Nezůstávejme se strachem o děti v ústavech

Novela zákona o ochraně dětí říká, že v zájmu dětí je vyrůstat s mámou a tátou, a vytváří pro to nutné podmínky, píše psycholožka Ria Černá.

Veto prezidenta republiky novele, která má za cíl zlepšit péči České republiky o ohrožené děti a dodržovat Úmluvu o právech dítěte, rozpoutalo vlnu diskuzí a názorových střetů. A kdyby nebylo prohibice, možná by o tom věděla i širší veřejnost. Kvůli metanolu umírají lidé. Pan prezident se obává, že budou umírat i kojenci. Přímo na ulici...

Při čtení diskuzí a článků mi došlo, kde je hlavní problém. Nikdo už nepochybuje, že je pravda to, co říkal významný český psycholog Zdeněk Matějček: že dítě bez dobré mámy a dobrého táty trpí. To je fakt. A shodnou se na tom všichni – psychologové, kominíci, pediatři, prodavačky, specialisti na IT, sociální pracovníci i pan prezident. Takže – kde je ten problém? Proč je novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí červeným hadrem v ringu? Protože máme strach. Z neznámého. Ze změny. Z nepřipravenosti. Z nedokonalosti. Z rychlosti. Z jednostrannosti.

Jedno je jisté – novela není dokonalá. I když se celý zákon začne připravovat znovu, ani pak nebude dokonalý. Nový systém však bude pro děti lepší než ten současný, kvůli kterému nám generace dětí v ústavech vyrostly a stále vyrůstají.

Nic se neruší, ani ústavy

Strach z nepřipravenosti novely neobstojí, pokud si ji člověk přečte. Zjistí, že právě novela je možností, jak postupné změny připravovat. A to třeba tak, že jako sociální pracovníci budeme víc pracovat v terénu s rodinou, kde odebrání dítěte hrozí. Že budeme aktivně vyhledávat nové pěstouny a dobře je vybírat a připravovat na jejich nelehké poslání. Protože normální práce to není, to ví každý pěstoun. Normálně se totiž nepracuje 7 dní v týdnu a 24 hodin denně. Pěstoun to tak ale má.

Za strach odpůrců novely jsem ráda – vlastně tím vyjadřují strach o osudy dětí. A ten máme já i oni společný!Strach z rychlosti – ať už tvorby novely či provedení změny – rovněž není na místě. Na podobě novely pracovalo mnoho odborníků z různých oborů, zapojeni byli i pěstouni. Novelu projednávaly poslanecké výbory. Schvalovací proces trvá již osm měsíců a i během něj došlo k mnoha úpravám a změnám. Zapojit se mohli všichni – z terénu i z rezidenčních služeb. Všichni, kteří chtějí, aby novela byla v zájmu dětí. Kdo tvrdí, „že na to nebyl čas“, si ho pro to asi nebyl schopen vytvořit.

Takže ještě jednou pro širokou veřejnost i poslance, kteří váhají, co nám to ta novela vlastně nese: novela nic neruší (tedy ani ústavy), nevyhazuje děti na ulici, nepošle do praxe tisíce pěstounů motivovaných jen finančně. Novela říká, že v zájmu dětí je vyrůstat s mámou a tátou, a vytváří pro to svým pojetím nutné podmínky.

Za strach odpůrců novely jsem ráda – vlastně tím vyjadřují strach o osudy dětí. A ten máme já i oni společný! Ale ráda bych je vyzvala, aby se „šli bát do terénu“, do rodin, a nezůstali se svým strachem za zdmi ústavů. V terénu se potkáme a třeba se nám bude spolupráce dařit lépe. A uvidíme potřeby dítěte ze stejného úhlu pohledu.

K problematice novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí publikovala ČESKÁ POZICE i další komentáře: