Náš „politický vězeň“ David Rath

Vazebně stíhaný poslanec David Rath vyzval mezinárodní lidsko-právní organizace, aby se k nám přijely porozhlédnout a zakročily. 

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Poslanec a doktor všeobecného lékařství David Rath je zpátky ve vazební věznici. Navzdory 50minutovému úternímu exposé v Poslanecké sněmovně ho jeho kolegyně a kolegové „nepokryli“ – 183 ze 191 přítomných souhlasilo s jeho dalším trestním stíháním. Možná s tím mnozí měli problém, pokud jim připadlo na mysl, že jednoho krásného dne by sněmovna mohla stejně hladce připravit o imunitu a poslat „za katr“ i je.

Na Davida Ratha se od jeho zatčení v polovině května vrhla i jinak seriózní média způsobem připomínajícím hon na čarodějnici. Navíc se od něho chtěla rychle a co nejvíce vzdálit samotná ČSSD, jejímž byl Rath členem a za kterou se koncem roku 2008 stal středočeským hejtmanem. Jestliže se však z něho takto stal „exemplární padouch“, sněmovna ho k dalšímu trestnímu stíhání nemohla nevydat! Poslanec Rath to nese úkorně, protože mu hrozí osm a víc let „natvrdo“.

Sněmovna se nicméně zachovala správně. O vině či nevině může totiž rozhodnout toliko moc soudní. A moc zákonodárná, tedy Poslanecká sněmovna, by v tom neměla justici bránit tím, že by Ratha ukryla za paravánem imunity.

Spektakulární střežení

Během jeho 4,5hodinového pobytu v Poslanecké sněmovně vazebně stíhaného poslance Ratha nepřetržitě střežili sice neuniformovaní, ale ozbrojení příslušníci policie. A eskortování z litoměřické vazební věznice do pražské Sněmovní ulice a zase zpět co do monstróznosti a spektakulárního provedení musel poslanci Rathovi závidět i na doživotí odsouzený vrah-útěkář Jiří Kajinek. Možná to všechno bylo nutné a v souladu s literou zákona. Každopádně tímto způsobem zatím od listopadu 1989 s poslancem parlamentu nikdo takto nezacházel.

Na Ratha byly navíc před jeho zatčením nasazeny masivní odposlechy a byl monitorován jeho pohyb, čili jak chytře podotkl, i jeho setkání s voliči. Ano, před zákonem jsme si všichni rovni a potěší, že tentokrát tomu není jinak ani v případě významného politika. Současně však je onen politik poslanec, a tudíž ústavní činitel. Zákrok orgánů činných v trestním řízení proti poslanci Rathovi předtím, než byl zadržen a ze zákona byl nutný předběžný souhlas předsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové, ale neznamená nic jiného, než že nad naší demokracií měly chvíli navrch represivní složky státu.

Lze souhlasit s Davidem Rathem, že „to se ještě nestalo, aby na půdě Poslanecké sněmovny seděli ozbrojení policisté“. Nelze ale souhlasit se závěrem, jejž z toho vyvodil. „Víte, my se posouváme z parlamentní demokracie spíše k policejní demokracii,“ adresoval do poslaneckých lavic a prostřednictvím přímého televizního i rozhlasového přenosu široké veřejnosti. To je ale čirý nesmysl!

Žádná „policejní demokracie“

„Policejní demokracie“ je to, čemu lingvisté a také filozofové říkají „contradictio in adjecto“, neboli rozpor sám o sobě, protimluv daný protikladným významem přídavného a podstatného jména v onom sousloví. Buď je totiž režim policejní, a pak je autoritářský, despotický či totalitně diktátorský, nebo naopak demokratický, čili vláda lidu uskutečňovaná jím volenými zástupci a zároveň kontrolovaná demokratickými mechanismy, kterým jsou v přiměřené míře vystavené i represivní složky státu.

Ani kdyby se v Rathově případu represivní složky opravdu trochu „utrhly ze řetězu“, ještě by to neznamenalo, že míříme k „policejnímu státu“Ani kdyby se v Rathově případu represivní složky opravdu trochu „utrhly ze řetězu“, což by poslancovi obhájci museli u soudu dokázat, ještě by to, zaplať pánbůh, neznamenalo, že míříme k „policejnímu státu“, jejž měl asi David Rath ve sněmovně na mysli. „Policejní stát“ předpokládá předchozí destrukci demokratického systému vyřazením parlamentu z rozhodovací činnosti (zejména jeho suspendováním zmocňovacím zákonem, jako se to stalo v pomnichovské ČSR), zavedením cenzury, omezením činnosti politických stran (u nás hned v květnu 1945) a jejich podřízením státní moci. Nic z toho se u nás neděje!

