Opravdu budou předčasné volby? Ve sněmovně panuje politický i právní chaos.

Zmatek ve sněmovně kvůli rozpuštění umocňují legislativní neshody mezi sněmovnou a Senátem.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Předčasné volby začala valná část veřejnosti považovat za hotovou věc. Mezi aktéry, kteří jejich uspořádání ovlivní, však taková jistota zdaleka nepanuje. V současné sněmovně není možné spolehnout se na nic. Jak známo, představitelé jednotlivých stran se mezi sebou neshodnou, důvěřovat všem členům svého poslaneckého klubu nemůže téměř nikdo, a do toho jsou výroky jednotlivých hráčů často ve sporu s jejich zřejmými aktuálními zájmy. 

Bezprostředně po hlasování o důvěře Zemanova kabinetu se zdálo, že je rozpuštění téměř jisté. Šéfové klubů mávali podpisy za ČSSD, TOP 09, KSČM a VV. Dohromady mají 133 poslanců, na rozpuštění je jich třeba 120.

Jenže hned druhý den se v médiích objevily informace, že za VV jde vlastně jen o čtyři poslance z jedenácti, kteří s rozpouštěním sněmovny souhlasí. Takže se počítadlo se zastavilo na čísle 126. A vzápětí se lídři stran dohodli, že hlasování o rozpuštění přesunou z pátku 16. srpna na úterý 20. srpna. Podle informací ČESKÉ POZICE s touto žádostí vyrukovala směrem ke svým partnerům TOP 09.

Její členové se dnes dušují, že šlo jen o předem naplánované dovolené, návštěvy lékařů a podobně – tedy nikoli o signál, že by si snad TOP 09 nebyla jistá, že dodá svých 42 hlasů. Nicméně další strany z toho dvakrát klidné nejsou. Pocit, že jediná strana bývalé vládní koalice, která záměr rozpustit sněmovnu po týdnech odmítání konečně přijala za svůj, by nemusela být při hlasování stoprocentně jednotná, je v těchto dnech cítit ve sněmovním vzduchu. A to bez ohledu na to, že v nynějším volebním období klub TOP 09 a Starostů vystupuje spolu s KSČM nejjednotněji.

Strany se vzájemně podezírají, že ti druzí vlastně o předčasný konec volebního období nestojí

Do toho pronikají hlasy, že ruku by nemuseli zvednout ani všichni sociální demokraté. Ve sněmovních kuloárech bylo například zmiňováno jméno pražského poslance Jiřího Koskuby, jenžovšem takové zvěsti poměrně razantně odmítá. „Kdo to šíří, je pitomec. Už třikrát jsem rušil dovolenou, teď jsem ji rušil počtvrté, takže je pravda, že jsem projevoval jistou nevoli nad neustále se měnícím termínem schůze. Ale není pravda, že bych nehlasoval pro. Rozhodně dorazím, a s radostí tuhle sněmovnu rozpustím,“ sdělil ČESKÉ POZICI.

Už těchto pár epizod by stačilo k dokreslení atmosféry, která panuje ve sněmovně. Strany se vzájemně podezírají, že ti druzí vlastně o předčasný konec volebního období nestojí.

Strach z faktoru Zeman

Do toho všeho vstupuje faktor Zeman. Konkrétně obavy, jak se zachová prezident, který by měl dolní komoru Parlamentu po její žádosti podpořené 120 a více hlasy fakticky rozpustit a vyhlásit termín voleb.

V Zemanově přirozeném zájmu je, aby se volby nekonaly příliš brzy

Zeman sice řekl, že s tímto krokem nebude otálet, ovšem při vědomí jeho poměrně volného nakládání s Ústavou už mu mezi poslanci jen málokdo rozumí, co má na mysli pod pojmem (ne)otálet. V Zemanově přirozeném zájmu je, aby se volby nekonaly příliš brzy.

Jak sám ohlásil, svůj kabinet s premiérem Jiřím Rusnokem nechá vládnout v demisi, jak dlouho uzná za vhodné (termín „ukončení vyšetřování Ivo Ištvana“ je dostatečně vágní na to, aby mohl Zeman toto časové určení měnit dle potřeby). Jeho straně by prospělo, kdyby měla na předvolební kampaň o něco více času než pár týdnů. Což dokazuje i naléhavost, s jakou se nyní snaží Zemanův kancléř a lobbista Vratislav Mynář přemlouvat členy provizorní vlády, aby za SPOZ kandidovali.

