Ceska Pozice

Opětovné jmenování soudních funkcionářů je slabým místem justice

Pražský soudce Ladislav Derka brojí proti letitým justičním funkcionářům, již udělají cokoli, aby se udrželi ve svém křesle. A v rozhovoru říká: „Když soudní funkcionář sedí ve funkci několik desítek let, podléhá sebeuspokojení. Proto by se měl do zákona o soudech a soudcích včlenit zákaz opakovaného jmenování soudních funkcionářů.“

Kristián Léko 10.11.2016
Ladislav Derka, soudce Vrchního soudu v Praze. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ladislav Derka, soudce Vrchního soudu v Praze. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA
Ladislav Derka, soudce Vrchního soudu v Praze.

Předsedou či místopředsedou soudu se v Česku nikdo nemůže stát dvakrát po sobě. Rozhodl tak Ústavní soud už před šesti lety. Možnost opakovaného jmenování totiž vytváří riziko personální korupce. Již šest funkcionářů bylo i přesto jmenováno na další sedmiletý mandát. Soudce Vrchního soudu v Praze Ladislav Derka patří k nemnoha soudcům, kteří neváhají na nešvary v justici upozorňovat. A to veřejně a pod svým jménem.

A v rozhovoru mimo jiné říká: „Pokud by řadový soudce ve své rozhodovací činnosti úmyslně porušoval právo, nemá v justici co dělat a byl by odvolán v kárném řízení. Přitom funkcionáři dělají totéž na úseku správy soudu, úmyslně porušují závazný verdikt Ústavního soudu, o jehož významu navíc mezi drtivou většinou právníků není pochybnost. Když soudce úmyslně postupuje v rozporu s právem, pak to je to nejhorší, co může udělat.“

LIDOVÉ NOVINY: Dlouhodobě kritizujete, že někteří místopředsedové českých soudů jsou opakovaně jmenováni do svých funkcí. Proč je to špatně?

DERKA: V první řadě je to protiústavní, jak řekl Ústavní soud už v roce 2010 – velmi stručně řečeno, existuje tam nebezpečí personální korupce. Ústavní soud tehdy zrušil paragraf zákona o soudech a soudcích, podle kterého bylo možné opakované jmenování předsedy nebo místopředsedy do stejné funkce na stejném soudu. Dnes už to možné není, a přesto se to děje, zatím vím o šesti případech.

Dosud se to odvažují dělat jen místopředsedové soudů, je však jen otázkou času, kdy se za nepostradatelného prohlásí některý z předsedů. Ti lidé nedomýšlejí, že jsou soudci, a přesto úmyslně porušují právo a nedodržují pravidla hry.

Dosud se to odvažují dělat jen místopředsedové soudů, je však jen otázkou času, kdy se za nepostradatelného prohlásí některý z předsedů. Ti lidé nedomýšlejí, že jsou soudci, a přesto úmyslně porušují právo a nedodržují pravidla hry. Zrovna u soudců je to dost smutné. Justice se k tomu chová apaticky, není schopná se tomuto jednání postavit. To pro ni není dobrá vizitka. A společnost jako celek to nevnímá, protože to nevidí a nepovažuje to za důležité.

LIDOVÉ NOVINY: Proč by řadového občana měl zajímat tento sofistikovaný justiční problém?

DERKA: Měl by stát o to, že když přijde se svým sporem k soudu, rozhodne jej nezávislý a nestranný soudce podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a bez jiných vlivů – například vedení soudu. A že nad ním nebude stát funkcionář, který ve svém křesle sedí už desítky let a tyká si s politiky i lobbisty.

Těmto osobním vazbám se vzhledem ke své funkci nemůže vyhnout. A když takového funkcionáře ti lidé osloví, aby ovlivnil konkrétní případ, mnohem hůře se mu říká „ne“. Toto nebezpečí není jen teoretické. Slyšel jsem i o konkrétních případech, ale veřejně bez důkazů na ně ukázat prstem nemohu.

LIDOVÉ NOVINY: Proč jsou opakovaně jmenovaní funkcionáři v závadném postavení?

DERKA: Ústavní soud varoval před hrozbou personální korupce – ti lidé se mohou chtít zalíbit politikům, aby byli znovu jmenováni. A když se tak stane – v rozporu s právem –, pak jim pochopitelně jsou zavázáni.

