Na Úřadu vlády vzniká druhé ministerstvo zahraničí

Co stojí v pozadí bezprecedentního jmenování dvou státních tajemníků pro EU premiérem Nečasem a ministrem zahraničí Schwarzenbergem?

Petr Nečas má svého státního tajemníka pro EU (druhý zleva Vojtěch Belling), Karel Schwarzenberg zase svého (druhý zprava Jiří Schneider). My ostatní máme raritu: dva státní tajemníky pro evropské záležitosti. foto: © ČTK, ČESKÁ POZICEČeská pozice

Petr Nečas má svého státního tajemníka pro EU (druhý zleva Vojtěch Belling), Karel Schwarzenberg zase svého (druhý zprava Jiří Schneider). My ostatní máme raritu: dva státní tajemníky pro evropské záležitosti.

Mít dva státní tajemníky pro evropské záležitosti je samozřejmě nesmysl, nemá je žádná země na světě, kromě té naší. A aby jedním z nich byl mladík, který nebyl nikdy nikým zvolen, nepoznal evropské struktury ani bruselské kruhy, nikdy nebyl diplomatem a jehož jedinou legitimací je protievropská konzervativní ideologie a tajemně úzká vazba na premiéra a na Občanský institut, to je vůbec unikum. Takže teprve teď nás budou partneři v EU brát vážně.

Oč tu jde skutečně? O to, kdo na sebe strhne evropskou agendu, která je páteří zahraniční politiky státu a odkud přitékají miliardy. Bude to Úřad vlády ČR, tedy Petr Nečas, tedy ODS, tedy politika, která si do Evropy kopne, kdykoli může, a která mnohdy zapomíná, že my jsme součástí téhle unie? Nebo ministerstvo zahraničí, tedy Karel Schwarzenberg z TOP 09, ministr, který je vůči Evropě realistický a zdvořilý a který disponuje týmem profesionálů?

Existují dva rozdílné přístupy k EU, oba se ale tváří, že zapadají do jedné koaliční vlády. Nezapadají.

Existují dva téměř úplně rozdílné přístupy k Evropské unii, které se ale tváří, že oba zapadají do jedné koaliční vlády. Nezapadají.

Máme tu pokus vybudovat jakési druhé ministerstvo zahraničí, jež bude provádět utajenou politiku, kterou si samo usmyslí, bez vazby na odborníky a bez odpovědnosti vůči parlamentu a veřejnosti.

Komu dal Nečas klíče od Bruselu

Premiér jmenoval státním tajemníkem mladíka postrádajícího potřebnou kvalifikaci. Dal mu klíče od evropského klubu složeného z ostřílených politiků (lidí s volebním mandátem) či neméně ostřílených diplomatů, lidí převyšujících ho věkem, zkušenostmi i praxí. V Bruselu nebudou věřit vlastním očím.

Mladík má však jinou skvělou kvalifikaci: tento spíše akademický teoretik se prohlašuje za čistého konzervativce a na EU nenechá jediný chlup suchý. Prodloužená ruka Hradu, byť z něj přímo nevyšla. Už vám svítá? Evropské záležitosti je třeba sebrat lidem z ministerstva, kteří Evropu znají a kteří oddřeli celý proces přistupování, a vložit je do rukou ideologů, kteří přišli odnikud a zaměňují Brusel s Varšavskou smlouvou. Tedy odnikud nepřišli, třeba z velmi konzervativního Občanského institutu (ředitel Roman Joch) či neméně konzervativního Cevro Institutu politiků ODS Ivana Langera a Jana Zahradila.

Jako třeba Vojtěch Belling (30), onen nový státní tajemník. Začínal jako mladý zapálený lidovec na tajemnickém postu u tehdejšího ministra zahraničí Cyrila Svobody. Poté, co Svoboda i s lidovci padl, se objevil u Nečase na ministerstvu práce a sociálních věcí. Ve svých zhruba 25 letech, vybaven konzervativními poučkami z Občanského institutu, dostal na starost odbor pro děti a rodinu. A potom šel s Nečasem dál. Ladislav Bátora na školství, Vojtěch Belling na evropských záležitostech, Roman Joch jako premiérův poradce, tak se ten puzzle zřejmě skládá. Tolik k obsahu sporu.

Vondra a další anomálie

A teď k formě: podle selského rozumu i kompetenčního zákona má zahraniční politiku na starosti samozřejmě ministr zahraničí. Zakopaný pes, nešťastný precedens, leží ovšem v Topolánkově vládě, která si vymyslela v osobě Alexandra Vondry místopředsedu vlády pro evropské záležitosti. (Pozor, ministra, nikoli státního tajemníka!) Byl těžkou politickou vahou, post si vymohl, nikdo mu neoponoval, řečeno ovšem bylo, že bude trvat jen po dobu našeho předsednictví EU. Na rozdíl od většiny evropských států nebyl přiřazen k ministerstvu zahraničí, ale pod premiéra na Úřad vlády. A tady začal konflikt.

