Výborný a poodnětný

Výborný a velice potřebný článek! Racionálně upozorňuje na úskalí politické propagace, případně korektnosti, jejímž cílem je využít historii na podporu ideologických zbraní, o kterých se politická garnitura domnívá, že zvýší její vliv.

Děkuji autorovi

za rozsáhlý historický rozbor problematiky tábora v letech i jiných konotací, souvisejících s podobnou problematikou. A závěr, už ten starý a moudrý rabín na smrtelné posteli svým synům řekl: "všechno je jinak". Tak se toho držme. Pan Schneider znovu potvrdil, že když něco tvrdí, tak si dá tu práci, dobře si věc nastudovat.

Re: Děkuji autorovi

samozřejmě "v Letech"

Je na tom dost pravdy

Ale zloba Poláků vůči židům podstatně vzešla s jejich postojem po přepadení Polska v září 1939 nacistickým Německem a komunistickým SSSR. V místech které zabraly sovětské vojska, židé aktivně začali spolupracovat s jejich bezpečnostními složkami a udávali jim polské občany. Sověti pak celé jejich rodiny odváželi do pracovních lágrů na Sibiř. A hodně jich tam zemřelo.

Nesouhlas

To byste musel progumovat celou historii. To, co uvádíte, je jen výmluva, protože jestli takové případy nastaly, dozvěděli se o nich Poláci až dlouho poté, a to nikoliv v tak masovém měřítku, aby to jejich postoje "podstatně" ovlivnilo. Rusko-polské napětí má svůj původ jinde.

Mrkněte ještě sem

http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-janyska.php?itemid=31345

Chybička se vloudila

Tvrzení ve větě: "Počátkem března 1939, tedy ještě před okupací, rozhodla

vláda o zřízení pracovních táborů pro cikánské rodiny, osoby potulné a

práce se štítící." zcela prokazatelně neodpovídá historickým faktům.

Re: Velká chyba se vloudila --- ale vám!!!

Vyvrcholením období předcházejícího zřízení Protektorátu Čechy a Morava, bylo přijetí nařízení o kárných pracovních táborech pro muže starší 18 let, kteří se vyhýbali práci a nemohli prokázat, že si řádným způsobem zajišťovali obživu. Účelem nařízení československé vlády ze dne 2. března 1939, č. 72 o kárných pracovních táborech měla být výchova osob uvedených v § 4 a využití jejich pracovních schopností pro všeobecně prospěšné práce. Program stanovilo ministerstvo národní obrany. Pracovní doba byla 8-10 hodin denně, ovšem minimálně 48 hodin týdně, a mimo to se měla věnovat přiměřená doba i občanské výchově.