Německo chce přilákat přistěhovalce. Ty „správné“...

Průzkumy veřejného mínění v Německu naznačují, že navzdory nedávným incidentům většina Němců zaujímá k imigrantům vstřícný postoj. Dokáže jim ale tato země v době, kdy svět zažívá největší uprchlické vlny od konce druhé světové války, poskytnout pocit bezpečí a vhodné ubytovací kapacity?

Uprchlíci (ilustrační) foto: ČTK

Uprchlíci (ilustrační)

Počátkem března odstoupil z postu starosty východoněmeckého Tröglitzu Markus Nierth. Za běžných okolností by tato zpráva zajímala maximálně redaktory lokálních novin. Tentokrát ale pronikla do hlavních televizních zpráv i na přední stránky celostátních deníků. Starosta třítisícové obce v Sasku-Anhaltsku totiž rezignoval s odůvodněním, že má obavy o bezpečí sebe i celé své rodiny. Bylo mu vyhrožováno, před jeho domem hlasitě demonstrovali neonacisté. Důvod? Nierth, teolog a otec sedmi dětí, se chystal v obci přijmout a ubytovat asi čtyři desítky žadatelů o azyl.

Přibližně ve stejné době, kdy se v Tröglitzu demonstrovalo, prezentovala sociální demokracie (SPD), menší koaliční partner ve vládě Angely Merkelové, svůj návrh na přijetí nového přistěhovaleckého zákona. Podle předsedy parlamentní frakce Thomase Oppermanna nemá bez početné imigrace šanci přežít ani německý sociální stát, ani řada místních soukromých firem.

Dvě roviny

Případ z Tröglitzu a iniciativa sociálních demokratů rozproudily v Německu novou debatu, jak se země staví k imigrantům. Přijímá v době, kdy svět zažívá největší uprchlické vlny od konce druhé světové války, dostatek běženců? Dokáže jim poskytnout pocit bezpečí a vhodné ubytovací kapacity? Nabízí jim možnost pracovat, zapojit se do běžného života? Umí na druhou stranu využít jejich potenciálu, schopností a dovedností? A je schopná i cíleně přilákat vysoce kvalifikované a žádané zahraniční pracovníky?

Nejen Německo, ale celá Evropa musejí „vzít vážně svoji humanitární zodpovědnost a přehodnotit pravidla pro příchod a přerozdělování uprchlíků“

Všechny tyto otázky sice spadají pod komplexní problematiku přistěhovalectví, podle Franzisky Woellertové z Berlínského institutu pro obyvatelstvo a rozvoj je ale nutné rozlišovat její dvě roviny. „Přijímání uprchlíků je humanitární akt, který je zakotven v německé ústavě. Už jen proto musí být oddělen od pracovní imigrace,“ sdělila ČESKÉ POZICI vědecká pracovnice a dodala: „V první řadě tedy nemá a nesmí jít o to, jak dobře jsou uprchlíci kvalifikovaní.“

Woellertová zdůrazňuje, že v této oblasti musí nejen Německo, ale celá Evropa „vzít vážně svoji humanitární zodpovědnost a přehodnotit pravidla pro příchod a přerozdělování uprchlíků“. A podobně jako jiní lidé z oboru tvrdí, že je třeba především změnit takzvaný dublinský systém, do něhož jsou zapojeny všechny členské země Evropské unie, Norsko, Island a Švýcarsko.

Nelidský a neefektivní systém

V rámci tohoto systému platí pravidlo, že za žádost o azyl (a tedy i další osud konkrétního uprchlíka) je zodpovědný stát, do něhož běženec vkročil jako do prvního. Hlavní tíhu starosti o imigranty proto nesou ekonomicky slabší státy na jižních a východních hranicích Evropy. Sami uprchlíci jsou omezovaní v tom, kde se smějí usídlit, či v navázání kontaktu se známými nebo příbuznými. Pokud se jim podaří do jiného „dublinského“ státu přejít, mohou být vráceni do původního.

Hlavní tíhu starosti o imigranty proto nesou ekonomicky slabší státy na jižních a východních hranicích Evropy Sami uprchlíci jsou omezovaní v tom, kde se smějí usídlit, či v navázání kontaktu se známými nebo příbuznými.

Bernd Mesovic, zástupce jednatele lidskoprávní organizace Pro Asyl, tento systém označuje za „nelidský a neefektivní“. A pro ČESKOU POZICI dále uvedl, že na jeho základě jsou podle něho žadatelé o azyl z Německa „odsouváni do katastrofálních poměrů v jiných členských zemích EU“. Podle Pro Asyl se uprchlíci dostávají do států, kde je nečeká férové azylové řízení, hrozí zatčení a nejsou jim zajištěny důstojné podmínky k životu. Německo by mělo deportace uprchlíků zastavit a převzít v celém systému více zodpovědnosti.

„Mnohé instituce požadují, aby Německo vzhledem ke své hospodářské síle přijalo více uprchlíků a zejména zvětšilo kontingenty pro uprchlíky tak, aby se mohli přistěhovat legálně,“ shrnula pro ČESKOU POZICI Franziska Woellertová. V roce 2014 si podle ní zažádalo o azyl v Německu asi 200 tisíc lidí, čtyřikrát více než v roce 2010. V absolutních číslech tím Spolková republika Německo je na špici Evropy, následovaná Švédskem se zhruba 81 tisíci žádostmi.