LIDOVÉ NOVINY: Opravdu mohou mít soudní funkcionáři vliv na rozhodování jednotlivých soudců?

Ústavní soud varoval před hrozbou personální korupce – ti lidé se mohou chtít zalíbit politikům, aby byli znovu jmenováni. A když se tak stane – v rozporu s právem –, pak jim pochopitelně jsou zavázáni.

DERKA: Zákon to samozřejmě neumožňuje. Jenže předsedové i místopředsedové soudů v Česku drží v rukou velmi silné pravomoci. Třeba v Rakousku nebo v Německu nemohou přesunout soudce z jednoho úseku na druhý bez jeho souhlasu, respektive podmínky takového přesunu jsou stanoveny v zákoně, což u nás není.

U nás se může stát, že svému podřízenému řeknou: „Tuto kauzu bys měl podle mého názoru rozhodnout ve prospěch této strany. A ber prosím v úvahu, že vedlejší insolvenční úsek nutně potřebuje posílit.“ Když mu nevyhoví, může nepohodlného soudce ze dne na den přesunout na agendu, kterou nikdy nedělal a tím ho potrestat. V tom jsou čeští soudci zranitelní.

Pokud by se předseda nebo místopředseda soudu snažil ovlivnit konkrétní kauzu, záleží jen na osobní integritě daného soudce, který věc rozhoduje. Zda bude tlaku čelit, anebo mu vyhoví – ať už z pohodlnosti, obav z přesunu na jiný úsek nebo z možného šikanózního kárného řízení.

LIDOVÉ NOVINY: Komplikuje to českým soudcům ozývat se proti svému vedení?

Pokud by se předseda nebo místopředseda soudu snažil ovlivnit konkrétní kauzu, záleží jen na osobní integritě daného soudce, který věc rozhoduje

DERKA: Jistě je tu obava, aby „rebel“ nebyl přesunut na jiný úsek. Roli hraje i obecný rys českého národa, který je svým založením spíše opatrný a vyhýbá se konfliktům. Vždy jsme byli dobří v kritizování za zády, ale z očí do očí si věci říct obvykle neumíme.

LIDOVÉ NOVINY: Vy jste to ale přesto udělal, veřejně jste se ohradil proti opakovanému jmenování Stanislava Bernarda, místopředsedy Vrchního soudu v Praze. To učinil ministr spravedlnosti Robert Pelikán s účinností od začátku letošního roku. Jak to probíhalo?

DERKA: On byl místopředsedou soudu do konce září 2013, následně byl výkonem této funkce „dočasně“ pověřen. Výběrové řízení na jeho místo proběhlo až v roce 2015, kdy se přihlásil jediný kandidát, kolega Roman Horáček. Prý byl přesvědčován přímo vedením soudu, aby kandidoval. Pak však kandidaturu stáhl a konkurz byl zrušen. Poté byl kolega Horáček od října jmenován předsedou senátu a od ledna zástupcem Stanislava Bernarda, který byl ministrem spravedlnosti Pelikánem opakovaně jmenován místopředsedou.

Roli hraje i obecný rys českého národa, který je svým založením spíše opatrný a vyhýbá se konfliktům. Vždy jsme byli dobří v kritizování za zády, ale z očí do očí si věci říct obvykle neumíme.

Celé to působí jako naprostá fraška. Je to o to pikantnější, že kromě rozporu s nálezem Ústavního soudu o zákazu opakovaného jmenování to bylo v rozporu i s instrukcí ministerstva spravedlnosti, dle něhož se mělo výběrové řízení konat znovu.

Protiprávně v tomto případě jednali všichni zúčastnění. Předseda soudu Jaroslav Bureš, protože Bernarda navrhl. On sám, že se o funkci ucházel a protiprávní bylo i jeho setrvávání v pověřené funkci místopředsedy od října 2013 do prosince 2015 – šlo o obcházení zákazu opakovaného mandátu. A konečně ministr Pelikán, který ignoroval Ústavní soud a opakovaně ho do funkce jmenoval.

LIDOVÉ NOVINY: Vy jste se o tento problém začal zajímat ve chvíli, kdy měl být opakovaně jmenován váš přímý nadřízený?

