Něco pro „ostalgiky“: NDR prodávala na Západ i krev svých vězňů

Aktuální případ znovu připomněl, že i bezmála čtvrt století po pádu Berlínské zdi skrývají archivy Stasi mnohá temná tajemství.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ReutersČeská pozice

Zvrácená hospodářská kreativita krachujícího východoněmeckého režimu zřejmě neznala mezí. Z doposud nezveřejněné studie úřadu, který spravuje dokumenty bývalé tajné policie Stasi (BstU), vyplývá, že jeho představitelé v honbě za valutami dokonce pod nátlakem odebírali vězňům krev, aby ji mohli prodat na Západ. Informoval o tom tento týden ve svém vysílání magazín Report Mainz televizní stanice ARD a další německá média.

Konzervy s krví lidí vězněných komunistickou diktaturou byly v osmdesátých letech přes švýcarského prostředníka prodávány bavorskému Červenému kříži. Jeho zástupci podíl na obchodu s Německou demokratickou republikou (NDR) přiznali. Tvrdí ovšem, že dnes již nelze prokázat, zda tehdejší pracovníci věděli o tom, že se jedná o vzorky odebrané právě vězňům.

Zájemců o odběry bylo nápadně hodně a mnozí z nich se evidentně báli následků, kdyby odmítliKrev se pro prodej do SRN podle autora studie Tobiase Wunschika odebírala vězňům minimálně ve věznicích Gräfentonna v Durynsku a Waldheim v Sasku. Je zdokumentované, že do první z nich dojížděli pracovníci místní transfuzní stanice a při každé návštěvě je čekalo několik desítek „dárců“. Pochybnosti o tom, že se tito lidé akce zúčastnili dobrovolně, už tenkrát vyjadřovaly i samotné zdravotní sestry. Zájemců o odběry bylo nápadně hodně a mnozí z nich se evidentně báli následků, kdyby odmítli.

Pracovali pro třídního nepřítele

V tehdejší NDR bylo snadné se dostat za mříže. Stačilo se pokusit o útěk na Západ nebo odpírat výkon vojenské služby. Političtí vězni běžně sdíleli cely s nejtěžšími kriminálníky, byli šikanováni, mučeni a nuceni k plnění nelidsky vysokých výrobních norem.

Poté, co z archivních dokumentů vyplynulo, že z jejich otrocké práce masivně profitovala švédská nábytkářská společnost IKEA, začali němečtí historici pátrat po dalších západních „obchodních partnerech“ NDR. Loni vyšlo najevo, že Honeckerův režim nechal na svých občanech (zřejmě bez jejich vědomí) levně testovat léky západních farmaceutických firem.

Aktuální studie historika a pracovníka úřadu BstU Tobiase Wunschika kromě kauzy s prodejem krevních konzerv mapuje rozsah otrocké práce pro západní koncerny ve východoněmeckých věznicích. Podle jeho zjištění se spíše než o výjimku jednalo o systém. NDR dodávala výrobky, které částečně produkovali vězni za otřesných podmínek, stovkám firem z řady odvětví. Mezi ty, které byly v magazínu ARD zmíněny, patří Aldi, Karstadt, Mannesmann, Quelle, Neckermann či Volkswagen.

Západní koncerny se o pracovní podmínky v NDR prostě nezajímali, a vězni naopak neměli ani ponětí o tom, pro koho zboží produkujíWunschik i jeho nadřízený Roland Jahn potvrdili, že si žádná z těchto společností nemohla být při takovém obchodu jistá, jak bylo dodávané zboží vyrobeno. Podle Jahna se o pracovní podmínky v NDR západní manažeři prostě nezajímali. Vězni naopak neměli ani ponětí o tom, že masově produkují zboží pro svého „třídního nepřítele“. Objem obchodu s otrockou prací činil podle odhadů stovky milionů marek ročně. Řada bývalých vězňů dodnes trpí trvalými psychickými i fyzickými následky. Na odškodnění čekají zatím marně.

„Ostalgie“ není na místě  

Aktuální případ znovu připomněl, že i dnes, bezmála čtvrt století po pádu Berlínské zdi, skrývají archivy Stasi mnohá temná tajemství. Už jen kvůli jejich ohromujícímu rozsahu (úřad uvádí, že spravuje na 111 kilometrů regálů s dokumenty, 1,7 milionu fotek a mikrofiší a desetitisíce dalších nosičů) je ještě nebylo možné zcela prozkoumat.

Není vůbec od věci si díky nim občas připomenout, že NDR nebyla žádným úsměvným kabaretem s trabanty, tesilkami a mrožími knírky, jak se snaží líčit „ostalgici“. Že byla velmi krutým systémem, který byl pro svoje zachování ochoten udělat vše, i doslova zpeněžit své vlastní lidi – ať už vcelku (běžně prodávala své politické vězně do západního Německa), nebo po částech jako v případě krevních konzerv.   

Nejnovější poznatky ale zároveň dobře ilustrují, že nic není černobílé. Pro bývalou politickou vězeňkyni Inge Naumannovou, která promlouvá v dokumentu televize ARD, přišlo největší zklamání až poté, když se jí konečně podařilo dostat na Západ. Tehdy zjistila, že se výrobky, za které mnozí v NDR zaplatili zdravím nebo životem, prodávají v supermarketu za pár feniků. Pochopila, že na druhé straně nečistého obchodu stojí lidé a firmy ze země, kterou si léta idealizovala a k níž upínala všechny své životní naděje.