O „romském problému“ mluví kdekdo. Jen politici mlčí...

Politici se obvykle předhánějí v tom, jak se dostat do médií. Jakmile jde ale o vztah Romů a „bílých“, ukládají si bobříka mlčení.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Sídliště Máj v Českých Budějovicích se proměnilo už druhý víkend po sobě v bitevní pole. Během protiromské demonstrace museli zasahovat policejní těžkooděnci, média podávají souhrnné informace, vyjadřují se různí experti na extremismus, lidé z neziskového sektoru. A nejen to – o „romském problému“ se baví i laická veřejnost. Zkrátka mluví o tom všichni, až na jednu skupinu lidí, možná tu nejpodstatnější – politiky.

Ti se přitom obvykle předhánějí, aby se v médiích objevili, a teď, když mají neskutečně široký prostor, jako když utne. Raději se vyjadřují k Janu Fischerovi, povečeří s prezidentem Milošem Zemanem, tráví dovolené nebo nás politické strany na svých webech informují o tak nesmírně významných věcech, jako třeba že uspořádaly pro občany rozloučení se školním rokem v Obřanech. Vždy si ještě najdou čas na PR články – například na profilový rozhovor, jehož hlavním sdělením je: „regionální potravina je oceněním i vizitkou“.

Skoro to vypadá, že na otázku vztahu Romů a majoritní populace si udělá čas pouze (a samozřejmě vždy ochotně) Dělnická strana sociální spravedlnosti, což je smutná vizitka mainstreamových politických stran. Dokonce i takový prezident Miloš Zeman, který v inauguračním projevu označil neonacistické bojůvky za jedno ze tří ožehavých témat, se odmlčel. Člověk by přitom čekal, že zajede do Českých Budějovic, bude mluvit s občany a nabízet řešení.

Dokonce i takový prezident Zeman, který ve svém inauguračním projevu označil neonacistické bojůvky za jedno ze tří ožehavých témat, se odmlčelA nejen to – člověk by čekal, že se zaktivizuje nejen prezident, ale třeba i takový hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola, když už má České Budějovice tak říkajíc v gesci. Ale i ten mlčí. Tedy pardon, nemlčí, například se v anketě Mladé fronty Dnes podělil 1. července o geniu loci českokrumlovského hudebního festivalu.

Ministři v demisi mlčí taktéž, nastupující ministři jakbysmet. Mají jiné starosti, chtít po nich, aby se vydali do Českých Budějovic, je asi příliš.

V České republice je přitom řadu let problém soužití Romů a majority zametán pod koberec. Stát se tváří, jako by bylo vše harmonické, a není-li, pak se politici vzmohou pouze na hloupé populistické výkřiky v předvolebních kampaních typu: „Bezpečí a prosperita pro slušné a pracovité“ nebo „Sociální dávky potřebným, ne těm, kdo je zneužívají“. Jinak nic, ticho po pěšině (snad jen s čestnou výjimkou neparlamentní KDU-ČSL, která v pondělí zveřejnila k problematice své stanovisko).

A přitom právě v tom naprostém mlčení státu a jeho představitelů tkví rostoucí nekontrolovatelnost lidového hněvu. Včera došlo k výbuchu napětí v Duchcově, dnes v Českých Budějovicích, a kde to bude zítra? Přitom dnes už stačí jen malá jiskra, například aby se poprali děti a jejich rodiče na pískovišti. Ale pro politiky je podstatnější duchaplně dumat nad tím, zda je Jan Fischer normalizačním kariéristou – v porovnání s lidovou nespokojeností, od níž je jen krůček k násilnostem, vskutku grandiózní problém. Ale pravda: popularita u veřejnosti se kopnutím do Fischera určitě neriskuje.