ČESKÁ POZICE se pokusila zmapovat, co a kde člověka v české přírodě nejvíce a nejčastěji ohrožuje. Začněme u hadů. Zmije je jediný jedovatý had, který se v naší přírodě vyskytuje. Byť se ale její jed objevuje na seznamu velmi toxických jedů, a je dokonce prudší než jed kobry královské nebo chřestýše, přehnaně velké obavy nejsou v jejím případě na místě. „Záleží na množství jedu, které zmije při kousnutí vypustí – a to je většinou velmi malé,“ říká odborník na hadí uštknutí Jiří Valenta.
Skoro třetina kousnutí je navíc jen „nasucho“, což znamená, že k vypuštění jedu vůbec nedojde. Pokud totiž zmije neloví, zbytečně jedem neplýtvá a kousnutí má spíše varovný charakter. Neuváženější bývají mláďata, za posledních dvacet let ale v Česku nedošlo k jedinému uštknutí zmijí, jež by skončilo smrtí.
Zaútočí i na člověka
Obávanější jsou jiní zástupci živočišné říše: divoká prasata. Největší nebezpečí pro člověka představují od jara do začátku léta, kdy bachyně vodí selata. Aby ochránily své potomky, můžou člověka i napadnout, a jsou tak jedněmi z mála divokých zvířat, která se nebojí člověku postavit.
Divoká prasata člověku nehrozí jen svými útoky. Přítěží jsou hlavně pro zemědělce, kterým působí značné škody na úrodě.
„Pes puštěný na volno vyčmuchá bachyni s mláďaty schovanou v houštině a ta pak zaútočí na něj i na jeho majitele,“ vysvětluje Luděk Králíček z Českomoravské myslivecké jednoty, jak k incidentům nejčastěji dochází. Ročně divoká prasata napadnou kolem patnácti lidí. Stopadesátikilový rozzuřený kňour by dokázal člověka i zabít, žádný případ úmrtí po napadení prasetem ale v posledních letech evidovaný není.
Divoká prasata člověku nehrozí jen svými útoky. Přítěží jsou hlavně pro zemědělce, kterým působí značné škody na úrodě. Navíc jsou u nás přemnožena – jejich počet se odhaduje na čtyři sta tisíc. Myslivci jich ročně uloví až 180 tisíc, což ale nestačí. Hojně se rozmnožují, jedna bachyně může mít až dvanáct selat, protože jim česká krajina nabízí ideální podmínky pro život – vhodným útočištěm jsou rozsáhlá kukuřičná a řepková pole, navíc v přírodě nemají žádného přirozeného nepřítele.
Plaché nebezpečí
Potenciálně nebezpečnější než divočáci (z velkých zvířat) jsou jen šelmy. Na našem území se objevují medvědi, vlci a rysové. Jejich počty jsou ale velmi nízké, a navíc jsou to tak plachá zvířata, že se s nimi v lese setkáme jen náhodou. K napadení člověka navíc dochází jen ojediněle, v Česku nebyl za posledních pětadvacet let zaznamenán žádný případ.
Na pozoru bychom se proto měli mít spíše před zvířaty, která v přírodě potkáváme běžně
Místo obav ochránci přírody naopak oslavují, že se divokým šelmám v tuzemsku daří. „Útok samozřejmě nejde vyloučit, ale je tak málo pravděpodobný, že při setkání s nimi by si člověk měl tyto vzácné okamžiky užít,“ říká koordinátor monitoringu velkých šelem v Beskydech Miroslav Kutal z Hnutí Duha.
Na pozoru bychom se proto měli mít spíše před zvířaty, která v přírodě potkáváme běžně. Ve většině případů sice nejsou nebezpečná a při střetu s člověkem sama utečou, pokud ale nejeví známky strachu, je třeba zpozornět.