DERKA: Přesně tak. Když jsem se v polovině roku 2013 dozvěděl, že Stanislav Bernard chce znovu kandidovat, říkal jsem si, že to přece není možné. Nechci zabředávat do hodnocení jeho manažerských schopností. Místopředsedou je od přelomu tisíciletí a po zavedení funkčních období v roce 2008 měl skončit po zhruba 14 letech v roce 2013. A i kdyby to byl vynikající manažer, jsou tu pravidla hry a zákaz opakování funkce prostě není možný. Nikdo mu přece nebrání, aby své manažerské schopnosti uplatnil na jiných soudech.

LIDOVÉ NOVINY: Takže nesouhlasíte s argumentem, že někteří funkcionáři jsou tak dobří a zkušení, že se bez nich soud neobejde?

U nás se naštěstí zavedla funkční období soudních funkcionářů, což je velmi dobře. Je to totiž post, kde neexistuje prakticky žádná kontrola odváděné práce na rozdíl od manažerských postů kdekoliv jinde.

DERKA: To může být pravda na malých soudech, kde je nedostatek soudců ochotných vzít na sebe funkci, ale obecně to rozhodně neplatí. Podívejte se na praxi velkých firem, kde vedoucí manažeři obvykle vydrží ve funkci maximálně sedm, osm let, pak už jsou opotřebovaní nebo i vyhořelí – čest výjimkám.

U nás se naštěstí zavedla funkční období soudních funkcionářů, což je velmi dobře. Je to totiž post, kde neexistuje prakticky žádná kontrola odváděné práce na rozdíl od manažerských postů kdekoliv jinde. Pokud funkcionář svou funkci „fláká“, pak ho nikdo neopraví ani neodvolá, v tomto směru je bez jakékoliv zpětné vazby.

Teoreticky by to mělo dělat ministerstvo, ale neznám případ, kdy by proti funkcionáři bylo zahájeno kárné řízení kvůli špatnému výkonu funkce. Je přirozené, že když soudní funkcionář sedí ve své funkci několik desítek let, podléhá sebeuspokojení, eventuálně vyhoření a stává se slabým místem svého soudu, tím i celé justice.

LIDOVÉ NOVINY: Z hlediska řadového soudce se tedy vaši šéfové mají až příliš dobře?

DERKA: To je dost ostře řečeno, funkce v justici s sebou ale nesou značné benefity. Soudci v nich mají o něco vyšší plat a výrazně nižší nápad věcí. Na úrovni vrchního a krajského soudu obvykle jde o zhruba pětinu rozhodovací práce oproti běžnému soudci. Oni vlastně téměř nesoudí. Když se pak třeba po 15 letech mají vrátit k normálnímu souzení a zápřahu, tak se toho obávají, někteří toho asi ani nejsou schopni. Jsou zranitelným místem justice, protože se mohou snažit udělat všechno pro to, aby ve funkci zůstali.

Funkce v justici s sebou nesou značné benefity. Soudci v nich mají o něco vyšší plat a výrazně nižší nápad věcí. Na úrovni vrchního a krajského soudu obvykle jde o zhruba pětinu rozhodovací práce oproti běžnému soudci.

Je to vidět právě na Stanislavu Bernardovi. Na vlastní uši jsem ho slyšel, když po asi třech letech ve funkci říkal, že soudce by měl dělat funkcionáře jen po omezené období, třeba jen pět let. Zjevně zcela změnil názor, a ani rozpor s právem ho nezastavil. Teď nastoupil po 16 letech na dalších sedm let, takže pokud to odslouží celé, pak v téže funkci stráví téměř čtvrt století.

LIDOVÉ NOVINY: Je to větší problém na krajských a vrchních soudech, kde je soustředěna největší justiční moc?

DERKA: Máte pravdu, že na okresních soudech není funkcionářská práce žádný med. Postavení krajských a vrchních soudů je silnější, předsedové krajských soudů řídí po správní stránce okresní soudy ve svém obvodu. Jsou to velmi prestižní posty. Je snadné zvyknout si na vyšší plat, auto s řidičem a mnohem méně soudcovské práce.

Pokud navíc svou organizační práci zanedbává, je to velmi pohodlný život, na který si lze snadno zvyknout. Z tohoto úhlu pohledu je s podivem, že případů opakovaného jmenování není více, ale to se bohužel změní, pokud to bude nadále procházet.

LIDOVÉ NOVINY: Zmiňoval jste, že se tomuto nešvaru neumí postavit justice čelem. Jak její reakce vypadala?

