Německá předvolební matematika

Stále není jisté, zda nynější vládní koalice CDU/CSU a FDP získá ve volbách většinu. Otvírají se proto možnosti pro tvorbu nových aliancí.

Bude muset kancléřka Angela Merkelová po volbách opustit dosavadní koaliční partnery z FDP? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bude muset kancléřka Angela Merkelová po volbách opustit dosavadní koaliční partnery z FDP? | foto: © ReutersČeská pozice
Bude muset kancléřka Angela Merkelová po volbách opustit dosavadní koaliční partnery z FDP?

Na první pohled je to tak trochu nuda. Kancléřka Angela Merkelová se svojí křesťanskodemokratickou CDU/CSU daleko vpředu, za ní s uctivým odstupem opoziční sociální demokracie s neustále klopýtajícím Peerem Steinbrückem v čele. To, co činí německý předvolební boj v posledních dnech napínavým, je matematika. Stále není úplně jisté, zda současná koalice CDU/CSU a liberální FDP získá ve volbách do Spolkového sněmu (22. září) potřebnou většinu.

Otevírají se proto možnosti pro tvorbu nových aliancí. Nahlas se mluví o velké koalici, potichu o spolupráci Merkelové se stranou Spojenectví 90/Zelení. Jedná se o výplod bujné kombinační fantazie, nebo o reálnou alternativu?

„Ne, koalice Zelených a CDU není možná,“ lakonicky odpovídá na přímý dotaz ČESKÉ POZICE zakládající člen opoziční strany, její kronikář a dlouholetý reprezentant Ludger Volmer. Shoduje se tak se svými stranickými kolegy a „špičkovými kandidáty“ Zelených – levicovým veteránem Jürgenem Trittinem, který své jasné „ne“ vyslovil už na jarním partajním sjezdu, a Katrin Göringovou-Eckardtovou, jež mezi oběma politickými silami údajně nevidí styčné body.Nahlas se mluví o velké koalici, potichu o spolupráci Merkelové se stranou Spojenectví 90/Zelení Ani ze strany vládní CDU nezaznívají právě vstřícné tóny. Předvolební deklarace jsou ale jedna věc, výsledná kalkulace věc jiná.

„Koalici CDU/CSU a Zelených vidím jako ‚třetí nejpravděpodobnější‘, tedy paradoxně přece jenom o něco reálnější než ‚starou dobrou‘ rudo-zelenou koalici,“ vyvozuje ze současných předvolebních průzkumů Miroslav Kunštát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Za pravděpodobnější považuje jen velkou koalici, nebo obnovu současné spolupráce CDU/CSU s FDP. Té se ale například podle aktuálního „politického barometru“ televizní stanice ZDF nedostává dostatečné podpory. Liberální FDP stále balancuje na hranici vstupu do parlamentu a Merkelová si možná nakonec přece jen odnese nějaké šrámy z afér kolem americké tajné služby NSA a nákupu dronů Euro Hawk.

Sblížené světy

Čistě matematicky by mohly z voleb vyjít i tříčlenné většiny, například rudo-rudo-zelená (SPD, Zelení, Levice) nebo „semaforová“ (SPD, Zelení, FDP). S jejich vytvořením však nikdo moc nepočítá.

Zelení už dávno nejsou protestní partají, která záměrně provokuje a staví se proti establishmentu...Kooperace Zelených a CDU/CSU, kterou vidí skeptici jako konec politické soutěže a soupeřících ideologií, tedy není zdaleka tak vzdálená, jak by se mohlo zdát. Obě strany si už vyzkoušely společné vládnutí na zemské úrovni – v letech 2008 až 2010 v Hamburku. Jejich světy i politické postoje se navíc v posledních letech výrazně přiblížily.

Zelení už dávno nejsou protestní partají, která záměrně provokuje a staví se proti establishmentu. Její hrany a fundamentalistické postoje se během jejího „pochodu institucemi“ postupně obrousily. Za podíl na správě státu a spolkových zemí se vzdala kdysi nekompromisního pacifismu (ve vládě Gerharda Schrödera v letech 1998 až 2005 podpořila nasazení německých jednotek v Kosovu a Afghánistánu) i radikálně levicových ekonomických konceptů. Na druhou stranu se jí podařilo vnést na politickou scénu ekologická témata a problematiku zrovnoprávnění žen a menšin – obsahy, k nimž se dnes otevřeně hlásí i jejich mocenská konkurence.

...také kdysi silně konzervativní CDU/CSU se pod vedením Angely Merkelové výrazně posunulaKdysi silně konzervativní CDU/CSU se pod vedením Angely Merkelové také výrazně posunula. Strana opustila své koketování s experimenty typu rovné daně, kývla na opuštění atomové energie, zrušila brannou povinnost, opatrně se vyslovuje pro zavedení odstupňované minimální mzdy, vymýšlí koncepty na podporu návratu žen po mateřské dovolené do práce. Podstatná část jejích dnešních voličů překvapivě obývá podobné městské čtvrti a sdílí stejné hodnoty se zastánci Zelených. Shodnou se na nutnosti udržitelného rozvoje, důležitosti osobní zodpovědnosti, decentralizace rozhodování, rovnosti šancí či zdravého životního prostředí. Tito mladší, zámožnější lidé se soustředí na zachování svých životních jistot, zpravidla odmítají genetické manipulace a globalizaci, zajímají se o alternativní metody výuky, ve stejných obchodech nakupují lokální produkty a biopotraviny.

