Německo: Ochrana demokracie, nebo jsou novináři vlastizrádci?

Vlastizrady se dva redaktoři blogu Netzpolitik.org měli dopustit tím, že zveřejnili plán německé kontrarozvědky na vytvoření tajné skupiny pro sledování internetu a sociálních sítích. Těžko říct, zda vyšetřování zanechá hlubší stopu.

Ochrana soukromí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ochrana soukromí. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Ochrana soukromí.

Německé novináře, politiky i veřejnost podráždilo minulý týden slovo vlastizrada. Té se podle německého státního zastupitelství měli údajně dopustit dva redaktoři blogu Netzpolitik.org, kteří citovali z tajných dokumentů. Fakt, že proti nim bylo oficiálně zahájeno vyšetřování, vyvolal vlnu pohoršení i solidarity. A vzpomínky na aféru Spiegel před více než 50 lety, která ovlivnila novodobé německé pojetí svobody tisku.

Nejvyšší státní zástupce Harald Range se ve všech kauzách týkajících se tajných služeb, špehování politiků, novinářů a veřejnosti držel zpátky – v jejich důsledku zatím nebyl nikdo obviněn. V červnu Range oznámil, že pro nedostatek důkazů zastavuje i vyšetřování odposlechů mobilního telefonu kancléřky Angely Merkelové americkou Národní bezpečnostní agenturou (NSA). V aktuálním případě však projevil pozoruhodnou aktivitu. Nakonec však přišel o svůj post.

Pochybný postup státního zastupitelství

Zhruba před měsícem podal šéf německého Úřadu na ochranu ústavy (BfV) Hans-Georg Maaßen trestní oznámení kvůli úniku a zveřejnění tajných dokumentů své kontrarozvědky. V reakci se státní zástupce Range rozhodl zahájit vyšetřování blogerů Markuse Beckedahla a Andre Meistera a dalších neznámých pachatelů (jejich zdrojů) kvůli podezření z vlastizrady.

Snahu šéfa německé kontrarozvědka Georga Maaßena objasnit, jak se novináři k tajným dokumentům dostali, lze pochopit. Pochybnosti spíše vzbudil postup státního zastupitelství.

BfV byl v předchozích kauzách viněn z neschopnosti uchránit Německo před aktivitami zahraničních zpravodajců. Zjištění, že z kontrarozvědky unikají i důležitá data, muselo být pro jejího šéfa trapné. Maaßenovusnahu objasnit, jak se novináři k inkriminovaným dokumentům dostali, lze tedy pochopit. Pochybnosti spíše vzbudil postup státního zastupitelství.

Podezření z vlastizrady je nebývalé. Vznést ho proti novinářům bylo riskantní už před více než 50 lety, kdy byla německá demokracie ještě v počátcích. Koncem října 1962 byli redaktoři týdeníku Der Spiegel obviněni, že vyzradili státní a vojenská tajemství. V článku „Podmínečně připraveni k obraně“ zpochybnili bojeschopnost Bundeswehru v hrozící jaderné válce. Redakční místnosti Spieglu v Hamburku a Bonnu byly prohledány, někteří redaktoři zatčeni. Cílem bylo zjistit, jak se novináři dostali k tajným dokumentům.

Navzdory tehdejší vyhrocené situaci okolo Karibské krize, která vypukla rovněž na podzim 1962, reagovala německá veřejnost na státní zásah proti Spieglu alergicky. Vnímala jej jako krok proti svobodě tisku a překročení státních kompetencí. V důsledku aféry vznikla krize vlády a musel odstoupit i tehdejší ministr obrany Franz Josef Strauß, který akci spustil.

Téměř jednohlasný odpor

O to více překvapuje, že se někdo rozhodl použít v roce 2015 paragraf o vlastizradě vůči kritickým novinářům. V době, kdy se zveřejnění problematických tajných dokumentů stalo běžnou praxí a kdy ho většina západní společnosti považuje za chvályhodnou součást aktivit médií jako „hlídacího psa“ demokracie. Těžko říct, zda si vrchní státní zástupce Range dokázal představit poprask, který svým oznámením způsobí.

Není divu, že vše dospělo tak daleko. Odpor proti vyšetřování blogerů markuse Beckedahla a Andreho Meistera z Netzpolitik.org byl totiž téměř jednohlasný.

Každopádně byl natolik velký, že se od jeho postupu vzápětí distancoval německý ministr spravedlnosti Heiko Maas. Ten už minulý týden veřejně vyjádřil pochyby, zda blogeři skutečně měli v úmyslu poškodit zájmy Spolkové republiky Německo (SRN), nebo prospět zahraniční mocnosti, jak v případě vlastizrady předpokládá zákon.

Státní zástupce Range obratem prohlásil, že vyšetřování odkládá a počká na vypracování expertního posudku. Ani to mu ale nakonec nepomohlo. V úterý 4. srpna byl ze svého postu z rozhodnutí ministra spravedlnosti Maase odvolán. Souhlasila s tím i kancléřka Merkelová.

