Německo také špehuje svého spojence. Turci zuří.

Podle Ankary se Němci chovají pokrytecky a nemají Američanům co vyčítat. A pokud Berlín potřebuje informace, má si o ně požádat oficiálně. Nakolik je znepokojení turecké vlády představením pro veřejnost a do jaké míry již dříve aktivity německé tajné služby BND znala a tolerovala je?

Zuzana Lizcová 15.10.2014
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. | foto: ČTK / AP
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan s německou kancléřkou Angelou Merkelovou.

Poté, co se loni na podzim německá kancléřka Angela Merkelová dozvěděla, že její mobil dlouhodobě odposlouchávala americká  zpravodajská služba NSA, prohlásila: „Špehování mezi přáteli – to vůbec nejde.“ Všeobecné pohoršení nad výzvědnými aktivitami mocného spojence pak v Německu doutnalo další dlouhé měsíce.

Letos v létě znovu vzplálo ve chvíli, kdy byl odhalen americký „krtek“ v tajné službě BND. Téměř současně ale média zveřejnila, že ani německé zpravodajské aktivity v zahraničí nejsou úplně neškodné. Berlín mimo jiné prý už od roku 2009 intenzivně (a tajně) monitoruje dění v Turecku. Tedy, podobně jako USA, špehuje členskou zemi NATO a svého údajného strategického spojence.

Žádné porozumění

Turecká reakce byla pohoršená. Tamní vláda oznámila, že celou věc důkladně prošetří. Německo se podle Ankary chová pokrytecky a nemá svému americkému spojenci co vyčítat. Podobně jako USA nedůvěřuje svým přátelům a měří jim dvojím metrem. Argument, že strategicky položená země, za jejímiž hranicemi v Sýrii a Iráku zuří ozbrojené konflikty, je přirozeným cílem aktivit všech důležitých zpravodajských služeb, u tureckého vedení zřejmě nezabral.

Žádné porozumění neprojevila Ankara ani pro německou snahu sledovat na Bosporu aktivity Strany kurdských pracujících, ani tureckých levicově a pravicově extrémistických skupin

S pochopením se nesetkala ani další vysvětlení německé špionáže, která zazněla z vládních a bezpečnostních kruhů Spolkové republiky Německo (SRN) – že Turecko slouží jako důležitá základna militantních islamistů, že přes něj pronikají do Sýrie zbraně, humanitární pomoc i v Německu naverbovaní džihádisté a že je křižovatkou obchodu s drogami a lidmi.

Žádné porozumění neprojevila Ankara ani pro německou snahu sledovat na Bosporu aktivity Strany kurdských pracujících (PKK), ani tureckých levicově a pravicově extrémistických skupin, jež svůj vliv uplatňují i v SRN. Kvůli aktivitám BND se před tureckým exministrem zahraničí Ahmetem Davutogluem musel v létě zpovídat německý velvyslanec Eberhard Pohl.

Německo-turecké vztahy

Erdoganovo vedení si zkrátka stojí za tím, že němečtí zpravodajci nemají v Turecku co pohledávat, a pokud Berlín potřebuje informace, má si o ně zažádat oficiální cestou, jak je to prý mezi spojenci běžné. Podobně jako u jiných špionážních afér však není zřejmé, nakolik je znepokojení turecké vlády představením pro veřejnost a do jaké míry již dříve aktivity BND znala a tolerovala je.

Aféra, která plně propukla v polovině srpna, již tak značně zkoušeným německo-tureckým vztahům rozhodně nepřidala

Jedno je ale jisté – aféra, která plně propukla v polovině srpna, však již tak značně zkoušeným německo-tureckým vztahům rozhodně nepřidala. Obě země jsou spolu na mnoha úrovních úzce provázané, spojuje je kromě členství v NATO i silná turecká menšina v Německu. V uplynulých letech a měsících se však dostávají na povrch spíše vzájemné neshody. Vůdčí politickou silou je v Berlíně CDU/CSU, jeden z nejsilnějších odpůrců členství Turecka v Evropské unii.

Kancléřka Merkelová neváhala při loňských protestech proti Erdoganově vládě v istanbulském parku Gezi otevřeně kritizovat drsný postup turecké policie proti demonstrantům. Při jarní návštěvě Ankary vyjádřil své výhrady k omezování svobody projevu v zemi před studenty německý prezident Joachim Gauck. Tehdejší turecký premiér, nyní prezident Recep Tayyip Erdogan reagoval na jeho výtky alergicky – že si Gauck zřejmě myslí, že je dosud pastor, a proto káže ostatním, jak se mají chovat.

