Ceska Pozice

Nečasovo mírně odpudivé perpetuum mobile

Je zřejmé, že slepování „sto jedničky“ může být od nynějška Nečasovou každodenní činností.

Petr Nováček 13.11.2012

foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Podle vicepremiérky a předsedkyně koaliční ministrany LIDEM je nešťastné a dlouhodobě neudržitelné stavět důvěru vládě na nedůvěryhodném hlase. „Doufám, že si ODS tuto nepříjemnost brzy vyřeší,“ pravila 7. listopadu odpoledne Karolína Peake. Kdysi jsme v tento den povinně „slavili“ výročí bolševické revoluce, v roce 1992 si ODS na „kongresu vítězů“ svolanému kdoví proč na 7. listopad odstřelila část svého vedení a L. P. 7. listopadu 2012 se zachránila Nečasova vláda, na odstřel jsouc více než zralá.

Nebylo to příliš elegantní, připustil cudně sám Petr Nečas. Bývalý Klausův ministr Karel Dyba oceňoval v podobných situacích svého premiéra zvoláním: „Zlatá slova, Václave!“. Od té doby se ale hodně změnilo a o podobně vroucí loajalitě si dvojjediný předseda strany ODS a vlády Petr Nečas může nechat jenom zdát.

Humor dosti šibeniční

Onou nepříjemností, kterou by ODS měla brzy vyřešit, je bývalý místostarosta Kolína Roman Pekárek, jenž s dalšími dvěma náhradníky ze středočeské volební kandidátky ODS nastoupil na místo poslanců Petra Tluchoře, Ivana Fuksy a Marka Šnajdra, kteří se vzdali svých mandátů. Pekárek byl nepravomocně odsouzen pro podezření z korupce na šest let „natvrdo“. Sám se považuje za nevinného, svého nároku na uvolněný mandát se nevzdal a dokonce nevyloučil, že by si jej ponechal i v případě, kdyby byl pravomocně odsouzen.

„Neberte to tak vážně,“ zažertoval si u příležitosti Pekárkovy instalace jako jediný z politiků vicepremiér a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. „Když se podívám, kolik po České republice pobíhá zlodějů a jiných, tak snad by tady měli mít své zastoupení taky!“

Spíše než o knížecí bonmot jde ale tentokrát o šibeniční humor. Ve vazbě „sedí“ exposlanec a exhejtman David Rath (ČSSD), poslanec Vít Bárta (VV) byl odsouzen zatím nepravomocně, poslankyně Vlasta Parkanová (TOP 09) je trestně stíhána, poslanec Otto Chaloupka (VV) byl obžalován a orgány činné v trestním řízení se zajímaly či ještě zajímají o Kristýnu Kočí (dříve VV, nyní nezařazená) a možná ještě o další poslance. To je za půl třetího roku existence této sněmovny, jejíž 200 členů přísahalo na věrnost ústavě a zákonům ČR, skóre, které ji v očích veřejnosti dehonestuje, i kdyby nebylo pokleslé politické kultury, kterou produkuje. Strany vládní koalice se na dehonestaci dolní komory významně podílejí krkolomným úsilím, s jakým se teď už téměř za každou cenu snaží slepovat vládní většinu.

Ministr Kuba: „Musíme dát voličům jasný signál, že je pro nás důležité, jací lidé nás budou ve sněmově reprezentovat.“

Frapantní nehoda

Vraťme se k novopečenému poslanci Pekárkovi. „Budeme podnikat všechny kroky, aby se situace vyřešila,“ slibuje Petr Nečas. První místopředseda ODS Martin Kuba, jenž se na víkendovém kongresu prezentoval jako „rázný hoch“, dodává: „Pro ODS je to krajně nepříjemná situace. Je třeba se k tomu postavit čelem a dát voličům jasný signál, že je pro nás důležité, jací lidé nás budou ve sněmově reprezentovat. V tomto smyslu hodlám s panem Pekárkem hovořit.“

V sobotu a v neděli v Brně se „stavěl problémům čelem“ a sliboval „dát voličům jasný signál“ 23. kongres ODS. Za základní problém byla označena ztráta důvěryhodnosti ODS a za jednu z cest, jak ji obnovit, vyřazení těch, kteří straně dělají ostudu, z reprezentativních funkcí. Jestliže se ódéesce přihodila pouhé tři dny po kongresu nehoda s Pekárkem souzeným ausgerechnet pro podezření z korupce, je to prostě pech a z krásných kongresových předsevzetí je rázem trapná parodie.

