Ne, to nejsou Breivikova témata!

Ekonom Tomáš Sedláček v HN varuje, abychom nepodlehli pokušení seriózně debatovat o tématech norského vraha. ČESKÁ POZICE si myslí opak.

Petr Bušta 27.9.2011

Ekonom Tomáš Sedláček řeší ve své pravidelné rubrice v HN otázku, zda bychom měli debatovat o myšlenkách, pohnutkách, důvodech, které vedly Anderse Breivika k vraždění v Norsku. Dospívá k závěru: „Breivik nevraždil Nory pro sebe nebo pro svůj plezír, on vraždil Nory pro Nory, Evropany pro Evropany. Protože chtěl, aby se začali bavit o jeho tématech. Snad k tomu nedojde.“

Sedláček snáší pro tento svůj názor několik argumentů. Pokud je Breivik bláznem, jeho důvody jsou irelevantní. Svůj hrůzný čin udělal jen pro PR kampaň svým názorům. Takovým způsobem se diskuse nevede. Jeho útok byl útokem na toleranci a je nebezpečné si s tím zahrávat.

S některými z těchto dílčích argumentů by se dalo polemizovat, ale tato poznámka se soustředí jen na jediný aspekt. „Chtěl, aby se začali bavit o jeho tématech.“ Nemyslím, že jsou to jeho témata. Nastiňme si jen některá:

  • snadnost, s jakou západní člověk podléhá mravnímu relativismu;
  • otázka, zda mezi lidmi odlišného pohlaví, rasy či náboženského vyznání jsou, či nejsou významné rozdíly a co z toho vyplývá pro organizaci společnosti;
  • tradiční západní hodnoty a evropská kultura v globálním kontextu, formy jejich případné obrany a v tomto vztahu hranice mezi ještě přijatelnou a již nepřijatelnou formou politického násilí;
  • hodnota a funkčnost rodiny;
  • vztah slov a jejich obsahu;
  • právo na štěstí a na jistoty…

V Breivikově podání prošla tato témata zvrácenou modifikací, ale to není poprvé a bohužel jistě ani naposledy. Týmiž tématy, samozřejmě na různých úrovních diskurzu, se zaobírají významné církve, desítky think-tanků, umělců, novinářů, filozofujících ekonomů a vůbec miliony lidí denně. Nejsou Breivikova.

Jeden z čtenářů ČESKÉ POZICE v diskusi napsal: „Pokud se o řadě jím nastíněných otázek nepovede férová debata, jejich stoupenci budou nálepkováni jako extremisté apod., média připustí jen ,politicky korektní‘ texty, nebudu se divit, najde-li se nějaký následovník jeho násilného činu.“

Takový násilník využije přesně mechanismu, který zmiňuje Tomáš Sedláček: „Zde je metoda extremistů, jakéhokoli ražení: vezmou něco, o čem mají pocit, že si to ,myslí každý, ale bojí se to vyslovit‘, a v pocitu hrdiny, disidenta, bojovníka či mučedníka toto vysloví leda tak, že si připraví pódium z něčeho, co dokonale šokuje.“

Hlasité mlčení jako munice.