Nečasovy rošády už vládu neoživí

Ač to navenek vyhlíží jako zemětřesení, ve skutečnosti se kabinet ukládá k šestnáctiměsíčnímu přežívání.

foto: @ Ceska Pozice, ALessandro CanuČeská pozice

Od 13. července 2010, kdy byla patnáctičlenná vláda Petra Nečase jmenována, v ní premiér vyměnil už 10 ministrů a další dva to čeká zkraje prosince. Dlouho se v tomto oboru považoval za přeborníka Miloš Zeman, jenž coby premiér (1998 – 2002) vystřídal přes polovinu svého manšaftu. Situaci měl ovšem usnadněnou, poněvadž to byl opravdu „jeho manšaft“: jednobarevná vláda ČSSD, přičemž on byl svrchovaným předsedou „strany i vlády“.

Ve srovnání se Zemanem je Nečas šampion. Až vybere nástupce ministra dopravy a ministra obrany, docílí od roku 1992 bezkonkurenční obměny čtyř pětin vládního kabinetu. A to je, prosím, pan premiér omezován v rozletu koaliční smlouvou!

Peake se nemůže nedohodnout

Pravda, koaliční smlouva je dnes už poněkud archaickým dokumentem. Za prvé ji po květnových volbách 2010 uzavřely ODS, TOP 09 a Věci veřejné, kteréžto ji 24. dubna 2012 vypověděly. Jejich čtyři odštěpení ministři v čele s Karolinou Peake však ve vládě zůstali. Základní koaliční dokument potřebuje přepsat nejen z toho důvodu, že VV jsou dnes v opozici, zatímco koaličním partnerem je stohlavá stranička LIDEM. Jak „čas oponou trhnul“, z původně velmi ambiciózního koaličního a potažmo vládního programu musí vláda vypustit to, co už prostě nedokáže v Parlamentu přetavit v platné zákony.

Co ale i v přepsané koaliční smlouvě určitě zůstane, jsou zhruba čtyři stránky „Principů koaliční spolupráce“. Mimochodem je v nich identifikovatelný rukopis Jana Kasala, léta místopředsedy KDU-ČSL a Poslanecké sněmovny, skutečného „machra“ v procedurálních záležitostech, od něhož opisovala i Nečasova trojkoalice. Hned v úvodu „Principů“ je zásadní konstatování: Nečasova vláda bude mít (i s premiérem) 15 členů, a to 6 za ODS, 5 za TOP 09 a Starosty a 4 za VV (čili nyní, což je třeba opravit, za LIDEM), „a to v rozdělení ministerstev, které je uvedeno v příloze č. 1“.

Aktuálně to znamená, že pokud by chtěla po odstupujícím Pavlu Dobešovi (LIDEM) převzít ministerstvo dopravy ODS a „pustit“ straně Karoliny Peake některé „svoje“ ministerstvo, měla by se kvůli tomu změnit příloha č. 1 koaliční smlouvy.

Moudřejší by bylo LIDEM o případnou výměnu resortů slušně požádat a nejednat s ní „z pozice síly“

Není to tedy tak jednoduché, jak se zdá z výroku prvního místopředsedy ODS a ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby. „Dopravu je třeba vnímat jako naprosto klíčový resort s vlivem na ekonomiku a stavební průmysl, kde už není možné experimentovat,“ pravil bez okolků „zlý muž“ ODS, jež by jistě ráda kontrolovala resort, kterým ročně proteče několik desítek miliard korun.

Vzhledem k tomu, že LIDEM stále disponuje drahocennými devíti poslanci, bez jejichž loajality přijde vláda o byť i jen těsnou většinu, by arciť bylo moudřejší LIDEM o případnou výměnu resortů slušně požádat a nejednat s ní „z pozice síly“.

Taková žádost by jistě nebyla beznadějná, přestože místopředsedkyně LIDEM Dagmar Navrátilová prohlašuje, že „naší prioritou je udržet si resort dopravy“. Prioritou paní Navrátilové možná. Předsedkyně Peake, pokud chce LIDEM udržet až do voleb při životě, se však s panem premiérem nemůže nedohodnout, pokud se ODS rozhodla resort dopravy, jejími lidmi prý už stejně „obsazený“, pozřít i s ministerskou židlí a LIDEM věnovat třeba ministerstvo obrany. Ostatně paní Peake by to v pěkné vycházkové uniformně jistě slušelo!

Nečasova zbraň

„Mám svoji představu,“ řekl k případným personálním rošádám premiér Nečas a víc z něj žádný z novinářů nedostal. Třeba nás opravdu nakonec čeká další blesková výměna, což je premiérova specialita.

