Obranu proti pandemii je třeba brát stejně vážně jako hybridní války

Armády v dobách míru trpí tím, že se připravují na minulou válku. Stačí nákaza virem, který je oproti arzenálu sovětských biologických laboratoří jen neškodnou chřipkou, a ta zamává ekonomickou, sociální a politickou situací na celém světě.

Tomáš Vlach 24.5.2020
Válka. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Válka. | foto: Ilustrace Richard Cortés
Válka.

Kazašský lékař Kanatžan Alibekov zastával v osmdesátých a devadesátých letech funkci zástupce ředitele státního podniku Biopreparat, který měl na starosti sovětský program biologických zbraní. V roce 1992 se v něm hnulo svědomí a možná zapracovala i touha po lepším životě, proto přeběhl do USA. Po určité době vydal knihu pamětí Biohazard, která vyšla i česky, a je za současné koronavirové pandemie poučným čtením.

Alibekov líčí pokusy s původci nemocí, kdy se jeho kolega Nikolaj Ustinov nešťastnou náhodou nakazil virem marburg. Ani navzdory veškeré specializované snaze nebylo pomoci, během měsíce se mu doslova rozpadly všechny orgány. Marburg měl i speciální kód N3, stejně jako ebola (N2), již desítky let po světě vymýcené neštovice (N1) či bolivijská hemoragická horečka (N4) – to všechno byly viry, s nimiž sovětský výzkum čile pracoval ještě na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy už všude kolem byla v plném proudu perestrojka.

„Biologické zbraně jsou laciné, dají se snadno vyrobit a také jednoduše použít. V příštích letech se nepochybně stanou součástí našich životů,“ píše Alibekov v pamětech. Jeho věštba se dnes v lecčems naplňuje, přestože virus SARS-CoV-2 nebyl podle vědeckých zjištění uměle vytvořen ani upravován. Nicméně lidé z okruhu amerického prezidenta Donalda Trumpa mluví o podezření, že unikl – možná nešťastnou náhodou – z civilní vědecké laboratoře v čínském Wu-chanu.

Poslední naděje

Ať tomu bylo jakkoli, současná pandemie ukazuje, co by použití biologické zbraně mohlo přinést. Státy mobilizují všechny síly, zdravotnický, integrovaný záchranný systém a policii, dochází také na armádu. Právě vojsko bývá poslední nadějí, i když se výcvikem zrovna na epidemii nepřipravuje, jeho prioritním úkolem je vedení války. Jak se dokázalo přizpůsobit nové situaci a co pro ně z toho vyplývá do budoucna?

Současná pandemie ukazuje, co by použití biologické zbraně mohlo přinést. Státy mobilizují všechny síly, zdravotnický, integrovaný záchranný systém a policii, dochází také na armádu. Právě vojsko bývá poslední nadějí, i když se výcvikem zrovna na epidemii nepřipravuje, jeho prioritním úkolem je vedení války.

Armády bývají v normálních zemích jedinými složkami, které mají kapacity na léčení velkého počtu lidí, i když původně se počítá spíš se zraněnými, a nikoli silně infekčními pacienty. Typickým příkladem jsou zdravotnické lodě Mercy a Comfort, které poslaly do boje s koronavirem USA. Každá z nich má dvanáct operačních sálů a pojme tisíc pacientů, součástí je i jednotka intenzivní péče, CT skener, zubní oddělení i márnice. Primárně jsou obě lodě určeny pro zraněné bojovníky, při jejich nasazení se ale počítá i s humanitárními misemi.

Mercy zakotvila v Los Angeles, Comfort v New Yorku, ale brzy se ukázalo, že jejich využití omezuje dlouhý seznam úkonů, jež dělat nemohou, například pečovat o dětské pacienty nebo operace srdce. Navíc zdravotnická loď s množstvím personálu větším než počet pacientů, se samostatným okruhem klimatizace i vody je háklivá na šíření nákazy, někteří zdravotníci se nakazili. Newyorští lékaři posílali na Comfort jen těžké případy či lidi s jinými problémy než covid-19, postupně loď přestala být k užitku a poslední dubnový den odplula s bilancí 182 léčených pacientů.

Mercy jich v Los Angeles přijala ještě méně, přičemž šlo převážně o nekoronavirové diagnózy. Sami vojenští zdravotníci však ve skutečných a provizorních nemocnicích jsou společně se všemi dalšími armádními složkami vítanou posilou a pomáhají pandemii zvládnout. Svědčí o tom slova prezidenta Donalda Trumpa, který jim se slzami v očích vzkazoval „Jdete do první linie“, jako by šli do skutečné války.

Strategické ponaučení

V Evropě nebyly armády dominujícími složkami boje proti koronaviru, i když v některých sférách pomohly. Bylo to především v hlídání obyvatelstva, aby neporušovalo karanténu (především v Itálii, Francii či Španělsku), nebo v hlídání uzavřených hranic. V posledně jmenované úloze se obzvlášť angažovalo Polsko, které obšancovalo schengenskou hranici několika profesionálními útvary, kde po zuby ozbrojení vojáci neváhali střílet, i když jen varovně a do vzduchu.