O čem hodlá první místopředseda Kuba, potažmo další představitelé ODS s poslancem Pekárkem hovořit, nevíme, ale cosi je nápadné: Pekárek asi jen tak pro nic na nic nezdůrazňuje, že chce být loajálním poslancem ODS a podporovat vládu!

Jistě nejen místopředseda Poslanecké sněmovny za ČSSD Lubomír Zaorálek si to překládá jako „já podržím vládu a vy podržíte mě“. Při těsné provládní většině, jež bude navíc zákon od zákona kolísat (koaličníci věří, že mezi 101 až 104 poslanci), může být zrovna Pekárkův hlas pro vládu rozhodující. Jenže ouha – 18. prosince by měl Roman Pekárek stanout v odvolacím řízení před Vrchním soudem v Praze, a pokud by jím byl odeslán za mříže, koalice by (podobně jako opozice kvůli Rathovi) přišla o jeden drahocenný hlas. Přitom, pozor,  Pekárek je od 7. listopadu chráněn imunitou a sněmovna by ho musela vydat, aby vrchní soud mohl v jeho věci pokračovat a rozhodnout.

Zatím jde sněmovnou jeden hlas, že od komunistů po pravici zvednou všichni poslanci ruku pro Pekárkovo vydání justici. Ostatně z Vrchního soudu v Praze dorazila do sněmovny 9. listopadu žádost o zbavení Pekárka poslanecké imunity. Čili pokud se mandátový a imunitní výbor sejde před schůzí sněmovny naplánovanou na 28. listopadu, o Pekárkově vydání by dolní komora mohla hlasovat již počátkem prosince a jednání v jeho kauze by se prý dalo stihnout v plánovaném datu 18. prosince.

Do té doby bude však dělat ODS a potažmo koalici ostudu. Pravda, pokud nedostane – jak se říká – „nabídku, kterou nebude moci odmítnout“, čili nenechá-li se Pekárek přece jenom místopředsedou ODS Kubou či některým jejím jiným potentátem „přesvědčit“, aby se čerstvě nabytého mandátu obratem vzdal. (Zatím pouze v pátek 9. listopadu v 11:00 pozastavil své členství v ODS.) Kdyby tak přece jen učinil, nastoupil by do sněmovny další náhradník ze středočeské kandidátky ODS. Třeba by měla „modrá ptáčata“ štěstí na borce bez škraloupu. O jedno trapné divadlo ve sněmovně víc nebo míň, to už téhle koalici může být celkem fuk…

Účtování s „rebelií“

Je ostatně velmi pravděpodobné, že „nabídku, kterou nemohli odmítnout“, dostali přímo od Petra Nečase také „rebelující“ poslanci ODS. Brněnský kongres strany sice přijal usnesení vyzývající „rebely“ k loajální podpoře daňového balíčku a dalších vládních předloh, avšak třicet procent hlasů pro Nečasova protikandidáta na předsedu strany Ivana Fuksu je třicet procent! Možná, že by stejného skóre docílil i houpací kůň, jestliže by kandidoval proti Nečasovi, jak žertovně pravil sám předseda ODS a vlády. Velmi pravděpodobně by si však ani on nevsadil na to, že vliv „rebelů“ v ODS je zanedbatelný.

Možná by stejného skóre jako Fuksa docílil i houpací kůň, jestliže by kandidoval proti Nečasovi, jak žertovně pravil sám předseda ODS a vlády

Vzhledem k tomu, že „rebelie“ v ODS trvala dva měsíce a byla vedena nadoraz, to šestice poslanců sbalila překvapivě rychle. „Srdcaře“ Borise Šťastného, odborníka strany na zdravotnictví, člena správní rady VZP a člověka blízkého prezidentu Klausovi, Nečas přesvědčil, aby nepokládal mandát a nevpustil mu do sněmovny Jiřího Janečka, významného to pražského komunálního politika Bémovy éry se stále dlouhými prsty a Nečasova „úhlavního přítele“. Přesvědčil však Nečas Šťastného „džej-džejem“, anebo ještě něčím jiným? Nevíme, nebo lépe řečeno, zatím to nevíme, ale jak známo, v Čechách se s prominutím stejně všecko vykecá, takže to časem téměř jistě někdo „práskne“.

