Ojedinělý případ: Jak se trestá soudní korupce

Předseda senátu jičínského okresního soudu Theodor Petryšín v pátek prvoinstančně ukončil téměř dvouletou soudní anabázi, jejímiž smutnými protagonisty jsou bývalí litoměřičtí soudci Josef Knotek a Ladislav Jelínek, obžalovaní z korupce a zneužití pravomocí úřední osoby.

Zatýkání soudce. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zatýkání soudce. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Zatýkání soudce.

Josef Knotek byl odsouzen k trestu odnětí svobody na pět a půl roku nepodmíněně, k propadnutí úplatku (finanční částky 30 tisíc korun) a k finančnímu trestu 200 tisíc korun. Trestní věc Ladislava Jelínka byla postoupena předsedovi Okresního soudu v Litoměřicích k projednání v kárném řízení. Soudní zapisovatelka Jiřina Šindelářová byla odsouzena k dvouletému trestu s podmínkou na tři roky a k finančnímu trestu deset tisíc korun.  Uplácející Antonín Kühn a Michal Motejl pak dostali shodně dvouleté tresty s tříletou podmínkou.

V případě Ladislava Jelínka se tedy soud neztotožnil s trestním návrhem státního zástupce Radima Dragouna na tříletý trest se čtyřletou podmínkou, propadnutí úplatku (láhve whisky Glenfiddich) a peněžitý trest. V ostatních případech žalobcův návrh akceptoval, pouze v případě Josefa Knotka snížil navrhovaný šestiletý trest o půl roku.

Nebezpečné manipulace

Podstatou Knotkovy inkriminované činnosti byla manipulace se spisy, s termíny a s úředními postupy. Například si „vypůjčil“ spis případu, v němž běžela podmínka, ale dotyčný se neosvědčil, a „silážoval“ ho u sebe v kanceláři tak dlouho, až lhůta proběhla. Kolegu soudce přiměl ke změně již nařízeného termínu jednání veřejného zasedání tak, aby se odsouzený vyhnul nástupu trestu. Jednoho obžalovaného přesvědčil o tom, že v jeho prospěch úmyslně ovlivnil průběh hlavního líčení, aby získal úplatek.

Tyto skutky podle žalobce nelze bagatelizovat. Korupce v justici je jevem obzvláště závažným, nahlodávajícím základy právního státu a demokracie. Soudce je ve výčtu úředních osob v trestním zákoníku uveden nikoliv náhodou na prvním místě, před prezidentem i zákonodárci a ministry. Postavení soudce má implicitně znamenat čest, neúplatnost, nezávislost a nestrannost.

Houževnatá obhajoba

Stojí-li na místě obžalovaných pracovníci justice, je zřejmé, že před soudem rozvinou veškeré své zkušenosti a um. Soud proto musel čelit mnohým a kvalifikovaně podaným námitkám obhajoby. Jednou z nich byla údajná místní nepříslušnost lounského státního zástupce, zastupujícího obžalobu před jičínským soudem ve věci litoměřických obžalovaných soudců. Námitka nikoliv nepodobné té, která sehrála podivnou roli záminky k ukončení trestního stíhání Jiřího Čunka.

Další námitkou obhajoby byla údajná nepřípustnost pořízených audio a video záznamů, bez nichž by byla obžaloba velmi oslabená. Žalobou použité odposlechy totiž byly pořízeny na základě soudních povolení v jiných čtyřech případech, v nichž byla trestní oznámení odložena.

Modus operandi jednoho z těch případů stojí za to připomenout. V roce 2007 byl Knotek obžalován v souvislosti s dopravní nehodou Zdeňka Sováka, soudce pražského Vrchního soudu. Z telefonického odposlechu vyplynulo, že Knotek zamýšlel Sovákův spis „uklidit“ do té doby, než by byl skutek promlčen. Tři roky byl mimo službu, než soud odmítl připustit odposlechy jako důkaz – a Knotek zase mohl „soudit“ dál.

Podle státního zástupce Radima Dragouna byly dvě z obhajobou vznesených námitek dokonce předmětem ústavních žalob, v obou případech však byly Ústavním soudem zamítnuty. Byl tedy důvodný předpoklad, že důkazy by měl soud připustit.

Jičínský soud je připustil a na jejich základě rozhodl. Jde o poměrně mimořádnou událost, protože kromě dosud pravomocně nerozhodnutého případu soudce Berky ani lidé z branže nepamatují, že by byl odsouzen soudce. Nyní tedy budeme čekat, zda odsouzení využijí práva na odvolání, což je velmi pravděpodobné, a jak dopadne odvolací soud v Hradci Králové.

A zejména jsme zvědavi na to, jak na tento, byť zatím nepravomocný rozsudek, zareaguje veřejnost, zejména pak ta odborná. Nelze totiž vyloučit obavu, že podobná, téměř neviditelná praxe může probíhat i jinde než v Litoměřicích. Tím spíše zaslouží trestněprávní orgány pochvalu, protože vyřešit takový případ a dotáhnout ho do konce, tomu se právem říká „piplačka“.