Nepoučitelný bojovník proti terorismu Miloš Zeman?

V příběhu invaze do Iráku sehrál ještě jako premiér nepovedenou roli. Podle Jana Schneidera je to dobrý důvod, aby si dával větší pozor.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ReutersČeská pozice

Deset let po invazi do Iráku se nechal prezident Miloš Zeman na brífinku po zasedání vlády slyšet na téma razantní podpory boje proti mezinárodnímu terorismu. V onom iráckém příběhu, v němž zaujímal terorismus podstatnou roli, však sehrál jako snaživý komparsista svoji úlohu na nedostatečnou.

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Prezident Zeman přijal ve své funkci jako první zahraniční návštěvu prince Edwarda s manželkou. Pochválil si, že jsou z jeho oblíbené země Velké Británie. Nebylo by tedy snad od věci, kdyby si nechal referovat, co v jeho oblíbené zemi odvysílala o událostech před deseti lety jeho nepochybně taktéž oblíbená BBC.

V pořadu BBC Panorama bylo totiž řečeno, že mnoho informací, jež bylo před deseti lety Brity a Američany použito jako důvod k invazi do Iráku, se opíralo o fabulace, zbožná přání a lži. Podle lorda Butlera dokonce premiér Tony Blair a britská zpravodajská komunita „uváděli sami sebe v omyl“ natolik vehementně, že tomu všemu pak sami pevně věřili.

Cassus beli pro atak na Irák

Miloš Zeman se taktéž chutě, na základě neověřených střípků informací, tehdy uvedl v omyl (kterému snad dodnes věří)

Jak se však říká, věřit znamená kulové vědět. Miloš Zeman se taktéž chutě, na základě pouhé „raw intelligence“, neověřených střípků informací, tehdy uvedl v omyl (kterému snad dodnes věří). Kdyby u toho zůstalo, bylo by to sice špatné, ale nebylo by to tak hrozné. On se ale s těmi svými závěry chtěl na návštěvě v USA v listopadu 2001 blýsknout, a proto hned vybalil na George W. Bushe, že se v Praze sešel terorista Muhammad Atta (nejznámější jméno z útoků na newyorské Světové obchodní centrum 11. září 2001) s rezidentem irácké tajné služby.

Když pak američtí zpravodajci chtěli po těch našich další informace, setkali se s velkými rozpaky. Nic takového premiérovi nedali, on si ty střípky informací poslepoval naprosto svévolně, podle své chuti. Jak vysvětlit, že prestiž českého premiéra ve zpravodajské komunitě je stejná, jakou prohlašuje tentýž premiér o zpravodajské komunitě? Jedno bylo jisté – informace z takové země pro příště brát s velkou rezervou.

To byl první pokus, aby se objevil casus belli pro atak na Irák. Jak se později ukázalo, hráli v něm roli lidé spojení s exilovým Iráckým národním kongresem, kteří měli eminentní zájem svrhnout Saddáma Husajna a sami zaujmout vysoké posty v Iráku. Ti se pak postarali, když „pražská stopa“ brzy vychladla, o dva další podvrhy, jak spojit Irák s něčím, co je životně nebezpečné pro USA, aby vznikla záminka pro invazi.

Druhým pokusem podvrhnout světu casus belli byla informace, že ona mytická al-Kájda chce nakoupit štěpný materiál v Nigeru. Zkušený diplomat Joseph Wilson věc prošetřil a rozcupoval a Iráckému národnímu kongresu na špek neskočil. To se nelíbilo k útoku fatálně již nachýlené washingtonské vládě, a proto „za trest“ propálila do novin, že Wilsonova manželka Valerie Plameová je kmenovou zaměstnankyní CIA. Tato v historii zpravodajských služeb svým způsobem nejskandálnější aféra (útok vlády proti vlastní zpravodajské službě) dostala jméno Plamegate a byl o ní dokonce natočen film. (Pro naše iniciativní senátory by bylo velmi ku prospěchu se s celou záležitostí důkladně seznámit, neboť ona pomsta vládního činitele byla zcela nesporně tím, co u nás nazýváme velezradou.)