Leč pokračujme ve výčtu takzvaných rebelů. Poslanci ODS Jan Florián a Tomáš Úlehla slíbili podpořit vládu, ale do budoucna žádají více pochopení pro své názory. „Rozhodl jsem se, že není možné způsobit nástup rudé levice. Přistoupil jsem na možnost podpory vládnímu návrhu konsolidačního balíčku,“ vyjádřil se Úlehla, jeden ze sněmovnou jmenovaných členů dozorčí rady VZP.

„Rudou levicí“ straší ODS už od předvolební kampaně v roce 2002 a jak se zdá, s minimálním efektem. Přesto to bylo i jedno z frekventovaných témat kongresové diskuse. Inu chybí-li originální a přitažlivé ideje pravicové, začne se hrozit oranžovými a rudými! Trvá to deset let a je to stále to samé kolem dokola. Bída, bohužel pravice!

A další protagonisté „rebelie“? Ze Středochů Ivana Fuksy, Petra Tluchoře a Marka Šnajdra jsou dva posledně jmenovaní (a spolu s nimi také Nečasem obměkčený Boris Šťastný) sněmovnou delegovanými členy správní rady VZP, přičemž Bc. Šnajdr, někdejší náměstek ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, je jejím předsedou. „Snažili jsme se o změnu, ale bohužel racionální argumenty nepadaly na úrodnou půdu. Pád vlády a nástup komunistů k moci ale nechceme,“ zdůvodnil Petr Tluchoř senzaci týdne, tedy rezignaci „středočeské trojky“ na poslanecké mandáty.

Premiér Nečas byl uznalý. „Kolegové zvolili politicky poctivé a lidsky důstojné řešení. Zůstávají v ODS se svými názory, nebudeme je ostrakizovat.“ Zpola anonymně jeden z odstupujících poslanců připustil, že se báli „vygumování“, toho, že jako Vlastimil Tlustý budou vytlačeni na okraj ODS a posléze že zmizí v propadlišti.

Frakce v ODS?

Exempla trahunt, neboli příklady táhnou! Ano, je velmi pravděpodobné, že za obvyklého běhu věcí by se žádný z takzvaných rebelů v ODS už nikdy nedostal na kandidátku a že by se pro něho nenašla žádná „fara“ se slušným zaopatřením. Čehosi na způsob vnitrostranického frakcionářství se ostatně dosud bála nejen ODS, ale stejně tak ČSSD a další strany. Blahé paměti místopředseda ODS Josef Zieleniec před více než patnácti roky jen nadhodil téma vnitrostranických názorových proudů, a narazil na zeď.

Zůstane-li nevelká ODS názorově monolitní, zcela zesterilní a neodvolatelně se nasměruje k bezvýznamnosti

„Čerstvý“ první místopředseda Kuba („rebelové“ ho označují za kamaráda) je ale názoru, že „pro ODS je to celé ozdravným procesem, kdy si musíme jako velké evropské politické strany zvyknout na existenci názorových frakcí a ty brát vážně. To znamená nevylučovat, nenálepkovat, ale vzájemně si naslouchat“. Pokud to Kuba myslí vážně, je duchem osvíceným, jemuž došlo, že zůstane-li nevelká ODS názorově monolitní, zcela zesterilní a neodvolatelně se nasměruje k bezvýznamnosti.

Sledujme, co se stane s Hegerovým trestním oznámením

Sečteno a podtrženo, Nečasova vláda je – jak se říká v této chvíli – z další krize venku. Tentokrát ji způsobila „rebelie“ uvnitř poslaneckého klubu ODS a její příčinou rozhodně nebyl jen daňový fetišismus a touha po „návratu ke kořenům“. Mimochodem ty byly zformulovány v Poděbradských artikulech před dvanácti lety a víkendový kongres ODS se na ně často odvolával. Jenomže zapomněl, že ony artikuly jsou dnes dílem vágní, neboť svět a jeho problémy se od doby, kdy byly zformulovány, výrazně změnily.

Obvykle „dobře informované zdroje“ ostatně tvrdí, že příčiny oné rebelie byly spíše osobní než ideové povahy, poněvadž jinak by protinečasovská opozice v ODS uplatnila svoje námitky už na jaře, kdy se sněmovna začala spornými zákony zabývat. U některých „rebelantů“ mohlo jít o docela obyčejný revanš za to, že je Nečas odstavil (Tluchoře z čela poslaneckého klubu ODS, Fuksu odvolal z funkce ministra zemědělství); bylo by to lidské, a tudíž pochopitelné.

