Ceska Pozice

Obama bagatelizuje slídění Národní bezpečnostní agentury

Bílý dům se snaží získat důvěru veřejnosti pro masové sledovací programy amerických tajných služeb. Jsou však ústavní?  

Dan Macek 10.1.2014

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto http://www.carlisle.army.mil, ReutersČeská pozice

Bílý dům se minulý pátek postavil na obranu sledovacích programů americké Národní bezpečnostní agentury (NSA), jejichž existenci vyzradil světu přeběhlík Edward Snowden. „Nestačí, abych já jako prezident těmto programům důvěřoval. Důvěru v ně musí mít také americký lid,“ prohlásil prezident Barack Obama. Následně se zavázal posílit důvěru veřejnosti zesílením soudního dohledu nad zmíněnými programy, aniž by se upustilo od hromadného sběru dat o elektronické komunikaci řadových občanů.

Obamu k vystoupení podnítila rostoucí nevole demokratických i republikánských kongresmanů namířená proti těmto programům. Bílý dům zjevně zaskočilo, když ve Sněmovně reprezentantů jen těsně neprošel společný návrh michiganského republikána Justina Amashe a jeho demokratického kolegy Johna Conyerse na zastavení jejich financování.

Velkorážní palné zbraně

Právě díky sněmovnímu dohledu nad NSA by se podle stoupenců zmíněných programů neměli Američané nad sběrem dat o své elektronické komunikaci znepokojovat. Někteří členové výboru pro kontrolu zpravodajských služeb Sněmovny reprezentantů však upozorňují, že jejich schopnost vznášet námitky proti rozsahu a zákonnosti programů NSA je nutně omezená.

Zpravodajské služby členům dohlížecích sněmovních výborů nadbíhají „exkluzivním“ zasvěcováním do „bondovského“ světa špionáže

Překážky vyvěrají už ze samotné tajné povahy projednávaných dokumentů. Zákonodárci do nich smějí nahlížet jen ve speciálně určených místnostech a nesmějí si odnášet žádné zápisky. Rovněž jen v omezené míře smějí o projednávaných otázkách diskutovat s kolegy, svými asistenty či vnějšími experty. „Jak máte získat politickou podporu pro změnu nějakého zákona, když nemůžete hovořit o důvodech svého návrhu?“ líčí svízelnou situaci newyorský demokratický zákonodárce Jerrod Nadler.

Zpravodajské služby navíc členům dohlížecích sněmovních výborů systematicky nadbíhají „exkluzivním“ zasvěcováním do „bondovského“ světa špionáže. „Třeba jednou, během pauzy mezi jednáními s činiteli CIA ve výcvikovém středisku, nám členům sněmovní delegace nabídli, abychom si na střelnici vyzkoušeli velkorážní palné zbraně,“ líčí svody demokratický newjerseyský kongresman Rush Holt.

Strašák Velkého bratra

Poukázat na dohled povolných zákonodárců by znepokojenou veřejnost nejspíš neuchlácholilo, proto prezident Obama doporučil také rozšířit pravomoci zvláštního neveřejného soudu (Foreign Intelligence Surveillance Court, FISC), který byl v roce 1978 ustaven speciálně k posuzování sledování elektronické komunikace zpravodajskými službami. Kritici ovšem už tehdy varovali, že jde o dvousečnou zbraň, neboť soudní dobrozdání zbaví výkonnou moc politické zodpovědnosti za nárůst špiclování. Mnozí Obamovi spolustraníci si dnes ostatně stěžují spíše na přílišnou ochotu soudu FISC schvalovat sledování než na nadšení NSA pro zmíněné praktiky.

V případě NSA je až 69 procent voličů toho názoru, že sledování elektronické komunikace řadových Američanů představuje vážný problémNeveřejnost FISC navíc tuto kontrolu nečiní o nic více transparentní. „Ustavením tohoto soudu se vyčleňuje skupina soudců, která musí do velké míry ve tmě vytvořit pravidla, která jsou známá jen jim. Nazývá-li se toto vládou zákona, znehodnocuje to drahocennou myšlenku,“ varoval už v roce 1978 konzervativní právník Robert Bork.

V důsledku letošní série afér, jejichž společným jmenovatelem je strašidlo Velkého bratra (kromě sledování NSA jde o cílenou šikanu opozičních spolků daňovým úřadem IRS či zabavení telefonních záznamů agentury Associated Press ministerstvem spravedlnosti), zvolil Bílý dům taktiku „falešné a vykonstruované skandály“ bagatelizovat. Jenže podle nedávného průzkumu mínění veřejnost příliš nepřesvědčil. Například v případě NSA je až 69 procent voličů toho názoru, že sledování elektronické komunikace řadových Američanů představuje vážný problém; pouze 26 procent si myslí, že o nic nejde.

Konec války proti terorismu?

Bílý dům možná doplácí na to, že pouhých pár týdnů předtím, než Snowden vyzradil rozsah sledování NSA, vyhlásil prezident Obama v projevu na vojenské vysoké škole konec „války proti terorismu“. Klíčovým bodem jeho loňské kampaně za znovuzvolení bylo voličům připomínat slavné dopadení Usámy bin Ládina, po němž prý už al-Kájda spěje k definitivní porážce. Proto je nyní pro Obamu obtížné vysvětlovat Američanům, proč vláda pokračuje v masivním sledování elektronické komunikace na obranu před hrozbou, jejíž význam snižoval.

