O našeptávačích a poměrně uvážlivé amnestii

Někoho zamrazilo z prezidentových slov připomínajících Antichartu, jiné muselo potěšit velkorysé pardon, jejž hlava státu udělila.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Reuters, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Václav Klaus dal svůj poslední prezidentský novoroční projev. Není dobře vyslovovat jednoznačné a absolutistické soudy, nebylo to dobře v případě Václava Havla, není to dobře ani v případě Václava Klause. Skutečnost je totiž většinou složitější, a někdy je dokonce leccos jinak.

Novoroční Klausův projev byl starostlivý i kýčovitý, dokonce v něm zazněl dosti příšerný názvuk, přitom však skončil vyhlášením poměrně velmi uvážlivé amnestie.

Zaprvé: Co zamrazilo

Václav Klaus prohlásil: „Již několik let však přešlapujeme na místě, což lidé cítí a různí našeptávači špatných nálad a namyšlení samozvaní spasitelé se toho snaží využít pro své cíle. Dejme si na to pozor. Těmto lidem o skutečné zlepšení života v naší zemi nejde. Jde jim o zvyšování neklidu a o zpochybňování našeho demokratického politického systému.“

Motivy namyšlenosti, samozvanosti, našeptávání, zneklidňování a zpochybňování, a odhalování toho, o co „jim“ skutečně jde, přitom v podobné vzájemné souvislosti zazněly ve smutně proslulých textech z velmi pochmurných dob.

V provolání Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru z roku 1977, které zvulgarizovalo pod názvem „Anticharta“, se objevila tato pasáž:

„Proto však také pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se (...) odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesvárů mezi národy.“

A co se dočteme v hysterickém pochartovním propagandistickém výlevu Ztroskotanci a samozvanci hned z ledna 1977?

„Tito samozvanci pohrdající lidem, jeho zájmy, jím volenými zastupitelskými orgány si osobují právo zastupovat náš lid (...) Autoři pamfletu se demagogicky dovolávají (...) takových ‚důležitých civilizačních hodnot‘, jako jsou svobody a práva lidí. (...) Inspirátoři pamfletu však mají za stejnými slovy na mysli něco zcela jiného – horují za ‚práva a svobody‘ pro zbytky poražené buržoazní reakce. Jde jim o taková ‚práva a svobody‘, které by jim umožnily, aby mohly znovu volně organizovat protistátní a protistranickou činnost (...).“

Je též možné doufat, že od Klause to byla jen trestuhodná stylistická nešikovnost

Přežijeme i mesiáše

Vypráví se, jak přišla paní Goldberg za panem Goldberg a povídá mu: „Poslyš, Icik, prý má přijít nějaký mesiáš?“ Pan Goldberg na to: „Víš, Rivka, ono to nebude tak horký. Neztratili jsme se v zemi egyptské, přečkali jsme babylónské zajetí, vydrželi jsme řeckou nadvládu, přežili jsme římskou říši a nakonec i toho Hitlera. Hádám, že s trochou štěstí přežijeme i toho mesiáše.“

Český národ také vydržel leccos, většina alespoň toho Husáka, pak Havla, nyní Klause, a budeme-li mít jen trochu štěstí, přežijeme i to, co si nyní přímou volbou zvolíme.

Klausův projev sice obsahuje ten hrozivý shluk, připomínající doby naštěstí čím dál vzdálenější, ale je též možné doufat, že to byla jen trestuhodná stylistická nešikovnost. Věcně se projevu nic zásadního vytknout nedalo.

Zadruhé: Amnestie bez recidivy?

Je těžké udělit amnestii, aniž by se objevily většinou dosti fundované hlasy projevující obavy z následně zvýšeného „nápadu trestné činnosti“. Naše věznice jsou přeplněné a amnestie jim jistě uleví. Otázkou však je, kolik z amnestovaného velectěného osazenstva se ještě letos vrátí zpět. Budou porovnávány důsledky této novoroční amnestie Klausovy s Havlovou (1990). Nebudeme se tedy věnovat lákavé otázce, kolika hvězdných lumpů se tato amnestie bude či nebude týkat, a zkusíme se nad ní zamyslet trochu obecněji.