Chytili přitom podle polské televize TVP více než sto „narušitelů“, většinou zbloudilých turistů či Ukrajinců, kteří se z čirého zoufalství pokoušeli dostat přes zablokované hranice domů. Jednoznačně užitečné se ukázaly letecké kapacity, kdy se díky programům SAC (tři letadla C-17 Globemaster na základně v maďarské Pápě) a SALIS (pronajatá ukrajinská letadla An-124 Ruslan, kde je členem i Česko) podařilo vytvořit v kritických dnech nedostatku všeho letecký most do Číny a přivézt chybějící ochranné prostředky.

Podle generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga by se spojenecké země měly poučit zejména ve strategických ohledech, především si vytvářet zásoby zdravotnického materiálu a přesunout část výroby klíčových produktů na své území. A také apeloval, aby členské země neškrtaly v podmínkách hluboké ekonomické krize v obranných výdajích, v podmínkách oslabené Evropy i budoucí nejasné pozice USA ve světě.

Speciálně upravený airbus německé Luftwaffe pak přepravil nemocné z Itálie do Německa a spíš symbolicky přispěl k záchraně evropské jednoty. Je třeba zmínit i tisíce neviditelných vojáků, kteří se podíleli na rozvozu materiálu auty. V menšině oproti bezpečnostním a logistickým aktivitám byly aktivity zdravotnické, například španělští vojáci drony dezinfikovali ulice a zasahovali v domovech pro seniory. Vojenští medici pomáhali prakticky ve všech zemích, naráželo se ale na jejich nedostatek, protože armády si zdravotnické služby dimenzují pro vlastní potřeby, ne pro velké humanitární operace.

„Měli bychom se z této krize poučit a lépe připravit na další,“ prohlásil na jedné z aliančních videokonferencí generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Podle něho by se spojenecké země měly poučit zejména ve strategických ohledech, především si vytvářet zásoby zdravotnického materiálu a přesunout část výroby klíčových produktů na své území. A také apeloval, aby členské země neškrtaly v podmínkách hluboké ekonomické krize v obranných výdajích, v podmínkách oslabené Evropy i budoucí nejasné pozice USA ve světě.

Šéf aliančních vědců Bryan Wells pak vyzval k hledání řešení v oblasti zachycení viru, varovného systému, dezinfekce, likvidace následků a budoucnosti po koronaviru. Návrhy Wellsův úřad poslal šesti tisícům akademiků a bude se snažit spolu s kanceláří NATO pro vědeckou spolupráci v Paříži nejzajímavější z nich přetvořit v realitu. Nejde tu o hledání léku či vakcíny, spíš o vytvoření varovného systému a spolehlivého vyhodnocování dat.

Schopnost rychlého přesunu

V Česku koronavirová krize potvrdila, že armáda je jako jediná ve státě schopná rychle přesunout velké množství materiálu či hlídat větší území. Většina z celkem 24 tisíc vojáků a 3300 aktivních záložníků je k dispozici do několika hodin. Bylo proto možné poslat prakticky okamžitě tisíc vojáků na ochranu hranice a bez problémů je střídat. Při celkovém obvodu státní hranice 2327 kilometrů připadá jeden voják na více než dva kilometry, proto se hlídání soustředilo především na hraniční přechody. Za daného stavu, kdy se do Česka nechystal žádný potenciální nepřítel, to ale stačilo.

V Česku koronavirová krize potvrdila, že armáda je jako jediná ve státě schopná rychle přesunout velké množství materiálu či hlídat větší území. Většina z celkem 24 tisíc vojáků a 3300 aktivních záložníků je k dispozici do několika hodin. Bylo proto možné poslat prakticky okamžitě tisíc vojáků na ochranu hranice a bez problémů je střídat.

Hodnotu ukázaly stovky nákladních a osobních automobilů, neviditelnou práci odvedl pardubický 14. pluk logistické podpory, který od 9. března rozvezl stovky tun materiálu po celé zemi. Užitečných se ukázalo 20 transportních vrtulníků Mi-17 a Mi-171, šest záchranářských W3A Sokol, čtyři letadla CASA a Airbus A-319. Do vzdálenější destinace je ale schopný rozumným způsobem doletět jen posledně jmenovaný typ.

V armádní struktuře je také 15. ženijní pluk dislokovaný na letišti v Bechyni, který dokáže zajistit stavbu zátarasů, nouzových mostů, provizorního ubytování, polních letišť a mnoha dalších věcí potřebných v humanitární krizi. Žádná jiná podobná složka vybavená těžkou technikou včetně bagrů a jeřábů v zemi neexistuje. Česká armáda má i složky specializované přímo na situace, ve které jsme dnes.

Jde o 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany, který umí především hrozbu indikovat a dezinfikovat. Centrum biologické ochrany v Těchoníně v Orlických horách je v podstatě utajenou podzemní nemocnicí s laboratořemi a výzkumným centrem, jejímž úkolem je léčit a izolovat. Pro tyto případy může aktivovat nemocnici s dvakrát 28 lůžky, kde může pomoct či alespoň separovat pacienty s nebezpečnými infekcemi.

