Na koho se koronavirus podívá, toho nezničí

„Když vezmeme v úvahu, že máme v Česku desetitisíce bezpříznakových onemocnění, v průběhu měsíce dvou budeme za vrcholem,“ říká v rozhovoru lékař celostní medicíny Luboš Pantůček.

Lékař Luboš Pantůček- | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lékař Luboš Pantůček- | foto: Anna Vavríková, MAFRA
Lékař Luboš Pantůček-

Lékař celostní medicíny Luboš Pantůček v rozhovoru mimo jiné říká: „Zásadní je pěstovat si imunitu. Imunita je komplexní funkce těla, která je řízena nervovou soustavou. Čili ani jedna buňka v těle si nemůže říci, že si bude dělat, co chce, nezávisle na psychice. Všechno je řízeno nervovou soustavou anebo hormony, ty jsou však opět řízeny nervovou soustavou. Psychika má na imunitu obrovský vliv. Takže je důležité vyhnout se třeba panice – ta psychiku, potažmo imunitu, oslabuje.“

LIDOVÉ NOVINY: Lidí nakažených koronavirem přibývá i v Česku. Jak odhadujete vývoj?

PANTŮČEK: Během dvou týdnů dojde k paradoxní situaci, kdy tisíce, ve velkých městech desetitisíce občanů schovávajících se před koronavirem budou mít setkání s virem za sebou a nebudou o tom vůbec vědět. Nebudou totiž mít vůbec žádné příznaky. Virus vstřebali, ale neměli žádnou horečku, žádnou dušnost, takže nikam nešli a nenechali si udělat žádné testy. Anebo by přítomnost viru ty testy ani neodhalily.

Mladý a relativně zdravý jedinec se nemá čeho bát. Co se týče mě osobně, vidím to takto: čím dříve se s virem setkám, tím lépe. Stejně nás to v horizontu dvou až čtyř měsíců s vysokou pravděpodobností potká. V hustě zalidněné Evropě koronaviru unikne snad jen poustevník žijící v jeskyni.

Počet lidí s virem, ale bez příznaků bude strmě narůstat a zhruba za měsíc nebo za šest neděl bude většina lidí ve velkých aglomeracích již bez jakýchkoliv příznaků – bude, jak se v infekční medicíně říká, promořena. Měli by tedy mít ten virus v sobě. Co z toho vyplývá? Že mladý a relativně zdravý jedinec se nemá čeho bát. Co se týče mě osobně, vidím to takto: čím dříve se s virem setkám, tím lépe. Stejně nás to v horizontu dvou až čtyř měsíců s vysokou pravděpodobností potká. V hustě zalidněné Evropě koronaviru unikne snad jen poustevník žijící v jeskyni.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to?

PANTŮČEK: Ještě v úterý 10. března jsem napočítal osm krajů, kde byl pozitivně diagnostikovaný jeden člověk. Pokud budu předpokládat, že to není onen poustevník, na něhož padl meteorit s nákazou přímo z nebe, je to divné. Normálně se člověk stýká se svým okolím. Denně potkáváme mnoho lidí, od rodinných příslušníků až po pracovní kolektiv. Kvůli tomu by počet nakažených musel raketově vystřelit nahoru. A to se neděje. Kdybych vám řekl, že v období chřipkové epidemie je v Karlovarském kraji jeden nakažený chřipkou, asi byste se mi vysmála, ne?

Protože při chřipce jsou nakažené vždy stovky nebo tisíce. A když se chřipková epidemie přežene, na jejím konci v Česku obvykle bývá průměrně okolo 20 mrtvých – to ukazují statistiky. Ale mezi mrtvými nejsou lidé, kteří by předtím byli zdraví a zemřeli jen proto, že na ně skočila chřipka. Jsou to lidé s chronickými onemocněními, pro které byla chřipka poslední kapkou v pověstném džbánu jejich života, jež zhoršila jejich špatný zdravotní stav natolik, že zemřeli. Stejně to funguje i u koronaviru. Když se podíváte na ta čísla, není to tak, že na koho se virus podívá, toho zničí.

LIDOVÉ NOVINY: Jak tento virus „funguje“?

Když se chřipková epidemie přežene, na jejím konci v Česku obvykle bývá průměrně okolo 20 mrtvých – to ukazují statistiky. Ale mezi mrtvými nejsou lidé, kteří by předtím byli zdraví a zemřeli jen proto, že na ně skočila chřipka. Jsou to lidé s chronickými onemocněními, pro které byla chřipka poslední kapkou v pověstném džbánu jejich života, jež zhoršila jejich špatný zdravotní stav natolik, že zemřeli. Stejně to funguje i u koronaviru.

