Nezávislé Skotsko jako ropná velmoc? Riskantní sázka.

Na skotské obnovitelné zdroje dnes přispívá celá Británie. V případě nezávislosti by se účty skotských spotřebitelů mohly vyšplhat vysoko.

Rodí se v Evropě nová ropná velmoc, která se bude inspirovat úspěchem a bohatstvím Norska? Referendum o skotské nezávislosti se sice uskuteční za více než rok – v září 2014, ale už dnes se vedou diskuse, že se obrovské ambice skotské energetiky možná stanou hlavním tahounem úsilí o samostatnost. A nejsou to zdaleka jen hospodské řeči, na téma energetiky potenciálně nezávislého Skotska vznikají odborné studie – například právní. Jak by vlastně dopadla složitá bitva o námořní hranice mezi Skotskem a „zbytkem Spojeného království“?

Jejich přesné vytyčení by bylo klíčové pro kalkulaci, jaké rezervy černého zlata by vůbec mělo Skotsko ve svých pobřežních vodách k dispozici. Podle nejoptimističtějších scénářů hodnota tohoto bohatství činí až čtyři biliony liber – tedy nepředstavitelných zhruba 120 bilionů korun.

Na první pohled je úsměvné, že v britských médiích při takových úvahách získává „zbytek Spojeného království“ zajímavou zkratku rUK (the remainder of the United Kingdom). Závažnějším důvodem k zamyšlení je ale otázka, zda by právě složitá bitva o námořní hranice nemohla odrazovat investory. Ty může koneckonců nahlodávat i nejistota, jak to vlastně s dnešní jednotnou Velkou Británií dopadne a jak by se pak skotští vládci s novou situací vyrovnali. A jak vlastně Skotsko a tamní investoři zvládnou obnovu stárnoucího těžařského zařízení a těžbu ve stále hůře přístupných oblastech?

V čele (zatím jen autonomní) skotské vlády dnes stojí představitel tamní národní strany Alex Salmond – zkušený ekonom se specializací na energetiku a ropu. Kdyby teoreticky stanul v čele nezávislého Skotska, asi by dobře věděl, že nemá investory odrazovat například nepříznivým nastavením daní nebo radikální změnou legislativních podmínek. To by ovšem také znamenalo, že značnou část peněz za ropu a plyn získají díky svým právům nadnárodní těžařské společnosti, nikoliv skotští občané.

Zelené zdroje si zaplaťte

I když ale připustíme, že navzdory všem zádrhelům by Skotsko čekal velký ropný boom, celková bilance nového státu v energetice by rozhodně jednoznačná nebyla. Skotsko se dnes silně orientuje na obnovitelné zdroje – především větrné farmy. Podíl zelených zdrojů na skotské spotřebě elektřiny by měl podle dřívějších vyjádření Salmonda činit až sto procent v roce 2020. Na rozvoj skotské obnovitelné energie dnes ovšem přispívá celá Británie.

Skotská nezávislost by z pohledu energetiky znamenala přijetí hodně rizikové variantyV případě nezávislosti by se účty skotských spotřebitelů za zelenou energii mohly vyšplhat hodně vysoko. Samozřejmě nikdo neví přesně, jak vysoko – to záleží na mnoha dalších faktorech. Ale když zároveň připustíme, že cena ropy nemusí jít tak nahoru jako v těch „nejoptimističtějších“ scénářích, je jasné, že skotská nezávislost by z pohledu energetiky znamenala přijetí hodně rizikové varianty.

A byznysový editor BBC Douglas Fraser se ještě například ptá, jak by si Skotsko zajišťovalo elektřinu z jiných zdrojů ve chvílích, kdy by těm obnovitelným zrovna nepřálo počasí. Třeba budování jaderné elektrárny pro relativně malou zemi by bylo hodně nákladné, a dovoz elektřiny ze zbytku Británie může být také poměrně drahý a komplikovaný. Jak vlastně by pak fungoval dnešní jednotný britský trh s elektřinou – zůstal by zachován, když se rozpadne celé království? Možná ano, ale zase je tu prvek nejistoty. A koneckonců budování přenosových sítí mezi Skotskem a Anglií si vyžádá značné investice tak jako tak.

Některé studie v této souvislosti hovoří o problematické „energetické bezpečnosti“ Skotska – závislého v jistých situacích na dovozu elektřiny.