Není dobré překlopit kompletní rozvrh do online hodin

„Při synchronní online výuce je třeba střídat aktivity ještě častěji než při výuce prezenční. A potom je důležité nechávat toho hodně na žácích. Měli by cítit, že tu pro ně jako učitel jsem, ale že jsou to oni, kdo musejí odvést práci,“ říká v rozhovoru Štěpánka Baierlová, učitelka matematiky a informatiky na základní škole v Sušici.

Štěpánka Baierlová, učitelka matematiky a informatiky na základní škole v Sušici | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Štěpánka Baierlová, učitelka matematiky a informatiky na základní škole v Sušici | foto: Kateřina Lánská
Štěpánka Baierlová, učitelka matematiky a informatiky na základní škole v Sušici

Na základní škole v Sušici učí matematiku a informatiku. Loni získala druhé místo v soutěži o nejlepší učitele Global Teacher Prize. Porota mimo jiné ocenila, že vede pro své kolegy webináře, jak dobře učit na dálku. Pedagogové se podle ní za uplynulé měsíce v tomto ohledu hodně posunuli.

„Zatímco na jaře se zajímali hlavně o to, jak fungují jednotlivé nástroje a aplikace, na podzim už častěji řešili, jak je smysluplně vyžívat ve výuce,“ říká v rozhovoru Štěpánka Baierlová. Po podzimní vlně distanční výuky podle ní zůstalo největší otázkou, jak po delší dobu na dálku motivovat pasivnější studenty.

LIDOVÉ NOVINY: Jste oficiálně druhá nejlepší česká učitelka, pro své kolegy pořádáte kurzy, kde řešíte, jak se vypořádat s distanční výukou. Jak vypadá online hodina ve vašem podání?

Distanční výuka se rozděluje na synchronní část, kdy pracujeme společně prostřednictvím videokonference, a na asynchronní, kdy žáci pracují samostatně na zadaných úkolech. A je třeba, aby tyto dvě části byly v rozumném poměru.

BAIERLOVÁ: Spíše bych popsala celý týden, protože distanční výuka se rozděluje na synchronní část, kdy pracujeme společně prostřednictvím videokonference, a na asynchronní, kdy žáci pracují samostatně na zadaných úkolech. A je třeba, aby tyto dvě části byly v rozumném poměru. Je třeba být s dětmi v kontaktu, ale není dobré překlopit kompletní rozvrh do online hodin.

LIDOVÉ NOVINY: Jak tedy vypadal týden distanční matematiky v devátých třídách základní školy v Sušici?

BAIERLOVÁ: Na začátku týdne jsem vždycky žákům poslala plán na celý týden, aby věděli, co nás čeká. Pokud to bylo něco úplně nového, přiložila jsem také video, v němž jsem novou látku vysvětlovala. Do videí jsem vložila i jednoduché otázky, žáci mi odpovídali na sdílenou nástěnku v Google Učebně. To byla moje první zpětná vazba, abych věděla, kdo se na video podíval, a jak mu rozuměl. Podle toho jsem si naplánovala průběh společných hodin.

Ty jsme měli během týdne tři: v první z nich jsme se věnovali dovysvětlení a aplikaci nové látky. Jedna z hodin byla ve znamení skupinové práce – každá skupinka pracovala na zadaném úkolu v nějakém sdíleném dokumentu nebo jamboardu a já v ten moment figurovala jen jako pomocník ve chvílích nesnází. V Učebně měli zároveň zadaný pracovní list, na kterém pracovali celý týden, já jsem jim práci průběžně komentovala a vedla je ke správnému řešení. Třetí online hodina byla konzultační k těmto pracovním listům.

Na začátku týdne jsem vždycky žákům poslala plán na celý týden, aby věděli, co nás čeká. Pokud to bylo něco úplně nového, přiložila jsem také video, v němž jsem novou látku vysvětlovala. Do videí jsem vložila i jednoduché otázky, žáci mi odpovídali na sdílenou nástěnku v Google Učebně. To byla moje první zpětná vazba, abych věděla, kdo se na video podíval, a jak mu rozuměl.

Jinak jsme hráli matematické hry, řešili logické úlohy a luštili hádanky. Při synchronní online výuce je třeba střídat aktivity ještě častěji než při výuce prezenční – to je asi první obecná věc, kterou bych doporučila všem. A pak je důležité nechávat toho hodně na žácích. Měli by cítit, že tu pro ně jako učitel jsem, ale že jsou to oni, kdo musejí odvést práci.

LIDOVÉ NOVINY: Hodně se diskutuje, nakolik je distanční výuka efektivní, jestli to nebyl jen ztracený čas. Jak to vidíte?