PANTŮČEK: Virus není organismem, který by byl schopný existovat sám. Je to pouze genetická informace, sice zabalená, ale bez vybavení a schopnosti fungovat jako buňka. A tahle struktura, aby se mohla množit – což ji udržuje při životě –, si musí najít hostitele. Jakmile ho najde, pronikne do jádra jeho buněk a přiměje napadenou buňku, aby cizí genetickou informaci vlastními silami množila. Tím, že je to jednoduchá informace, jí chybí „opravárenské“ nástroje.

Představte si, že třeba vyrábíte podle výrobního nákresu auto. Vyrobíte všechny součástky a dělníci pak auto smontují. Ale třeba namontují zrcátko na střechu nebo udělají podobný nesmysl. A když tam přijde vedoucí výroby, vytkne jim to a řekne jim, kam mají to zrcátko dát, aby to bylo správně. V našem organismu je takovým vedoucím výroby nebo výstupním kontrolorem kvality enzym. Ale koronavirus žádný enzym neobsahuje, takže při jeho množení vznikají zmetky, respektive výrobky, které mají vady. Třeba nejsou schopny se množit, takže končí v odpadu.

Ty další se sice množí, ale do jiné podoby, než byl původní vzor – tomu se říká genetický posun. A třeba chřipka, klasická, v uvozovkách česká, má tyto genetické posuny dva až tři za rok. Proto se stává, že se člověk může nakazit chřipkou i vícekrát za rok. Protože imunita, kterou získal po prvním onemocnění, na chřipkový virus s jinou konfigurací nefunguje.

LIDOVÉ NOVINY: Takže koronavirus je podobný chřipce?

Virus není organismem, který by byl schopný existovat sám. Je to pouze genetická informace, sice zabalená, ale bez vybavení a schopnosti fungovat jako buňka. A tahle struktura, aby se mohla množit – což ji udržuje při životě –, si musí najít hostitele. Jakmile ho najde, pronikne do jádra jeho buněk a přiměje napadenou buňku, aby cizí genetickou informaci vlastními silami množila. Tím, že je to jednoduchá informace, jí chybí „opravárenské“ nástroje.

PANTŮČEK: Není. Vysvětluji to na příkladu chřipky pouze z toho důvodu, že jde v obou případech o virus. Jiná podobnost tam není. Koronavirus není chřipka. Je to virus, který nám dělá respirační onemocnění jiného charakteru než chřipka. Ale obojí jsou viry, jako třeba ferrari i fabie jsou auta. A principy jejich fungování jsou prakticky stejné.

LIDOVÉ NOVINY: Proč nákaza vznikla v Číně? Stejně jako španělská chřipka, SARS či MERS?

PANTŮČEK: Většina virů, s nimiž se setkáme jak my lidé, tak zvířata, nevyvolává žádné příznaky. V běžném životě se každý den setkáte s desítkou či stovkou virů. A vůbec o tom nevíte. Vstoupí do vás, trochu se namnoží, ale nijak se ve vás neprojevují. Ani my doktoři o nich nevíme, protože jak bychom se o nich dozvěděli, když vám nic nedělají, proto s nimi za námi nechodíte. Totéž platí o zvířatech. Ale představte si, že namícháte zvířecí mix, v němž bude třeba kůň, prase, divoké ptactvo, kačena, slepice. Každé z těchto zvířat má paletu vlastních virů, které se v něm množí.

To je normální a těmto zvířatům to nic nedělá, nevypadají nakaženě. Specifikem Číny je, že tam jsou často různé druhy zvířat chovány vedle sebe, často v jedné kleci. Třeba na tržištích, kde se zvířata navíc zabíjejí. A tak dojde k tomu, že některé z těchto zvířat bude nakaženo současně dvěma viry a v jedné jeho hostitelské buňce se začne množit genetická informace dvou virů. A tím, že tam chybí enzym, tedy opravárenský efekt, se to namnoží, splácá se z toho něco dohromady.

Koronavirus není chřipka. Je to virus, který nám dělá respirační onemocnění jiného charakteru než chřipka. Ale obojí jsou viry, jako třeba ferrari i fabie jsou auta. A principy jejich fungování jsou prakticky stejné.

