Nečasův rozvod a politická kultura v Česku: stále spíš Východ než Západ

Zatímco v mnoha ohledech se Česko západnímu způsobu života přiblížit chce, postoj „rodina na prvním místě“ zde nezdomácněl.

foto: © ČTKČeská pozice

Petr Nečas oznámil rozvod, čímž se zařadil mezi české premiéry, kterým se při jejich fungování ve vysoké politice tato smutná událost nevyhnula. Manželství nevydrželo ani Mirku Topolánkovi, ani Jiřímu Paroubkovi. U Nečase však tato zpráva překvapuje více.

Zatímco Topolánek i Paroubek vždy vystupovali jako silní egomaniaci, Nečas je katolíkem, s manželkou vychoval čtyři děti a zdálo se, že rodina je pro něho nesmírně důležitá. Ještě v roce 2009 rozesílal novinářům vánoční SMS, kde přál příjemné svátky jménem své ženy i všech čtyř dětí. Ve vládě Václava Klause se měl stát ministrem vnitra, aby pak toto povýšení odmítl právě s odkazem na rodinné důvody (i když mohl mít i nějaké jiné). I kvůli důrazu na konzervativní a křesťanská témata bylo občas možné ve sněmovně zaslechnout vtipy, že by Nečas byl ideálním předsedou KDU-ČSL.

Česká vrcholná politika zjevně není prostředím, které by přálo osobnímu životu. To platí i pro premiéry, jichž se viditelné potíže v manželství nedotkly. Vladimír Špidla byl ke konci mandátu považován za mírně autistického paranoika, který se poněkud příliš oddal zprávám tajných služeb. O vlivu nejvyšších funkcí na osobnosti Miloše Zemana nebo Václava Klause snad ani není třeba mluvit (nota bene když se ještě druhý jmenovaný nechával nachytat ve společnosti mladých blonďatých letušek). Loni se rozvedl i druhý z vůdců Nečasovy vlády Miroslav Kalousek.

Viditelně nestrádala snad pouze aktivní Šárka, manželka Stanislava Grosse. A toho vskutku nelze dávat za příklad snad v žádném (jiném) aspektu jeho politické kariéry.

Rodina na prvním místě

Přestože čeští politici rozvodovostí jistě nevynikají z průměrné české populace a zřejmě ani z celoevropského průměru (při pohledu na tři manželství Nicolase Sarkozyho nebo avantýry Silvia Berlusconiho působí Česko ještě konzervativně), v jejich důrazu na rodinné hodnoty jde o značný rozdíl oproti anglosaskému světu.

Manželky a děti hrají velkou roli už ve volebních kampaních (zatímco Nečas svou rodinu při předvolební agitaci záměrně skrýval, nelze si představit, že by totéž dělal třeba Barack Obama). Angličtí i američtí lídři často mluví o tom, jak je pro ně rodina na prvním místě. A snaží se zvládnout i ty nejkritičtější situace – manželství Billa Clintona ustálo i vleklý veřejný skandál s Monikou Lewinskou.

Pokud se člověk ve vysoké funkci obklopí lidmi, na které je spoleh, nejspíše mu pak zbude více času na rodinný životPolitická kultura USA a Velké Británie by mohla posloužit Čechům jako inspirace i v jiném ohledu. Tony Blair ve svých pamětech píše, že během premiérského mandátu zaměstnával na sedm desítek vysoce kvalifikovaných poradců – a že byl ještě „troškař“ oproti americkému prezidentovi, který jich měl údajně tisíce. Pokud se člověk ve vysoké funkci obklopí lidmi, na které je spoleh, nejspíše mu pak zbude více času na rodinný život.

Ale možná jde ještě o něco jiného. Zatímco v mnoha ohledech se Česko západnímu způsobu života přiblížit chce, postoj „rodina na prvním místě“ zde nezdomácněl. Osobní aspekt života politiků nehraje v rozhodování voličů nijak zásadní roli, vždyť rozpad manželství politicky nijak zvlášť neuškodil ani Paroubkovi, a ani Topolánkovi, který svou manželku Pavlu vystavoval na billboardech v předvolební kampani ještě chvíli předtím, než vyšel najevo jeho vztah s Lucií Talmanovou.

Česká scéna se proto stále podobá třeba Rusku, kde byl soukromý život Vladimira Putina téměř utajován až do minulého týdne, kdy ruský prezident překvapivě oznámil rozvod. Ale na jeho (ne)oblibu to nějaký viditelný vliv němělo. I manželka současného českého prezidenta Miloše Zemana se v kampani příliš neangažovala. To nemá být žádné odsuzování, jen konstatování. Politickou kulturou jsme bohužel pořád více Východ než Západ.

Počet příspěvků: 1, poslední 12.6.2013 10:58 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.