Nevíte, jak se z milenky stát manželkou? Přečtěte si deník Právo...

Mainstreamový český deník radí ženám, jak se chovat, aby odloudily muže od rodiny. Rozpadají se hodnoty v přímém přenosu?

foto: © ISIFAČeská pozice

Otevřel jsem čtvrteční Právo a nestačil se divit; titulní článek přílohy Café nesl název Jak si z pozice milenky vybudovat skutečný vztah. V něm se sáhodlouze dostává rad ženám-milenkám, jak odlákat manžela od ženy-manželky. V textu svou troškou přispívají i psychologové, možná už vyhlížejí zhrzené manželky, hledající cestu do poraden…

Nechám teď zhrzené manželky stranou, i velkou hromadu nejpitomějších klišé, kterými je článek prosycen – zmíním jen některé. Například, že muž je tak trochu velkými dítětem a že žena musí být chytrá, lstivá (když je třeba), něžná (když je třeba), aby to s nesvéprávným mužem dobře skoulela a získala ho pro trvalý vztah. Jak se má nejlépe chovat? Autorka článku píše: „Mužům je potřeba nabídnout to, co hledají a co jim doma chybí. Zpravidla to bývá milé chování partnerky, obdiv a pochvala za všechno, co muž dělá, a v neposlední řadě sexuální souznění.“

Nebo už vůbec to základní posazení tématu (explicitně zpracovaného pro ženy): nechte, milenky, mužům ten pocit, že loví. Sice přece všechny dobře víme, že my jsme těmi, kteří si muže vyhlédnou, ale muž (to velké dítě) musí mít pocit dobyvatele. Pak je spokojený a snáze ochočitelný…

Existuje rodina?

Klišé článek zajímavým nedělají, zajímavý je až způsob zpracování tématu. Konzervativci dlouhodobě bijí na poplach, že se rozpadají hodnoty. Ještě před pár dny bych si myslel, že konzervativci už nějaká dvě století (stačí si přečíst více než sto let staré Dostojevského Deníky spisovatele) nic jiného nedělají, než že bijí na poplach, že je to prostě kolorit jako zimní mráz, že je třeba to vydržet a nebrat to tak fatálně.

Jenže teď se asi něco opravdu mění. Co si totiž myslet, když mainstreamový deník legitimizuje, bez jakéhokoli morálního soudu, rozpad rodiny, lhostejno zda s dětmi nebo bez nich (děti jsou totiž jen další proměnná, kterou musí vzít milenka do úvahy při tvorbě strategie, jak na muže). Článek vlastně říká: Existuje rodina? Existují děti? Existuje vztah muže a ženy? To všechno je passé, už nic neplatí, všechno je relativní. Žijeme jen dneškem, užívejme si, dokud si užívat můžeme.

Co se dosud skrývalo pouze pod povrchem, co společnost prohlašovala za amorální a alespoň veřejně pranýřovala, je dnes úplně normálníCo se dosud skrývalo pouze pod povrchem, co společnost vytěsňovala ze svého středu, prohlašovala za amorální a alespoň veřejně pranýřovala (i když stejné poměry kvetly i v jejím lůně), je dnes úplně normální. Svatby v kostelech, pro něž se v poslední době nadchly některé celebrity (zvlášť svatovítská katedrála by mohla vyprávět), jsou sice možná pompézní obřady, ale postrádají smysl – původní křesťanský smysl. Je to jen módní trend. Stejné celebrity se po církevní svatbě za pár let rozvádějí, tentokrát už civilně. I to je normální.

Jeden můj kolega donekonečna opakuje, že desetiletí trvající boj liberálů proti křesťanství byl úspěšný, že křesťanství je mrtvé. Vždy ale dodává, že liberálové rozhodně nemají co slavit, že prohráli všichni, protože nastalé bezhodnotové prázdno nedokáže vydržet nikdo, ani ti liberálové.

Nemyslím si totéž, co kolega. Koneckonců i ten článek v Právu je založen na tom, že manželství je i nadále cenná věc. Žena se ovšem musí dostat do pozice manželky, nikoli milenky, a o toto postavení musí po celý život svádět neustálý darwinovský boj na život a na smrt. Musí se udržovat krásná, záhadná, milá, něžná (a jít na lep všem dalším reklamním banalitám)… Pak uspěje, bude mít překrásnou rodinu. Minulé formy přetrvají, budou ale naplněny novými obsahy, moderními. Jak psal polský sociolog Zygmunt Bauman: tekutými, nestálými.