Většina z těchto kombinací není schopná rozmnožování, žádné replikace, takže skončí ve slepé uličce, nic se nestane. Ale jednou za pět, deset nebo 50 let z tohoto kotlíku vypadne něco, co životaschopné je, co má jiné vlastnosti, než měly původně dva druhy viru předtím. Zkombinovalo se to na něco jiného. Jako byste zkombinovala sporťák a limuzínu a vytvořila něco jako auto, s nímž jezdil komiksový Batman. Vznikne něco, co je schopné se množit, tedy žít. Má to nové vlastnosti. Už to není něco, co mělo dva motory, ale žádná kola, nýbrž provozuschopný organismus.

LIDOVÉ NOVINY: Koronavirus má úplně nové vlastnosti?

PANTŮČEK: Mladé viry, mezi které patří i koronavirus, nejprve překotně vytvářejí genové kombinace. Ty se pak stejně překotně selektují na ty, jež jsou vývojově zdařilé, zachovatelné, množitelné dál. Protože ne ze všech kombinací vznikne něco udržitelného, je tam hodně slepých uliček. Takže ze začátku nové, mladé viry narážejí na krajní meze, rozbíjejí si pomyslnou hlavu o neproniknutelnou zeď a osahávají si mantinely, v nichž se budou moci pohybovat, aby nepáchaly sebevraždu. Tedy aby byla zachována jejich základní existenční potřeba se množit.

Proto pak vidíme, že v různých částech světa se virus chová rozdílně. Mezi počtem prokazatelně nakažených a zemřelých je v různých částech světa dramatický rozdíl. V Itálii má virus velmi agresivní mutaci, zhruba každý 15. pozitivně diagnostikovaný případ tam na konci druhého březnového týdne končil smrtí, zatímco v Německu každý 636.

LIDOVÉ NOVINY: Proč má agresivní typ viru zrovna Itálie?

Specifikem Číny je, že tam jsou často různé druhy zvířat chovány vedle sebe, často v jedné kleci. Třeba na tržištích, kde se zvířata navíc zabíjejí. A tak dojde k tomu, že některé z těchto zvířat bude nakaženo současně dvěma viry a v jedné jeho hostitelské buňce se začne množit genetická informace dvou virů. A tím, že tam chybí enzym, tedy opravárenský efekt, se to namnoží, splácá se z toho něco dohromady.

PANTŮČEK: Když se virus množí, každá další mutace je vždy ve stylu náhoda. Není to tak, že by virus měl geneticky zakódováno – teď půjdeme dvě otáčky doleva, pak tři kroky doprava, pak dva dozadu. Tak to není. Je to, jako když rozhodíte třeba hrách a jedno zrnko zapadne tam, druhé onam. Stalo se bohužel, že někde se virus dostává na horní hranici své genetické možné agresivity, a to je Itálie.

Střední hodnota agresivity podle počtu nakažených a zemřelých vypadá na Španělsko a Francii. A nejumírněnější v agresivitě je v Německu. A podle toho, jak to zatím vypadá, snad i u nás. Je to náhoda. Není to tak, že by si někde příroda řekla, Italové se mi nelíbí, proto jim to nandám.

LIDOVÉ NOVINY: Nemají na agresivitu dané mutace viru vliv třeba přírodní podmínky nebo životní styl lidí? Italové například jsou velice společenští, pravý městský Ital pije kávu v kavárně, vestoje u pultu, několikrát denně...

PANTŮČEK: V životním stylu bych to nehledal. Italové chodí na kávu, my na pivo. Češi jsou také velice společenští. A nejsou to ani přírodní podmínky.

LIDOVÉ NOVINY: Jakou tedy máte prognózu pro Českou republiku? Hovoří se o tom, že by šíření nákazy mělo kulminovat do konce března a že oddychnout bychom si mohli v červnu. Co tomu říkáte?

PANTŮČEK: Když vezmeme v úvahu, že máme kolem sebe v Česku desetitisíce bezpříznakově probíhajících onemocnění, myslím si, že během měsíce dvou budeme za vrcholem. Samozřejmě si dovedu představit, že budou nějaká úmrtí. Ale když se podíváte, že běžná česká chřipka si za sezonu na své konto připíše zhruba 20 lidí, tak si myslím, že vyšší číslo tady mít nebudeme.

LIDOVÉ NOVINY: Proč je tady tolik bezpříznakových nemocných, když – soudě podle těch, kdo mají pozitivní testy – se k nám virus dostal z Itálie, kde je tak agresivní?

