Nové pořádky „atomového státu“

Demokratická povinnost veřejného projednání posudku Temelína byla provázena opatřeními, oddělujícími reprezentanty projektu od veřejnosti.

Mezi vyvýšeným pódiem a veřejností v hale byl plot, hlídaný bezpečnostní službou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mezi vyvýšeným pódiem a veřejností v hale byl plot, hlídaný bezpečnostní službou. | foto: © archivČeská pozice
Mezi vyvýšeným pódiem a veřejností v hale byl plot, hlídaný bezpečnostní službou.

Veřejné projednávání vlivu dostavby Temelína na životní prostředí z pátku na sobotu v Českých Budějovicích bylo zorganizováno tak, aby to co nejvíc odrazovalo účastníky od sdělování připomínek. Kdo přestál šestiapůhodinové martyrium oficiálních projevů investora, autora dokumentace, posudkáře a zástupce ministerstva, lemované vystoupeními loajálních starostů měst a obcí z okolí jaderné elektrárny, toho skolil hlad a žízeň. Všudypřítomná ochranka jakékoli potraviny a nápoje u vstupu zabavila. Organizátoři nepřipustili, aby tu byl bufet.

Mezi vyvýšeným pódiem a veřejností byl plot, hlídaný bezpečnostní službou. Ti na pódiu měli před sebou chlazené nápoje, vyprahlí lidé v auditoriu po čase trpěli nedostatkem. Na množící se stížnosti zareagovala po mnoha hodinách předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová a nechala dovézt vodu.

První zástupci veřejnosti, jíž je projednávání především určeno, se dostali ke slovu až po šesti a půl hodinách. Bezpečnostní příkop mezi představiteli státu, společnosti ČEZ a jejich hostů a mezi veřejností však zůstal do samého konce. Veřejnost přetrvala i velkou noční přestávku a vydržela říkat své připomínky do tří sobotních ranních hodin. Poslední diskutující z řad veřejnosti byla někdejší hlava Jihočeských matek (a také ministryně školství) Dana Kuchtová. Říká: „Zeptala jsem se lidí na pódiu, zdali se považují za občany vyšší kategorie, že se tak bojí veřejnosti. A zda si tak, jak organizovali slyšení a jak vedou řízení, představují počátky atomového státu.“

Příliš velké sousto

Veřejné slyšení se týkalo nejen občanů Česka, ale i sousedních států, na což zareagovali politici, úředníci a především veřejnost Rakouska a Bavorska. Protože pořadatelé nezajistili simultánní překlady, jednání se překladem dvojnásobně protahovalo. Veřejnému projednávání sice předcházely velké debaty, jednak ve Vídni, jednak v Pasově, ale ukázalo se, že neměly v procesu veřejného projednávání žádnou závaznost a že to v podstatě byly z české strany propagační akce, které měly pro dostavbu jaderné elektrárny získat porozumění nebo alespoň otupit kritiku. Veřejné projednávání tedy bylo pouze jedno a němečtí i rakouští odpůrci dostavby Temelína museli na něm dostat příležitost vyslovit připomínky.

Ne všichni je stačili sdělit, protože ne každý vydržel od deseti hodin pátečního dopoledne být v nepřetržitém střehu do tří hodin v sobotu. Aniž byl vyslyšen, odjel například starosta Pasova, jemuž vážný důvod nedovolil setrvat a pořadatelé pro něj nenašli místo mezi českými starosty.

Důstojnou plochu naopak dostal rakouský spolkový ministr zemědělství, lesů, životního prostředí a vody Nikolaus Berlakovich. Mimo jiné vyjádřil názor rakouské vlády, že jaderná energie podle něj nemá pozitivní vliv na klima ani emise oxidu uhličitého. Zejména odmítl přenášet naše problémy na budoucí generace, protože na celém světě neexistuje jediné konečné úložiště radioaktivního odpadu. Podobně jako zástupce Bavorska nabídl Česku pomoc vyřešit naše starosti s výrobou energie nejaderným způsobem. Zvláštní velvyslanec České republiky pro otázky energetické bezpečnosti Václav Bartuška však oba návrhy, rakouský i bavorský, dost nevybíravě odmítl.

Ministerstvo je v klinči

Podle dosavadního průběhu veřejného hodnocení vlivů na životní prostředí by ministerstvo životního prostředí mělo spoustu důvodů proces zastavit a vrátit na začátek. Byly totiž ignorovány závěry ze zjišťovacího řízení, které ministerstvo vydalo v roce 2009. Neřídil se jimi ani zpracovatel dokumentace, kterého platil ČEZ, ale ani zpracovatel posudku vybraný ministerstvem.

V průběhu EIA nebyl uveden konkrétní technický a technologický popis všech uvažovaných typů reaktorů a zhodnocen vliv dopadů jednotlivých uvažovaných typů reaktorů na životní prostředí a veřejné zdraví. Chybí rovněž zhodnocení schopnosti jednotlivých zařízení odolat různým potenciálním vnějším ohrožením, jako je pád různých typů letadel nebo teroristický útok.

Podle dosavadního průběhu veřejného hodnocení vlivů na životní prostředí by ministerstvo životního prostředí mělo spoustu důvodů proces zastavitMinisterstvo životního prostředí ve zjišťovacím řízení požadovalo popis celého projektového cyklu jaderné elektrárny, s důrazem na likvidaci zařízení. Zpracovatelé dokumentů měli rovněž předložit způsob bezpečné likvidace vyhořelého jaderného paliva, včetně doložení místa pro výstavbu hlubinného úložiště. Měli také vyhodnotit stavby, které přímo souvisejí se záměrem, jako jsou nová přenosová vedení, rozšíření dopravních tras v souvislosti s dopravou nadměrných komponent, sklad vyhořelého paliva či horkovodní přivaděč pro potřeby města České Budějovice.

Bez splnění těchto podmínek ze zjišťovacího řízení by ministerstvo životního prostředí nemělo vydat souhlasné stanovisko. Jenže z druhé strany jsou velmi silné politické tlaky, aby přípravě dostavby Temelína nestálo nic v cestě. Průběh veřejného slyšení naznačuje, kterým z těchto dvou směrů – zda za dodržením vlastních ustanovení nebo za splněním politického úkolu stůj co stůj – se schvalovací řízení ubírá. Posouzení vlivu na životní prostředí není veřejným slyšením zdaleka uzavřeno, naopak mohou některé problémy vyvstat ještě v syrovější podobě. Alespoň teoreticky je po posouzení tolika nedostatků vydání nesouhlasného stanoviska možné.

Veřejné slyšení je od toho, aby se slyšelo

Atmosféra veřejných slyšení bývá projekt od projektu podobná. Zástupci obcí, nevládních organizací i samotní občané využívají poslední příležitosti, jak ovlivnit další vývoj probírané kauzy. Není to prostředí pro dialog, ale poslední zprostředkování kritických názorů na to či ono. Až teprve vyhodnocení připomínek mediátorem, jímž je u takto velkých kauz samo ministerstvo, má zvážit, zda ty připomínky zvrátí záměr nebo nezpochybní správnost volby.

Nejzávažnější, dosud nikým nezodpovězená připomínka se týká záměru stavby: je tak velká kapacita výroby elektrické energie nezbytná pro zabezpečení energetických potřeb České republiky? Zejména za situace, kdy je snaha ve výrobě, v budovách i u jednotlivých přístrojů a svítidel spotřebu elektřiny výrazně snižovat? Na místě je i otázka, zda nejde jen o posílení exportní pozice Skupiny ČEZ na evropském trhu.