Předsedové krajských soudů řídí po správní stránce okresní soudy ve svém obvodu. Jsou to velmi prestižní posty. Je snadné zvyknout si na vyšší plat, auto s řidičem a mnohem méně soudcovské práce.

DERKA: Justice by měla zareagovat mnohem spontánněji. Ze soukromých názorů Pavla Šámala a Josefa Baxy vím, že mají stejný názor jako já na nemožnost opakovat mandát soudního funkcionáře na stejném soudu. Proti opakovanému jmenování se postavila i Soudcovská unie. Už delší dobu prosazuje zákonem zakotvit výslovný zákaz opakovaného jmenování do téže funkce na témže soudu a prodloužení funkčního období ze sedmi na deset let, aby se zamezilo problémům na menších okresních soudech.

To ale ministr Pelikán odmítl. Prý se nehodlá zabývat margináliemi a místo toho chystá koncepční reformu justice. Přitom by se nic na jeho koncepci nezměnilo, jen by se ujasnila situace a zamezilo by se zneužívání. Soudcovský stav jako takový je ale netečný. Pokud před tím zavíráme oči, vychází kalkul funkcionářů, že jim opakované jmenování projde. Pro veřejnost to je technický problém a nevěnuje tomu pozornost, ale pro otázku nezávislosti justice to je klíčová věc.

Pokud by řadový soudce ve své rozhodovací činnosti úmyslně porušoval právo, nemá v justici co dělat a byl by odvolán v kárném řízení. Přitom funkcionáři dělají totéž na úseku správy soudu, úmyslně porušují závazný verdikt Ústavního soudu, o jehož významu navíc mezi drtivou většinou právníků není pochybnost. Když soudce úmyslně postupuje v rozporu s právem, pak to je to nejhorší, co může udělat. Co si pak pomyslí občané a jaký příklad jim to dává? Ti lidé selhali a udělali toho dost pro to, aby se za každou cenu udrželi ve své funkci.

Perspektivně by se měla vytvořit Nejvyšší rada soudnictví, která by převzala tyto personální pravomoci od exekutivy, a tím by zamezila onomu pro exekutivu lákavému pokušení získat personálními vazbami vliv na justici a v horším případě i na rozhodování konkrétních kauz

Na tomto problému jsou vidět nedostatky našeho systému, ve kterém má exekutiva veškeré pravomoci při jmenování předsedů a místopředsedů soudů. Zůstane-li současný systém beze změny, bude docházet k této „spolupráci“ mezi ministerstvem a jednotlivými soudními funkcionáři při tomto porušování práva. Zatím se toho zúčastnili dva ministři a zajisté nezůstanou jediní, pokud se systém nenastaví jinak.

V prvé řadě by se měl do zákona o soudech a soudcích včlenit výslovný zákaz opakovaného jmenování soudních funkcionářů do téže funkce. Perspektivně by se měla vytvořit Nejvyšší rada soudnictví, která by převzala tyto personální pravomoci od exekutivy, a tím by zamezila onomu pro exekutivu lákavému pokušení získat personálními vazbami vliv na justici a v horším případě i na rozhodování konkrétních kauz. To by už ale bylo téma na jiný rozhovor...

Protiústavní praxe

Přestože je podle Ústavního soudu opakovaně jmenování soudních funkcionářů nepřípustné, už šest místopředsedů českých soudů bylo opětovně jmenováno:

  • Jolana Maršíková, Krajský soud v Hradci Králové (od podzimu 2014)
  • Rostislav Krhut, Krajský soud v Ostravě (od podzimu 2014)
  • Aleš Dufek, Městský soud v Brně (od 15. 1. 2015)
  • Miroslav Veselský, Krajský soud v Hradci Králové (od 1. 10. 2015)
  • Ondřej Rott, Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (od 1. 10. 2015)
  • Stanislav Bernard, Vrchní soud v Praze (od 1. 1. 2016)

První dva soudce jmenovala ministryně spravedlnosti Helena Válková, zbylé funkcionáře pak její nástupce Robert Pelikán (oba ANO).

Ladislav Derka (56)

Vystudoval Právnickou fakultu v roce 1982, v justici působí od roku 1992.

Soudce Vrchního soudu v Praze.

V minulosti se specializoval na směnečné spory, nyní pracuje na insolvenčním úseku.

Angažuje se v Soudcovské unii, je členem jejího Etického soudu.

Zkrácená verze rozhovoru vyšla v Lidových novinách 24. října.

zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.