BAIERLOVÁ: Efektivita distanční výuky je sice nižší, než když jsme spolu ve škole, ale ztracený čas to nebyl. Děti se učily novým věcem, jako je organizace času, plánování, více přebíraly odpovědnost za své vzdělání, to se jim do budoucna určitě bude hodit. Nejefektivnější se mi jevila skupinová práce – možná že když jsou děti jen spolu, mají menší ostych se doptat nebo si to mezi sebou dokážou lépe vysvětlit. Celkově mi připadalo, že se při synchronní hodině děje všechno zhruba poloviční rychlostí.

Někomu položíte otázku – a než si zapne mikrofon, než se napíšou odpovědi do chatu… Také je velmi obtížné mít na obrazovce „pod kontrolou“ všechny děti. Ve třídě se rozhlédnu a vidím, jestli někdo usíná nebo se ztratil a potřebuje pomoci. Máme velké třídy o 30 dětech, už na jaře se mi osvědčilo dělit je při synchronní výuce na poloviny. Mohli jsme pak pracovat cíleněji a více diferencovat výuku i třeba podle toho, kdo se připravuje na přijímací zkoušky. To vidím jako jednu z mála výhod učení na dálku.

LIDOVÉ NOVINY: Jak jste ten rychleji ubíhající čas řešila?

Efektivita distanční výuky je sice nižší, než když jsme spolu ve škole, ale ztracený čas to nebyl. Děti se učily novým věcem, jako je organizace času, plánování, více přebíraly odpovědnost za své vzdělání, to se jim do budoucna určitě bude hodit.

BAIERLOVÁ: Nejvíc času jsem ušetřila tím, že jsem během společných hodin nevykládala novou látku. U toho trochu vzniká efekt kina – kamarádi a kamarádky mi vyprávějí, že vejdou do pokoje svého dítěte a vidí, že paní učitelka mluví a dítě hraje hry, chatuje s kamarády, nebo si dokonce kope míčem. Já se jim nedivím, sedět několik hodin u počítače je náročné. Takže jsem si řekla: žádné kino nebude a novou látku vysvětluji pomocí videí.

Připadá mi škoda ztratit čas online hodiny výkladem a nechat žáky samotné ve chvíli, kdy třeba zjistí, že tomu nerozumí. Má to tu výhodu, že kdo něčemu nerozumí, může si video pustit dvakrát třikrát a na hodině se doptat. Problém nastává, když se na video někdo vůbec nepodívá. Ale s tím se nedá nic dělat. Během distanční výuky se odpovědnost za vlastní vzdělávání přenáší více na děti a myslím si, že je to správně.

LIDOVÉ NOVINY: Už dlouhá léta se mluví o revizi Rámcových vzdělávacích programů a o tom, že by se měl zredukovat objem toho, co se ve školách učí. Co s tím udělá zkušenost z distanční výuky?

BAIERLOVÁ: Doufám, že pomůže. Když se dřív řeklo, že by se mělo něco vypustit, nebyla možná žádná shoda. Všechno se zdálo stejně důležité. Možná si teď uvědomíme, že to jde, a také, že je to třeba. První vlaštovku vidím v tom, že mi hodně kolegů řeklo, že během distanční výuky opustili učebnice. Ty někdy učitele příliš svazují. Máme pak potřebu probrat všechno, co v nich je. Nepoužívám je už pár let, skládám pro děti různé úkoly, aby mi to dávalo smysl, a obtížnost probíraného učiva gradovala.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se v průběhu druhého uzavření škol cítily děti?

Máme velké třídy o 30 dětech, už na jaře se mi osvědčilo dělit je při synchronní výuce na poloviny. Mohli jsme pak pracovat cíleněji a více diferencovat výuku i třeba podle toho, kdo se připravuje na přijímací zkoušky. To vidím jako jednu z mála výhod učení na dálku.

BAIERLOVÁ: Mám ve třídě asi dvě děti, které rozkvetly. Jsou to pracovití žáci a asi jim vyhovovalo, že si své studium mohli řídit sami. Pro všechny ostatní to bylo velmi obtížné, chyběly jim kontakty a těšili se do školy. Mohou se však ještě objevit jako velký problém děti, které během distanční výuky nepustily mobil z ruky. Bála bych se, jestli nám tu pod rouškou distanční výuky nevznikají závislosti.

Dřív dobu strávenou na internetu rodiče hlídali, nastavovali v domácnostech pravidla, ale teď pro ně bylo obtížné rozlišit, kdy se dítě ještě věnuje škole. A najednou jsou tu děti, které celé noci paří hry nebo visí na sociálních sítích. I mně posílali moji žáci úkoly třeba ve 2.45 v noci, evidentně mají posunutý režim. Snad se to změní, až se ve škole obnoví reálné sociální kontakty.

