O osudu Evropské unie rozhodne Itálie

Italové jsou realisté a budou jednat nekompromisně, pokud se jejich ekonomika bude nadále zhoršovat a začnou potřebovat finanční pomoc.

Současný italský premiér Mario Monti prohlásil, že předchozí vlády vytvořily obrovský veřejný dluh a že 80 procent času jeho kabinetu zabírá snaha zachránit zemi zničenou fiskální nezodpovědností. foto: © ReutersČeská pozice

Současný italský premiér Mario Monti prohlásil, že předchozí vlády vytvořily obrovský veřejný dluh a že 80 procent času jeho kabinetu zabírá snaha zachránit zemi zničenou fiskální nezodpovědností.

Jeden ze zakládajících členských států Evropské unie – Itálie – je nyní z ekonomického hlediska v kritickém stavu. Poté, co ministři financí eurozóny schválili v pondělí 11. června pomoc španělským bankám ve výši sto miliard eur, se sice trhy na chvíli uklidnily, ale téměř vzápětí se objevily obavy, že začala finanční bitva o Itálii. Tu neohrožují jako v případě Španělska její banky, ale obrovský veřejný dluh – letos v lednu činil 1,936 bilionu eur (asi 48,4 bilionu korun), tedy zhruba 120 procent italského HDP.

Současný italský premiér Mario Monti, který se jím stal loni v listopadu po Silviu Berlusconim, o tomto problému hovoří v podstatě otevřeně. Minulý týden v rozhovoru pro katolický časopis Famiglia Cristiana prohlásil, že předchozí vlády vytvořily obrovský veřejný dluh a že 80 procent času jeho kabinetu zabírá snaha zachránit zemi zničenou fiskální neodpovědností. Dle Montiho se jeho vláda kvůli tomu ocitla v bezprecedentní situaci, protože musela zavést „tvrdá úsporná opatření k nápravě minulých chyb“. Díky těmto opatřením se sice zpočátku italská ekonomika zlepšila, ale nyní se opět její stav zhoršuje.

Úspěch „grillismu“

Tento stav vytváří příznivé prostředí pro populismus, jejž ztělesňuje 63letý talentovaný komik Beppe Grillo. Jeho rozzlobenost na zkorumpované politiky, jež považuje za nepotřebné, se nyní projevila v politice. V místních volbách minulý měsíc Grillovo občanské hnutí Pět hvězd získalo na celostátní úrovni 15 procent hlasů a v několika městech i post primátora. Tento úspěch „grillismu“ italskou levici i pravici šokoval. A pokud se v dohledné době situace Itálie nezlepší, může se stát zakládajícím členem skupiny států EU, které zbankrotovaly.

Pokud se v dohledné době situace Itálie nezlepší, může se stát zakládajícím členem skupiny států EU, které zbankrotovaly

Bankrot Španělska by byl pro EU zkouškou, bankrot Itálie by však mohl vést k jejímu rozpadu. A tento kolaps Itálie by mohl nastat rychle, protože navzdory její ekonomické síle – prosperujícímu průmyslu, inovativním podnikatelům, slavným značkám a nízkým rozpočtovým deficitům (3,9 procenta HDP 2011; odhad pro rok 2012 2,2 procenta) – se situace v této zemi prudce zhoršuje. Italské domácnosti se také mohou zachovat realisticky a nesentimentálně, pokud jde o jejich úspory v bankách. Nikdo se nechce stát tím posledním idiotem, který ponechá své peníze v italských bankách, nastanou-li skutečné problémy. Jen málo Italů si spojuje „patriotismus“ s naivitou, a proto lze očekávat, že začnou urychleně stahovat svá eura z bank, začnou-li se šířit fámy a Italů se zmocní panika.

Je-li italská krize v podstatě snadno představitelná, pak v případě jejího řešení už to je horší. Italská ekonomika je totiž natolik velká a veřejný dluh natolik vysoký, že i bohaté Německo a další solventní členské státy EU bude těžké přinutit, aby Itálii poskytly záchrannou finanční pomoc. Navíc by ji vůbec nebylo snadné připravit, a ještě těžší by pak bylo stanovit podmínky pro splácení.

Řecké a španělské rozdíly

Například Řecko se domnívalo, že může EU vydírat hrozbou vzájemného zničení. Řekové sázeli na to, že unii natolik vyděsí možný bankrot země, že budou-li hrozit odchodem z eurozóny, získají pro sebe mnohem lepší podmínky. Řecko je však příliš malé a zbytek Evropy měl dostatek času připravit se na nestabilní prostředí v důsledku jeho odchodu z eurozóny. Následkem toho řecké vyhrožovaní postrádalo předpokládaný účinek a země zůstala bez velkého prostoru k manévrování.

Italové nacházejí překvapivé způsoby, aby vypadali, že je mimořádně zaměstnávají reformy, přičemž však v podstatě žádné neprovádějíŠpanělsko se pokoušelo o totéž a mělo i mnohem víc štěstí. Jeho ekonomika je totiž větší než řecká, a proto působilo jeho vyhrožování důvěryhodněji. Navíc nemá na svém kontě stejný počet lží a nesplněných závazků jako Řecko a bylo i mnohem úspěšnější při vyjednávání záchranné finanční pomoci. To je také důvod, proč se nemuselo podrobit žádnému diktátu EU.

Italská ekonomika je ještě větší než španělská a její diplomaté šikovní a zdatní, musejí-li „balancovat nad propastí“. Itálie bude určitě jednat nekompromisně, pokud se její ekonomika bude nadále zhoršovat a začne potřebovat finanční pomoc. Italové jsou nepochybně realisté, a touto realitou je, že italský bankrot by poškodil Německo stejně, ne-li víc než Itálii. A této skutečnosti náležitě využijí ve svůj prospěch.

Největší zkouška

Navíc jsou Italové i chytří a vynalézaví. Nacházejí překvapivé způsoby, aby vypadali, že je mimořádně zaměstnávají reformy, přičemž však v podstatě žádné neprovádějí. Pravděpodobně proto, že nemůžou provést takové reformy, jaké by si přálo Německo a jeho spojenci. Italští ministři vydávají příkazy, jež však efektivně sabotují státní úředníci doživotně ve funkci, kteří dokážou říkat ano, ale současně nic nedělat.     

Dokonce pouhá hrozba italského bankrotu však povede k velkým změnám a pravděpodobně přinutí EU k zásadní akci – buď k fiskální unii, nebo k rozpadu eurozóny –, jíž se až dosud snažila vyhnout. Itálie patří k signatářům v mnoha ohledech nejdůležitějšího dokumentu pro sjednocování Evropy – Římské smlouvy z roku 1957 –, z nějž se stal základ pro vznik EU. Itálie proto v žádném případě není součástí periferie, ale jedním z hlavních členských států unie. A stále víc se zdá, že se Itálie stane pro EU největší zkouškou a možná i rozhodne o jejím dalším osudu.

Bitva o Itálii se právě odehrává. Po ní přijde na řadu bitva o Evropu.