Nastane v EU tlačenice o finanční podporu?

Ekonomičtí a finanční analytici, politologové i politici se předhánějí, kdo nejmlhavěji předpoví další průběh irské finanční krize

Ekonomičtí a finanční analytici, politologové i politici na volné noze se předhánějí, kdo nejmlhavěji předpoví postupy a události v dalším průběhu irské finanční krize. První oblast předpovědí se týká toho, kdo komu, co půjčí, a také jak půjčí, přičemž nic nepůjčí. Druhou oblastí je, kdo a za jak dlouho bude následovat Řeky a Iry.

Budou to nejdříve Portugalci? Nebo nepřekvapivě Belgie, jejíž údaje a poměry zadluženosti k čemukoli jsou na pováženou? Dnes se už také vypouštějí zkušební balonky o Itálii. A to je jen eurozóna (Evropská měnová unie, EMU). Některým členským zemím Evropské unie, jež nepatří do EMU, však současný záchranný mechanismus nic nenabízí, a přitom jsou na tom špatně. Na ně později už nic nezbude.

Nebuďme přehnaně korektní a stydliví, vždyť morálka je až na posledním místě. Situace se vyvinula ve zbytnělou greed (chamtivost) finančních institucí, investorů i konzumujících obyvatel, přičemž na trzích mizí fear (strach). Rovnováhu greed a fear narušily instituce – komerční banky, ratingové agentury, finanční poradci, auditoři –, v nichž by to nemělo být slušné a etické. Co tedy můžeme čekat?

Irsko mělo dávno odhalit špatnou finanční situaciZe zkušenosti víme, že kdo uteče, vyhraje. Kdo na hasičském bále rozkrade tombolu první, aspoň něco bude mít. Na poctivější a naivnější zbude jen prázdný a pocákaný ubrus. Irsko už dávno mělo odhalit svou špatnou finanční situaci a řešit ji, třeba před letošním létem. Irská vláda a mezinárodní instituce však ponechaly prostor informovanějším subjektům, aby si z irských bank vybraly peníze.

Podobně jsou na tom ostatní zmiňované země. Teď už nic nepůjde dle analýz. Nastane run na mezinárodní pomoc, která však nebude stačit na další rány. A také na komerční banky zmiňovaných zemí od méně informovaných a naivnějších.

Během krize ve třicátých letech se odehrávala bratrovražedná konkurence v jednostranné devalvaci měn. Dnes zažijeme bratrovražednou konkurenci v rychlosti deklarace finančních obtíží členských zemí eurozóny. Následně i mimo EMU, v Evropské unii.

Nejpozději na přelomu roku nastane vražedný závod v odkrývání špatných karet, který se změní v tlačenici. Držme si šrajtofle, kapsy a aktovky. Nastane kapsářská tlačenice. Finta nebude v tom, kdo bude další, ale kdo zůstane poslední. Kdo přezimuje, přežije.

Komerční banky se z této tlačenice do tří let dostanou s velkými bonusy šéfů a náhlým zbohatnutím ze zdrojů takzvané mezinárodní krizové finanční pomoci. A také z ní dobře vyjdou ratingové agentury. Situace se uklidní i u poradenských, účetnických a auditorských firem.

Chudáci z poradenské společnosti Arthur Andersen, kteří spořádaně odešli do nicoty po aférách Enronu a WorldComu! Dnes by to nebylo ani na jednodenní pálení žáhy vedení společnosti.