Nový ukrajinský prezident: Jen na přechodné období

Největším úkolem Petra Porošenka je stabilizace země a znovuzískání otřesené důvěry. Může v něm uspět, nebude-li se snažit podmanit jihovýchodní Ukrajinu, koketovat s radikálními silami a sníží-li závislost na vnějších faktorech. Píše Gábor Stier.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko. foto: Reuters

Ukrajinský prezident Petro Porošenko.

Ukrajinské prezidentské volby 25. května suverénně ovládl Petro Porošenko. Je teprve druhým kandidátem v historii samostatné Ukrajiny, jenž dokázal zvítězit už v prvním kole. Pro „čokoládového krále“ však Ukrajinci, kteří jsou již unavení současným chaosem, hlasovali jen jako pro menší zlo a očekávají od něho stabilizaci politické a ekonomické situace.

Nejen úspěšný obchodník

Naději na to ovšem poněkud snižuje fakt, že část volebních místností se v předminulou neděli vůbec neotevřela. Porošenkovo zvolení nicméně každopádně posiluje velmi slabou legitimitu současné vládnoucí moci.

V normálních zemích volby neprobíhají za doprovodu střelby. To však nelze prohlásit o současné Ukrajině zmítané krizemi a nacházející se na okraji propasti, a proto lze skutečnost, že se vůbec podařilo zvolit prezidenta, navíc s natolik drtivou převahou, považovat téměř za jedinou pozitivní událost uplynulých týdnů.

Pro obchodníka se vzděláním ekonoma a pohádkovým bohatstvím mluví fakt, že se ze všech kandidátů těšil snad nejmenší míře odporu. Majitel čokoládoven Rošen i populární televizní stanice Pětka už se v podstatě objevil na straně „oranžových“ i „modrých“.

Když se v roce 1998 poprvé dostal do ukrajinského parlamentu, připojil se k poslaneckému klubu sociálních demokratů, poté byl také u vzniku Strany regionů, aby dopomohl k moci Viktoru Juščenkovi – v letech 1999 až 2001 premiéru a v období 2005 až 2010 prezidentu Ukrajiny.

Nejde pouze o úspěšného obchodníka. Porošenko totiž má své zkušenosti i ze státní správy, neboť působil v čele vlivné Rady pro národní bezpečnost a obranu, následně zastával ve vládě Julije Tymošenkové nakrátko post ministra zahraničních věcí a za prezidenta Viktora Janukovyče byl ministrem obchodu a hospodářského rozvoje.

Proevropský politik

Porošenko je považován za umírněného, pragmatického proevropského politika. Jeho zvolení do značné míry napomohla touha po zformulování „třetí síly“, neboť většina společnosti už je unavená bojem současných dvou velkých skupin. Díky svému šikovnému taktizování je vnímán jako stoupenec Majdanu, ale zároveň není ztotožňován s vůdci demonstrací, jejichž popularita velmi poklesla.

Skutečnou sílu mu dává fakt, že se mimo to těší rovněž podpoře oligarchů, kteří se obávají Tymošenkové. Podařilo se mu vybudovat si image, po níž dnes touží většina politiků. Porošenko je schopný dělat kompromisy – neboří, ale buduje a mnozí si o něm myslí, že jako úspěšný byznysmen dokáže vyřešit i hospodářské problémy země.

Jeho slabostí však zároveň je, že postrádá opravdové charisma a že dříve, či později si možná také mnozí vzpomenou, že loni v listopadu vyšli na Majdan právě proto, že už měli dost všech oligarchů.

Skutečná výzva

Porošenko si splnil svůj dlouho hýčkaný sen. Na vrchol se však nedostal zrovna v klidných časech a čeká ho nelehký úkol. Především musí zastavit prolévání krve. Právě proto také oznámil, že jeho první cesta povede do Doněcku. Zároveň si vytkl za jeden ze svých cílů opětovné získání Krymu a oznámil pokračování takzvaných protiteroristických operací.

Rád by také napravil pošramocené vztahy s Moskvou, ale na svou první zahraniční návštěvu se vydá do Varšavy. V zádech nejspíš cítí pozorný pohled Majdanu, a proto se bude muset vyvázat z neustálých bitev oligarchů, a přitom dávat pozor také na intriky své politické konkurentky Julije Tymošenkové. Bude muset zmírnit na první pohled nesmiřitelné protiklady, i když bez nové Ústavy jsou zatím nejisté i jeho kompetence.

Historický úkol nového ukrajinského prezidenta Porošenka se proto může v zásadě omezit na pouhé překlenutí dlouhého přechodného období, které bude i v tom nejlepším případě plné různých nástrah. A to je skutečná výzva, v níž může uspět pouze tehdy, nebude-li se za každou cenu snažit podmanit jihovýchodní Ukrajinu, pokud nebude koketovat s radikálními silami a podaří-li se mu snížit závislost na vnějších faktorech.

Bez toho si lze jen těžko představit, že dokáže znovu získat otřesenou důvěru ve vládnoucí moc. Vítězství v prvním kole je každopádně dobrým výchozím bodem.