„Každé krotké zvíře v divoké přírodě je podezřelé. Pravděpodobně bude nemocné a mohlo by člověka napadnout,“ upozorňuje Králíček. Vzteklina už sice v tuzemsku hrozbou není (poslední případ onemocnění je z roku 2002), člověk se ale může nakazit jinými nemocemi, například svrabem u lišek nebo tularémií přenášenou zajíci. Přinést si domů autem sraženého zajíce a dát si ho k večeři se tak nemusí vyplatit... Zaútočit na nás může také zvěř, která byla dříve chována v zajetí a nemá z lidí strach; nejčastěji samci vysoké, jako srnci či jeleni.
Malí, ale zákeřní
Opravdové „zabijáky“ je v české přírodě třeba hledat jinde. Největší nebezpečí představují tvorové velikosti spíše zanedbatelné, o to však zákeřnější: klíšťata a bodavý hmyz.
Klíšťová encefalitida si mezi lety 2004 a 2013 vyžádala třicet sedm lidských životů. Z členských států Evropské unie patří Česko k zemím s nejvyšším počtem nakažených.
Klíšťová encefalitida si mezi lety 2004 a 2013 vyžádala třicet sedm lidských životů. Z členských států Evropské unie patří Česko k zemím s nejvyšším počtem nakažených, více jich je jen v Pobaltí a ve Slovinsku. Před nemocí se lze bránit pouze očkováním, Světová zdravotnická organizace ho doporučuje na místech, kde se objevuje více než jeden případ onemocnění na sto tisíc obyvatel.
Loni se to týkalo všech českých krajů kromě Královéhradeckého, v Jihočeském kraji s nejvyšším počtem nakažených jich připadalo na sto tisíc obyvatel více než deset. V této době je podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu riziko kousnutí klíštětem na nejvyšším, desátém stupni. Kromě encefalitidy můžou klíšťata člověka nakazit i lymskou boreliózou.
V letních měsících se také zvyšují nálety nejjedovatějšího hmyzu v Česku: sršňů, vos a včel. Byť pro zdravého člověka nebezpeční nejsou a riziko představuje více než padesát žihadel najednou nebo bodnutí do jazyku či krku, opravdu životu nebezpeční jsou blanokřídlí pro alergiky (alergie se může projevit až během života i u dospělého člověka) – nejzávažnější alergická reakce, anafylaktický šok, může skončit i smrtí. Mezi lety 2004 a 2013 na následky bodnutí hmyzem zemřelo čtyřicet čtyři lidí.
Obavy přikrmují i nepodložené spekulace, v poslední době se například říká, že se hmyz chová čím dál agresivněji a bodnutí jsou bolestivější...
Obavy přikrmují i nepodložené spekulace, v poslední době se například říká, že se hmyz chová čím dál agresivněji a bodnutí jsou bolestivější. „Je to mýtus,“ vyvrací domněnku veřejnosti odborník na včelstva Jiří Danihlík. „Mezi včelami existuje značná genetická různorodost, a stejně jako je jeden člověk agresivnější než jiný, funguje to tak i u včel.“
Potvrdit zatím nejde ani dohady, že složení jejich jedu ovlivňují chemikálie, jimiž se stříkají zemědělské plodiny. „Myslím si, že pokud se včela dostane do styku s pesticidy, objeví se i v jedové žláze,“ domnívá se Danihlík, nicméně o tom, že by pesticidy zvyšovaly toxicitu jedu, neexistují vědecké důkazy.
Podobné je to s obavami, že zdravotní následky může mít i bodnutí komárem. „Komáři ani ovádi v Česku žádnou nemoc nepřenášejí,“ vyvrací další z mýtů primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce Hana Roháčová. Kromě svědění a případné alergické reakce tedy komáří štípnutí v našich podmínkách nebezpečné není.
Sám sobě nepřítelem
Problémy nehrozí jen z živočišné říše, lidé si je často přivodí sami. S houbaři, kteří sbírají houby, jež neznají nebo s nimi experimentují, se toxikologové setkávají běžně. „Loni jsme konzultovali přes pět set případů spojených s požitím hub,“ říká vedoucí lékař Toxikologického informačního střediska Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Sergey Zakharov.