LIDOVÉ NOVINY: Účastnili se distanční výuky všichni vaši žáci? V Česku je údajně až deset tisíc dětí, které ze vzdělávání úplně vypadly, třeba proto, že nemají potřebnou techniku.

BAIERLOVÁ: Na jaře jsme pár ztracených dětí měli – nepřipojovaly se, nekomunikovaly. Na podzim škola těm, kdo potřebovali, zapůjčila techniku, takže společných hodin se účastnili všichni. Objevil se ale jiný problém: někteří žáci se sice na hodiny připojí, ale to je vše, sami už nedělají nic. Ptala jsem se jich, co by jim pomohlo, pořád jsem něco zkoušela. Většinou mi ale řekli, že nemůžu udělat nic, že lenost je tak velká, že se nedokážou překonat.

LIDOVÉ NOVINY: Co s tím?

Připadá mi škoda ztratit čas online hodiny výkladem a nechat žáky samotné ve chvíli, kdy třeba zjistí, že tomu nerozumí. Má to tu výhodu, že kdo něčemu nerozumí, může si video pustit dvakrát třikrát a na hodině se doptat. Problém nastává, když se na video někdo vůbec nepodívá. Ale s tím se nedá nic dělat. Během distanční výuky se odpovědnost za vlastní vzdělávání přenáší více na děti a myslím si, že je to správně.

BAIERLOVÁ: Upřímně, nevím. Ani od nikoho z kolegů jsem zatím neslyšela: to skvěle funguje. Nechci žáky motivovat známkami, to nemá smysl. Asi nejlíp mi zafungovalo komunikovat s rodiči. Poprvé jsem zkusila udělat třídní schůzku formou tripartity, kdy jsme se online potkali třídní učitelka a já, rodiče a dítě. Bylo to moc fajn a připadalo mi to dokonce osobnější než ve třídě – možná díky tomu, že každý je ve svém komfortním prostředí.

Nebavili jsme se jen o matematice, ale třeba i o tom, kam by se kdo mohl hlásit na školu. Ono to jde ruku v ruce, méně aktivní děti většinou celkově nevědí, co se sebou. Tripartitní schůzky bych si ráda přenesla i do běžných časů. Komunikace je hodně důležitá. To nastavení, že jsme všichni na jedné lodi… I kdybychom si měli s rodiči jenom říct: není žádný problém, kdyby nějaký nastal, zavolejte. Je to určitě lepší, než se s někým seznamovat až ve chvíli, kdy problém vznikl.

LIDOVÉ NOVINY: Zvětší distanční výuka nerovnosti mezi dětmi?

BAIERLOVÁ: Rodinné zázemí hraje velkou roli. A není to jen o tom, jestli se s dítětem rodiče učí, nebo ne. To už u rodičů deváťáků ani neočekáváme. Ale jestli je dítě ke studiu vedeno, jestli má zázemí, jestli mu někdo pomůže stanovit si denní režim. Někdy je třeba v rodině nastavit podmínky, aby se co nejlépe mohlo vzdělávat více dětí. Při distanční výuce je rodinné zázemí důležitější i proto, že my učitelé těmto dětem na dálku nemůžeme pomoci. Nicméně takové rozdíly jako na jaře už nenastanou.

LIDOVÉ NOVINY: Vedete webináře pro kolegy. Co nejčastěji řeší, s čím potřebují pomoci, co je trápí?

Hodně kolegů mi řeklo, že během distanční výuky opustili učebnice. Ty někdy učitele příliš svazují. Máme pak potřebu probrat všechno, co v nich je. Nepoužívám je už pár let, skládám pro děti různé úkoly, aby mi to dávalo smysl, a obtížnost probíraného učiva gradovala.

BAIERLOVÁ: Učitelé se od jara neskutečně posunuli. Zatímco na jaře se nejvíc dotazů týkalo toho, jak používat který nástroj, teď se hodně řeší didaktika neboli to, jak nástroje smysluplně využívat. V tom vidím velký pokrok. V tomto kontextu je pak smutné číst, že učitelé sedí doma za plný plat a nic nedělají. To není pravda a naštěstí mnozí rodiče to vidí i oceňují. Mně vlije každé poděkování od rodičů krev do žil, jako učitelé to moc potřebujeme.

LIDOVÉ NOVINY: Jste průkopnicí školní robotiky. Co je na ní dobrého?