Termín státní tajemník český systém vůbec nezná, v kompetenčním zákoně neexistuje

Vondra si vybudoval na vládě silný aparát, který jej přežil a se svými 55 zaměstnanci dodnes vzkvétá (v době, kdy všechna ministerstva redukovala drasticky své počty). Hledá si uplatnění „ber, kde ber“, i bez ministra. A Úřad vlády ČR si navykl, že bude mluvit do evropské politiky. Při sestavování dnešní koaliční vlády bylo dohodnuto, že se post ministra pro evropské záležitosti zruší, což figuruje v koaliční dohodě i ve vládním prohlášení. Tam je pouze řečeno, že premiér je zodpovědný za strategickou evropskou linii a že k tomu má potřebný aparát, který spolupracuje s ministerstvem zahraničí. Nikde ani slovo o tom, že by tento aparát převažoval ministerstvo zahraničí.

Další anomálie: termín státní tajemník český systém vůbec nezná, v kompetenčním zákoně neexistuje, koalice ho nezmínila ani v koaliční smlouvě, ani v programovém prohlášení vlády. Kdysi dávno si tak nechal říkat úředník Pavel Telička, aby měl silnější pozici vůči partnerům během vyjednávání o vstupu do EU (a zároveň větší osobní auru).

Zmatek, nikoli evropská politika

A nyní najednou premiér Nečas rozhodl, že vláda bude mít státního tajemníka. Návrh předložil tento muž s pověstí slušného člověka na zasedání vlády velmi neelegantním způsobem, narychlo, bez projednání a v den, kdy byl ministr Schwarzenberg na léčení. K dovršení zmatku byl návrh během toho samého jednání vlády stažen, o týden později se však objevil znovu. A byl hlasy ministrů ODS a Věcí veřejných – jako pomsta vůči TOP 09 – prosazen do jednacího řádu vlády.

Ministr zahraničí potom natruc, avšak nikoli mimo logiku věci, jmenoval svého dosavadního prvního náměstka Jiřího Schneidera také státním tajemníkem pro evropské záležitosti. Je to diplomat, byl velvyslancem, tak proč ne. Paradoxní je, že sám je mužem ODS, býval jejím mluvčím.

Šokující na celé historce je jak prosazení onoho postu silou, tak skutečnost, že jde o vymyšlenou funkci, kterou české zákony a předpisy neznají. A šokující je také, a to zdaleka ne v míře nejmenší, osoba, která ho má vykonávat.

Vojtěch Belling není členem žádné politické strany a vedl u premiéra Nečase takzvanou evropskou sekci od začátku koaliční vlády, ale na nižším úřednickém postu. Nyní dostal politické posvěcení a hned se pustil do vyjednávání či videokonferencí se státními tajemníky jiných států, aniž by o tom prý české diplomaty informoval či se s nimi koordinoval.

Evropská sekce Úřadu vlády je dnes se svými více než 50 lidmi početnější než všechny odbory zabývající se unijní politikou na ministerstvu zahraničí dohromady Mezi lidmi jeho evropské sekce (z nichž snad jediný není diplomatem, nemá zkušenosti a většině sotva oschl vysokoškolský diplom, takže budou ideálně ohebným nástrojem) a ministerstvem zahraničí to už delší dobu vře. Nejen proto, že to vře mezi premiérem a ministrem, ale i čistě profesionálně, z hlediska odborné cti. Lidé z Úřadu vlády ČR, ohánějíce se premiérovým jménem, vymýšlejí česká stanoviska na jednání v Bruselu včetně třeba Rady pro všeobecné záležitosti, a dublují struktury pracovníků ministerstva zahraničí.

Sekce Úřadu vlády je dnes se svými více než 50 lidmi početnější než všechny odbory zabývající se unijní politikou na ministerstvu zahraničí dohromady a osobuje si právo rozhodovat o všech politikách. Aniž by za ně byla zodpovědná parlamentu. Každý týden se vedou zákopové boje mezi oběma institucemi o to, kdo poletí v delegaci do Bruselu, kdo tam bude sedět v sále a hlavně co se tam bude za Českou republiku říkat. Je to normální?

Eroze koalice

Máme teď dva státní tajemníky pro Evropu a kolem nich dva aparáty – jeden na ministerstvu jakžtakž profesionální, druhý spíše ideologický. Neptejte se, na koho z nich se budou obracet jejich partneři z Francie, Německa či Velké Británie.

Kdy přijde nápad vytvořit na Úřadu vlády ČR druhé ministerstvo financí nebo školství? Tato eroze koalice navíc samozřejmě posiluje Hrad jako mocenské centrum. Eroze koalice, z nichž dva partneři, ODS a TOP 09, si jsou sice blízcí ideologicky, ale jeden vůči druhému jsou zároveň největším nepřítelem do voleb. Předsedové těch dvou stran jsou zároveň premiérem a ministrem zahraničí, mají hájit zájmy státu navenek. Což si premiér interpretoval tak, že si vyrobí druhé ministerstvo, oč méně profesionální, o to víc ideologické. Kvůli tomu státnímu tajemníkovi se v koalici rozběhlo takzvané smírčí řízení, což v překladu znamená úsměvy na tváři a kopance pod stolem.

Počet příspěvků: 4, poslední 2.10.2011 03:40 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.