Oslí cesta privatizace. Prodejme pivovar, vlaky a radiátory!

Petr Tluchoř a jeho poslanci sice hovoří o miliardových příjmech na rok 2013, jenže jim zřejmě nedochází, že privatizace není prodej bot.

István Léko 8.10.2012
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTK, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Privatizovat! Tak zní jeden z hlavních návrhů rebelujících poslanců ODS, jak zajistit příjmy státu, aniž by se zvýšily daně. Už bez delšího přemýšlení lze tvrdit, že tento nápad poslance Petra Tluchoře není ničím jiným než součástí hledání nesmyslných argumentů, proč nepodpořit vládu. Česká republika není v situaci, že by její vláda měla jeden jediný důvod kvůli zvýšení příjmů státu přistoupit k privatizaci. Česká republika není Řecko, jednorázové příjmy z privatizace nejsou pro naše problémy řešením.

Privatizovat Řekům naordinovala Evropská komise, Mezinárodní měnový fond, Světová banka a podobné mocné instituce. Možná, že si Tluchoř a jeho ekipa myslejí, že mají stejnou sílu, pod kterou se vláda Petra Nečase zlomí, a bude poslouchat. Jenže tomu tak není a lze doufat, že vládní koalice návrh privatizovat státní majetek kategoricky odmítne.

Vládním politikům je snad jasné, že v době ekonomické krize, kdy vše je levné a podniky nevykazují skvělá čísla, privatizuje jen hazardér. (Pod privatizací máme na mysli prodej majoritního podílu.) Stát by měl naopak investovat, jak to například činí společnost Mero, jež kupuje podíl ve strategickém ropovodu TAL.

Česká republika není Řecko, jednorázové příjmy z privatizace nejsou pro naše problémy řešením

Tluchoř a jeho poslanci sice hovoří o miliardových příjmech na rok 2013, jenže jim zřejmě nedochází, že privatizace není prodej bot. Proces prodeje státního majetku je dlouhý. Vláda musí nejdříve rozhodnout, co prodá, pak vybrat musí poradce, následně přicházejí zájemci, kteří několik měsíců budou zkoumat finanční stav prodávaného podniku, nakonec se vybere shortlist uchazečů, podávají závazné cenové nabídky a po dalších měsících vyhlásí vítěz tendru. I souhlas Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže potrvá několik měsíců.

Znamená to tedy, že když Tluchoř v září 2012 hřímá o příjmech z privatizace pro rok 2013, realisté hovoří minimálně o polovině roku 2014. Mluvit o privatizačních příjmech pro příští rok je holý blábol.

Je však rovněž jasné, že pravidlem „investuj v krizi“ se řídí zejména velké průmyslové a finanční skupiny, které pohlcují oslabenou konkurenci a snaží se různými způsoby přesvědčit zkorumpované politiky, aby prosadili privatizaci vybraného veřejného majetku s rádoby rozumným argumentem, že stát nemá peníze.

Privatizační tipy Petra Tluchoře

Když se novináři Tluchoře poprvé zeptali, co by tedy prodal, poslanec řekl, že nechce uvádět konkrétní podniky. „Ale mohu říci toto – považuji za nesmyslné, aby stát vyráběl radiátory,“ prohlásil. V tu chvíli přítomné novináře nenapadlo, že privatizátor Tluchoř měl na mysli prodej státního podílu ve společnosti Korado, jež vyrábí radiátory. Škoda, že nepadla otázka, jaký příjem poslanec očekává z tohoto prodeje. Bylo by dobré slyšet odpověď, protože podle střízlivých odhadů ČESKÉ POZICE se v době krize tato částka pohybuje okolo nuly. V podniku Korado ministerstvo financí vlastní 34 procent akcií, 29 procent drží Evropská banka pro obnovu a rozvoj, zbytek patří soukromým akcionářům.

„Stát nemá vařit pivo či provozovat vlaky,“ prohlásil Tluchoř, ale nějak se styděl říct natvrdo, že myslí podniky Budvar a ČD Cargo

Pokud Tluchoř s příjmem na hranici nuly z prodeje menšinového podílu ve ztrátovém Koradu chce zalepit miliardové díry ve státním rozpočtu, měl by složit poslanecký mandát a vrátit se raději k podnikání v oblasti prodeje a distribuce hudebních nosičů. Poslanec ODS hovořil o radiátorech ještě v době, kdy nebyla nařízená celostátní prohibice, budiž mu proto tento úlet odpuštěn.

Po poněkud oslím nápadu s radiátory se Tluchoř na téma privatizace rozpovídal pro diváky televize Prima, kde už vyrukoval s politicky i finančně mnohem většími kalibry, než představuje nějaká nelikvidní státní minorita v Koradu. „Stát nemá vařit pivo či provozovat vlaky,“ prohlásil Tluchoř, ale nějak se styděl říct natvrdo, že myslí podniky Budvar a ČD Cargo.

Okolo nákladního dopravce ČD Cargo již delší dobu krouží různí investoři ze zahraničí, například nizozemská finanční skupina PPF. Nákladní železniční doprava v srdci Evropy, ve strategickém prostoru mezi EU a Ruskem, je dobrý byznys. Kdo by o něj neměl zájem. Zejména, když se rýsuje spojení českého železničního Carga se slovenským. Ale je-li to dobrý byznys i pro stát, proč Tluchoř přemýšlí o prodeji?

„Soukromí dopravci na drahách dokazují, že umějí poskytnout lepší a levnější službu než stát. A ODS by měla prosazovat soukromé vlastnictví. Stát má tvořit pravidla, nikoli podnikat,“ uvedl Tluchoř. Že by poslance zlobboval majitel firmy Student Agency Radim Jančura? Asi těžko. Už jen proto, že tento podnikatel podobnými politiky zřejmě pohrdá. Navíc Jančura o koupi Českých drah či podniku ČD Cargo ani neměl zájem. Čí zájmy tedy pan Tluchoř zastupuje?

Největší Tluchořovou hláškou je ale přece jen Budvar. O možném prodeji pivovaru se hovoří již delší dobu a v podstatě jediným možným kupcem je americká společnost Anheuser-Busch. Jenže Budvar je jako rodinné stříbro většinou pro české politiky tabu, zejména kvůli známkoprávním sporům s Američany. Ale najdou se i výjimky, tabu netabu.

Například v srpnu 2007 tehdejší poslanec ODS, rovněž rebelující Vlastimil Tlustý, prohlásil, že lobbista Marek Dalík, nejlepší přítel tehdejšího premiéra Mirka Topolánka „inicioval dohodu o prodeji Budvaru největšímu konkurentovi, společnosti Anheuser-Busch“. Dalík i Topolánek toto nařčení popřeli. Nelze ale vyloučit, že v době, kdy Tluchoř má po delší době opět oprávněný pocit, že se stal mocným politikem a hybatelem vládní politiky, si zašel pro radu nikoli k velkému privatizátorovi Václavu Klausovi, ale k expremiérovi Topolánkovi a jeho příteli Dalíkovi.

Počet příspěvků: 15, poslední 27.9.2012 08:16 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.