Nepovolaní záložáci

Zdaleka ne všechny tyto útvary, třeba nemocnice v Těchoníně, byly náležitě využity, přestože i jejich síla je oproti běžným bojovým jednotkám limitovaná. Pandemie ale nakonec měla menší rozsah, než se čekalo. Ze stejných důvodů nenašli plné uplatnění letecké dopravní kapacity na kratší vzdálenosti či ženisté (buďme rádi, že nebylo třeba kopat masové hroby). Politici a armáda zatím rozhodli nepovolávat záložáky, protože pro ně nebylo uplatnění. Na rozdíl od Polska, kde aktivní zálohy hlídkovaly spolu s policií, aby lidé dodržovali zákazy dané karanténou.

Zdaleka ne všechny útvary, třeba nemocnice v Těchoníně, byly náležitě využity, přestože i jejich síla je oproti běžným bojovým jednotkám limitovaná. Politici a armáda zatím rozhodli nepovolávat záložáky, protože pro ně nebylo uplatnění. Na rozdíl od Polska, kde aktivní zálohy hlídkovaly spolu s policií, aby lidé dodržovali zákazy dané karanténou.

Někteří záložníci své nenasazení doslova obrečeli a psali dopisy velení, aby je také poslalo hlídat hranice. To je příjemnou zprávou ukazující na odhodlání bránit svou zemi a angažovat se v obtížných situacích. Českou armádu provází jeden zajímavý fenomén – vždy si dokázala dobýt respekt na zahraničních misích, kam velení vrhlo ty nejlepší síly a techniku, zatímco situace doma byla zoufalá. V roce 2007 armáda výrazně omezila schopnost pomáhat při živelných pohromách, když zrušila čtyři ze šesti záchranných praporů.

Kabinet Mirka Topolánka argumentoval tím, že základní pomoc při živelných pohromách má zvládnout každý voják. Do extrému se tento pohled dostal za ministra obrany Martina Bartáka z ODS (2009 až 2010), kdy převládla vize vojsko zeštíhlet na malý a elitní expediční sbor pro vojenské mise. Až v roce 2010 Alexandr Vondra (ODS) jasně řekl, že armáda je především k obraně vlastního území, a ve stejných liniích pokračují i jeho nástupci.

Riziko ozbrojených konfliktů

Všechny armády ale v dobách míru trpí tím, že se připravují na minulou válku. Současná pandemie ukázala, že všechno může vypadat úplně jinak než patroly v Afghánistánu či divoká anexe Krymu. Stačí nákaza virem, který je oproti arzenálu sovětských biologických laboratoří jen neškodnou chřipkou, a ta dokáže zamávat s ekonomickou, sociální a politickou situací na celém světě. Obranu proti epidemii je třeba stejně jako hybridní války brát vážně a rozpracovat je v nové obranné doktríně.

Po pandemii může následovat nestabilita v regionu, kolaps NATO, anexe některých území stále ambicióznějším Ruskem či nevyzpytatelné změny režimů v Evropě. To vše představuje riziko ozbrojených konfliktů. Chceme-li si zachovat svobodu a životní podmínky, musíme se umět bránit široké škále hrozeb, a když je třeba, i vycenit zuby. Z armády nelze dělat otloukánka a osekat ji na kost.

Pro armádu samotnou to znamená především myslet na to, že má bránit vlastní území a rozvíjet segmenty, dosud považované za podpůrné – vojenské zdravotníky, ženisty, chemiky, logistiku... Vojáci by měli v rámci cvičení věnovat pozornost humanitárním operacím, kdy velí nikoli generál, ale lékař a štáb funguje podle jeho příkazů. Nelze také dopustit situaci, kdy ministerstvo zdravotnictví chtělo v minulosti zrušit těchonínskou nemocnici, protože její provoz stojí ročně 60 milionů korun. V další pandemii může být skutečně třeba.

Armáda by měla postavit i vlastní „počítačové vojsko“ – boj budoucnosti bude veden po sítích – a nebát se věnovat dezinformacím a sociálním sítím, přestože lze čekat negativní reakce od ochránců (i pseudoochránců) svobody médií. Zkrátka je třeba víc invence, svěžích nápadů a propojení s civilním sektorem. A je zároveň třeba udržet současný potenciál bojových jednotek, případně jej ještě navýšit.

Po pandemii může následovat nestabilita v regionu, kolaps NATO, anexe některých území stále ambicióznějším Ruskem či nevyzpytatelné změny režimů v Evropě. To vše představuje riziko ozbrojených konfliktů. Chceme-li si zachovat svobodu a životní podmínky, musíme se umět bránit široké škále hrozeb, a když je třeba, i vycenit zuby. Z armády nelze dělat otloukánka a osekat ji na kost.

Počet příspěvků: 3, poslední 31.5.2020 04:50 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.