Ze začátku nové, mladé viry narážejí na krajní meze, rozbíjejí si pomyslnou hlavu o neproniknutelnou zeď a osahávají si mantinely, v nichž se budou moci pohybovat, aby nepáchaly sebevraždu. Tedy aby byla zachována jejich základní existenční potřeba se množit. Proto pak vidíme, že v různých částech světa se virus chová rozdílně.

PANTŮČEK: Pokud to bylo z Itálie, pak než k nám virus doputoval, prošel mnoha replikacemi. A myslím si, že ani v Itálii nebude přežívat v této agresivní podobě. Ani u toho nejagresivnějšího viru to takhle nezůstává. Matka příroda to zařídila tak, že pro virus je ideální, když svého hostitele nezabije. Proti tomuto zákonu se chovají jen ty mladé, skoro bych řekl nezkušené viry, které se dopouštějí excesů tím, že vybočují až k samotné hranici maximální agresivity, dané jejich genetikou. To se děje právě teď, ale tato fáze skončí.

Vezměte si třeba herpes, virus, který není nový. Je to zavedený, starý virus, který umí svého majitele potrápit opary na různých místech těla, včetně takzvaného pásového oparu. Většina z nás, skoro bych řekl sto procent, jej máme. Sídlí v nás a nic nedělá. Jen když někomu z nás klesne imunita, třeba kvůli nástupu cukrovky, při nachlazení, se namnoží a udeří. Pak se zase stáhne a my jej nevnímáme. A podobně jsme na tom i s různými bakteriemi. Běžně s námi koexistují a neškodí nám. Naopak je řada z nich užitečná, jako třeba bakterie ve střevech, které spoluvytvářejí imunitu.

Ale když jsme nějak oslabení, může se tato symbiotická rovnováha u řady z nich ztratit a potom tyto bakterie mohou škodit. Ale koronavirus je nový typ viru, je na začátku svého genetického vývoje, proto ta divoká, agresivní a vysoce nakažlivá mutace. Ale ta agresivita by měla být jen dočasná. Virus nezmizí, ale dostane se do takové formy, že přestane vadit, přestane dělat příznaky. A to u všech, nejen u oslabených jedinců.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se tedy mohou lidé před koronavirem ochránit?

Když se virus množí, každá další mutace je vždy ve stylu náhoda. Není to tak, že by virus měl geneticky zakódováno – teď půjdeme dvě otáčky doleva, pak tři kroky doprava, pak dva dozadu. Tak to není. Je to, jako když rozhodíte třeba hrách a jedno zrnko zapadne tam, druhé onam. Stalo se bohužel, že někde se virus dostává na horní hranici své genetické možné agresivity, a to je Itálie.

PANTŮČEK: Zásadní je pěstovat si imunitu. Imunita je komplexní funkce těla, která je řízena nervovou soustavou. Čili ani jedna buňka v těle si nemůže říci, že si bude dělat, co chce, nezávisle na psychice. Všechno je řízeno nervovou soustavou anebo hormony, ty jsou však opět řízeny nervovou soustavou. Psychika má na imunitu obrovský vliv. Krásně je to vidět třeba u dětí. Děti často fakticky onemocní den předtím, než je ve škole čeká písemka nebo zubař. Podobně to funguje u dospělých. Takže je důležité vyhnout se třeba panice – ta psychiku, potažmo imunitu, oslabuje.

LIDOVÉ NOVINY: Co říkáte vládním opatřením? Zavření škol, obchodů, restaurací, uzavření hranic...

PANTŮČEK: Zavřít hranice, abychom nebyli v kontaktu třeba s Itálií, kde je virus velmi agresivní, mi přijde dobré. Ale uzavření hospůdek je pro Čechy velký problém. Ztratí možnost vše prodebatovat, ulehčit si, podělit se o starosti s druhými. Jejich strach tudíž zůstane jen v omezené skupině, rodině. A to se podepíše na jejich psychické kondici, tedy na imunitě. Hodně lidí sdílí své starosti a nejistoty přes sociální sítě, což není to pravé sdílení. Tam je vše ploché: ano, ano, ne, ne, smajlík, uděláme si z toho srandu... Není tam čas ani prostor na rozbory. Osobní kontakt je důležitý.

Luboš Pantůček (59)

  • Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykovy univerzity) v Brně. Získal atestaci v oboru anesteziologie a resuscitace.
  • Od roku 1990 provozuje soukromou praxi spojenou s odborným poradenstvím v oblasti takzvané celostní medicíny.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.