Návštěva tureckého premiéra byla ukázkou jeho dobré zahraniční politiky

Postsocialistická střední Evropa je pro Turecko politicky čitelná a předvídatelná. Recep Tyyip Erdogan to prokázal ve svém pražském projevu.

Jan Čuřík 9.2.2013

foto: © ISIFAČeská pozice

Návštěva tureckého premiéra Recepa Tyyipa Erdogana ve třech ze čtyř zemí Visegrádské čtyřky – Česku, Maďarsku a Slovensku – 3. až 6. února byla ukázkou dobré zahraniční politiky, pokud si představitelé dané země uvědomují silné i slabé stránky svého postavení. A dokážou-li kombinovat ožehavá témata se zdánlivě okrajovými a symbolickými.

Erdoganova návštěva měla evropský rozměr především proto, že všechny tři středoevropské státy podporují vstup Turecka do Evropské unie. Turecká vláda si díky kvalitní práci svých zahraničních diplomatických misí uvědomuje, že jak v České republice, tak v Maďarsku je tato podpora do značné míry důsledkem euroskepticismu vymezujícího se vůči ose Berlín–Brusel–Paříž.

Má-li být český euroskepticismus založený na „okopávání kotníků“ alespoň v něčem tvůrčí, pak v korektních vztazích s tureckou vládou. Střední Evropa přátelská k Turecku mu poskytuje prostor k lepšímu soustředění na klíčová jednání s Francií, v níž po odchodu Nicolase Sarkozyho z prezidentského postu a jeho strany Unie pro lidové hnutí (UMP) do opozice klesl vliv arménské lobby, i s Německem. Postsocialistická střední Evropa je pro Turky politicky čitelná a předvídatelná. Která témata hrála v Erdoganově návštěvě hlavní roli?

ČESKÁ POZICE se Erdoganově návštěvě Česka věnovala v článku:

Zlepšování vzájemného obchodu

V současné i předchozích vládách Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) se dobře propojovali ministři technického zaměření, například hospodářství Zafer Çaglayan nebo financí Mehmet Şimşek, s intelektuálními, jejichž horizont nekončí příštími parlamentními volbami, kupříkladu zahraničí Ahmet Davutoglu. Díky tomu se v Turecku do vrcholných státních postů dostávají lidé, kteří tuto činnost nepovažují za cvičení v krizovém managementu a nahlížejí na vlastní stát a jeho správu z dlouhodobého hlediska.

Obchod je pro tureckou vládu spíše cestou k budování vzájemných vztahů, které se postupně mohou vyvinout z pracovních v přátelské

V tomto kontextu je třeba vnímat Erdoganův důraz na spolupráci v energetice a na zlepšování vzájemného obchodu, přičemž jeho objem má až druhotný význam – celkově je těchto tří středoevropských zemí a Turecka zhruba stejný jako této země s Irákem (šest miliard dolarů). Turecký obrat s Českem je pak přibližně totožný jako se Sýrií v roce 2011, před konfliktem v ní – zhruba dvě miliardy eur.

Obrovská výhoda Turecka spočívá díky jeho geografické poloze v tom, že když se zhroutí jedna jeho orientace, v syrském případě jižní, mohou se Turci rychle zaměřit na jinou, třeba středoevropskou. Obchod je pro tureckou vládu spíše cestou k budování vzájemných vztahů, které se postupně mohou vyvinout z pracovních v přátelské, ba „manželské“. Obchodní vztahy jsou součástí turecké měkké moci.

Dramatické zvyšování energetické spotřeby

Oproti tomu energetika a její velké projekty jsou součástí turecké tvrdé moci. Představují totiž nejzranitelnější místo této země vůči světové ekonomice. Turecko trpí chronickým deficitem běžného účtu – v letech 2011 a 2012 okolo deseti procent HDP –, přičemž nejvíc se na něm podílí dramatické zvyšování energetické spotřeby, již z vlastních zdrojů nedokáže pokrýt, a proto značně závisí na dovozu.

V Turecku se dramaticky zvyšuje energetická spotřeba, již však z vlastních zdrojů nedokáže pokrýt, a proto značně závisí na dovozu

V letech 2001 až 2010 se tato spotřeba podle společnosti BP zvýšila o 59 procent, přičemž necelých 70 procent z této spotřeby pokrývá zemní plyn a ropa importované především z Íránu. Íránci za normálních okolností své zahraniční závazky dodržují, problém však nastal, když sankce v podstatě tohoto tureckého souseda vyřadily z mezinárodního finančního systému.

Obě země sice dokážou toto omezení kreativně obcházet, ale kvůli s ním spojeným problémům začíná turecká vláda uvažovat o co nejdelším prodloužení činnosti uhelných elektráren a o podpoře dalších zdrojů energie, jakou jsou vodní elektrárny, ačkoliv mívají negativní dopad na životní prostředí. Energetika je politikum par excellence, což turecký premiér Erdogan dobře ví, a proto jí věnoval velkou část svého projevu v sídle české vlády během své návštěvy Prahy.

Jak používat měkkou moc

V Erdoganově projevu zazněla ještě jedna, možná zajímavější záležitost než všechny ostatní. A dokazuje schopnost Turecka používat svou měkkou moc začleněním historie, kolektivní paměti, do politiky. Erdogan na konci svého projevu poděkoval za péči o tři památníky tureckých vojáků, kteří na našem území, daleko od jejich domova, zemřeli za první světové války.

Několik desítek tureckých a bosňáckých jmen v knize pohřbených představuje pouť po zaniklé Osmanské říši

Turecko tehdy stejně jako Rakousko-Uhersko patřilo k poraženým mocnostem. Ve střední Evropě to mimo jiné vedlo ke vzniku Československa, na Blízkém východě pak k vytvoření britské a francouzské mandátní správy například nad Sýrii. V Olomouci, za bývalou c. k. posádkovou, dnes vojenskou nemocnicí na Klášterním Hradisku, leží malý hřbitov, na němž byli pohřbíváni vojáci, kteří nepřežili strasti války.

Několik desítek tureckých a bosňáckých jmen v knize pohřbených představuje pouť po zaniklé Osmanské říši. Je mezi nimi i Ahmed Mustafaoglu, pěšák třetí setniny tureckého 92. pěšího pluku, který v roce 1917 zemřel v májové Olomouci na břišní tuberkulózu. Narodil se ve městě Idlib v provincii Aleppo. Ve stejném Idlibu, v němž se dnes, téměř o sto let později, v krvavém konfliktu hroutí svět, jenž vznikl jako důsledek první světové války.