Za posledních šest let zemřelo na otravu houbami pět lidí. Nejvážnější otravy způsobuje požití muchomůrky zelené.
Za posledních šest let zemřelo na otravu houbami pět lidí. Nejvážnější otravy způsobuje požití muchomůrky zelené – zbarvení jejího klobouku je proměnlivé a lidé si ji často pletou se žampionem. Pozor: pravidlo, že jedovatá houba se pozná podle toho, že není okousaná slimáky nebo chutná hořce, neplatí: otrávení muchomůrkou zelenou ji naopak popsali jako velice lahodnou.
Zdravotní komplikace může způsobit i muchomůrka tygrovaná, kterou lidé nezřídka jedí úmyslně, aby dosáhli změny vědomí. „Problémy se ale objevují i po požití jedlých hub, zvláště pokud nejsou správně tepelně upravené nebo jsou zkažené,“ upozorňuje Zakharov.
ATLAS NEBEZPEČÍ V ČESKÉ PŘÍRODĚ
Medvěd hnědý- Míra
nebezpečnosti: Vysoká.
- Charakteristika: Jedná se o
nejnebezpečnější zvíře u nás. Na českém území se však ve volné přírodě
vyskytuje jen okolo tří jedinců, pravděpodobnost setkání je tudíž velmi malá. V
Česku je přísně chráněným druhem, od roku 1990 zde nebylo zaznamenáno žádné
napadení člověka medvědem.
- Výskyt: Medvěd do
Česka putuje ze sousedního Slovenska, objevuje se proto jen na východě
republiky v Beskydech a Bílých Karpatech. Žádné nebezpečí nehrozí od listopadu
až do února, kdy medvěd hibernuje (někdy si zimní spánek protáhne až do dubna).
- Jak se bránit: Před medvědem nemá smysl
utíkat. Nejlepší je zastavit se a předstírat, že o něm nevíme, a dívat se
jinam, případně se schoulit na zem do klubíčka.
|
Divoké prase- Míra
nebezpečnosti: Vysoká.
- Charakteristika: Ze všech
zvířat představuje divočák pro člověka v české přírodě největší nebezpečí. V
případě střetu je sice méně nebezpečný než medvěd, na rozdíl od něj ale můžeme
divočáka ve volné přírodě potkat běžně. Ročně divoká prasata zraní až patnáct
lidí, střet se stopadesátikilovým kancem může člověka stát i život. Žádný případ
úmrtí člověka na následky napadení divokým prasetem nicméně v posledních letech
evidován není.
- Výskyt: V lesích a
na polích, největší nebezpečí hrozí od jara až do počátku léta, kdy bachyně
vyvádějí selata. V Česku jsou divoká prasata přemnožená, jejich počet se
odhaduje na čtyři sta tisíc kusů.
- Jak se
bránit: Divoké prase dokáže běžet až 48kilometrovou rychlostí v hodině –
doporučuje se schovat se nebo vylézt na strom.
|
Vlk obecný- Míra
nebezpečnosti: Velmi nízká.
- Charakteristika: Vlk je
plaché zvíře a větší nebezpečí představuje člověk pro vlka než vlk pro člověka.
Od roku 1990 nebylo zaznamenáno žádné napadení člověka vlkem. Lidem může
uškodit převážně jen tím, že likviduje hospodářská zvířata. V Česku je vlk
přísně chráněným druhem.
- Výskyt: Vloni se na
Kokořínsku v Máchově kraji usídlila smečka vlků čítající pět jedinců. Občas se
objevují i v Beskydech, Bílých Karpatech, na Šumavě a v Krkonoších.
- Jak se
bránit: Zastavit a nehýbat se. Vlk s největší pravděpodobností sám
odběhne.
|
Rys ostrovid- Míra
nebezpečnosti: Velmi nízká.
- Charakteristika: Rys je
nejmenší druh ze tří velkých šelem, které se v Česku vyskytují, a pro člověka
nepředstavuje výraznější nebezpečí. Od roku 1990 nebylo zaznamenáno žádné
napadení člověka rysem. V Česku je přísně chráněným druhem.