Připomeňme však, že je tu ještě verze další, ale ta je nedoložená, jak zpívali ve Strašlivé písni o Golemovi Voskovec a Werich. Podle ní se vypuknutí rebelie plus minus shoduje s okamžikem, kdy ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) podal v souvislosti s mnohasetmilionovou ztrátovou investicí VZP do projektu IZIP trestní oznámení na (zatím) neznámého pachatele a zároveň zintenzivnil snahu o doplnění statutárních orgánů VZP s tušeným úmyslem odvolat poté jejího šéfa a možná nejen jeho. Čtyři ze šesti „rebelů“ jsou přitom členy správní, případně dozorčí rady VZP, a pokud se cítili být osobně ohroženi Hegerovým trestním oznámením na pojišťovnu, mohlo je to motivovat ke zničujícímu vystoupení proti vládě.

Premiér Hegerovy návrhy na změny ve vedení VZP opakovaně nezařazoval na program schůzí vlády

Pokud by totiž vláda padla a Hegera nahradil někdo z ODS, jíž je dávno trnem v oku, měli by „rebelové“ angažovaní ve VZP po starosti. Je-li tato hypotéza správná, pak jim ale šel na ruku i premiér Nečas, poněvadž Hegerovy návrhy na změny ve vedení VZP opakovaně nezařazoval na program schůzí vlády.

V této souvislosti bude zajímavé sledovat, co se s Hegerovým trestním oznámením stane. Ministr zdravotnictví ve středu ujistil, že jej nestáhne. Asi spoléhá na to, že se jistí pánové tak jako ze sněmovny odporoučí z VZP sami. Pan docent Heger nicméně nepůsobí v politice dlouho a lze se obávat, že nezná dobře svoje resortní pappenheimské! Naopak, doufejme, se už snad netřeba obávat toho, že by Hegerovo trestní oznámení, ukáže-li se důvodné, zmrazilo pražské vrchní státní zastupitelství. Kdyby totiž jeho šéfkou nebyla Lenka Bradáčová, opravdu by bylo o důvod víc domnívat se, že „středočeská trojka“ se mohla vzdát poslaneckých mandátů a tím poslanecké imunity s lehkým srdcem, že nic neriskuje.

Představitelné je bohužel téměř vše

A co bude dál? Nečasovi hraje do karet fakt, že – řekněme si to upřímně – žádná z parlamentních stran po předčasných volbách neprahne, byť ty opoziční to tvrdí. Vždyť volby v řádném termínu budou nejpozději v květnu 2014 a do té doby se to už nějak doklepe. Vláda má sice ve sněmovně většinu, ale jen těsnou a navíc slepenou i z přeběhlíků. Jejich podpora bude kolísavá a pro vládu nikoli zadarmo!

Ústavní většina ČSSD a KSČM v Senátu navíc zaručuje, že už jen ze spektakulárních důvodů bude „horní komora“ vracet sněmovně zákony jak na běžícím pásu. Připočtěme ještě nějaké to páně prezidentovo veto a je zřejmé, že slepování „sto jedničky“ může být Nečasovou každodenní činností. Protáhnout za takových okolností parlamentem další reformní či jiné zásadní, a tudíž kontroverzní zákony bude pro vládu ještě obtížnější než dosud.

Opozice bude samozřejmě vládu pilně ostřelovat a doufat, že se pravicová koalice zároveň „historicky znemožní“ a příští volby do sněmovny na celé čáře projede. Pokud s tím pravice, jak tvrdí, víceméně počítá a pouze prohraje, aniž by obdržela výprask, pobyt v opozici ji může časem zase postavit na nohy. To, že by ODS a potažmo pravice příští volby vyhrály, jak také zaznívalo na brněnském kongresu ódéesky, je ovšem spíše blouznění než reálný výhled do blízké budoucnosti.

To, že by ODS a potažmo pravice příští volby vyhrály, je spíše blouznění než reálný výhled do blízké budoucnosti

Pozor však: ani preference ČSSD a KSČM nebudou stoupat do nekonečna! I jen udržet si ty současné bude pro obě levicové strany nesnadné. Po kulminaci totiž zákonitě přichází zlom a pak pokles. V případě Paroubkovy ČSSD obnášel v posledním předvolebním týdnu v květnu 2010 téměř deset procent ztracených příznivců. Představitelné je dnes bohužel téměř vše.

Politická situace je celkově velmi nestabilní, rozladění poměry veliké a nejen příští volby do sněmovny, ale právě tak nějaká další kolize na politické scéně třeba už přespříští týden mohou přinést překvapivý epilog.

Autor je komentátorem Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.