální realita a tu lze podobně jako naštvanou sloní samici ignorovat jen krátce, časem všechno převálcuje. Realita dle Loba vypadá následovně: všeobecná fixace na pracovní poměry byla nouzovým řešením dvacátého století. Většina z nás to akceptovala a předstírala, že noční skřípání zubů má jiný původ než zaměstnání. Jenže tradiční pracovní poměr byl pouhým příměřím, kdy jsme vyměnili existenční obavy a sny o kariéře za osm hodin života denně.

Blogerova vize

Sascha Lobo věří, že nás čeká éra práce jedinců kooperujících prostřednictvím sítě. Ne v každé branži, některých odvětví se rozvoj internetu nedotkne. Životní situace by se ale mohla razantně změnit všem, kteří celý den tráví v kancelářích u svých monitorů a vytvářejí velkou část hrubého národního produkt, protože prostě nemohou celý den strávit ve firemní kuchyňce.

Vývoj má dle Loba tři tři hnací motory.

  1. Mobilitu kancelářských pracovních nástrojů, která existuje již nějakou dobu.
  2. Jí ale v posledních letech doplnily dva rozhodující faktory. Díky sociálním sítím jsme nalezli funkční mechanismus, s jehož pomocí lze zásadní část komunikace přeložit do digitálního prostoru s tím, že si můžeme být jistí, že tam bude dlouhodobě fungovat. Vyrůstá generace, pro kterou je spolupráce on-line stejně přirozená jako pro jiné ranní porada s kolegy.
  3. Masivní nástup cloud computingu. Možnost přístupu ke svému digitálnímu psacímu stolu odkudkoliv by mohla zaměstnaneckým světem a jeho společenským fundamentem zásadně otřást. Cloud computing může znamenat leccos, většinou se jedná o přesun aplikací na internetové servery. Tím získá kolektivní práce naprosto novou dimenzi. Velká výhoda cloudu je efektivnost, jíž popohání naprostá transparence pracovních procesů a měřitelnost vykonané práce. Cloudu je sice jedno, odkud pracujete, s jeho pomocí však lze detailně zjistit, na čem, jak dlouho a s jakými výsledky jste pracovali. V podstatě je to svým způsobem míšenec píchačky a šéfa, který se vám neustále dívá přes rameno.
Co na to lidé?

Zda propojené stroje využijeme k tomu, aby byla práce v budoucnosti flexibilnější, svobodnější a důstojnější, tedy záleží především na tom, zda k tomu bude dostatek lidské vůle. Lidé podle Loba „stále ještě zaměňují povolání s něčím tak odporným jako je kariéra“. Přičemž prvně zmíněné je o naplnění a nemusí být nutně spojené s výdělečnou činností, to druhé je v první řadě krysí závod, míní Lobo. Ostatně už i Kracauer zmínil, že „nezáleží ani tak na tom, že budou změněny instituce, ale především na tom, že je změní lidé.“

K tomu musí přihlédnout i bloger, a ten svou úvahu končí skepticky: Digitalizace by mohla mít na způsob, jakým pracujeme, dramatický dopad, ale protože to nezapadá do konceptu, budeme tuto skutečnost ignorovat.

Počet příspěvků: 2, poslední 5.5.2012 02:49 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.