Normalizační návyky se Fischera drží i na ministerstvu

„Ptejte se mě jen na to, co se mi líbí,“ vzkazuje veřejnosti Jan Fischer. Původ peněz na kampaň vysvětlit stále odmítá.

foto: © ČTK, Česká poziceČeská pozice

Nostalgik musí nad českou politikou zajásat. Nejenže se na scénu vrátil Miloš Zeman a bez ohledu na to, že byl zvolen prezidentem, řídí si k tomu i vládu ve svém nejlepším stylu evokujícím léta devadesátá. Kromě hlavy státu se činí i ministr financí Jan Fischer.

Vedle toho, že dokázal své jméno povýšit na jednotku bezpáteřnosti, se snaží do dob dávno minulých navrátit i komunikaci s veřejností. Žádné nepříjemné dotazy, a počkejte si na optimistickou statistiku, jak nám v naší krásné zemičce stoupla spotřeba mléka a vajec.

Server lidovky.cz sestavil pro Fischera desítku dotazů, na které by měl odpovědět. Například zda se staral o původ peněz, které mu netransparentním hotovostním vkladem přistály na účtu. Dotazy kolegů ze Smíchova jsou naprosto relevantní a veřejnost si zaslouží na ně znát odpověď.

Pokud Fischer někdy zkoumal, co výraz transparentnost znamená, sáhl zřejmě po špatném výkladovém slovníkuHonza, který se přece před nikým neschovává, nebude nic tajit a ukrývat, řekne nám všechno, co bude potřeba, a hlavně se na něj máme obracet se vším, co nás bude štvát (nejde o vtip, tohle všechno Fischer skutečně sliboval v rámci své předvolební agitace), se v prezidentské kampani velmi často zaštiťoval pojmem transparentnost. Pokud ale někdy zkoumal, co tento cizí výraz znamená, sáhl zřejmě po špatném výkladovém slovníku. Na otázky serveru lidovky.cz odpověděl, že už se k věci nebude vyjadřovat, aby se mohl plně věnovat řízení ministerstva financí. Prostě potřebuje klid na práci.

Shrňme si situaci: Při nástupu na ministerstvo zkouší Fischerův mluvčí Ondřej Šrámek úkolovat média, na co se smějí a nesmějí ptát (někdo mu zřejmě zapomněl odhalit překvapivou skutečnost, že je placen z peněz daňových poplatníků, a tak by se podle toho měl i chovat). Dotazy na financování kampaně zakázal. Po dvou dnech zasílá mluvčí prohlášení, že k situaci nic víc neřekne, čímž pokládá celou záležitost za uzavřenou.

Stejné formulace volí na svém webu i Fischer a nezapomene zdůraznit, že jiní kandidáti (rozuměj Karel Schwarzenberg, který Fischera nečekaně vyřadil už v prvním kole, a současný ministr financí se s tím zjevně stále nedokáže vyrovnat) dělali kampaň v době, kdy užívali výhod státem placené funkce.

K dokonalosti chybí snad už jen douška, že komu je to pořád málo, je válečný štváč a přisluhovač imperialismu. Protože Honza se přeci společně s námi snaží, aby to v této zemi vypadalo líp (stále citujeme Fischerovo předvolební video).

Společně proti Alzheimru!

„Financování mé kampaně bylo zcela transparentní,“ píše Fischer. Samozřejmě všichni novému ministrovi hrozně ochotně věříme, když tak trpělivě a důvěryhodně odpovídá na dotazy po platbách na transparentní účet. A když pro jistotu už několik měsíců vůbec nekomentuje zjištění novinářů Respektu, podle nichž byly volební výdaje zčásti hrazené i z tajného fondu spravovaného Janem Novákem.

Samozřejmě všichni novému ministrovi ochotně věříme, když tak trpělivě a důvěryhodně odpovídá na dotazy po platbách na transparentní účetAle třeba se Fischer jen přeřekl, protože ve skutečnosti chtěl říct, že financování jeho kampaně bylo tak křišťálově čisté, že ani křišťál křišťálově čistější být nemůže, a odstěhovat se na Floridu.

Abychom však ministra financí jen nekritizovali – je hezké, že část peněz, která mu na transparentním účtu zbyla, věnoval České alzheimrovské společnosti. V duchu tohoto gesta můžeme slíbit, že se pokusíme nepropadnout demenci a nezapomenout na to, že Fischer pořád dluží vysvětlení. Třeba i on jednou zabojuje a vzpomene si, jak to s financováním jeho kampaně bylo doopravdy.