Nečasova politicko-ekonomická debilita aneb Vyšší DPH se nevzdáme!

Podle premiéra by bylo zrušení růstu daně signálem pro trhy, že ustupujeme od konsolidační strategie kvůli pár desetinkám procenta HDP.

foto: © Česká PoziceČeská pozice

Že chce vláda premiéra Petra Nečase zvyšovat daně – navzdory svému programovému prohlášení –, už víme minimálně rok. Teď se však v souvislosti s recesí, v níž česká ekonomika vězí čtvrté čtvrtletí za sebou, ozývají hlasy, že by se měl kabinet vzdát plánovaného růstu daně z přidané hodnoty, a podpořit tím stagnující spotřebu, která je klíčovou součástí HDP. Možnost, že by se tak skutečně mohlo stát, však ministerský předseda rázně utnul: „Není jediný důvod od toho ustupovat,“ prohlásil v rozhovoru pro páteční Hospodářské noviny.

Ještě k ostřejším slovům sáhl Nečas v avizovaném interview pro sobotní Lidovky: „To by byl krok za hranicí politické a ekonomické hlouposti, to už je na hranici politické a ekonomické debility.“ Podle něj by šlo o špatný signál finančním trhům, „že ustupujeme od naší konsolidační strategie kvůli pár desetinkám procenta ekonomického růstu“.

Zatracený problém

Zkusme ponechat stranou premiérovu důraznou rétoriku a podívejme se na situaci kolem daní realisticky. Růstem DPH o jeden procentní bod chce vláda v příštím roce získat do rozpočtu navíc 18 miliard korun. Jenže letošní vývoj inkasa daně po zvýšení spodní sazby z deseti na 14 procent od 1. ledna 2012 naznačuje, že může jít jen o zbožné přání.

Nečas si nicméně stojí za svým. „Vím, že můžete zpochybnit, že výnos bude takový, jaký jsme předpokládali. Ale nepřijmout toto opatření znamená, že vám ve státním rozpočtu bude chybět téměř 18 miliard korun. (…) I kdybychom vybrali jen 15 miliard, pak mít, nebo nemít oněch 15 miliard je zatracený problém,“ argumentuje v HN.

Poklesem hrubého domácího produktu o jeden procentní bod přichází státní rozpočet zhruba o 15 až 20 miliard za rokTěžko lze odhadovat, o kolik desetinek procenta růstu by si ekonomika v případě nezvyšování DPH polepšila. Je ale dobré připomenout, že poklesem hrubého domácího produktu o jeden procentní bod přichází státní rozpočet zhruba o 15 až 20 miliard za rok. Pokud by tedy české hospodářství rostlo byť jen v blízkosti nuly místo nynějšího poklesu o více než procento, navrhované zvýšení daně by nebylo k naplnění příjmů rozpočtu vůbec potřeba.

Premiér má pro nižší než předpokládaný výnos DPH v letošním roce vlastní vysvětlení. „Je tady prostě nižší ochota domácností utrácet peníze,“ tvrdí Nečas a přičítá to něčemu, co by „se nebál nazvat ekonomickou blbou náladou“, která se odráží v nižší spotřebě domácností i firem a v nárůstu vkladů.

Jistě, v tom je skutečně z pohledu růstu ekonomiky problém. Otázkou je, do jaké míry za tuto blbou náladu může vývoj ve světě, například dluhová krize v eurozóně, a do jaké míry se o ni postarala sama vláda. A to nejen častým zvyšováním daní, ale i neustálými chmurnými předpověďmi, například ústy ministra financí Miroslava Kalouska.

Co je chytré a co idiotské?

Vraťme se ale ještě k Nečasovým silným slovům o politické a ekonomické hlouposti, za níž označil případné odstoupení od růstu DPH. Jistěže, finanční trhy snahu vlády o konsolidaci veřejných rozpočtů oceňují nízkými úroky u státních dluhopisů. Jenže jejich postoj se může kdykoli nevyzpytatelně změnit. Vždyť jak sám Nečas uznává: „Na ekonomiku má psychologie obrovský vliv.“

Stejně tak by se ale mohl změnit postoj lidí k utrácení, pokud by věděli, že se z nich stát nebude do budoucna snažit vytáhnout prostřednictvím daní stále více peněz. Třeba by také přestali přesouvat stále větší objem svých nákupů tam, kde se DPH tak snadno jako v klasických obchodech vybírat nedaří, tedy na různé trhy a do tržnic. Problém je však v tom, že když už se jednou lidé naučí vyhýbat placení daní, ani jejich následné snížení je nemusí od takového chování odradit. Co je tedy chytré a co idiotské, pane premiére?

Kompletní rozhovor s Petrem Nečasem si můžete přečíst v pátečních Hospodářských novinách. Interview s premiérem avizují na sobotu i Lidové noviny.