- Výskyt: Okolo
sedmdesáti kusů se vyskytuje v jihozápadních Čechách, kolem patnácti v
Beskydech a Javornících. Občas se rysové objevují i v pohraničních oblastech v
horách na severu Čech.
- Jak se
bránit: Zastavit se, případně tiše odejít.
|
Liška obecná- Míra
nebezpečnosti: Střední.
- Charakteristika: Lišky jsou
dodnes pověstné tím, že roznášejí vzteklinu. Nakažení vzteklinou však již
nehrozí, poslední výskyt nemoci byl v Česku zaznamenán v roce 2002. Lišky však
můžou trpět svrabem a tasemnicí liščí a přenést ji na hospodářská či domácí
zvířata, od nichž se potom může nakazit i člověk. Ohrožení jsou proto hlavně
chovatelé a majitelé psů a koček. Lišky nejsou v Česku chráněné.
- Výskyt: V lesích,
aktivní je večer a v noci.
- Jak se
bránit: Dodržovat základní hygienu, po kontaktu s domácími zvířaty si
umýt ruce a pečlivě omývat i lesní plody a před jejich požitím je ideálně ještě
tepelně upravit.
|
Zajíc polní- Míra
nebezpečnosti: Nízká.
- Charakteristika: Kontakt se
zajícem může být nebezpečný převážně pro muže. Při kontaktu se zvířetem
nakaženým tularemií či brucelózou může být nemoc přenesena i na člověka –
projevuje se horečkou, zánětem varlat nebo zduřením lymfatických žláz a může
vést až k impotenci.
- Výskyt: Běžně všude
od nížin po hřebeny hor.
- Jak se
bránit: Pokud srazíme zajíce automobilem (nejčastěji na jaře v době
páření, kdy nejsou tak opatrní) nebo ho nalezneme uhynulého či zraněného,
nedoporučuje se jej dotýkat bez rukavic. Před požitím masa je třeba se ujistit,
že je zvíře zdravé.
|
Zmije obecná- Míra
nebezpečnosti: Střední.
- Charakteristika: Zmije je sice jediný jedovatý had v Česku, její
uštknutí však pro dospělého člověka většinou nepředstavuje velké nebezpečí. V
letech 1999 až 2013 došlo v tuzemsku k 191 uštknutím, skoro ve třetině případů
se jednalo o kousnutí „nasucho“ neboli bez vypuštění jedu. V posledních dvaceti
letech nebylo v Česku zaznamenáno žádné úmrtí způsobené uštknutím zmijí. Zmije
je chráněným druhem.
- Výskyt: Nejhojněji
se zmije vyskytují v horách a podhorských oblastech. Nejaktivnější jsou v létě.
Mají rády sucho a teplo.
- Jak se
bránit: Hadi neslyší, takže dělat v přírodě hluk příliš nepomůže. Reagují
však na vibrace, a proto k jejich odehnání pomůže dupání.
- První pomoc: Tradované manipulace s ranou, jako je vyříznutí či
vysátí postiženého místa nebo přiložení škrtidla, jsou škodlivé a nedoporučují
se. V případě uštknutí bychom také neměli požít alkohol či nápoje s kofeinem,
jelikož zrychlují krevní oběh – naopak bychom se měli co nejméně hýbat a co
nejrychleji vyhledat zdravotnickou pomoc. Antisérum je poskytnuto pacientovi
jen v případě, že se objeví příznaky intoxikace – projevuje se nevolností,
průjmy, doprovázena může být zimnicí a zvýšenou teplotou. Ve většině případů se
antisérum nepodává.
|
Blanokřídlí- Míra
nebezpečnosti: Vysoká.
- Charakteristika: Sršeň
obecná, vosa obecná a včela medonosná patří mezi nejjedovatější hmyz v Česku.