Jaký by byl její případný rozsah, je ale ve hvězdách. Z ústavního hlediska je pouze na premiérovi, koho prezidentovi republiky navrhne na jmenování ministrem anebo na odvolání z ministerské funkce. Ve skutečnosti to má ale premiér daleko složitější. Omezuje ho následující odstavec koaliční smlouvy:

„Smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhnout prezidentu republiky jmenování a odvolání členů vlády. Pro každý takový krok bude předseda vlády hledat předem podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany podává návrhy na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu, přičemž tak má činit bez průtahů, aby nebyl ohrožen chod vlády a dotčeného ministerstva. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s členy K9 za příslušnou stranu.“

Ministry za ODS střídá Nečas bez součinnosti s výkonnou radou a někdy zcela průhledně kvůli svým cílům ve vnitrostranických bojích

Zde je důvod  toho, proč premiér Nečas stihnul kromě sebe vyměnit všechny ministry za ODS, 4 členy vlády (a Pavel Dobeš bude pátý) nominované VV, případně LIDEM, ale jen 2 za TOP 09 a STAN. Přičemž ministr kultury Jiří Besser byl v rámci kvóty „topky“ nominován Starosty a rezignoval sám, stejně jako zcela nedávno „topák“ Jaromír Drábek, byť krátce váhal a mírně mu také „domluvilo“ předsednictvo strany.

Ministry za ODS střídá Nečas jen na základě vlastního rozhodnutí, bez součinnosti s výkonnou radou ODS a někdy zcela průhledně kvůli svým cílům ve vnitrostranických bojích. To byl případ nahrazení ministra zemědělství Ivana Fuksy, spojence vlivného Nečasova kritika Petra Tluchoře, Petrem Bendlem loni v říjnu, anebo letošního červnového odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Na jeho místo nastoupil místopředseda ODS a známý brněnský právník Pavel Blažek, jenž na nedávném kongresu ODS vehementně podporoval Nečasovu kandidaturu na předsedu strany.

Je to nejspíš právě Petr Nečas, kdo ze všech polistopadových premiérů využívá personálních výměn ve vládě k řešení vnitřních krizí ve své straně.

Faktor Klaus

S určitými problémy se Nečasovi dařilo až dosud odvolávat i ministry nominované Věcmi veřejnými. Vít Bárta se totiž dost dlouho těšil sympatiím a podpoře prezidenta Klause. Podobně „pán Hradu“ držel nad vodou prý „nejlepšího ministra školství“ Josefa Dobeše. Premiérův písemný návrh na jeho odvolání dokonce Václav Klaus v rozporu s ústavou prostě ignoroval.

Prezidentův vztah k odštěpenecké straně LIDEM je v lepším případě neutrální

Nečas si Klause váží, dělal mu v ODS místopředsedu a je nad jeho možnosti být vůči prezidentovi důrazný. Navíc to byl prezident Klaus, jenž se před Vánocemi 2010 vložil do první z četných krizí Nečasovy vlády a podstatnou měrou ji pomohl vyřešit. Ostatně když už padla zmínka o Bártovi a Josefu Dobešovi, oba nebyli premiérem odvoláni, nýbrž sami rezignovali.

Prezidentův vztah k odštěpenecké straně LIDEM je v lepším případě neutrální. Když do ministra dopravy Pavla Dobeše bušila kvůli špatně fungujícímu registru vozidel Karolína Peake, prezident Klaus se o něm sice vyjádřil pozitivně, nicméně až dosud výměně žádného ministra za LIDEM nebránil. Přičteme-li k tomu celkovou slabost této strany, je jasné, že tady má premiér Nečas pro personální výměny volné pole. Stejně jako si dali poslanci LIDEM domluvit a nezbrzdili hlasování o církevních restitucích, za což se jim dostane práva na vlastní poslanecký klub s patřičným zaopatřením, nepostaví si Karolína Peake hlavu ani kvůli případným ministerským rošádám.

Zázračná proměna vztahu Nečas-Kalousek

S „topkou“ to má premiér neskonale složitější. Významná část jeho spolustraníků je vysloveně alergická na ministra financí a prvního místopředsedu TOP 09 Miroslava Kalouska, na předsedu strany, ministra zahraničních věcí a vicepremiéra Karla Schwarzenberga (kvůli jeho vstřícnému postoji k EU) i na noblesního ministra zdravotnictví Leoše Hegera, jehož zdravotničtí experti ODS, pánové Šnajdr a Šťastný, nemohou vystát.

Asi mnohokrát by býval Nečas ministra financí rád odvolal.  S Kalouskem byli od prvých dnů této vlády dlouho, předlouho na ostří nože, prestižně soutěžíce o to, která z obou stran je větším „reformním bourákem“ a skutečně pravicová.  Jenomže Nečas musel Kalouska ve vládě strpět stejně jako Hegera, donedávna Drábka, Bessera či jeho nástupkyni Hanákovou, o „knížeti“ ani nemluvě.

„Pan předseda“, jak v „topce“ a u Starostů Karlu Schwarzenbergovi říkají, za své lidi ručí a souhlas s jejich odvoláním Nečasovi nedá. Vyskytne-li se malér (Besser, Drábek), je snaha vyřešit si ho „doma“, čili pohnout dotyčného k rezignaci. Premiér by – ústavně vzato – mohl samozřejmě i tak prezidenta požádat o odvolání kohokoli z ministrů „topky“, jenomže bez Schwarzenbergova souhlasu by to znamenalo odchod „knížecí“ strany z vlády, jež by se stala nenávratně menšinovou. Už to bylo mimochodem kolem kongresu ODS „na spadnutí“! Vztah ODS a TOP 09 však doznal téměř zázračné změny.