Není divu, že vše dospělo tak daleko. Odpor proti vyšetřování Beckedahla a Meistera z Netzpolitik.org byl totiž téměř jednohlasný. Místopředseda vládnoucí sociální demokracie (SPD) Ralf Stegner ho na Twitteru označil za „ špatný vtip“, opoziční zelená politička Renate Künastová za „blamáž pro právní stát“.

Neférový úder

Vlastizrady se oba redaktoři a jejich neznámý spolupachatel (nebo spolupachatelé) měli dopustit tím, že ve svých dvou článcích letos v únoru a dubnu odhalili, že kontrarozvědka plánuje vytvořit tajné pracovní skupiny pro rozsáhlé sledování aktivit na internetu a sociálních sítích. Mělo se údajně zaměřit především na extrémistické skupiny.

Komentátoři se shodují, že se státní zastupitelství rozmáchlo k neférovému úderu proti whistleblowerům a žurnalistům. Spekuluje se, že je chtělo především zastrašit.

Komentátoři se shodují, že se státní zastupitelství, které dříve nemělo odvahu pustit do boje se spřátelenými tajnými službami, rozmáchlo k neférovému úderu proti whistleblowerům a žurnalistům. Spekuluje se, že je chtělo především zastrašit. Svým postupem ale spíše dosáhlo opaku.

Na internetovém serveru týdeníku Der Freitag konstatuje komentátor Jonaz Delgado, že se v tomto případě projevil takzvaný efekt Streisandové – americká filmová hvězda zažalovala jistého fotografa, že zveřejnil letecký snímek jejího sídla v kalifornském Malibu. Věc, která do té doby téměř nikoho nezajímala, náhle pronikla na veřejnost a rázem se všichni dozvěděli, kde a jak zpěvačka citlivá na své soukromí bydlí.

Dobrá reklama blogu

Netzpolitik.org byl dosud „jen“ známý blog zabývající se problematikou digitální společnosti. Vyšetřovaný Andre Meister si nedávno v souvislosti s aférou Vorbeck ČESKÉ POZICI posteskl, že veřejnost nevěnuje tématům, které Netzpolitik.org řeší (především plošnému sledování a ochraně svobody tisku), dostatečnou pozornost.

Nyní si na její absenci zájmu rozhodně nemůže stěžovat. O kauze svorně informovala velká světová média. Lepší reklamu si nezávislý blog, který se financuje především z darů drobných sponzorů, nemohl přát.

O kauze svorně informovala velká světová média. Lepší reklamu si nezávislý blog nemohl přát.

„Kolísám mezi tím, mám-li to brát jako rytířskou poctu, a otázkou, jestli to případně může znamenat vězení,“ řekl televizní stanici N24 druhý vyšetřovaný novinář Markus Beckedahl. A dodal, že si myslel, že podobné otázky byly definitivně vyřešeny výrokem německého Ústavního soudu ve věci časopisu Cicero v roce 2007.

Ten obsáhle citoval v článku o teroristickém lídrovi Abú Musabovi Zarkávím z tajného dokumentu Německého kriminálního úřadu (BKA), v důsledku čehož bylo zahájeno vyšetřování dvou redaktorů Cicera a prohledány redakční prostory i jejich soukromé byty. Ústavní soud to označil za nepřiměřený zásah do svobody tisku.

Podpora demonstrací

Pomyslným vrcholem kauzy Netzpolitik.org je, že „vlastizrádný“ blog v úterý 4. srpna získal vyznamenání za aktivity v rámci kampaně Německo – země idejí, kterou iniciovala německá vláda a již zaštiťuje prezident Joachim Gauck.

O důvěře německé společnosti Netzpolitik.org také svědčí, že jej v sobotu 1. srpna v centru Berlína podpořilo více než tisíc demonstrantů

O důvěře německé společnosti Netzpolitik.org také svědčí, že jej v sobotu 1. srpna v centru Berlína podpořilo více než tisíc demonstrantů. Podle vyjádření pro média šlo protestujícím především o obranu svobody slova.

Těžko říct, zda v dnešní době, kdy aféry jeden den vypuknou a druhý se rozplynou, zanechá vyšetřování Netzpolitik.org hlubší stopu. Opozice požaduje, aby vláda z událostí okolo blogu vyvodila důsledky. Kritizuje ministra spravedlnosti Maase, který prý o vyšetřování novinářů věděl už od konce května, a nic proti němu neudělala, a ani ministerstvo spravedlnosti, které dohlíží na činnost kontrarozvědky.

Někteří politici CDU/CSU naopak považují odvolání nejvyššího státního zástupce Rangeho za přehnané a argumentují, že pouze vykonával svou práci. Lidskoprávní aktivisté každopádně doufají, že přitáhne více pozornosti k problematice ochrany soukromí, novinářských zdrojů a zejména whistleblowerů, která podle nich v Německu stále není dostatečná.

Počet příspěvků: 1, poslední 7.8.2015 09:10 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.