Naše parlamentní demokracie má i 22 let po převratu v listopadu 1989 vážné neduhy a podemílána korupcí, vyzrává s přestávkami a velmi pomalu. Nejspíš také nebudeme potřebovat o mnoho méně než 50 let, jež chtěl T. G. Masaryk pro první republiku, aby se stala vnitřně pevnou a skutečně demokratickou.

Novodobá tortura

Rathovo strašení „policejní demokracií“ bylo mrzce účelové. Jestliže, jak tvrdí, je stíhán z politických důvodů a je-li podle něho toto stíhání „neférové, nestandardní a nezákonné“, musí být vadný systém. Inu „policejní demokracie“! Od ní se samozřejmě nedá čekat nic jiného, než že „vazba je novodobá tortura“. Příliš silná káva, či spíše otrušík, není-li pravda?

Však také Rath vyzval mezinárodní lidsko-právní organizace, aby se k nám přijely porozhlédnout a zakročily. Jaký bude mít ve světě ohlas výzva „politického vězně“, neboť za něho se David Rath považuje, byť ho policie zadržela s krabicí se sedmi miliony korun, je však těžké odhadnout. A pokud by se navíc mělo potvrdit, že tyto peníze byly „odkloněny“ z evropských dotací, lidsko-právní organizace by si patrně vzaly na mušku něco jiného než Rathovu litoměřickou vazební věznici.

To, že má mezi vězni ale i advokáty pověst jedné z nejhorších věznic v České republice, je nicméně holý fakt a obecně důsledek chronické finanční podvýživy, jíž léta trpí naše vězeňství. S tím však mohou něco udělat pouze politice včetně sněmovny, jež rok co rok schvaluje vládní návrh zákona o státním rozpočtu. Není známo, že by od roku 2006 poslanec David Rath vyvinul tímto směrem nějakou podstatnou iniciativu. Pranýřuje stát a svolává na něj mezinárodní hromobití, až když nedůstojné podmínky ve vazební věznici musel okusit na vlastní kůži.

Nevzdá se, nevzdá!

I ve vazební cele zůstává David Rath poslancem s mandátem, jehož platnost vyprší až s koncem funkčního období této sněmovny v květnu 2014, nedojde-li na předčasné volby. Totéž by platilo, pokud by byl odsouzen a nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. Mandát a s ním spojený základní poslanecký plat a takzvané náhrady, dohromady tak 70 tisíc korun měsíčně, by mu zůstaly, byť pobyt ve věznici by Rathovi znemožnil zúčastňovat se práce ve sněmovně.

David Rath pranýřuje stát a svolává na něj mezinárodní hromobití, až když nedůstojné podmínky ve vazební věznici musel okusit na vlastní kůži

Ukončit tento stav, jímž mimochodem ČSSD přichází v „dolní komoře“ o jeden drahocenný hlas, by mohl jen Rath sám, kdyby se mandátu dobrovolně vzdal. V jeho případě by to bylo možné jen notářsky ověřeným prohlášením, anžto schůze sněmovny, kde to lze učinit osobně, by se už patrně zúčastnit nemohl. To je však jenom teorie, neboť poslanec Rath v úterý potvrdil, že se mandátu nevzdá. Středočeští voliči ČSSD se už nějak budou muset vyrovnat s tím, že proto mají ve sněmovně o zástupce méně. Nevzdá se, nevzdá!