Kromě tohoto sblížení „zdola“ se uvažuje o spolupráci CDU/CSU a Zelených i na úrovni stranických stratégů. Ti zakládají své úvahy zejména na faktu, že je v německém systému pěti stabilních parlamentních stran stále obtížnější vytvořit většinovou koalici (velkou nepočítaje). Omezením myšlení na dva protichůdné „tábory“ pravice a levice (CDU a FDP kontra Zelení a SPD) se jednotliví hráči připravují o manévrovací prostor, výrazně omezený i existencí pátého do počtu – Levice, se kterou nechce nikdo nic mít. Zelení i CDU navíc trpí stejnou věcí – momentální slabostí svých přirozených partnerů.

Pizza-Connection

Dialog alespoň částí obou stran má navíc poměrně dlouhou tradici. Založili ji v 80. letech v Bonnu jejich tehdy ještě mladí zákonodárci. Podle místa setkávání nadějných poslanců CDU a Zelených v italské restauraci Sassella dostal tento diskusní kroužek posměšný název „Pizza-Connection“. Řada politiků, kteří se kdysi těchto setkání účastnili, zastává dnes důležité posty. Patří mezi ně současný předseda Zelených Cem Özdemir (stranu vede společně s Claudií Rothovou) a vlivný parlamentní jednatel Volker Beck, z CDU například Armin Laschet, předseda nejsilnějšího zemského svazu CDU ze Severního Porýní-Vestfálska či generální tajemník Hermann Gröhe.

Tyto lidi nelze jednoduše označit za zastánce spolupráce obou stran, spíše za osobnosti, které mezi sebou mají jisté vazby a možné budoucí spojenectví zcela nevylučují. K nim se přidávají další hlasy – například Winfrieda Kretschmanna, ministerského předsedy Bádenska-Württemberska. Kretschmann je historicky prvním „zeleným“ politikem v čele spolkové země (vede ji od roku 2011). Nedávno prohlásil, že jeho strana není CDU natolik vzdálená, aby s ní alespoň nemohla zahájit povolební vyjednávání. Možnost černo-zelené koalice vidí za určitých podmínek jako reálnou i jeho stranický kolega a známý europoslanec Daniel Cohn-Bendit.

Z druhé strany se pro přiblížení k Zeleným vyslovil například bývalý generální tajemník CDU Heiner Geißler s tím, že pro stranu Merkelové není moudré soustředit se při sestavování koalic jen na jednoho partnera, nota bene na relativně slabou FDP. Podle jarního průzkumu agentury Forsa by navíc podobnou vládní spolupráci byla svolná akceptovat i většina voličů obou stran.

Obě strany by musely ustoupit

V době, kdy se politické subjekty, které dříve díky svým ideologickým východiskům a politickému stylu stály na zcela opačných stranách barikády, shodně posunuly do politického středu, se zdají být úvahy o jejich možné vládní spolupráci více než legitimní:

  • CDU/CSU by se díky ní vymanila ze závislosti na liberálech, v případě jejich propadu a neochoty SPD vstoupit do velké koalice by měla další možnost, jak se v čele se svou populární kancléřkou udržet u moci;
  • Zelení by se po dlouhých letech opozičního půstu (ve spolkové vládě nejsou od roku 2005) znovu mohli přihlásit o svoje místo na slunci. Jejich spolupráce s Merkelovou by mohla přinést Německu nové impulsy, možná přispět ke sblížení sociálních demokratů s FDP a otevření dalších koaličních variant i na úrovni spolkových zemí.

Společné vládnutí křesťanských demokratů se Zelenými by jistě nebylo jednoduché, momentálně se zásadně liší například jejich plány na správu veřejných financí. Merkelová odmítá zvýšení odvodů do státní pokladny, strana vedená do voleb Trittinem a Göring-Eckardtovou naopak prosazuje vyšší zatížení nejbohatších obyvatel, zavedení majetkové daně a masivní investice do vzdělávání a infrastruktury. Při tvorbě společné vlády by obě strany musely ze svých pozic výrazně ustoupit a je otázkou, nakolik by nutné kompromisy byli ochotní akceptovat jejich voliči.

Zkušený žurnalista a blogger Michael Spreng, známý svojí dobrou orientací v berlínské politice, sdělil ČESKÉ POZICI, že za možnou černo-zelenou vládu by vysokou cenu zaplatila zejména CDU/CSU. Proto pro ni v případě propadu liberálů stále zůstává jednodušší vytvořit velkou koalici se sociálními demokraty. Ti ale pakt s Merkelovou v letech 2005 až 2009 silně „odnesli“. Při posledních spolkových volbách zažili opravdový debakl, jejich podpora klesla ve Spolkové republice o třetinu na historické minimum 23 procent hlasů. Budou to chtít znovu riskovat? Pokud ne, může přijít šance právě pro Zelené...

Počet příspěvků: 1, poslední 20.8.2013 08:09 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.