Nečas s Kalouskem jsou od jisté doby navzájem zcela loajální, ba vzájemně se „podpírají“

Miroslav Kalousek s vědomím a souhlasem Petra Nečase zprostředkoval dohodu s „rebely“ Tluchořem, Fuksou a Šnajdrem spočívající v tom, že se za určité výkupné vzdali poslaneckých mandátů a z dosud nejhorší krize tím Nečasova vláda „vybruslila“. Nevoní to, spíše to páchne, ale v politice se takové handly dělají a Kalousek se za ně nestydí. Mimochodem nebyl to on, od něhož návrh jednat s „rebely“ vzešel. Každopádně Nečas s Kalouskem jsou od té doby navzájem zcela loajální, ba vzájemně se „podpírají“.

Nedá se dost dobře očekávat, že by při eventuální ministerské rošádě premiér Nečas počítal i s výměnami ministrů za TOP 09. Ostatně když si na poslední K9 svoje personální záležitosti vyřizovala s premiérem LIDEM, „topka“ se držela stranou a veřejně se tím dokonce pochlubila. Řečeno jinak, vyměňovat si s jinou koaliční stranou resorty nemíní a co se jejího slabého místa, totiž ministerstva kultury týče, Alenu Hanákovou „kníže“ zatím drží. A kdyby s tím měl mít nakonec přece jen problém, strana si to vyřídí svépomocí a Starostové, jejichž je Hanáková kandidátkou, za ni najdou náhradu. Dodejme, že hledat by měli začít už teď a v jiných než starostenských vodách, z nichž vylovili paní ministryni i jejího předchůdce Bessera.

Už žádné velké výboje

Na velké vládní zemětřesení to zkrátka nevypadá. Dvanáct výměn v patnáctičlenné vládě za 29 měsíců její existence je ostatně už dost. Ano, některé z nich byly vynucené nesourodostí koalice, její nestabilitou založenou neslučitelností de facto firmy VV a dvou regulérních politických stran, a v posledku rozdrobením původně impozantní koaliční většiny. Nicméně jak měl premiér prohlásit na zmíněné K9, hlavních reformních cílů už přesto vláda dosáhla, takže pro zbývajících zhruba 16 měsíců do voleb na jaře 2014 může ubrat na tempu a na důrazu.

Premiér se nicméně dalších personálních změn ve vládě neodříká, ba dokonce se domnívá, že by to byl „pozitivní vzkaz“ veřejnosti, že politici nejsou k vládním seslím přilepeni. Nový ministr se ale – jak známo - zabíhá v úřadu tak půl roku! A co neprosadí vláda v Parlamentu do příštího podzimu, odkládá se až na „údržbářské záležitosti“ na neurčito, anžto těsně před volbami nebude přece pravicová koalice provokovat veřejnost a levicovou opozici nepopulárními kroky.

Od Nečasovy vlády proto už raději nečekejme žádné velké výboje. Nějaký ten nový, půl roku se zabíhající ministr by ji sice už život příliš nezkomplikoval, nicméně vibrace by nastat mohly a ty neradno riskovat! Ve svém vlastním zájmu potřebuje vláda zůstat soudržná, aby dožila do řádných voleb.

Temné varování pro ODS a „topku“

Kdyby volby dopadly podle průzkumu CVVM, pár poslanců ODS a „topky“ by mohlo do Sněmovny docházet leda na dobrý oběd

I solidnímu pracovišti se přihodí, že mu výsledky výzkumu veřejného mínění najednou „ustřelí“. Je-li to případ ve středu zveřejněných čerstvých preferencí CVVM, nevíme, neboť to ukáží až další šetření i výsledky jiných agentur. Avšak kdyby se volby do Poslanecké sněmovny konaly v polovině listopadu, podle CVVM by v nich první skončila ČSSD s 39 procenty hlasů, druhá KSČM s 19 procenty, třetí ODS s 16 procenty, čtvrtá TOP 09 s 10 procenty a pátá KDU-ČSL s 5 procenty. Zelení a další strany jsou na třech procentech a méně.

Zdůrazněme – jeden průzkum sám o sobě mnoho neříká, důležité budou vývojové trendy! Pro jistotu by se ale strany současné vládní koalice měly hodně modlit, aby za plus minus 16 měsíců ve volbách do Poslanecké sněmovny dopadly jinak. Poněvadž kdyby skončily obdobně, pár poslanců ODS a „topky“ by mohlo do Sněmovny docházet na dobrý oběd, ale jinak by tam nebyli ani slyšet, ani vidět. Levicová většina by s nimi jistě naložila stejně nesentimentálně, jako to nyní pravicová koalice činí s ní.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.

Počet příspěvků: 14, poslední 8.12.2012 04:12 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.