Z tohoto jeho přání mají strach hlavně v TOP 09. Tentokrát by Zeman nemusel přemluvit celou ČSSD, jako se to stalo při hlasování o důvěře novému kabinetu. Stačilo by několik jednotlivců. A mimochodem, nikdo na pravici nepochybuje, že podle (zatím nahlas nevyřčené) tužby Zemana by se mohli zachovat i komunisté nebo v klinické smrti se nacházející spolek VV.

Vedle toho jsou tu, jak známo, řadoví a nepříliš viditelní poslanci zatížení hypotékami či leasingy, s jejichž splácením počítali po celé čtyřleté funkční období. Zejména u těch poslanců VV či LIDEM, kteří se živili jako kantoři na střední škole nebo hlídači parkoviště, není příliš pravděpodobné, že by po opuštění sněmovních sídel dostali srovnatelně lukrativní práci.

Přípravy na volby v plném proudu

Tolik faktory hrající proti rozpuštění sněmovny. Na druhé straně můžeme pozorovat řadu příznaků, že by se sněmovna přeci rozpustit mohla, a dnes, ve čtvrtek 15. srpna, zdá se, převažují.

  1. Podle některých poslaneckých názorů se Zeman nemůže pustit do velkého zdržování, a to nejen proto, že několikrát prostřednictvím médií vyhlásil, že jmenováním své vlády chtěl dosáhnout předčasných voleb a že jejich vyhlášení nehodlá odkládat. Především: zástupy jeho příznivců o předčasné volby stojí. Důsledný populista by mohl mít problémy vysvětlit, proč odkládá plebiscit, v němž jednoznačně posílí levicové strany (i když si z průzkumů veřejného mínění může samozřejmě vybrat ten fakt, že většina respondentů si přeje pokračování Rusnokovy vlády, a nechat ji úřadovat co nejdéle).
  2. U levicových stran ČSSD a KSČM lze předpokládat vůli k rozpuštění sněmovny, neboť, jak už jsme uvedli, svému konkurentovi na levici by zkrátily předvolební kampaň, čímž by redukovaly úbytky hlasů pro své strany.
  3. Po kotrmelci, který předvedla dvojice Jan Florián – Tomáš Úlehla, se změnila i situace v TOP 09. Spolupráce s ODS v jejím aktuálním stavu se jeví jako vyloučená, TOP 09 má navíc jedinečnou příležitost vyjít z voleb jako nejsilnější politický subjekt na pravici. 
  4. Tento týden se hlasy pro rozpuštění sněmovny začaly objevovat už i v ODS, která má z předčasných voleb logicky největší obavy (mizerné preference, vyschlá stranická pokladna, kontraproduktivní hádky mezi dvěma lídry Miroslavou Němcovou a Martinem Kubou). V úterních Událostech, komentářích se pro ně vyslovil například místopředseda strany Jiří Pospíšil. Němcová už avizovala, že ODS své poslance nehodlá pro hlasování o rozpuštění nijak vázat, každý tedy bude hlasovat podle svého (a například poslankyně Ivana Weberová už stihla prohlásit, že kvůli úternímu hlasování nehodlá přerušovat dovolenou).
  5. Spíše pro rozpuštění sněmovny hovoří fakt, že ve většině stran se zintenzivnilo skládání kandidátních listin pro volby a příprava na kampaň. Stranické sekretariáty s volbami podle všeho spíše počítají.
Co bude se zákony?

Nejde však jen o otázku, zda předčasné volby budou, ale také kdy. Kromě taktických důvodů hrají roli i motivy na první pohled státotvorné.

S rozpuštěním sněmovny totiž hrozí, že pod stůl spadnou zásadní právní předlohy v čele s legislativou související s občanským zákoníkem nebo novelou zákona o obnovitelných zdrojích energie. Toto riziko zdůrazňuje především ODS, podle níž by bylo lepší volby uspořádat až v listopadovém termínu, aby se stihly kritické body v těchto předlohách dopracovat a mohly projít legislativním procesem.

A tady se objevuje další nejistota. Sněmovní a senátní legislativci se totiž zatím neshodnou, zda by v případě rozpuštění sněmovny mohl Senát přijímat zákony místo neexistující dolní komory. Právní úskalí spojená s tímto problémem popisuje v  rozhovoru pro ČESKOU POZICI předseda sněmovního ústavně právního výboru Stanislav Polčák (TOP 09 a STAN).

Právní džungli může zabránit jen dohoda s prezidentem

ČESKÁ POZICE: Co se stane se zákony, které projdou sněmovnou, ale sněmovna se rozpustí ještě dřív, než projdou Senátem a podepíše je prezident?

