Nečasovo dilema přestává být dilematem. Už není příliš co zachraňovat.

S koaliční vládou to jde z kopce a s každou další vládní krizí, trucy, vydíráním a podobnými tyjátry se rychlost sešupu zvyšuje.

Spolustraníci premiéra Petra Nečase (ODS) ho považují za příliš „měkkého“ a vyvíjejí na něho jak ve vnitrostranických, tak v koaličních konfliktních situacích nátlak. foto: © ČTKČeská pozice

Spolustraníci premiéra Petra Nečase (ODS) ho považují za příliš „měkkého“ a vyvíjejí na něho jak ve vnitrostranických, tak v koaličních konfliktních situacích nátlak.

Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) zveřejnilo nejčerstvější stranické preference a volební model. Terénní šetření se uskutečnilo mezi 2. a 9. dubnem, odráží tedy atmosféru vládní krize, kterou vyvolaly Věcí veřejné (VV) pohrůžkou odvolání svých ministrů z kabinetu. Oproti výsledkům šetření agentury STEM, jež zkoumala situaci o týden dříve, výrazně propadly preference stran vládní koalice, a naopak narostly sympatie k levici.

Kdyby se v prvním dubnovém týdnu bývaly konaly volby do Poslanecké sněmovny, podle CVVM by v nich zvítězila ČSSD se ziskem 37 procent, poprvé od listopadu 1989 následovaná KSČM (20 procent). Dnes koaliční ODS by skončila třetí se 17,5 procenty, čtvrtá TOP 09 by obdržela pouhých 11,5 procenta a poslední v pelotonu KDU-ČSL 5,5 procenta hlasů. „Véčka“ se nadále jeví do sněmovny nezvolitelné (dvě procenta). Průzkum je ovšem jen průzkum, svého druhu momentka pořízená během závodu, který ještě neskončil.

Alarmující závěr

Jak před vládní krizi šetření STEM, tak během ní sondáž CVVM však dospívají k alarmujícímu závěru pro Nečasovu vládní koalici. Lapidárně řečeno, jde to s ní z kopce a s každou další vládní krizí, s dalšími trucy, vydíráním a podobnými tyjátry, jež už tak dost naštvanou veřejnost naštvou ještě víc, se rychlost pohybu směrem dolů zvyšuje. Co tím chce „básník říci“?

Inu, že Nečasovo dilema, zda se mu po odchodu Karolíny Peake a jejich politických přátel z VV podaří v Poslanecké sněmovně vydolovat spolehlivou většinu a jeho vláda bude vládnout dál, anebo zda se to nepodaří a v příštích dnech se už půjde toliko o rozpuštění sněmovny a předčasné volby, objektivně přestává být dilematem. Horší už to být nemůže a upřímně řečeno, už není příliš co zachraňovat!

Jak před vládní krizi šetření STEM, tak během ní sondáž CVVM dospívají k alarmujícímu závěru pro Nečasovu vládní koalici

Pokud byly volební preference ODS a TOP 09 o pět, osm procentních bodů výš a zároveň se začal rýsovat návrat KDU-ČSL do příští sněmovny, mohly se Nečasova a Schwarzenbergova strana utěšovat nadějí, že se jim vyplatí s vládou třeba doklopýtat až do řádného termínu voleb na jaře 2014. Mohly totiž doufat, že do té doby prosadí většinu svých ambiciózních reforem a nastartují strukturální změny, což ocení pravicoví voliči a ti další se s tím prostě smíří, a že po volbách 2014 ODS a TOP 09 buď skončí v důstojné opozici, anebo ve vládě například s lidovci. To by sice nebyla žádná sláva, ale také ne pohroma jako koaliční soužití s nevypočitatelnými a nespolehlivými „véčky“, jež jsou jednou nohou v mimoparlamentním hrobě a druhou tam do jara 2014 téměř jistě sklouznou definitivně.

Strany menšího významu

S dnešními ubohými plus minus 17 procenty volebních preferencí ODS a jedenácti procenty „topky“ by však obě strany dalšími dvěma roky vládního klopýtání hodně riskovaly. Pokud by totiž skluz jejich preferencí pokračoval, ba dokonce kdyby atakovaly psychologickou hranici deseti procent, čemuž je TOP 09 podle CVVM blízko, do voleb v řádném termínu na jaře 2014 by už ODS a „topka“ nenastupovaly jako lídři pravice, nýbrž až „z druhého sledu“ coby strany menšího významu – a la ODA či US-DEU blahé paměti. Na takové strany se však „nelepí“ roje úspěšných a vlivných lidí ani movití sponzoři, jak je na to najmě ODS od svého vzniku zvyklá.

Proč se premiér Petr Nečas navzdory tomu také snaží vládu zachovat, je srozumitelné. Po květnových volbách 2010, ačkoli ODS volby nevyhrála, byl jmenován Nečas premiérem jen proto, že ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem v nich zvítězila bídným skóre a jsouc navíc bez spojence, neměla s kým vládu sestavit. Výsledek ODS byl sice také nevalný, přesto se Nečasovi podařilo s TOP 09 a VV vytvořit koaliční vládu, a to s unikátní podporou 118 hlasů ve sněmovně. Od roku 1992 byla ovšem situace unikátní i v jiném ohledu.