Text amnestie můžeme pro přehlednost seřadit podle výše trestu. Prominutí se týká nevykonaných nebo nastoupených nepodmíněných trestů pravomocně uložených před 1. lednem 2013, ve výměře:

  • Do 1 roku (v tomto případě je trest nejen prominut, ale i zahlazen/!/);
  • do 2 let (zde bude trest prominut pouze v případě, že nešlo o trestný čin proti životu, zdraví, lidské důstojnosti, rodině či dětem, a to pouze osobám, které nebyly v posledních pěti letech ve výkonu trestu, a za podmínky, že se amnestovaná osoba do zahlazení trestu nedopustí dalšího trestného činu);
  • do 3 let (osobám, které dosáhly či v roce 2013 dosáhnou věku 70 let);
  • do 10 let (zde byl opět trest nejen prominut, ale i zahlazen osobám, jež dosáhly či v roce 2013 dosáhnou věku 75 let).

Obecně lze říci, že v případě nepodmíněných trestů do jednoho roku jsou amnestováni pachatelé bagatelní trestné činnosti, a z toho nijaká zvláštní hrůza nejde. Dvouleté tresty jsou prominuty v případě, že nebyly uloženy za násilnou trestnou činnost. Tříleté až desetileté amnestované tresty jsou co do společenské nebezpečnosti propuštěných stupňovitě kompenzovány jejich věkem. Z tohoto pohledu není třeba strašit nějakou obzvláštní bezpečnostní kalamitou.

Okamžité zahlazení trestu?!

Pozoruhodná a neobvyklá je ovšem jiná věc: okamžité zahlazení trestu! U pětasedmdesátiletých seniorů to již nebude mít valný význam, ale co to znamená u těch amnestovaných „jednoročáků“? Podobný problém se objevuje u amnestovaných pravomocně uložených podmíněných trestů nepřesahujících dva roky.

Pozoruhodná a neobvyklá je ovšem jiná věc: okamžité zahlazení trestu!

Komplikované důsledky to může mít ve všech případech, kdy byl trest uložen osobě, která byla v nějakém služebním poměru, který byl pak ze zákona odsouzením ukončen. Nyní se však na ony osoby musí hledět, jako by odsouzeny nebyly. Co z toho vyplývá? Musí být zahájeno správní řízení, v němž se oněm osobám obnoví služební poměr?

A co třeba u živnostníků, kteří odsouzením přišli o živnostenský list? Tím například mohli přijít o dotace podmíněné určitou kontinuitou živnostenského podnikání.

Sporná ustanovení

Největší pozornost asi bude soustředěna na konkrétní důsledky zastavení trestního stíhání, které se táhne více než osm let (s tím, že nesměl hrozit více než desetiletý trest). Je však dobře podotknout, že většina trestních stíhání podezřelé omezuje v životních projevech, a tudíž více či méně poškozuje (zejména v případech, kdy nakonec stíhaná osoba není odsouzena). Osm let trestního stíhání se tak dá pokládat ve většině případů za svého druhu trest. Ostatně, podezřelí i poškození mají právo, aby proces výkonu spravedlnosti trval přiměřenou dobu.

Druhým trochu sporným ustanovením je nejen prominutí, ale i zahlazení trestů obecně prospěšných prací a domácího vězení, které tu tlačenici ve věznicích opravdu nezpůsobovaly.

Celkově lze říci, že amnestie je rozumná, situaci ve věznicích pomůže, aniž by nějak zásadně zhoršila obecnou bezpečnostní situaci. Sporné momenty budou jistě pečlivě zkoumány odbornou a zainteresovanou veřejností včetně médií: Jsou prostě jen dílem určitého obecného názoru, nebo byly někomu konkrétnímu „šity na míru“?

S.Š. Včetně vrahů ? ... 1:25 3.1.2013
ctenarCP Samozvanci a korespondence trendů ... 20:25 2.1.2013

Počet příspěvků: 21, poslední 8.1.2013 08:51 Zobrazuji posledních 21 příspěvků.