Na Malostranském náměstí v Praze tají ledy

„Bez aut je to ošklivé a nelidské.“ – tento výrok vstoupí do dějin. Učinil jej poslanec Roman Váňa v reakci na zrušení parkoviště v dolní části pražského Malostranského náměstí. Je to k nevíře, ale názory na takto všeobecně ozdravný krok se mohou lišit. Prahy 1 definitivně rozhodla, že pro auta není v této historické části místo. Proti tomuto rozhodnutí jsou snad jen někteří poslanci pracující v nedalekých parlamentních budovách.

Konečně se podařilo dotáhnout chvályhodnou aktivitu do zdárného konce. U zrodu myšlenky „náměstí bez aut“ byl předseda Strany zelených Matěj Stropnický. Na popud Kateřiny Bursíkové Jacques z Liberálně ekologické strany, která přišla s „Peticí za Malostranské náměstí“, se vše dalo do reálného pohybu.

Monument z ledu

Na uvolněném prostranství se od 31. ledna tyčí „sochařský“ monument – objekt, který bude měnit tvar i skupenství. Jedná se o experimentální dílo vysekané z velkého kusu ledu, který bude v závislosti na okolní teplotě vzduchu neodvratně tát, až se nakonec promění ve vodní hladinu. Autoři projektu i díla samotného jsou studenti pražské Akademie výtvarného umění. Na základě neformální studentské soutěže byl vybrán návrh autorů Artura Magrota, Martina Chlandy a Jakuba Rajnocha. Mladí autoři tak svým dílem přispěli k širší diskusi o významu a pozici umění ve veřejném prostoru, tedy k tématu, které je ve světa v posledních letech velmi aktuální. V pražské instalaci hraje v souladu s okolnostmi hlavní roli téma dočasnosti a proměnlivosti obecně sdílných idejí a jejich uměleckých forem.

Konkrétně se jedná o takzvanou procesuální instalaci, kdy je téměř čtyřmetrový monolitický kvádr umístěn uprostřed nádrže o průměru šest metrů. Aktivním spolutvůrcem je teplota vzduchu. Jak rychle bude led odolávat (podléhat proměně), budou moci návštěvníci Malostranského náměstí i obyvatelé Malé Strany sledovat ve dnech zde přítomné hybné instalace (30. 1. – 26. 2. 2017). Náměstí se může stát prostorem setkávání, komunikace, křižovatkou i rozcestím. A v případných hovorech si mohou lidé třeba vzpomenout i na zdejší novodobou historii a ukázat si na místo, kde stál také pomník maršála Radeckého, který byl odstraněn horlivými českými nacionalisty hned po první světové válce (dnes je sousoší umístěno v Lapidáriu hl. m. Prahy).

Kurátorka současného sochařského projektu Jitka Hlaváčková k tomu podotýká: „Dílo je z ideové i vizuální stránky koncipováno nejen „na míru“ svému prostoru, tedy Malostranskému náměstí, ale také aktuálnímu ročnímu období a současnému mrazivému počasí zvláště. Podobně jako se naše instalace mění vlivem klimatických podmínek, mění se sdílené ideje ve společnosti, ale především umělecký jazyk, jímž jsou tyto ideje sdělovány. Rádi bychom poukázali na nutnost vstupovat do veřejného prostoru s maximální vnímavostí vůči aktuálním společenským tématům i prostorovému a ideovému kontextu místa, ale také na nutnost vyjadřovat umělecké záměry aktuálním jazykem.“

Je nutno ještě dodat, že celý projekt byl náročný nejen organizačně. Když se domluvili tři důležité a ochotné subjekty (Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Akademií výtvarného umění v Praze a Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy), nebylo ještě vyhráno. Po technické stránce jde o poměrně složitý projekt. Vzhledem ke svažitému terénu bylo třeba pečlivě srovnat základnu, na instalaci sloupu pak bylo třeba poskládat téměř 4 tuny ledu. Led byl vzhledem k příznivému vývoji počasí vyřezán z rybníka Kumšík u Dublovic na Sedlčansku a přímo na náměstí sestaven podle připraveného plánu do neutrálního tvaru kvádru. Led bude v závislosti na okolní teplotě postupně odtávat, měnit tvar a plnit okolní nádrž, v níž nakonec docela zmizí. Instalace je opatřena textovým komentářem na panelu.

Začátek smysluplného využívání?

Věřme, že experimentální ledové dílo je jen začátek smysluplného využívání Malostranské náměstí v Praze, které bylo dlouhá léta zadušeno pod auty na sále obsazeném parkovišti.

Podle slov radního hl. m. Prahy Jan Wolf je vše na dobré cestě: „Hlavní město Praha pokládá oživení veřejného prostoru uměním za jednu ze svých aktuálních priorit. Problematika Malostranského náměstí byla v poslední době mediálně velmi diskutována, a musím říci, že ledové dílo studentů pražské AVU svým způsobem tuto proměnu, ať již v názorech, tak v historii náměstí, do určité míry symbolizuje. Především si cením toho, že realizace tohoto technicky náročného projektu se ujali mladí a nadaní umělci.“