Obamovi stoupenci ho hájí tím, že je nutné rozlišovat mezi již částečně zlikvidovaným „jádrem“ al-Kájdy na afghánsko-pákistánském pomezí a jejími regionálními odnožemi, které jsou dnes v mimořádné formě. Al-Kájdisté z organizace al-Nusrá ovládají celé části Sýrie a předminulý měsíc osvobodily irácké, libyjské a pákistánské franšízy několik stovek džihádistů z věznic. Jako na zavolanou pak minulý týden přišlo údajné zachycení konferenčního hovoru mezi šéfem al-Kájdy Ajmánem Zavahrím se zástupci jemenské buňky, po němž obratem následovalo preventivní uzavření 20 amerických ambasád.

Okázalá reakce ovšem zprvu vyvolala pochybnosti. Experti poukazovali na skutečnost, že riskantní „sledovatelnou“ komunikací by al-Kájda přece nehazardovala s vlastní bezpečností, neboť na elektronický signál by šlo hravě navést bombami obtěžkaný bezpilotní letoun. Podle jiných zdrojů však americké tajné služby nezachytily konferenční hovor v „přímém přenosu“, nýbrž kurýra s nahrávkou.

Sto miliard e-mailů

Zastánci sledovacích programů NSA také upozorňují, že Snowden nezveřejnil ani jediný případ jejich zneužití. „Navzdory reptání Snowdenových obdivovatelů se americká vláda vynasnaží nenarušovat soukromí, nejen proto, že ho respektuje, ale i proto, že nemá čas pročítat irelevantní e-maily nebo poslouchat telefonáty nesouvisející s možnými pikli proti americkým civilistům,“ píše v listu The Los Angeles Times bývalý náměstek ředitele Národního protiteroristického střediska Andrew Liepman. „Hledáte-li jehlu v kupce sena, potřebujete kupku sena,“ připomíná bonmot jistého veterána CIA a dodává, že každý den je ve světě odesláno více než sto miliard e-mailů.

Zastánci sledovacích programů NSA upozorňují, že Edward Snowden nezveřejnil ani jediný případ jejich zneužití

Dokonce se stává, že tajné služby respektují soukromí až příliš. Jako v případě e-mailové komunikace mezi nyní již zesnulým šéfem al-Kájdy na Arabském poloostrově Anvarem Avlakím a americkým armádním psychiatrem Nidalem Malikem Hasanem, který je právě souzen za masakr na texaské vojenské základně Fort Hood z roku 2009. V zachycené elektronické poště se Avlakího mimo jiné tázal, zda je přípustné, aby při sebevražedném útoku umírali nevinní lidé, a vyznává se, že se těší, až se spolu sejdou v posmrtném životě.

Hasana, který na svých vizitkách uváděl, že je bojovníkem Alláha, nicméně úřady nechaly na pokoji, neboť o e-mailech vyměňovaných s jedním z duchovních vůdců al-Kájdy usoudily, že kladou neškodné otázky a jsou legitimní součástí Hasanova psychiatrického výzkumu. O pár měsíců později postřílel Avlakího korespondent za pokřiku „Allahu Akbar!“ třináct svých kolegů (včetně těhotné vojačky) a dalších 29 jich zranil.

Čtvrtý dodatek Ústavy

Zmíněný případ by sice napovídal, že tajná americká síť na podezřelé e-maily je dost děravá, ale někteří se rozhodli raději přestat riskovat, že v ní uvíznou. Krátce před ohlášením Obamova pokusu o znovuzískání veřejné důvěry ve sledovací programy NSA oznámili dva poskytovatelé zabezpečených e-mailových služeb, že pozastavují činnost. „Nezasáhne-li Kongres anebo bez významného soudního precedentu, důrazně doporučuji nesvěřovat svá soukromá data firmě s fyzickými vazbami na USA,“ varovala firma Lavabit své dnes již bývalé uživatele, mezi něž údajně patřil i Edward Snowden.

Někteří právní experti považují plošné sledování elektronické komunikace za neústavníPoskytování zabezpečených e-mailových služeb pozastavila také šifrovací komunikační firma Silent Circle. „Rozhodli jsme se nyní zavřít službu Silent Mail, ač jsme neobdrželi žádné předvolání ani soudní příkaz,“ uvedla firma s tím, že nechce spoléhat, že jí vláda dříve či později nezabaví servery, a rovnou je zničila. „Všechno je fuč, nemůžete nic dostat zpátky. Nikdo nemůže. Řekli jsme si, že bude lepší čelit naštvaným zákazníkům, než předat e-maily úřadům,“ sdělil listu The New York Times ředitel firmy Mike Janke.

Někteří právní experti považují plošné sledování elektronické komunikace za neústavní. „Federální vláda, aby si zjednodušila práci s lapením ničemů, se rozhodla shromažďovat soukromou komunikaci i všech ostatních. Byl-li čtvrtý dodatek Ústavy napsán za nějakým účelem, pak aby zabránil přesně tomuhle,“ odkazuje bývalý soudce a komentátor stanice Fox News Andrew Napolitano na bod americké Listiny práv, jež chrání občany před prohledáváním bez opodstatněného podezření, že byl spáchán konkrétní zločin. Ze zmíněného dodatku odvodil americký Nejvyšší soud řadu práv týkajících se soukromí osob.

Stoupenci Baracka Obamy v minulosti s oblibou upozorňovali, že nynější prezident před vstupem do vysoké politiky dvanáct let přednášel ústavní právo na Chicagské univerzitě. Nyní už to raději nepřipomínají.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.