Obrana státu aneb Jak strategicky modernizovat Armádu České republiky

Videokonference Strategické modernizační projekty Armády České republiky: Aktuální stav a perspektivy se v podstatě soustředila na akviziční proces s cílem věcně prodiskutovat toto zpolitizované téma.

Jan Schneider 20.5.2021
Zpravodajské služby. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zpravodajské služby. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Zpravodajské služby.

Pražská bezpečnostní konference uspořádala ve středu 5. května 2021 další videokonferenci k aktuálnímu společenskému tématu – Strategické modernizační projekty Armády ČR: Aktuální stav a perspektivy. Videokonference se v podstatě soustředila na akviziční proces s cílem věcně prodiskutovat toto zpolitizované téma, které se stává průsečíkem ideologie a nezanedbatelných finančních částek. Přitom páteřní téma – obrana a bezpečnost státu – se politikům chvílemi téměř ztrácí ze zřetele.

Věcnému referování o této události proto přispěje i chathamský způsob komentáře, kdy nebudu atributovat názory, ale pokusím se předestřít vějíř problémů a postojů, k nimž připojím komentář. Obrana státu bývá ve vzdělaných národech řazena mezi státní zájmy, sdílené rozhodujícími politickými silami, které jsou ve snaze o efektivní řešení vyjmuty z kolbiště běžných politických půtek, jejichž nekulturnost neohrožuje existenci státu.

Jinými slovy, i v této mravně pokleslé době se ozývají hlasy, že potřebujeme tuto oblast spravovat odborníky, kteří jsou schopní komplexně chápat vztahy mezi výstavbou vojenských schopností a vojenské síly státu na jedné straně, ekonomikou státu na druhé, sociálními dopady a mezinárodní dimenzí tohoto procesu na stranách dalších. My pak takto činíme pokus je učinit slyšitelnějšími s nadějí, že snad i vlivnějšími.

Schopnost vést válku

Aktuální úvahou, rámující akviziční proces armády, je, že je ji třeba zvětšit. Jednak tradičním (nejaderným) vojenským konfliktům ani zdaleka neodzvonilo, jednak kovidová krize ukázala, kde má armáda kapacitní meze. Představy se ustálily na počtu 30 tisíc mužů v profesionální armádě plus deset tisíc mužů v aktivní záloze, přičemž finanční krytí nemělo představovat problém – a to až do doby koronavirové pandemie. Nicméně problémy jsou od toho, aby je odpovědní činitelé řešili.

Armáda by měla být schopná „vést válku“ – mít kapacitu udržet se co nejdéle na bojišti tradičního konfliktu, což má přednost před mohutností vojenské síly. Zde hraje rozhodující úlohu ochrana živé síly, logistika, její organizační pružnost a schopnost rychle nahradit ztracený materiál (byť třeba vysloužilou technikou). Tato schopnost armády je klíčová i při nevojenských krizích.

Armáda by měla být schopná „vést válku“ – mít kapacitu udržet se co nejdéle na bojišti tradičního konfliktu, což má přednost před mohutností vojenské síly. Zde hraje rozhodující úlohu ochrana živé síly, logistika, její organizační pružnost a schopnost rychle nahradit ztracený materiál (byť třeba vysloužilou technikou). Tato schopnost armády je klíčová i při nevojenských krizích. Přitom musí budovat jádro bojových jednotek na nejpokročilejších technologiích a robotizaci s využitím umělé inteligence.

Tyto schopnosti tvoří podstatu druhé požadované kapacity – účinného působení v kybernetickém a vesmírném prostoru. Logickým je požadavek domácího průmyslu být co nejvíce zapojen do akvizičního procesu. Není to pouze naléhavá otázka ekonomická, ale – ukázaly „pouhé“ roušky – kritický a bezpodmínečný bezpečnostní požadavek. O kráse a dalších ideologických půvabech bratrské alianční spolupráce za dobrého počasí lze nechat básnit poety, ale zkušenost je mnohem tvrdší – na alianční spolupráci v krizi nelze spoléhat.

Nesporným faktem je pomalost procesu modernizace armády, která nestačí kopírovat změny prostředí. Naprosto nezbytným požadavkem jsou proto investice do vědy a výzkumu, aby jejich výsledky ukázaly s předstihem základní strategické parametry modernizace.