Jak Londýn, tak Washington chtěl slyšet pouze zprávy použitelné jako záminka pro invazi

Třetím pokusem o vygenerování záminky pro invazi byl Iráckým národním kongresem podvržený irácký informátor označený docela přiléhavě krycím jménem Curveball. Ten německým a americkým zpravodajcům povídal o iráckých zbraních hromadného ničení vše, co jim na očích viděl. Bylo však mezi nimi mnoho profesionálů, kteří mu nevěřili ani nos mezi očima. Jejich pochybnosti však byly naprosto cíleně potlačované, protože jak Londýn, tak Washington chtěl slyšet pouze zprávy použitelné jako záminka pro invazi.

Takže v této frašce, kterou insider Robert Baer nazývá největším zpravodajským selháním USA, sehrál svou roli i současný prezident Miloš Zeman. Je pro něho ještě nějaké pádnější doporučení, aby se propříště jakýmkoliv „protiteroristickým“ aktivitám důsledně vyhýbal a namísto toho se věnoval tiché meditaci?

Přispěchala vláda na pomoc?

Vláda každoročně projednává Strategii ČR v boji proti terorismu. Letos to – náhodou? – vyšlo na termín, kdy se přišel na vládu podívat protiteroristicky nabroušený prezident Zeman. Vypadá to, že to mohla být taková poměrně nenásilná úlitba prezidentovi, pokus ukázat alespoň v něčem podobné vidění světa. Strategie jako taková publikována zatím nebyla, a proto se můžeme zabývat pouze tím, co z ní zaujalo agenturu ČTK. S vědomím, že citované pasáže mohou ve svém kontextu vyznít i poněkud jinak.

Strategie konstatuje, že riziko teroristického útoku na našem území trvá. Jeho míra se prý zvyšuje naší podporou Státu Izrael na mezinárodní scéně. Podporou pro toto tvrzení má být zmínka o útoku na izraelské turisty v bulharském Burgasu, který údajně spáchaly osoby se vztahem na Hizballáh.

Nezodpovězenou otázkou v této souvislosti je, jak vystupovalo Bulharsko na mezinárodní scéně vůči Státu Izrael. Velmi pravděpodobně mu neposkytovalo takovou politickou podporu, přesto to tam bouchlo. Vypadá to, že onou pasáží chtěli laskaví tvůrci strategie dopřát vládě a prezidentovi něco na způsob adrenalinového zážitku, jaký jen může úředník ve své práci zažít.

Zvyšující se počet útoků mají na svědomí „osamělí vlci“, kteří jednají „izolovaně“ od teroristických organizací. Mnozí jsou váleční veteráni, často účastníci boje proti terorismu.

Strategie však opakuje každoročně totéž, není to nijaká zvláštní úlitba Zemanovi. Naše země je pro teroristy zemí tranzitní a odpočinkovou. Roste tu sice počet uzavřených národnostních enkláv, ale důvody jejich migrace jsou ekonomické. Bylo by jen logické, kdyby strategie vládě doporučila, aby v rámci EU prosazovala takovou politiku, která by učinila ve zdrojových zemích oné masivní emigrace život snesitelnější, čímž by mohl alespoň o něco povolit onen sílící migrační tlak.

Důležité však je, co naštěstí ČTK ze strategie neopomněla ocitovat. Zvyšující se počet útoků mají na svědomí „osamělí vlci“, kteří jednají „izolovaně“ od teroristických organizací. Dlužno dodat, že nejde o nový modus operandi teroristických skupit. Tito osamělí vlci se totiž generují sami od sebe, bez jakéhokoliv vztahu na nějaké teroristy, kteří většinou mají nějaké politické požadavky. Motivace osamělých vlků je však zcela jiného charakteru, a je předvídatelná pouze ve výjimečných či náhodných případech.

Jinými slovy, jde o lidi, kterým se cosi v hlavě uděje. A mnozí z nich jsou váleční veteráni, často účastníci boje proti mezinárodnímu terorismu. A právě o tom by měl meditovat prezident Zeman místo laciných proklamací.