Pro zdravého člověka je jejich bodnutí pouze bolestivé a nepříjemné, větší
nebezpečí hrozí pouze v případě více než padesáti žihadel nebo po bodnutí do
jazyka či krku. V ohrožení jsou hlavně alergici, u nichž může dojít k
anafylaktickému šoku, jenž bývá i příčinou smrti. V letech 2004 až 2013 zemřelo
v Česku následkem bodnutí tohoto hmyzu 44 osob.
- Výskyt: Včely jsou
aktivní při venkovní teplotě vyšší než deset stupňů Celsia. Vosy ohrožují
člověka převážně až v létě a na podzim, kdy nabývají na síle a také změní
jídelníček: vyhledávají ovoce a sladké látky a přibližují se více lidem. Sršeň
žije v lužních lesích, nevyhýbá se ale ani lidským obydlím, kde vyhledává tmavé
půdní prostory.
- Jak se
bránit: Použitím repelentů obsahujících vyšší množství látky DEET. Pokud
chceme riziko bodnutí minimalizovat, neměli bychom nosit příliš barevné
oblečení, používat parfémy, které hmyz přitahují, a měli bychom se vyhnout
chození naboso v trávě.
- První pomoc: Včelí
žihadlo vytáhnout, aniž bychom zmáčkli jedový váček na jeho konci. Postižené
místo ledovat nebo na ně přiložit čerstvě nakrájenou cibuli. Alergici by u sebe
k utlumení alergické reakce měli mít léky předepsané lékařem.
|
Klíště obecné- Charakteristika: Klíště je
přenašečem nebezpečných nákaz. Lymskou boreliózou se loni v Česku nakazilo 3743
lidí, klíšťovou encefalitidou 410, jeden člověk onemocnění podlehl. I po léčbě
v nemocnici může pacient trpět dlouhodobými následky, jako ochrnutím, poruchou
soustředění či snížením intelektuální výkonnosti.
- Výskyt: Klíšťová
sezona trvá od dubna do října. Při teplém a vlhkém počasí se aktivita klíšťat
zvyšuje, za horka a sucha je nižší. Největší výskyt klíšťové encefalitidy je v
Jihočeském kraji, dále v Plzeňském kraji a na Vysočině. Klíšťatům se daří v
listnatých a smíšených lesích, na loukách, zahradách a v parcích. Prostředí s
minimem porostu, podmáčená a suchá slunná místa jim nevyhovují.
- Jak se
bránit: Použitím repelentů. Proti klíšťové encefalitidě se lze očkovat.
- První pomoc: Klíště co nejrychleji z pokožky odstranit. S
každou další hodinou se zvyšuje riziko nakažení nebezpečnými infekcemi. K jeho
vyjmutí by se neměl používat olej či masti, jelikož ty ho přidusí a klíště by
pak mohlo vyvrhnout obsah střev do rány, čímž by se zvýšila pravděpodobnost
přenosu nákazy. Klíště se ideálně odstraňuje pinzetou nebo speciálními
kleštičkami, uchopí se co nejblíže kůži a kývavými pohyby či otáčením se
vyviklá. Jestliže se nepodaří vyndat kusadla, nevadí, ta infekci nepřenáší.
Ranku je třeba posléze vydezinfikovat.
|
Komárovití- Míra nebezpečnosti: Nízká.
- Charakteristika: V Česku
nejsou komáři přenašeči žádných nemocí. Poštípání komáry je ve většině případů
pouze nepříjemné, občas se může projevit alergická reakce.
- Výskyt: Všude, kde
mají dostatek vhodných líhnišť. Nejvíce v blízkosti stojatých vod. Jejich
výskyt se zvyšuje s nárůstem teplot, nejvíce bodají za teplých večerů a před
bouří, kdy je vyšší vlhkost vzduchu.
- Jak se
bránit: Použitím repelentů.
- První pomoc: Přiložit
studený obklad nebo namazat Fenistil gelem (antihistaminikum).
|
Zápřednice jedovatá- Míra
nebezpečnosti: Nízká.