STANISLAV POLČÁK: To záleží na výkladu Ústavy, který navíc doposud nebyl nikdy naplněn, protože ta současná situace je zcela výjimečná. Podle mého názoru, který se shoduje se sněmovními legislativci, je z článku 33 Ústavy jasné, že „dojde-li k rozpuštění sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření“. Tato speciální úprava má přednost před úpravou obecnou, která říká, že Senát může přijímat zákony. Nedává smysl, aby pro tuto situaci platila zároveň úprava speciální, která říká, že Senát má přijímat zákonná opatření. Čili podle mého názoru je nesmysl, aby zároveň platilo, že Senát ještě přijímá zákony. V případě rozpuštění sněmovny musí platit tento speciální postup, který upravuje činnost Senátu v takové výjimečné chvíli. Senát tedy nebude moci přijímat zákony, ale pouze zákonná opatření na návrh vlády.

ČESKÁ POZICE: A co se tedy stane se zákony, které neprojdou legislativním procesem až do konce?

STANISLAV POLČÁK: V tomto názoru souhlasím s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským – že v tu chvíli všechny tisky, které nebyly do té doby schváleny, budou mít osud neschválených zákonů, u kterých nedoběhl legislativní proces tak, aby mohly být vyhlášeny.

ČESKÁ POZICE: Čili spadnou pod stůl?

STANISLAV POLČÁK: Ano.

ČESKÁ POZICE: A Senát tedy nemá žádnou možnost, jak ten legislativní proces dokončit za chybějící sněmovnu?

STANISLAV POLČÁK: Ne. Podle mého názoru by to musel udělat jedině formou zákonného opatření. Ty tisky by projednal na návrh vlády Jiřího Rusnoka jako zákonná opatření.

ČESKÁ POZICE: Jakou platnost pak mají tahle zákonná opatření?

STANISLAV POLČÁK: Nová sněmovna by je musela ještě dodatečně ratifikovat. V momentě, kdy by je přijal Senát jako zákonná opatření, by ty tisky už platily, ale pro jejich definitivní stvrzení by je musela nová sněmovna ještě potvrdit.

ČESKÁ POZICE: A když se na tom postupu se senátními legislativci neshodnete, co se stane?

STANISLAV POLČÁK: Pak bude moci vůči těm zákonům, které budou přijaté Senátem, uplatnit námitku úplně každý. Různé zájmové skupiny, kterým ty normy nebudou vyhovovat, budou moci uplatnit tuto námitku a v případě nějakého soudního sporu mohou navrhovat zkoumání ústavnosti přijetí těchto zákonů. O těch námitkách pak bude muset rozhodovat Ústavní soud.

ČESKÁ POZICE: Čili z toho bude právní chaos.

STANISLAV POLČÁK: Bezesporu. Právní džungle a chaos.

ČESKÁ POZICE: Jak tomu předejít?

STANISLAV POLČÁK: Prezident a Senát by se měli dohodnout na společném koordinačním postupu, kdy formálně rozpustit sněmovnu. Volby se mají konat do šedesáti dnů po rozpuštění sněmovny. Prezident může ten termín vyhlásit bezprostředně poté, co mu to sněmovna navrhne usnesením, nicméně formálně může sněmovnu rozpustit třeba až třicet dní před volbami.

V únoru bude vše passé

I poslanci sami si uvědomují, že dohodnout se na čemkoli s prezidentem je v dnešní době minimálně obtížné - pokud se samozřejmě nepovede najít průnik mezi zájmy pravice a zájmy, které reprezentuje Zeman. To by podle některých informací mohl být případ zákona o obnovitelných zdrojích energie. Naopak levice nehodlá krvácet kvůli občanskému zákoníku a prezidentovi by mohlo vyhovovat, že tento předpis z dílny pravicové koalice spadne pod stůl. Vůči těmto legislativním nesnázím lze navíc namítnout i to, že bývalá koalice měla dost času je prosadit – a pokud to nezvládla za tři roky, je to jen její vina.

Shrnuto: zatím se zdá, že k rozpuštění sněmovny a vyhlášení předčasných voleb spíše dojde. Kdy se tak ovšem stane a jaká legislativa se může v mezidobí mezi koncem stávající a vznikem budoucí sněmovny přijímat, na to si nyní ve sněmovně nevsadí téměř nikdo. Jistý je pouze jeden horizont: Tři měsíce před koncem řádného funkčního období sněmovnu rozpustit nelze. Tento termín vyprší ke konci února 2014.

Počet příspěvků: 3, poslední 16.8.2013 06:34 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.