Levnější domácí produkce

Koncepce rozvoje Armády České republiky proto musí být přehodnocena. S trochou ironie se na svět klube představa, že je třeba nezbrojit na minulé války, ale na jedné straně na války předminulé a ještě starší, a na druhé na války z říše fantasy. Vše mezi tím jsou vyhozené peníze. Jinými slovy, je třeba brát v úvahu problematiku popsanou profesorkou Kelly M. Greenhillovou, tedy migraci coby zbraň.

V rámci definování státního zájmu v oblasti obrany by mělo být bráno v úvahu, že nákup domácí produkce za vyšší cenu, než jsou (leckdy dumpingové) ceny konkurence, může být z hlediska státního rozpočtu levnější, obzvlášť při exportním úspěchu státem odebraného materiálu, každopádně však kvůli vyšší spolehlivosti dodávek v dobách krize, kdy každý zahraniční dodavatel preferuje saturování domácích potřeb.

Zde pomohou prostředky historicky prověřené (pěchota, ženisté, zdravotníci) podporované pokročilými technologiemi. Ty budou současně třeba k obraně na druhé frontě, v kryptoprostoru. Jaké armádní útvary se osvědčily v nevojenských krizích? Zdravotnické, ženijní a příslušná logistika – neoddiskutovatelným státním zájmem je posílit tyto schopnosti.

Resort obrany by se neměl rozpakovat označit některé zásadně důležité, prestižní a ověřené domácí výrobce za „strategické“, a to nikoliv protekcionisticky, ale jako výraz dosažené vyšší důvěryhodnosti pro stát (vzdálenou paralelou může být označení „královský dodavatel čaje“).

V rámci definování státního zájmu v oblasti obrany by mělo být bráno v úvahu, že nákup domácí produkce za vyšší cenu, než jsou (leckdy dumpingové) ceny konkurence, může být z hlediska státního rozpočtu levnější, obzvlášť při exportním úspěchu státem odebraného materiálu, každopádně však kvůli vyšší spolehlivosti dodávek v dobách krize, kdy každý zahraniční dodavatel preferuje saturování domácích potřeb.

Důkladná odborná analýza

Problematické je přemýšlení ve stylu „absorpční schopnost“ resortu obrany, neboť národním zájmem není, aby peníze spolykal, ale jejich pomocí dosáhl požadovaných kvalit v požadovaném směru. Podivné jsou i výroky, že škrty na obranu „demoralizují armádu“. Což teprve, kdyby na ni někdo vystřelil? Připomíná to nedůstojnou argumentaci soudců, že snížením jejich platů by byla ohrožena jejich nezávislost.

Proti čemu zbrojit? To může určit pouze důkladná odborná analýza, nikoliv politické rozhodnutí. Je nesporné, že je třeba vytvořit dobrý akviziční systém, ale ještě důležitější, kam jej zaměřit.

Tyto kvality přece nemohou být v žádném případě ovlivněny přísunem finančních prostředků, to by spravedlnost i obrana stály na ostudně hliněných nohách. Je proto nutné všestranně posilovat kvalitu lidského faktoru, včetně psychiky, což bývá i u nejmodernějších armád nejslabším článkem. Byl vzpomenut bývalý ministr zahraničí USA Henry Kissinger, který tvrdil, že cíle by měly být před, nikoliv za horizontem. Důležitým parametrem je schopnost resilience, neboli odolnost.

To souvisí s další zásadní otázkou: Proti čemu zbrojit? To může určit pouze důkladná odborná analýza, nikoliv politické rozhodnutí. Tomuto tématu by mohla být věnována příští konference – zpravodajskému vyhodnocení skutečných hrozeb a příslušných rizik. Na co se připravit zbrojením, a na co trpělivostí.

Je nesporné, že je třeba vytvořit dobrý akviziční systém, ale ještě důležitější, kam jej zaměřit. Jednou se totiž žáci zeptali svého učitele, zda je lepší mít pomalého nebo rychlého koně? Mudrc odpověděl: To záleží na tom, jestli jedeš správným směrem.

Účastníci panelové diskuse

  • Jiří Hynek, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR
  • Rudolf Jindrák, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky
  • Aleš Klepek, předseda představenstva CSG Aerospace
  • Tomáš Kopečný, náměstek pro řízení sekce průmyslové spolupráce Ministerstva obrany ČR
  • Jan Řehounek, poslanec, člen výboru pro obranu, předseda podvýboru pro akvizice ministerstva obrany, obchod s vojenským materiálem a inovace AČR, PSP ČR
  • Jaromír Zůna, první zástupce náčelníka generálního štábu AČR

Moderátoři

  • Miloš Balabán, Pražská bezpečnostní konference
  • Libor Stejskal, Pražská bezpečnostní konference