S dnešními ubohými plus minus 17 procenty volebních preferencí ODS a jedenácti procenty „topky“ by však obě strany dalšími dvěma roky vládního klopýtání hodně riskovaly

ODS se v koalici poprvé ocitla ve slabším postavení, než činil součet mandátů jejich partnerů. Logicky jim proto musela v programových i personálních otázkách značně ustoupit. S tím se však část Nečasových spolustraníků, z Klausových časů zvyklých hrát v koalicích „první housle“, nikdy nesmířila! Nečasovi to vyčítají, považujíce ho za příliš „měkkého“, a vyvíjejí na něho jak ve vnitrostranických, tak v koaličních konfliktních situacích nátlak.

Hra o bezpečnou většinu

To se údajně stalo i na středečním zasedání politického grémia ODS, kam Nečas přišel s tím, že východiskem ze současné vládní krize musí být nejprve snaha rychle získat pro vládu ve sněmovně bezpečnou většinu. Nečasovi kritici ho však „přitlačili“. Výsledkem je usnesení grémia ODS, že buď rychlý zisk bezpečné většiny, anebo rychlé volby na konci června. Dále „grémium jednoznačně konstatovalo, že považuje za vyloučené, aby Vít Bárta a Michal Moroz měli jakýkoli přímý či nepřímý vliv na vyjednávání a chod vládní koalice“ a že zároveň „vyvolává dohadovací řízení, které je formálním krokem k ukončení koaliční spolupráce se stranou Věci veřejné“.

První kolo tohoto řízení se uskuteční při schůzce předsedů tří koaličních stran, kterou premiér Nečas svolal už na tuto neděli. ODS zároveň zintenzívnila činnost svého volebního štábu, což může být jen symbolické gesto, ale také důkaz, že nad současnou vládou udělala kříž a dává přednost předčasným volbám. Ostatně s nimi a v červnovém termínu už více méně počítá TOP 09, pokud v pondělí 23. dubna nepřijde Karolína Peake se senzační informací, že spolu s ní opustilo klub VV dostatek poslanců, aby Nečasova vláda měla i po rozchodu s Bártou ve sněmovně bezpečnou většinu.

Informaci této validity však reálně očekávat nelze. V takovém případě „topka“ patrně hned v úterý zahájí ve sněmovně konzultace s ČSSD, jak sněmovnu co nejdříve rozpustit. ČSSD, ale i KSČM pro předčasné volby horují, čili pokud by o ně TOP 09 a ODS opravdu stály, nemuselo by být problémem vyhovět ústavě, dle níž „prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců“.

Příležitost pro ČSSD

Teoreticky by se to dalo stihnout třeba už příští středu. Prezident Klaus by pak sněmovnu rozpustil a na konec června vyhlásil předčasné volby do sněmovny. I když v tomto případě platí například pro podávání kandidátek či jejich registraci zkrácené termíny, dříve než na konci června se volby stihnout nedají!

Konat předčasné volby o prázdninách by byl vzhledem k „dovolenkové migraci“ voličů stejný nesmysl jako je nechat až na podzim společně s volbami do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu

A konat je o prázdninách by byl vzhledem k „dovolenkové migraci“ voličů stejný nesmysl jako je nechat až na podzim společně s volbami do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu. Sice by se tím ušetřilo pár set milionů, ale poněvadž český volič už nejméně od roku 2008 „nevyvažuje“, vítěz takových „trojvoleb“ by nejspíš „sebral všechno“: nejvíc mandátů ve sněmovně, v krajských zastupitelstvech i v 27 obvodech, v nichž se bude letos volit do Senátu.

Nedivme se ČSSD, že se v minulosti opakovaně přimlouvala za podzimní variantu předčasných voleb do sněmovny. V těch krajských totiž sebevědomě počítá s opakováním „oranžového tsunami“ z podzimu 2008, kdy triumfovala ve volbách krajských i senátních. Bodejť by nechtěla vymalovat oranžovou „jedním vrzem“ sněmovnu, krajská zastupitelstva a Senát, kdyby k tomu letos dostala příležitost!

Platforma Karolíny Peake

Vraťme se však ke Karolíně Peake. Kolik poslankyň a poslanců zvolených za VV přejde do její platformy, jež se brzy zaregistruje jako politická strana či hnutí (inu volby se blíží!), se s konečnou platností zjistí až v pondělí. Ve středu 18. dubna se hovořilo o sedmi včetně Peake, přičemž na dalších dvou se prý „pracovalo“ a v úvahu přicházeli ještě další dva. Víc jich asi bude těžko, neboť Vít Bárta už začal „přesvědčovat“ „véčkařské“ poslance, do jejichž kariér on a jeho sponzoři hodně investovali a „po kmotrovsku“ od nich očekávají trochu toho vděku.