Pozoruhodný je ale důvod, jak jej Rath ve sněmovně vypointoval: „My (myšlena ČR – pozn. red.) ohýbáme trestní zákon a důvody trestního zákona k vazbě, abychom skutečně lidi lámali, ponižovali, týrali. To se ve vyspělé Evropě neděje. Tam je samozřejmě možné, že poslanec složí mandát. Bohužel v České republice nejsme vyspělou zemí. Já jsem ve vazbě, byl mně nasazen roubík, abych nemohl nic říkat, média plná různých dezinformací, fám.“

A dodal: „Paní státní zástupkyně (Lenka) Bradáčová denně v médiích a neuvedla jedinou tu fámu na pravou míru. Prostě orgánům činným v trestním řízení vyhovuje, že jsem nemohl hovořit, nemohl jsem vysvětlovat nic svým voličům. To je důvod, proč jsem řekl, že se nevzdám poslaneckého mandátu. Prostě proto, abych mohl vysvětlit, abych mohl objasňovat, abych mohl některé věci uvádět na pravou míru. A abych se mohl zastat i těch sedmi dalších (stíhaných s Rathem – pozn. red.), kteří jsou ve vazbě týráni.“

Široká poslanecká imunita

Vezměme to po pořádku. To, že u nás soudce šoupne člověka do vazby, i když to není nutné, a že i proto vazební věznice praskají ve švech, je „stará vesta“. Nejen právníci se už přou, zda je to případ i Davida Ratha a jeho sedmi spoluobviněných. A pravdou také je, že ve vazbě jsou stíhané osoby držené nejen z koluzních důvodů – aby neovlivňovaly svědky, neuprchly a nepáchaly dál trestnou činnost –, nýbrž aby prostě „změkly“ a před vyšetřovatelem se rozpovídaly. Taková je zavedená praxe už od pana rady Vacátka blahé paměti.

Těžko se to dokazuje, ale advokáti zabývající se trestním právem takovou zkušenost mají. A stejně se ví, že ve vazbě dál trčí spousta těch, kteří by z ní už mohli být propuštěni, poněvadž jejich spis je kompletní a čeká jen na projednání soudem. V těchto ohledech máme vyspělou Evropu, rozumějme plnohodnotné právní státy, ještě hodně co dohánět.

Ve většině vyspělé Evropy není poslanecká imunita ani zdaleka stejně široká jako ta naše a leckdy se týká jen poslancových projevů ve sněmovně

Věc však má i druhou stránku, o níž se David Rath takticky nezmínil. Ve většině vyspělé Evropy není poslanecká imunita ani zdaleka stejně široká jako ta naše a leckdy se týká jen poslancových projevů ve sněmovně. V těchto zemích by se tudíž zadržením Ratha sněmovna vůbec nezabývala, a pan poslanec by v situaci, v níž se nyní nachází, její práh vůbec nepřekročil.

Ztráta soudnosti

Přímo roztomilý je pak Rothův objev, že orgánům činným v trestním řízení vyhovuje, když jsa ve vazbě, nemohl hovořit a „vysvětlovat nic svým voličům“, a že právě proto, aby mohl „vysvětlit … objasňovat … a některé věci uvádět na pravou míru“, si poslanecký mandát musí ponechat. Rathovi voliči mu snad prominou, že si z nich dělá rukojmí, nemaje zároveň valného mínění o jejich inteligenci. Ať už je doktor Rath ve vyšetřovací vazbě právem, nebo neprávem, je tam kromě jiného právě z toho důvodu, aby neměl příležitost nikomu nic vysvětlovat.

Jak by si asi takové vysvětlovací zájezdy za voliči představoval? Na způsob eskorty do sněmovny, jejíž monstrózní ztvárnění sám kritizoval, asi nikoli. O dalších variantách nemá smysl přemítat, poněvadž je to celé jeden velký nesmysl. Mimochodem, „vysvětlovat voličům“ může znamenat také pokus ovlivnit svědky, pokud nějací policii neznámí ještě někde vězí, anebo – samozřejmě pomocí všudypřítomných médií – zagitovat širší veřejnost, a tím „zadělat“ na potenciální „tlak mas“ v naději, že kompetentní vyšetřovatelé, státní zástupci a soudci malinko znejistí.

Jeden pochopí, že v těžké životní situaci napadá člověka ledacos a že se ji David Rath snaží všemi dosažitelnými prostředky zvrátit ve svůj prospěch. Jeho představy však hraničí se ztrátou soudnosti, což platí také o jeho mesianistickém úmyslu zastat se na veřejnosti sedmi spoluobviněných, ve vazbě prý týraných. Od toho však přece mají své právní zástupce a doktoru Rothovi by to jeho dva advokáti měli vysvětlit, aby se zbytečně nezesměšňoval. Neboť být směšný knokautuje politika stejně spolehlivě jako skončit na nějaký ten čas „za katrem“.