Další ohnisko neshod

Vzájemné vztahy výrazně negativně zatížila i kauza Nacionálně-socialistického podzemí (NSU), teroristické buňky, která déle než deset let páchala v Německu rasově motivované vraždy. Většina jejích obětí pocházela z turecké menšiny – a německé úřady nesmyslně dlouho (a podle kritiků zcela předpojatě) lpěly na verzi, že jde o pouhé vyřizování účtů mezi kriminálníky z řad přistěhovalců. Vztahům mezi Berlínem a Ankarou rovněž neprospívá turecká snaha o sblížení s Putinovým Ruskem.

Dalším výrazným ohniskem neshod mezi Německem a Tureckem jsou boje v Sýrii a Iráku

Dalším výrazným ohniskem neshod mezi oběma zeměmi jsou zmíněné boje v Sýrii a Iráku. Západ Turecku vyčítá váhavý postup vůči radikálním islamistům, kteří do země a z ní proudí, i podporu syrské opozice proti režimu prezidenta Bašára Asada, z níž vyrostl mimo jiné i vysoce nebezpečný přízrak Islámský stát (IS).

Podle Hüseyina Avniho Karslioglua, tureckého velvyslance v Německu, který k tématu poskytl rozhovor deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, Turecko se vidí v tomto kontextu jako oběť, která je událostmi v regionu nejvíc postižená. Čelí ohromnému přílivu uprchlíků a nejistota v okolních státech přímo ohrožuje i jeho bezpečnost. Západní analytici si však nejsou jistí, zda není spíše jedním z viníků konfliktu, který v něm aktivně agituje a sleduje vlastní cíle.

Důsledky špionážní aféry

V této rozjitřené atmosféře navíc propukla v létě špionážní aféra. Její dlouhodobé důsledky pro německo-turecké vztahy lze v současné době jen obtížně odhadnout. Analytici oslovení ČESKOU POZICÍ se k tématu vesměs odmítali vyjádřit s poukazem na nedostatek relevantních informací.

Někteří němečtí politici, například bezpečnostní experti CDU Andreas Schockenhoff a Wolfgang Bosbach, zveřejněné aktivity BND v Turecku schvalují. Opoziční Zelení jsou v této otázce rozpolcení, například exministr životního prostředí Jürgen Trittin je chápe. Předsedkyně frakce Zelených Katrin Göringová-Eckardtová naopak žádá důkladné vyšetření celé záležitosti, podobně jako Gregor Gysi ze Strany levice, který naléhavě požaduje reformu kontrolních mechanismů tajných služeb.

Znepokojivou otázkou také zůstává, kdo zveřejnil informace, že Turecko od roku 2009 patří ke státům, kde je BND aktivní a mimo jiné nasazuje například odposlechy

Aktivity BND ostře odsoudili i reprezentanti turecké menšiny v Německu. A bývalý prezident ústavního soudu Hans-Jürgen Papier prohlásil, že jsou v rozporu s německým základním zákonem.

Znepokojivou otázkou také zůstává, kdo zveřejnil informace, že Turecko od roku 2009 patří ke státům, kde je BND aktivní a mimo jiné nasazuje například odposlechy. Spekuluje se, že dosud tajný dokument o pracovní náplni BND prodal USA její spolupracovník a v létě odhalený americký agent Markus R. a že Američané „vypustili“ informaci o činnosti BND v Turecku účelově, aby ukázali, že Němci nejsou při celosvětovém sběru dat o nic lepší než oni.

Objevují se také dohady, zda se BND či jiné zahraniční tajné služby nesnažily zasahovat do vnitřní turecké politiky – například zveřejněním telefonických rozhovorů Erdogana s jeho synem Bilalem, které začátkem letošního roku spustily v zemi velkou korupční aféru. Kdo hovory tehdejšího premiéra odposlouchával a zda jsou jejich záznamy skutečně autentické, se dodnes neví.

Zbraně kurdské menšině

Odhlédneme-li od špionážní aféry, německo-turecké vztahy dostaly v létě ještě jeden vážný zásah se zatím neznámými následky. Německá vláda se koncem srpna rozhodla k mimořádnému kroku – dodávce zbraní kurdské menšině v Iráku vzdorující brutální vojenské kampani Islámského státu.

Německá vláda se koncem srpna rozhodla k dodávce zbraní kurdské menšině v Iráku vzdorující brutální vojenské kampani Islámského státu

Někteří specialisté, například Otfried Nassauer z berlínského think-tanku BITS nebo bamberský islamolog Patrick Franke v médiích varují, že není zajištěno, že německá vojenská technika zásadně nezmění poměr sil v regionu a nakonec nebude zneužita – například v boji proti náboženským menšinám, jako jsou Jezídi nebo tradiční kurdští protivníci. Mezi ně, jak známo, patří i Turecko.

Názory, zda je možné zabránit, aby se zbraně dostaly do rukou například zmíněné PKK figurující od roku 2002 na oficiálním seznamu teroristických organizací vedeném Evropskou unií, se různí. Spory druhého a třetího nejlidnatějšího státu NATO však v dnešní zjitřené době rozhodně nevěstí pro soudržnost západního obranného společenství nic dobrého.