Nejde-li to po dobrém, jde to nejspíš i jinak. O jistém poslanci VV z východních Čech se šušká, že na něho má Bárta ve svém archivu jakýsi kompromitující materiál, a jen co mu to připomněl, pan poslanec se hned stal příkladně loajálním. Jedenáct „peakovců“, což se zdá jako maximalistická varianta, by však Nečasově vládě bezpečnou většinu ve sněmovně nezajistilo. My kmáni ostatně ani nevíme, kolik že podle premiéra Nečase ona „bezpečná většina“ obnáší.

S „bezpečnou většinou“ je to ještě složitější, vezmeme-li v úvahu, že k ní matematicky náleží i poslanec Jaroslav Škárka, poslankyně Kristýna Kočí anebo Nečasovi tvrdí kritici v ODS, poslanci Pavel Bém a Boris Šťastný

„Definice bezpečné většiny je taková, že bezpečná většina je větší než nebezpečná většina,“ sdělil pan premiér novinářům. Roztomileji by to snad uměl vyjádřit jen proslule „roztomilý člověk“ Oldřich Nový! Každopádně poslanců ODS je ve sněmovně 52 (včetně Pavla Béma) a TOP 09 41, čili dohromady 93. Přičteme-li k nim jedenáct „peakovců“, jsme na 104 mandátech. A to by opravdu nebyla žádná „bezpečná většina“, uvědomíme-li si, že sem tam je někdo nemocen a z jiných důvodů na schůzi sněmovny nepřítomen, a vezmeme-li zároveň vážně upozornění ČSSD, že napříště nebude nepřítomné koaliční poslance při hlasováních „párovat“.

S „bezpečnou většinou“ je to však ještě složitější, vezmeme-li v úvahu, že k ní matematicky náleží i nepravomocně „natvrdo“ odsouzený poslanec Jaroslav Škárka, poslankyně Kristýna Kočí anebo Nečasovi tvrdí kritici v ODS, poslanci Pavel Bém a Boris Šťastný. Očekávat od nich při projednávání všech zákonů absolutní loajalitu Nečasově vládě by bylo lehkovážné. Mimochodem, „obrozená“ Nečasova vládní koalice by asi nebyla právě hrdá na to, kdyby jí sněmovnou prošly některé stěžejní reformní zákony viditelnou zásluhou poslanců Škárky a Kočí, kteří jsou anebo se značnou pravděpodobností budou v konfliktu se zákonem.

Změna politické konstelace

Shrnuto, situace na bojišti – jak říkával Napoleon – se mění každým okamžikem. O máločem to platí v takové míře, jako o nejnovější a možná už konečné vládní krizi Nečasova kabinetu. Předčasné volby patrně na konci června, které se v této chvíli zdají nejpravděpodobnějším vyústěním současné krize, nejsou ideálním řešením. Dojde-li na ně, Nečasova vláda zůstane s reformami na půli cesty a vůbec se nedostane k prorůstovým opatřením. Nebude jí dáno pokusit se rozsvítit na konci tunelu světélko naděje, a veřejnost jí to tím spíš „spočítá i s úroky“.

Po předčasných volbách se s vysokou pravděpodobností podstatně změní politická konstelace. Příští vláda bude buď vysloveně levicová, jež reformy přibrzdí a některé zastaví zcela, třeba v provedení menšinové vlády ČSSD s ad hoc podporou komunistů, anebo to může být koalice ČSSD a lidovců, jimž by hrozil trapný úděl paravánu. Pokud by se však ČSSD zalekla komunistů v zádech a povolební matematika to umožnila, v úvahu by přicházela i velká koalice s ODS, v minulosti již odzkoušená ve skryté smluvně-opoziční formě, anebo s TOP 09, kdyby v čele obou stran stáli lidé ochotní a schopní vzájemně komunikovat.

Po předčasných volbách se s vysokou pravděpodobností podstatně změní politická konstelace

Její subvariantou by mohla být široká koalice, pokud by levicová a pravicová strana vzaly mezi sebe coby tlumící polštářek vzkříšené lidovce. Samozřejmě, že všechno může nakonec dopadnout i jinak, jak už se to ve volbách stává. Co by se však v případě jejich předčasného červnového termínu stát nemělo, to by byl překvapivý úspěch nějaké buď dosud okrajové, anebo dokonce nově vzniklé extrémistické formace hurávlasteneckého, xenofobního, protievropského či podobného zabarvení.

Naopak téměř jistý by byl krach podnikatelského projektu Víta Bárty, známého jako „strana Věci veřejné“. S VV měl ovšem jakési plány Václav Klaus. Nevíme sice jaké, ale ty teď odnese voda. Navíc by se prezidentu Klausovi konáním voleb do sněmovny tři čtvrtě roku před vypršením jeho mandátu významně zúžily možnosti aktivně se v číkoli prospěch zapojit do předvolební kampaně. Je na vážených čtenářkách a čtenářích, aby sami posoudili, bylo-li by to ku prospěchu české politiky, anebo nikoli.