Nedokáže-li eurozóna zajistit úspory, nemá budoucnost

Postup Evropy vůči Kypru mimo jiné nepřímo zpochybňuje princip rovnosti před evropským právem.

Michal Zděnek 20.4.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ReutersČeská pozice

O problémech kyperského bankovnictví se ví a debatuje téměř rok. To je dostatečně dlouhá doba, aby představitelé eurozóny ve spolupráci s kyperskou vládou a centrální bankou našli ekonomicky smysluplné řešení. To se jim však nepodařilo.

K záchraně kyperských bank je v tuto chvíli třeba zhruba 17 miliard eur. V situaci, v níž se Kypr ocitl, existovaly z hlediska evropských lídrů tři možné přístupy a varianty řešení:

  • Půjčit celých 17 miliard eur a smířit se s tím, že jde de facto o nevratnou půjčku.
  • Půjčit celých 17 miliard eur, ale zároveň Kypr přimět, aby částečně restrukturalizoval existující pohledávky, čímž by nastala spoluúčast kyperských věřitelů.
  • Půjčit méně než 17 miliard euro, a tím nechat kyperské banky zbankrotovat, protože samy nejsou schopné svým závazkům dostát.

Ani jedna z těchto tří variant nebyla příjemná, eurozóna se rozhodla pro tu třetí. Posléze chtěla kyperská vláda situaci vyřešit uvalením daně na bankovní depozita, aby měla k dispozici celých 17 miliard eur, které banky urgentně potřebovaly. Kombinace rozhodnutí představitelů eurozóny a Kypru vyslalo dva mimořádně nešťastné a nebezpečné signály:

  • Princip povinného pojištění vkladů nemusí vkladatele ochránit, pokud se stát z nějakého důvodu rozhodne, že si peníze prostě vezme.
  • Dluhopisy zemí na periferii eurozóny podle všeho skutečně nesou jakousi implicitní garanci od ostatních členských zemí Evropské měnové unie (EMU).

ČESKÁ POZICE se kyperskému problému věnovala v článcích:

Nízká důvěryhodnost

Oznámení o zdanění všech vkladů na účtech kyperských bank oprávněně okamžitě upoutalo pozornost finančních trhů, médií, a především depozitorů ostatních bank ohrožených členských zemí eurozóny. Nápad to byl vskutku šílený. Ignorovat pravidla hry, s nimiž doslova a do písmene stojí a padá důvěra v celý bankovní systém eurozóny (povinné pojištění vkladů), je jednoznačně krokem do pekel. Nikdo z depozitorů v ostatních členských zemích eurozóny by totiž neměl důvod věřit tomu, že jeho vklady nepotká podobný osud, a byli bychom na nejlepší cestě k panice a masivní bankovní krizi.

Důvěryhodnost politických prohlášení během řešení problémů eurozóny je dlouhodobě velmi nízká, což se opakovaně potvrdilo

Evropští politici by se určitě zaklínali tím, že Kypr je jiný a jinde podobný krok nejenže nemůže být, ale ani nebude učiněn, ale nikdo by jim nevěřil. Důvěryhodnost politických prohlášení během řešení problémů eurozóny je ostatně již dlouhodobě velmi nízká, což se opakovaně potvrdilo. Nemohu v této souvislosti nevzpomenout vytrvalá a zarputilá tvrzení evropských lídrů, že odepsání byť jednoho jediného eura z řeckého dluhu „prostě nenastane“. Samozřejmě, že to na podzim 2011 nastalo.

Podobně neochvějný byl kyperský ministr financí Michalis Sarris zhruba před týdnem, kdy podrážděně zareagoval na otázku možného dopadu kyperské krize na bankovní vklady. Prohlásil, že jakákoliv forma spoluúčasti vkladatelů je nepřijatelná a vůbec by ho ani nenapadla. Několik dní poté však s návrhem zdanit všechna kyperská bankovní depozita sám přišel.

Téměř komické se pak bohužel může jevit i úterní prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové po jednání s francouzským prezidentem Françoisem Hollandem a šéfem Evropské komise Josém Manuelem Barrosem. Merkelová se nechala slyšet, že budou nadále pracovat na zajištění stability eurozóny. Reálně mají nejnovější kroky evropských lídrů přesně opačný efekt.

Pocit nespravedlnosti

Pro ekonoma také není snadné pochopit, co přesně motivovalo evropské a kyperské představitele k rozhodnutí řešit situaci kyperských bank návrhem bezprecedentní spoluúčasti vkladatelů, místo aby se na nákladech řešení podíleli kyperští věřitelé (držitelé kyperských dluhopisů). Přístup, který eurozóna minulý týden zvolila, jednoduše upřednostňuje zájmy držitelů kyperských dluhopisů na úkor (pojištěných) vkladatelů. Priorita měla být stanovena přesně opačně.

Co přesně motivovalo evropské a kyperské představitele k rozhodnutí řešit situaci kyperských bank návrhem bezprecedentní spoluúčasti vkladatelů?

Postup Evropy vůči Kypru také nepřímo zpochybňuje princip rovnosti před evropským právem. Tím, že eurozóna zvolila dramaticky jiný přístup při řešení problémů malého Kypru ve srovnání s tím, který aplikovala ve vztahu k větším zemím, dává najevo, že vkladatelé v různě významných členských státech EMU si nejsou před právem rovni.

Ano, Kypr je specifický vysokým podílem ruských depozit, o jejichž původu lze asi oprávněné pochybovat, a chápu snahu o tomto tématu diskutovat. Řešení plošným zdaněním všech depozitorů včetně těch, kteří svého majetku dosáhli zcela poctivě, však popírá vlastnická práva a vyvolává oprávněný pocit frustrace a nespravedlnosti.

Obecně jsem zcela přesvědčen, že finanční stabilita eurozóny a samotná existence společné měny euro jsou kriticky podmíněné a musejí být úzce spojené s pravidly, která dostatečně ochrání úspory běžných vkladatelů. Pokud to eurozóna nedokáže zajistit, nemá budoucnost.