Oželení hejtmanské funkce

Zatímco poslaneckého mandátu se David Rath nevzdal, rozloučil se bez většího otálení s mandátem krajského zastupitele ČSSD a s funkcí středočeského hejtmana. Mělo se za to, že to učinil pod tlakem Lidového domu, jenž chtěl ČSSD co nejdřív zbavit Rathovy zátěže. Rath ale poskytl ve sněmovně jiné vysvětlení.

Funkce krajského hejtmana sice vypadá hezky, pravil, ale „jakoupak krajský hejtman má moc? Žádnou. Žádnou. Je to víceméně obstarávací funkce, že se staráte o běžné potřeby lidí.“ Tedy třeba na rozdíl od ministra žádná „velká ryba“! Téměř čtyři roky však Rath „obstarával“ s nasazením a velkorysostí, za něž mu jsou mnozí vděční.

Říkal-li David Rath v úterý ve sněmovně o své hejtmanské rezignaci pravdu, ohledy na sociální demokracii při ní hrály minimální nebo vůbec žádnou roliKdyž se v krajských volbách v říjnu 2008 převalilo ČR „oranžové tsunami“ a ve všech třinácti krajích se stali hejtmany sociální demokraté, považovalo se to v Lidovém domě za obrovské vítězství a příležitost. A naopak v poražené ODS za velkou ztrátu významných pozic. Právem! Kraje totiž mají zákonodárnou iniciativu a v regionálních záležitostech rozsáhlé pravomoci, disponují mnohamiliardovými rozpočty, navíc napájenými eurodotacemi z operačních programů, takže i kdyby byli hejtmani jen „obstarávači“, je to džob jak hrom a funkce v regionu viditelnější, než post mnohého ministra.

Právě David Rath by mohl vyprávět! Navzdory tomu hejtmanskou funkci oželel. A víte proč? Aby sprovodil ze světa jeden ze tří důvodů své vazby – možnost, že bude dál páchat trestnou činnost, která je v jeho obvinění svázaná výhradně s výkonem funkce hejtmana. Říkal-li v úterý ve sněmovně o své hejtmanské rezignaci pravdu, ohledy na sociální demokracii při ní hrály minimální nebo vůbec žádnou roli.

Peníze Evropské unie

Tomu by odpovídal i smrtící polibek sociální demokracii v podobě náznaku, že policií zadržené miliony mají vztah k financování volební kampaně. ČESKÁ POZICE se tomuto tématu podrobně věnovala, a proto k němu pouze dodám: ČSSD nápadně rychle ústy svého předsedy Bohuslava Sobotky popřela, že by Rathova kauza souvisela s jejím financováním. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Petr Gazdík též rychle vydal štiplavé prohlášení, že „bezradné ČSSD rádi pomohou“, a proto Lidovému domu nabízejí asistenci při zavádění „prověřeného a solidního know-how“, s jehož pomocí ČSSD učiní své finance zcela transparentní.

Pokud se však z Rathova náznaku stane jablko politických svárů a hojně diskutovaný problém, v Bruselu to nepochybně zaznamenají a budou se pídit, zda se z unijních peněz nevědomky nenapájejí volební fondy českých politických stran. O proplácení peněz z evropských operačních fondů bychom si pak museli dělat ještě větší starosti než dnes.

Ať už bude Rath uznán vinným, či naopak zproštěn obžaloby, některé otázky, jež nastolil svým úterním vystoupením ve sněmovně, si žádají odpovědi

Tím, co bylo připomenuto, by mohl prozatím Rathův příběh skončit. Uvidíme, jak dopadne odvolání obhájců proti uvalení vazby na Ratha, jež může skončit až u Ústavního soudu. A pokud bude obžalován, uvidíme, a to může být až kdoví kdy, jak skončí soudní projednávání jeho případu. Také únikům ze spisu bude jednou konec. Média si budou muset najít jiné senzační téma a po Rathovi možná ani pes neštěkne. To by ale byla velká škoda, neboť ať už bude Rath uznán vinným, či naopak zproštěn obžaloby, některé otázky, jež nastolil svým úterním vystoupením ve sněmovně, si žádají odpovědi.