„V poměru k počtu obyvatel to ale vypadá jinak. Podle něj má Švédsko nejvyšší podíl žadatelů, zatímco Německo bylo v roce 2013 na devátém místě,“ vypočítává Woellertová. Prostor pro zlepšení tedy evidentně existuje.

Úprava legislativy je nutná

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že navzdory viditelným incidentům typu toho z Tröglitzu je většina německých občanů vůči přistěhovalcům vstřícná. Podle nedávné studie institutu TNS Emnid pro Bertelsmannovu nadaci se 68 procent imigrantů v zemi cítí dobře přijato. Silnější skepse k cizincům přetrvává jen v nových spolkových zemích. Tam si podle průzkumu polovina lidí myslí, že přistěhovalci nejsou vítáni. Ve starých spolkových zemích (kde žijí čtyři pětiny Němců) je toho názoru jen třetina obyvatel.

Silnější skepse k cizincům přetrvává jen v nových spolkových zemích. Tam si podle průzkumu polovina lidí myslí, že přistěhovalci nejsou vítáni.

Angažmá běžných lidí zhodnotil pozitivně pro ČESKOU POZICI i Bernd Mesovic: „Co se týče kultury vstřícnosti, občané jsou již dále než politici. Téměř v každém místě, kde jsou žadatelé o azyl ubytováni, fungují iniciativy, které jim dobrovolně pomáhají. Přestože přibývají i rasistické útoky, jsou ti, kteří to s uprchlíky myslí dobře, ve velké většině.“

Podle něho je nyní na politicích, aby tyto aktivity podpořili a zasadili se například o vybudování zatím prý nedostatečného systému péče pro oběti mučení nebo traumatizované jedince. Především by ale měli odstranit „diskriminační“ opatření v zákonodárství. Lidé z celého politického spektra i zástupci humanitárních organizací se shodují, že německou legislativu týkající se imigrace je nutné upravit. Otázkou je, jak to udělat.

Tauberova iniciativa

Iniciativy se nejprve chopil generální tajemník Křesťanskodemokratické unie (CDU) Peter Tauber, který začátkem roku navrhl nový přistěhovalecký zákon. Současný systém je podle něho pro imigranty, firmy i občany příliš složitý a nesrozumitelný. A říká, že polovina přistěhovalců v Německu zůstává pouhý rok, poté odchází jinam.

Tauber se také domnívá, že německý stát by měl imigrantům vyslat jasný signál ve smyslu „Chceme vás mít tady – a to natrvalo“. Jak vysvětlil týdeníku Die Zeit, přál by si nikoli neomezenou, ale „správnou“ imigraci. Zájemci o práci a život v Německu by podle něho měli dostat šanci zjistit si dopředu, co se od nich očekává a jaké mají možnosti, němečtí zaměstnavatelé naopak příležitost rychleji a pružněji najímat kvalifikované pracovníky za hranicemi.

Zájemci o práci a život v Německu by podle Taubera měli dostat šanci zjistit si dopředu, co se od nich očekává a jaké mají možnosti, němečtí zaměstnavatelé naopak příležitost rychleji a pružněji najímat kvalifikované pracovníky za hranicemi

Ve své straně nalezl Tauber pro tento návrh jen málo pochopení. Podpořili ho sice někteří mladší kolegové, ministr vnitra Thomas de Maizière (CDU), předseda frakce Volker Kauder i bavorská CSU ale vyjádřili jasné odmítnutí. Kancléřka Merkelová se (jak je jejím zvykem) k tématu vyjádřila zdrženlivě s tím, že si teprve musí utvořit vlastní názor.

Tauber se snadno nevzdává. Před třemi týdny znovu shrnul své hlavní teze pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Německý sociální stát podle něho přistěhovalce bezpodmínečně potřebuje, protože zanedlouho bude školy opouštět jen polovina počtu lidí, kteří budou ve stejné době odcházet do důchodu.

Počínajícím nedostatkem kvalifikovaných pracovníků na trhu prý ani tolik netrpí velké firmy, které nemají problém „přetáhnout“ si někoho ze zahraničních poboček. Hůře jsou na tom podle Taubera řemeslníci, startupy či menší firmy na venkově, které v současném systému prý posily ze zahraničí nalézají jen těžko. Původně slibné opatření v podobě „modré karty“ pro kvalifikované zahraniční pracovníky prý do Německa příliš netáhne – v osmdesátimilionové zemi ji dnes údajně vlastní pouze 20 tisíc lidí.

Rekordní nárůst počtu cizinců

Peter Tauber tedy se svými argumenty v CDU/CSU neuspěl. Štafetu ale hbitě převzala konkurenční sociální demokracie. Ve svém šestistránkovém stanovisku z počátku března vystoupila s požadavkem, aby Německo vyslalo do světa jasné poselství, že má zájem o kvalifikované pracovní síly ze zahraničí.

Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) povýšilo Německo v roce 2013 na druhou nejatraktivnější zemi na světě pro přistěhovalce – po USA

Podle SPD ubude v zemi kvůli demografickému vývoji během následujících deseti let až 6,7 milionu práceschopných obyvatel. Ne všechny bude díky technickému pokroku nutné nahradit, navzdory tomu je třeba se na blízkou budoucnost důkladně připravit. A to i přesto, že současná data probouzí spíše optimismus. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) povýšilo Německo v roce 2013 na druhou nejatraktivnější zemi na světě pro přistěhovalce – po USA.

Počet cizinců žijících v zemi dosáhl loni podle Spolkového statistického úřadu rekordní výše 8,2 milionu osob. Tento počet stoupl oproti předchozímu roku o 6,8 procenta, tedy téměř o 520 tisíc. Nejpočetnější skupinu se zahraničním pasem tvoří v Německu Turci (1,5 milionu), následovaní Poláky (670 tisíc) a Italy (570 tisíc).

Návrh sociální demokracie

Právě poslední dvě čísla nutí politiky k hlubšímu zamyšlení. Kvalifikovaní pracovníci z členských států Evropské unie jsou samozřejmě vítáni. Očekává se však, že jakmile odezní hospodářská krize, vrátí se do zemí svého původu. Německo si proto podle SPD musí zajistit především příliv sil ze „třetích států“, zemí mimo EU.

Jedním z důvodů, proč indičtí lékaři či vietnamští vývojáři softwaru zatím Německo obcházejí, je podle sociálních demokratů současný nepřehledný systém zhruba 50 různých pravidel pro přistěhovalce

Jedním z důvodů, proč indičtí lékaři či vietnamští vývojáři softwaru zatím Německo obcházejí, je podle sociálních demokratů současný nepřehledný systém zhruba 50 různých pravidel pro přistěhovalce. Sociální demokracie proto navrhuje sjednotit je do jednoho zákona a zavést přehledný bodový systém po vzoru Kanady s ročními kvótami, na jejichž základě by se dalo přistěhovalectví do země flexibilně řídit. Pracovní povolení by se pro nově příchozí mohlo vydávat nejprve na tři roky, později na dobu neurčitou. Podle SPD by se rovněž měl zefektivnit proces nostrifikace, uznávání zahraničních diplomů. Příliš mnoho cizinců prý v Německu zbytečně pracuje na méně kvalifikovaných postech, než by si zasloužili.

Strana zároveň uvažuje o změkčení podmínek pro získání německého občanství (a tedy i volebního práva), uvolnění pravidel pro přistěhování rodin či o lepším začlenění uprchlíků do jazykových a integračních kurzů či do pracovního procesu. Navrhuje také zvýšit počet německých škol v zahraničí a rozšířit nabídku kurzů na Goethe-Institutech, aby cizinci mohli lépe překonat jazykovou bariéru nebo zvýšit počet zahraničních studentů na německých univerzitách.

Spíše skepse

CDU/CSU návrh svého koaličního partnera podle očekávání odmítla, zčásti kvůli obavám z konkurence na pravém okraji politického spektra. Její představitelé jsou přesvědčeni, že současná legislativa stačí, jen potřebuje dílčí úpravy. Z návrhu sociální demokracie nejsou ale překvapivě nadšeni ani zástupci iniciativ, které se problematikou přistěhovalectví zabývají.

„Dnešní zákony nabízejí řadu možností pro imigraci. Před tím, než budou padat velká slova a oznámí se obří projekt, který se později v politických debatách znovu minimalizuje, by bylo dobré se zabývat rozpory v platném zákoně a vylepšit jej,“ myslí si například Bernd Mesovic z organizace Pro Asyl. A poněkud skepticky pro ČESKOU POZICI dodal: „Už tam je sporné, zda pro to bude stačit společná dobrá vůle celé koalice.“

Z návrhu sociální demokracie nejsou ale překvapivě nadšeni ani zástupci iniciativ, které se problematikou přistěhovalectví zabývají

Optimističtější není ve svém vyjádření pro ČESKOU POZICI ani Franziska Woellertová: „Ne, z pohledu Berlínského institutu není nový přistěhovalecký zákon třeba, protože reformy posledních let již byly velmi rozsáhlé.“ Problémem podle ní spíše je, že tyto změny jsou málo známé v Německu i v zemích, odkud by potenciální přistěhovalci mohli pocházet.

„Je především třeba lepší komunikační strategie dovnitř a navenek, aby byl status Německa jako země otevřené a vstřícné k přistěhovalcům postaven na lepším základě,“ vyvozuje Woellertová. A střízlivě shrnuje: „Nový zákon by mohl ulehčit přehled o současných opatřeních, více ale nikoli.“

Zatím není jisté, bude-li nová iniciativa sociální demokracie prosazena. Ani sami její předkladatelé příliš nepočítají s tím, že by se o ní mohlo vážně jednat v brzké době. Někteří komentátoři ji považují spíše za předčasné zahájení kampaně před parlamentními volbami 2017. Debata o úpravách přistěhovalecké legislativy bude v Německu každopádně během na dlouhou trať.