BAIERLOVÁ: Mojí aprobací je matematika–informatika, takže mám k těmto věcem blízko. První robotickou stavebnici jsem viděla asi v roce 2004 na Letní škole učitelů informatiky. Více než deset let vedu v Sušici robotický kroužek, takže už mám vyzkoušeno, že prostřednictvím robotiky se skvěle rozvíjejí dovednosti důležité pro 21. století. Snažíme se připravovat děti na budoucnost, ale vůbec netušíme, jak bude vypadat.

Proto je třeba je vybavit dovednostmi, které se budou hodit v jakékoli době: schopnost přemýšlet, spolupracovat, řešit problémy, být kreativní, flexibilní, umět na sobě pracovat. Při práci s roboty je všechno: děti musejí promyslet, jakého robota postaví, musejí se domluvit v týmu, musejí ho naprogramovat. Když je robot hotový, třeba zjistí, že jim nefunguje.

Dřív dobu strávenou na internetu rodiče hlídali, nastavovali v domácnostech pravidla, ale teď pro ně bylo obtížné rozlišit, kdy se dítě ještě věnuje škole. A najednou jsou tu děti, které celé noci paří hry nebo visí na sociálních sítích. I mně posílali moji žáci úkoly třeba ve 2.45 v noci, evidentně mají posunutý režim. Snad se to změní, až se ve škole obnoví reálné sociální kontakty.

Musejí ho rozebrat a začít znovu, tím se učí vytrvalosti, schopnosti dotáhnout práci do konce, hledat další řešení. Naučí se toho hodně, přitom je to celou dobu hra a zábava. Občas se nám podařilo postoupit do evropského kola některé z robotických soutěží, tam se k tomu přidává ještě nutnost prezentovat v angličtině.

LIDOVÉ NOVINY: Ještě něčím může být robotika dětem užitečná?

BAIERLOVÁ: Není to jen o programování samotném. Když něco programujete, je třeba se vyjadřovat zcela přesně a jasně, aby to stroj (robot, počítač) pochopil. Když řeknete robotovi „otoč se“, neudělá nic, nebo něco, co vůbec nečekáte. Musíte mu říct na jakou stranu, o kolik stupňů. Naučit se řešit problémy tak, že je umím jasně popsat, je také důležitá dovednost. Navíc přijde doba, kdy nebude povolání, kde by nebyla třeba kooperace s nějakým robotem.

V tomto světle je alarmující, že u nás je pouze jednohodinová dotace v předmětu informatika jak na prvním, tak na druhém stupni. Některé děti se tak s tímto předmětem setkají například jen ve třetí a šesté třídě. V tom nám oproti světu ujíždí vlak a považuji to za velký dluh, který stát vůči našemu vzdělávání má.

LIDOVÉ NOVINY: Kde se ve vás vzalo nadšení pro matematiku a informatiku?

Naučit se řešit problémy tak, že je umím jasně popsat, je také důležitá dovednost. Navíc přijde doba, kdy nebude povolání, kde by nebyla třeba kooperace s nějakým robotem. V tomto světle je alarmující, že u nás je pouze jednohodinová dotace v předmětu informatika jak na prvním, tak na druhém stupni.

BAIERLOVÁ: Měla jsem na gymplu skvělého matikáře. Dával nám příklady typu: Myš běhá v místnosti, kde je padající omítka, jaká je pravděpodobnost, že omítka myš zasáhne? Matematika s ním byla velká zábava. Moje maminka byla učitelka a občas mě brala do hodin a na školní výlety, i to mě určitě nasměrovalo na učitelskou dráhu.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké děti byste chtěla jako učitelka vysílat do světa?

BAIERLOVÁ: Chtěla bych, aby uměly diskutovat, naslouchat druhým, říct svůj názor, ale i spolupracovat. Snažím se to trénovat po drobných krůčcích ve všech předmětech, které učím. V matematice je to obtížnější, ale v informatice, v mediální výchově je prostor pro projektovou práci, která rozvoji dovedností hodně přispívá. Až budou odcházet z naší školy, chtěla bych, aby byly schopné jít si za svými sny, aby to byly děti, které se neztratí, aby se nevzdávaly a byly šťastné.

Štěpánka Baierlová

  • Vystudovala učitelství na MFF UK v aprobaci matematika a informatika.
  • Nyní působí jako učitelka matematiky, robotiky a mediální výchovy na ZŠ v Sušici.
  • Patří mezi průkopníky školní robotiky, vede kroužky v Sušici a Plzni.
  • Je aktivní v učitelských komunitách, vystupuje jako lektorka na konferencích a vede webináře.
  • V červnu 2020 se umístila na druhém místě učitelské soutěže Global Teacher Prize.

Počet příspěvků: 1, poslední 10.1.2021 11:22 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.