- Charakteristika: V Česku se
jedná o jediného jedovatého pavouka. Na naše území se zápřednice dostala ze
Středomoří. Pokud se po kousnutí neobjeví alergická reakce, nepředstavuje
výraznější nebezpečí. Následky kousnutí jsou jako po bodnutí hmyzem: projevuje
se zarudlým pupínkem, který může svědit. K útoku se zápřednice uchýlí málokdy,
jen v případě ohrožení.
- Výskyt: Ve vysokých
travách, velmi ojediněle se může objevit i v domácnostech.
- První pomoc: Stejně jako
v případě bodnutí hmyzem přiložit studený obklad nebo namazat Fenistil gelem.
|
Rulík zlomocný- Míra
nebezpečnosti: Vysoká.
- Charakteristika: Jedná se o
nejnebezpečnější jedovatou rostlinu v Česku. Člověk se může otrávit nejen
přímým požitím černých bobulí, ale i kravským či kozím mlékem, pokud zvíře
rostlinu sežere. Smrtelnou dávku u dospělého člověka představuje přibližně
deset bobulí, u dítěte tři bobule. Toxikologické informační centrum Všeobecné
fakultní nemocnice v Praze loni zaznamenalo 16 případů požití rulíku, nikdy
však nešlo o toxické dávky.
- Výskyt: Roste v
lesích a hájích, černé bobule dozrávají koncem léta.
- Jak se bránit: Sbírat jen
známé plody.
- První pomoc: Snažit se
bobule vyzvracet, vypláchnout žaludek vodou. Vždy kontaktovat lékaře.
|
Muchomůrky- Míra
nebezpečnosti: Vysoká.
- Charakteristika:
Nejnebezpečnější houbou je muchomůrka zelená. Nejčastěji si ji lidé pletou s
žampiony nebo holubinkou trávozelenou. Ke smrtelné otravě stačí pozřít jednu
plodnici, úmrtnost je až 25procentní. V letech 2008 až 2014 na otravu
muchomůrkou zelenou zemřelo pět lidí. Prudce jedovatá je i její příbuzná –
muchomůrka tygrovaná. Bývá zaměňována za muchomůrku růžovku, zvanou masák.
- Výskyt: Muchomůrka
zelená se objevuje v blízkosti dubů v listnatých a smíšených lesích. Muchomůrka
tygrovaná roste v listnatých i jehličnatých lesích. Rostou od časného léta do
pozdního podzimu.
- Jak se
bránit: Sbírat jen houby, které bezpečně poznáme. Základním poznávacím
znakem u muchomůrky zelené je ztlustlý spodní třeň obepnutý volnou pochvou
připomínající punčochu (kalich smrti). Muchomůrka tygrovaná se od růžovky liší
hladkým prstenem.
- První pomoc: Požít co
nejvíce tablet živočišného uhlí, které pohltí část jedovatých látek. Protijed
dostávají jen pacienti otrávení muchomůrkou zelenou.
|
Myslivec- Míra
nebezpečnosti: Střední.
- Charakteristika: Myslivci
jsou nejvíce nebezpeční sami sobě při lovu, mohou ale ohrozit i běžné
návštěvníky lesů a polí. Podle tajemníka Českomoravské myslivecké jednoty Luďka
Králíčka skončí tragicky průměrně dva hony ročně, přičemž maximem je pět úmrtí
za rok. V Česku působí okolo 115 tisíc myslivců.
- Výskyt: V lesích a
na polích. Lovecká sezona u srnců začíná v květnu, u ostatní vysoké zvěře a
divoká prasata v srpnu. Hony probíhají na podzim až do prosince, sezona končí v
lednu.
- Jak se
bránit: Termíny honů jsou myslivci povinni oznámit úřadům: odboru
životního prostředí a zemědělství krajského úřadu, informují o nich obce.
Myslivecká sdružení je také zveřejňují na webových stránkách. Pořadatel honu má
dle zákona o myslivosti právo požádat o zákaz či omezení vstupu veřejnosti do
honitby v době konání honů.
|