Občan se do evropské agendy těžko zamiluje

Voliči neberou Evropský parlament vážně, tvrdí studie prestižního londýnského think-tanku CER.

Martin Shabu 28.12.2010

Evropský parlament (EP), jediná přímo volená evropská instituce, nedostál původnímu účelu. Europoslancům se nepodařilo přesvědčit voliče, že se EU díky nim stane demokratičtější organizací, která má legitimitu. To jsou závěry studie, kterou v prosinci zveřejnil prestižní londýnský think-tank CER (Centre for Europen Reform). Takzvaný demokratický deficit se v unii vyskytuje nehledě na nové kompetence EP zavedené Lisabonskou smlouvou. Ačkoli se europoslanci stali faktickými spolutvůrci evropských pravidel, větší zájem občanů EU si nevydobyli.

Podle autorů studie je to dáno především tím, že EP nereprezentuje zájmy voličů, jak je běžné u klasických národních parlamentů. Oslabuje se tím vazba volič-zastupitel. Není náhodou, že od prvních přímých voleb do EP v roce 1979 se volební účast setrvale snižuje. Zatímco ve zmíněném roce přišlo k urnám 63 procent voličů, naposledy v roce 2009 projevilo o evropské volby zájem o dvacet procent obyvatel EU méně.

Britský profesor Anand Menon z univerzity v Birminghamu a redaktor časopisu The Economist John Peet se domnívají, že Europarlament neberou voliči vážně, protože nerozhoduje o složení vlády. Vzpomeňme v této souvislosti na projev euroskeptického Václava Klause, který při loňském projevu na plénu EP v Bruselu vzbudil rozruch svým přirovnáním evropské integrace k „revolučnímu experimentu“. „V obvyklém parlamentním systému je část podporující vládu a část opoziční, ale to v Evropském parlamentu není,“ nešetřil tehdy kritikou Klaus. Právě nedostatečný vliv EP na sestavení evropské vlády (Evropská komise) vzbuzuje u voličů nezájem o evropské dění.

Navíc otázky, které se v Bruselu řeší a v nichž má EP zásadní vliv, jako jsou monetární politika, hospodářská soutěž, regulace a společný trh, Evropany nepřitahují. Připomeňme výrok bývalého předsedy Evropské komise Jacquese Delorse, že „jeden se těžko zamiluje do společného trhu“.

Co by se mělo změnit, aby si Evropský parlament vydobyl větší uznání? Jedinou šancí je vtáhnout do evropského dění národní parlamenty. Jako příklad uvádí Menon a Peet Dánsko. V tamním parlamentu představuje evropský výbor jeden z nejsilnějších orgánů tohoto shromáždění. Jeho členové si každý pátek zvou ministry, kterým vymezují mandát pro jednání v Bruselu, od něhož se mohou odchýlit pouze po telefonické konzultaci. Tím se propojuje evropská politika s domácí.

V závěru studie jsou načrtnuty čtyři cesty, jak se vypořádat s nedostatečnou legitimitou Evropské unie.

  • První, a nepříliš populární variantou, je vytvoření horní komory evropského parlamentu.
  • Druhou cestou je hnát k odpovědnosti vládní politiky prostřednictvím silných evropských výborů v národních parlamentech.
  • K získání respektu by také přispělo, pokud by poslanci v členských zemích mohli ovlivnit složení Evropské komise. (Vzpomeňme na tahanice okolo volby posledního českého eurokomisaře za premiéra úřednického kabinetu Jana Fischera: do této volby mluvil leckdo, jen ne poslanci.)
  • Poslední možností je užší spolupráce mezi europoslanci a jejich národními protějšky.