Kubiceho vězeň

Rath se považuje za politického vězně. „Udělal“ ho prý dnešní ministr vnitra Jan Kubice, kdysi šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a autor takzvané Kubiceho zprávy o prorůstání politiky a organizovaného zločinu. Indiskrecí několika poslanců branného a bezpečnostního výboru se v květnu 2006 zpráva dostala na veřejnost – čtyři dny před volbami do sněmovny. A mnozí v ČSSD, jež tehdy byla u moci, se dodnes domnívají, že právě Kubice prohrál sociální demokracii volby.

Poslanec Rath tehdy Kubiceho tvrdě kritizoval, pokračoval v tom i později a dnes tvrdí, že ve vazbě je proto, anžto se mu Kubice mstí a vlákal ho do pasti. Ministr vnitra Kubice to odmítá, čímž ale neposkytuje odpověď na otázku, je-li u nás kriminalizace politických protivníků opravdu vyloučená, a jak je o to postaráno. A to vědět musíme, je-li, či není-li vyloučena, poněvadž ten, kdo je dnes v opozici, může zítra vládnout, a pokud by měl Rath pravdu, náležitě se bude revanšovat.

V této souvislosti nevěstí nic dobrého iniciativa šéfa PR sekce Lidového domu. Ten totiž zadal krajským šéfům sociální demokracie úkol obratem shromáždit údaje o všemožných trestních kauzách, ve kterých figuruje někdo z ODS. Ležet ladem v šuplíku takový cenný materiál jistě nezůstane!

Další kauzy

Otázku praktickou, povahy však systémové, zformuloval David Rath takto: „Já se ptám, víte, je tohle kauza, kdy David Rath půjde první a teď půjde ta série, anebo první a poslední? Víte, já jsem zvědav, jestli teď tyhle masivní odposlechy a sledování budou mít ministři této vlády, jejich náměstci, a pokud ano, tak já tvrdím, že za pár měsíců bude kabinet zasedat vedle v cele u mě v Litoměřicích. Ale já vám tvrdím, a chci se i vsadit, že Rathem to začalo a Rathem to také skončí.“

Měří se u nás podle „padni komu padni“, jak to rád opakuje premiér Petr Nečas, anebo podle politického kabátu?Doufejme, že obviněný poslanec Rath trochu účelově přehání, nicméně meritum jeho otázky je zásadní: Měří se u nás podle „padni komu padni“, jak to rád opakuje premiér Petr Nečas, anebo podle politického kabátu? Zatímco kauza tehdy ještě nikoli Rathova se začala odvíjet trestním oznámením podaným loni v listopadu a „klec spadla“ letos v květnu, v mnoha jiných případech to orgánům činným v trestním řízení jde ztuha.

  • Mostecká uhelná – léta nic!
  • V roce 2010 případ tehdejšího ministra a stále místopředsedy ODS Pavla Drobila, který se začal vyšetřovat, a dosud rovněž kde nic tu nic.
  • Kauza ProMoPro, v níž je politicky zodpovědnou osobou ministr obrany a vicepremiér Alexandr Vondra (ODS), kterou víc než před rokem argumentačně zpracoval Finančně analytický útvar ministerstva financí, ale policie a státní zastupitelství s ním ne a ne řádně pohnout.
  • Anebo akce IZIP dvou nynějších europoslanců ODS Milana Cabrnocha a Miroslava Ouzkého, za niž Všeobecná zdravotní pojišťovna zbytečně vydala téměř dvě miliardy korun a na které policie teprve začíná pracovat…
Odpovědnost vlády

Poté, co ráz naráz skončil ve vazbě Rath, bude zajímavé sledovat, naberou-li konečně svižné tempo i kauzy týkající se osob z opačného politického břehu, anebo budou-li dál směřovat do vytracena a nejspíš k promlčení. Za stav a funkčnost policie, státních zastupitelství a soudů odpovídá vláda, jejíž pověst u většiny veřejnosti je nevalná.

Bude-li Rath první a také poslední chycená „velká ryba“, současné vládní garnituře její „padni komu padni“ už nikdo věřit nebude a před příštími volbami do sněmovny to bude další hřebík do její politické rakve.

appalacio ..... .-)))) 19:44 10.6.2012

Počet příspěvků: 26, poslední 25.6.2012 06:34 Zobrazuji posledních 26 příspěvků.