Opravdu chceme, aby z krabiček cigaret zmizela loga výrobců?

Úmluva Světové zdravotnické organizace, jež zakazuje i vystavování tabákových výrobků v místě prodeje, míří v Česku k ratifikaci.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁPOZICE, Jan KunderaČeská pozice

Světová zdravotnická organizace (WHO) má v boji proti kouření jasno: navrhuje zavést jednotné balení cigaret, na němž převažují obrázková varování. Veškeré tabákové výrobky by neměly být vystavené na pultech v místě prodeje. Pokud možno zcela zakázaná by měla být rovněž jakákoliv reklama a propagace tabáku a sponzorování tabákovými společnostmi. To jsou jen některé z bodů Rámcové úmluvy o kontrole tabáku z dílny WHO. Návrh na její ratifikaci ve středu schválila vláda, hlasovat o něm nyní budou poslanci.

Boj proti kouření a jeho dopadům na zdraví je jistě chvályhodný. Je ale skutečně potřeba se v této svaté válce připojovat k mezinárodním úmluvám? Neměla by podobná opatření být na výsostném rozhodnutí zákonodárců v Česku?

Rámcovou úmluvu WHO podepsala se souhlasem vlády v roce 2003 tehdejší ministryně zdravotnictví Marie Součková. V roce 2005 návrh na ratifikaci zamítl Senát. Úmluvu dosud podepsalo 172 smluvních stran, včetně Evropské unie. Kromě České republiky (jediné členské země EU) ji dosud neratifikovalo deset států: Argentina, Kuba, Salvador, Etiopie, Haiti, Maroko, Mozambik, Svatý Kryštof a Nevis, Švýcarsko a USA.

Mezi argumenty ministerstva zdravotnictví coby předkladatele, proč bychom měli úmluvu ratifikovat, se mimo jiné dočteme, že „dojde ke zlepšení postavení a prestiže ČR v rámci EU v oblasti kontroly tabáku, a v důsledku toho ČR dosáhne lepší vyjednávací pozice s možností ovlivňovat podobu unijní legislativy a politiky v oblasti kontroly tabáku, která do značné míry ,kopíruje‘ dění v rámci Úmluvy“. A pokud k úmluvě nepřistoupíme? Pak se Česká republika „dostane se do značné mezinárodně-politické, ale také expertní ,izolace‘ v této oblasti (172 smluvních stran, z toho 26 států EU, plus EU jako celek)“. Při bližším pohledu však narážíme na dost podstatný rozpor.

Sami proti sobě

V rámci EU bychom přistoupením k úmluvě de facto negovali svůj postoj v probíhající diskusi o případné revizi tabákové směrnice, která momentálně na půdě EU probíhá

Jak vyplývá z připomínkového řízení k návrhu ratifikace, v rámci EU bychom přistoupením k úmluvě de facto negovali svůj postoj v probíhající diskusi o případné revizi tabákové směrnice, která momentálně na půdě EU probíhá. Například v otázce jednotného balení cigaret schválila česká vláda vloni v prosinci stanovisko, že „ČR nesouhlasí s navrženou možností zavedení jednotného balení. ČR rovněž nepodporuje návrh na povinné zavedení obrázkového varování z obou stran balení“. Obě opatření by totiž vedla „k limitaci prostoru pro použití ochranných známek a pro sdělení informací obchodní povahy dospělému spotřebiteli“.

Z prováděcích pokynů k článku 11 úmluvy WHO se dočteme, že „smluvní strany by měly zvážit přijetí opatření, která mají omezit nebo zakázat použití loga, barev, image značky nebo propagačních informací na obalech, vyjma obchodních značek a názvů výrobků zobrazených ve standardní barvě a fontu písma (jednotné balení)“.

Potřebná legislativní opatření vycházející z tabákové směrnice již přitom v Česku existují. Zejména vyhláška stanovující i velikost textových varování na tabákových výrobcích: obecná varování musejí pokrývat nejméně 30 procent a dodatečná nejméně 40 procent vnější plochy té strany jednotlivého balení tabákového výrobku, na kterém jsou vytištěna.

Dosud nejtvrdší omezení tabákového průmyslu v tomto smyslu chystá Austrálie. Tamní vláda získala podporu opozice pro uzákonění jednotného balení cigaret od července 2012. Lze očekávat, že ze strany výrobců tabáku přijde vlna žalob proti ztrátě možnosti propagovat své výrobky barevnými logy. Mluvčí společnosti British American Tobacco Scott McIntyre navíc varoval, že opatření povede k masivnímu nárůstu ilegálního obchodu s cigaretami, a tím pádem i ke zvýšení počtu kuřáků.

Zákaz vystavování

Podobně bychom si svou „prestiž“ ve vyjednávání v rámci EU „zvýšili“ v případě zákazu vystavování tabákových výrobků v místě prodeje. S ním v prosinci vláda ve svém prosincovém stanovisku k revizi tabákové směrnice EU nesouhlasila. Zákaz vystavování by dle něj představoval „překážku vstupu na trh a mohl by vést ke zvýšení nelegálního obchodu s tabákovými výrobky a s tím spojeného nárůstu daňových úniků“. Negativní by byl i z hlediska správy daně, protože „nezastupitelnou součástí aktuálně prováděných kontrol správce daně u tabákových výrobků je prvotní vizuální porovnání vystaveného zboží. Zákaz vystavování tabákových výrobků by tudíž znamenal zvýšení nákladů na kontrolní činnost a její faktické ztížení“. Nehledě na významný zásah do podnikání malých podnikatelů provozujících kiosky a trafiky.

Naproti tomu se v článku 13 úmluvy WHO dočteme, že „účinný zákaz tabákové reklamy, propagace a sponzorství by měl (...) být úplný a aplikovatelný na veškeré tabákové reklamy, propagaci a sponzorství“ a „... komplexní zákaz všech tabákových reklam, propagace a sponzorství se vztahuje na všechny formy obchodních sdělení, doporučení nebo činnosti (...) s cílem, důsledkem nebo pravděpodobným důsledkem propagace tabákového výrobku nebo užívání tabáku, a to ať již přímo či nepřímo“.

Ano, diskutujme o tom, zda po vzoru například Velké Británie, Itálie či Španělska zakázat kouření například v restauracích. A přijímejme opatření na ochranu zdraví nekuřáků, ale na základě našeho rozhodnutí, a nikoliv rozhodování někde mimo Českou republiku. Zvlášť když bychom ratifikací jedné mezinárodní úmluvy šli sami proti svému postoji v diskusích o směrnici na stejné téma. Abychom pak nemuseli poslouchat jízlivé poznámky Evropské komise, co to teď vykládáme ke směrnici, když jsme se připojili k úmluvě.